Andyhana komentáře u knih
Kniha mě naprosto uchvátila, přečtena jedním dechem. Díky zasazení do reálných událostí jsem si zavzpomínala na své dětství, kdy být ve straně nebo v ní mít alespoň příbuzného bylo opravdové terno a díky postavení a známostem bylo možné i nemožné. (Škoda, že plno lidí zapomnělo. Za komunistů opravdu nebylo líp.) Jinak smekám před literárním umem autorky, Mornštajnová je pro mě nejlepší českou spisovatelkou.
V dnešní době pro nás nepochopitelné, jak mohlo dojít k takovým zrůdnostem jako vraždění obrovského množství nevinných lidí v plynových komorách koncentráků - jak je možné, že to nikdo nezastavil? Buďme štastní za to, v jaké době žijeme a jak se máme dobře. Jinak kniha velice poutavě napsaná - střídání časů i osob mi velice vyhovovalo. Postupné odkrývání důvodu Haniny "podivnosti" bylo šokující - o to víc, že vycházelo ze skutečných událostí.
Jsem se nemohla od knihy odtrhnout, dokud jsem ji celou nepřečetla. Spisovatelka má skvělý styl a i když kniha nebyla takové drama jako Hana, byla super.
Velice čtivá kniha, dozvěděla jsem se plno nového o životě v Japonsku.
Také jste si po (při) čtení knihy čichaly ke svým parfémům a čekaly, jestli v nich nerozpoznáte něco z barvitých popisů vůní v knize? :-)
Trochu mě mrzí, že jsem poslouchala jako audioknihu a tak jsem nemohla listovat zpátky, abych si utřídila postavy.
Snad nikdy se mi nestalo co ted, po přečtení Pýchy a předsudku jsem měla pocit smutku, jako když vás opustí staří přátelé. Napsáno cca před dvě stě lety, ale sakra čtivé i v dnešní době. Musela jsem sice číst pomaleji, abych vše pojmula, ale vůbec nevadilo. Zajímalo by mě, jestlipak byli opravdu dvacetiletí lidé v té době schopni tak košatě formulovat svoji mluvu jako v této knize....
Byla to moje první kniha od Kinga. Připadali mi všichni zvrácení včetně autora. Neměla jsem žaludek číst dál a skončila u toho, jak bývalý nacista pekl za živa kočku.
Krev opět cákala na všechny strany, nechyběl ani popis pocitů umírajícího zastřelením. Nevím, jak to Nesbo dělá, ale kniha byla tak napínavá, že jsem se párkrát přistihla, jak mám při čtení tělo napjaté. Moje třetí kniha od Nesba a opět se líbila.
Přečteno na jeden zátah během jednoho odpoledne. Jsem dosud nevěděla, že v Bosně (tj. u nás v Evropě!) je část populace muslimská. Chudáci muslimský ženy, žít s takovýma hovadama, pro který jsou kusem hadru, musí být utrpení.
Jediným přínosem knihy je pro mě seznámení se s fungováním mravenců, jak to maji vymakaný. Sice jim autor nějaké schopnosti ještě přidal, ale i tak jsou to obdivuhodná společenství.
Tento díl stačil, mám sice půjčené všechny tři, ale do dalších už nejdu.
Je smutné, když cizí člověk má pro dítě větší pochopení a snahu udělat jeho život lepší než vlastní rodič.
Půjčeno v knihovně v oddělení pro dospělé, takže jsem poprvé četla až nyní v dospělosti. Přečetla jsem jedním dechem, kniha je velice čtivá. Zavzpomínala jsem si na holčičí intriky a podlost, kterých je kniha plná. Idealizování Petra a následné procitnutí je také ze života. Vůbec nevadí, že kniha je tak stará, mezilidské vztahy jsou pořád stejné. Jen ta záliba v poezii se u mladých už nevidí.
Jelikož jsem si půjčila z knihovny a kniha se díky polepu z knihovny tvářila, že má jen jeden začátek, začala jsem číst tu mužskou část. Že jde číst i z druhé strany jsem zjistila až po nějaké době. Je to má druhá kniha od Hartla, stejně jako v té první jsem přeskakovala líčení fantasmagorických snů a děti se mi zdály opět na svůj věk přechytralé. Jinak počtení dobré, dávám 4 hvězdy.
Poslouchala jsem jako audioknihu a velmi mě bavila. Marii Doležalovou jsem dosud neznala, ale je sympaťačka - nic ze sebe nedělá, naopak umí si ze sebe utahovat.
Jsem během četby přemýšlela, zda je hlavní postava tak citově otupělá, že vnitřně vůbec neřeší svojí vinu a jestli by mu vysoký trest opravdu nepatřil. Z dnešního pohledu je trest smrti opravdu moc, ale opravdu moc byla i vražda, které se dopustil.
Pořád jsem čekala na vyvrcholení děje, ale nepřišlo. Přišlo mi, že autor chce postupně uvést všechny "bioúchylárny", co zná. Po jejich vyjmenování kniha končí. Co mě jediné zaujalo, že autor uvádí, že byl inspirován svou ženou, to ho trochu lituji (i přes to, že již snad spolu nyní nejsou).
Četla jsem po Nesbovi, a opravdu neporovnatelné, autor se sice snažil některé jeho prvky převzít, ale napětí a vtáhnutí do děje se tak jako u Nesba nekonalo. Knihu jsem nedočetla.
Kniha se mi líbila. Ze začátku se mi do ní moc nechtělo, ale po prvních třech kapitolách, ve kterých byla Nell postupně dítětem, dospělou ženou a zemřelou babičkou, mě kniha chytla a nepustila až dokonce. Nejvíce mě bavily kapitoly ze života Elizy. Konec se mi zdál už možná trochu rozvláčný a s mnoha zemřelými najednou, ale jinak super.
Kniha mě nezaujala, takže brzy odložena. Pohádky pro dospělé "jak chudá holka ke štěstí přišla" nejsou můj styl. Své čtenáře si ale určitě najde.