andrii24 komentáře u knih
Nadaná. Dáma s drdůlkem. S citem pro "důlky." Many, mraky niter. Heroina. "Kočka" věcí člověčích, věcí života. S čarodějným jižanským espritem. Naše Anna Magnani. Femme fatale Národního divadla.
Osaměl BAZÉN. Odešel poslední koupající se v náhlých pohnutkách mysli. I BORSALINO ztratilo svého nositele, kterým byl MUŽ VE MĚSTĚ, proti muži, a to chtělo gin. I tehdy, když podlehl iluzi PLNÉHO SLUNCE, potřísněného rudými kápěmi. Pocítil dráp drába fauny - KOČKY. Byl soudným svědkem nejedné SPÁLENÉ STODOLY. Bránil spravedlnost, kdokoliv ji ohrozil, coby anachronismus Supermana, ZORRO. Rval se o bytí - nebytí. Krok za krokem. Nerokokovou ruku hodil do ringu cti BRATŘÍ svých. ROCCO. Tanečník Tancredi zase kardinálně ozářil erb GEPARDA. Nejen SWANN, i Baron de Charlus toužil po závanu LÁSKY, "po svém Tadziovi." Pěstovat si v sobě dýchánky, šlechtit intimitu gondol v kavárničkách, ve fiakrech. Míval velké plány, když si "jamesbondovsky" pobrukoval MELODII PODZEMÍ. Jindy ladil márové tóny, když jeho srdci jiní nasypali arsen. TONY ARZENTA. Žádný malý pán. KLANU, i ve SMRTI DAREBÁKA. Dnes davy vzlykají nad synem scén od Seiny. Zápletkami jeho, NAŠICH PŘÍBĚHŮ. Je čas říct SBOHEM, PŘÍTELI. Položit TULIPÁN smuteční barvy. Dopřát sladký spánek. PRVNÍ, věčné KLIDNÉ NOCI.
To si takhle slunná sobotní selanka sedla se salonní "pachatelkou." Českou Francouzkou hitchcockovských kadeří, jeřabinovým náhrdelníkem, co se skví, medí si na mandlové pleti, aby předala důkazy svého umění. Být společenská i intimní. Neprodlévat jen u "máje," rovinného bytí. Astrální Sirael, dáma s rébusy, sledující motivy "k zatčení" emocí, do vnitřní la(ho)dnosti.
Zatekla do duší. Rozvodněná. Zařekla se. Vtáhla do proudu osudí otupené utopené, "neotužilce bytí." Jantarová pára, která z ní utíká do ovzduší. Ve svých splývavých (p)ramenech, kadeřích nese zanesené časy, bažinné řasy, které omotaly tamní nářeky nábřeží. Temné.
Brkají o její přísnou přízeň. Brnká jim na nervy. Který z nich, brokátových krků, zakročí u rozohněného krbu... S chutí po ní hodí. Pro zachování postavení. Matčin karmínový kat. Vánoční večeři uštědří mat. Purpurovými příbory. "Kaprem" hostí kar.
(SPOILER) "Todo Modo" rodu rudě hříšných, vyvolených. Rubínová tíž, žádná červánková nit, odsouzená do černé strže. Dámou pohřebišť. Na konečné.
Meditativní melodie z repertoáru trubadúra vlahé paměti. Melodie, jako když na hedvábnou lučinu pod lunu, slunce noci, ulehnete. A pomalu se vkrádá, ve smetanové halence, do lůna Hypnova. Vzletná, na srdeční nástroje to hraná, apoteóza věrné oázy Amora.
Víkend muže ve vínových holínkách, ve výkonu umírněnosti. Muže ve výklenku dějinného toku, kterého zmůže, raní východ červánků. Už neuslyší volání, neuvidí volány za obzorem vln.
... bez známek nepřízně přízně, nižších vrstev. Salonky laskonkových person ukládají k ledu oči svědků kratochvilných her. Nešidí pavučiny starých časů. Když přijde na to, goticky se ohradí, červánkovým vějířem.
Mají sevřená hrdla, když lijí olova... "Sophiina volba" v čase svíček, loučí a cukroví. Zástava všech. Zatmění srdcí.
Štětec je svědek. Ohně, trnů v křídlech. Tahů chtíče. Rozlitých rukou rozeklanou nad prameny "lapačů" inspirace, vpitých do těla Kleopatry s havraním náhrdelníkem, třešňovými rty, země plnokrevné, se sombréry.
Jako jedno synonymum pro ve zbrani stav. Vztah, který je rozervaný, rozený havraní vrak. Kdy Arésova kavalérie srocuje šero nad Amorem. Raší, valí se. Odteď velí. Trny a jehlice. Jeden druhému adresuje. Dříve veršované, city v třískách, sešrotované, neb kvaltem zatažené Afroditiny závěsy slibují, strhnou ryzí, pilnou. Vrostou do noci kverulantů niter, která hrozí ustláním si "s pilkou," poutem na mramorovém, márovém loži. To skutečně uloží epilog bledulí živáčkům Pyrrhova vítězství, "s karosou" vybouřených černých kaněk. Surově napadené, popadané lásce.
Útraty jara za sny, v austenovských stáncích. Za rajské karty, které vynáší. Faustovské šálky rozpustného štěstí. Na kolotoči žití. Vír atrakcí obrací pózy, v pozlátko varietní. Madam Miláčka. Neustále ve frontě na iluzi.
(SPOILER) Poutníci od spálených stolů, vypleněných stodol, pošlapaných plotů, co nosí topánky něhy kalnou samotou, krajinou kolíbající bol. Za to si "vyslouží." Sněženka z doliny, andělské spřežení, postavení na nebi. On, magický na zemi. Věčný polibek mraků černých vloček, temných věží. Polibek, který zastudí, rozesmutní.
Umí jít po pláních westernových. Jako vůdčí typ. Chutně se zajíst do špaget. Zajít si pro ni, cestou sypat koření dálek po Madisonských mostech. Zaklínit vykolejené motivy sanfranciských ulic. Místy se rozehrát. Mysticky. Mistrně. Stvořitel drsné ráže, držitel COOL šarže. "Tuláctví" sedmého umění. Věrný to Cli(e)nt.
Potřeba zaklesnout živá zvěrstva. Fauna volá po krvi fauna, lovu na nelidu - člověka.
(SPOILER) Zasněžená, poslední adresa obejmula spánek obřadných milenců. Svíčky planou, vysněnému citu myrtu podávají. Zalíbení aristokratických rukaviček má odteď nebeské požehnání, když na "jejich" zemi vládne, železné dekorum leží. Vlaje hermelín ebenový.
Po očku. Bonmoty, které seknou. Po duši člověčí.
Když Amor podlehne Moraně, čeká ho už jen srdce plné černé flóry, smuteční romance.
Připojte se, zadními vrátky. Propojte se vratkami. S ČLOVĚKEM. Se severákem na zátylku, štědrostí v duši deštivé.