andrii24 komentáře u knih
Hroty mají pyramidy, stejně tak i lidský rod. Honosí se, zaštiťují egy, ale přesto se ptám, moudří pod modří, jsou na světě tací, jen se slunnými, bez vlastností, která utvrzují nezbytný vpád bytí, pod hrobové "peřiny?"
Není daleko od nás. Naladění. Čarokrásný čas. Čas naslouchat lidskému hlasu. Svátek smyslových dárků, jenž smysluplně naděluje. Klade lék na srdce, duši ponuré.
Ležérní i austenovské rozmarýnky, cukřenky, které se neroz(u)tekly. Zachumlané, ženským plédem, do malebných objetí. Světa jarních beránků, letních vánků, podzimních draků, zimních ornamentů. Čajové Růženky, které se drží své citové kresby. Udržují myšlenku světla, i přes černé hodinky.
Rozezvučí srdce niv afrických, i to vaše. Ten v(d)ěčný cit, kdy, při němž si tleská. Lidská ruka a její velká, zlatá tlapka, která se spojit musí, a proto ji ta člověčí pomalu učí, otisknout se do míst původní stopy, která je jí vlastní. Svůj k svému. A vidět tak zblízka, kontakt scenérie kořenů.
(SPOILER) Až se přecedí přes s(m)ítka, všechna ta natržená, roztržená srdce se spojí s tím, kdo o ně stál, pro ně vstal. V dobrém i zlém. Přes kličky, /do/padnou svatební mašličky. Emoční rolničky. Mandlové koláčky k medovému čaji. Ruměnky pod slaměnkovými kloboučky gentlemanům s empatií. Spolu nasytí ten lidsky nezastupitelný třpyt rajské mety. Páj manželství.
Gentleman se zlatou kšticí. Ford/lord mezi herci. Narozen ve znamení krále zvířat, v letním slunci. Na lince reminiscencí romantik na Ikarových křídlech. Hledač, rozkrývač všech /zá/bran, t. č. u Otce Ameriky. Noe s vervou, bez vertiga, když vítr, vlny "přejedou" přes bytí. Relativně Vše je ztraceno. Salonní šarmér. Průvodce v apelu za aparát hodnot. Nepřeberná studnice, shluk chytrosti a poctivosti, který nikdy nepodrazí, nesundá svůj intelekt.
... přitahují komůrky. Jen štiplavé, sychravé plamínky. Trpký, prázdný stav. Švestkový nach, a pak už je(n) tma. Polámané plaňky. Pád pláňky. Pod stínidla zlomyslné pohádky. Zdobné košilky do proutí mžitek. Zpod jabloňového oparu po proudu zrádných, rozštěpených světel. Klamný, plavý zápal uhasíná v popel.
(SPOILER) Krasosmutnění ruměnců pod prachovkou salonní oddanosti. Livrej = roucho, všechno. Komorní bytí. V klopě šero. Tam není žádné místo pro vonný šeřík.
Být ničí(m). Ničit jej. Už ne. Budou (se) bít. Srdce(m) cídit. Budovat cit. Mimo chladné dlažby. Karavanu charakterů, synů sinavé ražby.
Naladit se na klam. Vykouzlit iluzi toho jména, a pak jí dostát v realitě, skutečností vztahů, v níž figuruje ona původní, prve zamýšlená pointa. To je vskutku ta pravá filipika valčíku slov a činů Prášilových gentlemanů, Amorova melodika.
Zanechal po sobě sirný gen, kterým neguje člověka. Zemřelo nebe. V ohni plápolá. Mysl unáší jediný možný ortel.
V lucernách stínadel. Nokturno citadel. Dvoří se. Fanfárám, proudům srdce. Orfický Mefisto quasimodovské tváře, kterou kryje magická škraboška z lastur, ne však na duši dvojího citu škrábance. Člověka fauny bloudivé. Ve studni osamění. V říši opon. Drákulovský vikomt v havraních rukavicích. Žije romancí gondol. Sténá, když padá blednoucí paprsek do loken. Kamenný prach zatíží. Zastudí, navždy. Její pohádkovou pleť. Pietou.
(SPOILER) Kdo dráždí, provokuje? Rozprašuje červený jed na shodné počáteční iniciály jmen? Identický fantom. Rafinovaný rakvičkář. Hodně se "rozepisuje." Arbitr Bible Černé. Amen.
Nebe pro čtenáře, s mraky příhod. Z pera reka filozofie života, aristokrata slov.
Prapory polní i volány salonní. Na oji spolu vlají. Polibky ojíněné májem i karmínem. Amor ale, nikoliv s Arésem, jen s Amorem tvoří rýmy.
Když vlast nasadila králi králů korunu, naruby. Trny do hlavy. Sesadila jej do podzámčí, daleko, daleko, za brány úsměvů.
Černé královny, semišové kabátky zeleně, se usadily do chlopní. Guru fauny. Chopí se opí glorioly, gró země. Píle, síla, vůle. Proti tlupám nenechavých tlap. Klopí klopy se zlem, až jednou stinná silueta, fantom bez regulí tiše k hrdlu přistoupí...
Panská pukrle, poklonkovací me/to/dy. Osobní snahy a spěch, pro vlastní prospěch. Vzorné vizitky figurek zkazí, od plic zrcadlící se výsměch pravého lháře. Lidská komedie vás všech.
Tehdy. Za bídy, Zpívá. Za světla. K obědu. Uličkám, bulváru. Večer. Pelíškům šantánu. Za lesku. Profi. V noir saténu. Ke kávě smetánkám. Mademoiselle dešťových kapek. Madame nočních koktejlů. Ptáček pařížských lokálů. Přes lávku. Ložím mekk. Pěnice se slávou, lávou v hrdle. O širém životě, v šeru.
Všem Arésům světa, co podali arsenu intelektu v rozkvětu. Stoupá skrz sivé mraky, ta hrdě postavená věta. Zanesen na Olymp Olympů. Jeden silný charakterový akt, rétorický zásah. Proti lítému rozlití zla.