Andyhana
komentáře u knih
Červenka
Jo Nesbø
Trochu mě mrzí, že jsem poslouchala jako audioknihu a tak jsem nemohla listovat zpátky, abych si utřídila postavy.
Obchůdek na rohu
Nicola May
Kniha mě nezaujala, takže brzy odložena. Pohádky pro dospělé "jak chudá holka ke štěstí přišla" nejsou můj styl. Své čtenáře si ale určitě najde.
Deník japonské manželky
Veronika Ageiwa
Velice čtivá kniha, dozvěděla jsem se plno nového o životě v Japonsku.
Mravenci
Bernard Werber
Jediným přínosem knihy je pro mě seznámení se s fungováním mravenců, jak to maji vymakaný. Sice jim autor nějaké schopnosti ještě přidal, ale i tak jsou to obdivuhodná společenství.
Tento díl stačil, mám sice půjčené všechny tři, ale do dalších už nejdu.
Tajemství z Osvětimi – Skutečný příběh
Nina Majewska-Brown
Hrůza hrůz toto zažít. Vždy si po přečtení takové knihy říkám, že můžeme být šťastní, v jaké době žijeme. Tak dobře jako dnes se tu lidé nikdy neměli. Bohužel si to plno lidí neuvědomuje a neváží si toho.
Pět holek na krku
Iva Hercíková
Půjčeno v knihovně v oddělení pro dospělé, takže jsem poprvé četla až nyní v dospělosti. Přečetla jsem jedním dechem, kniha je velice čtivá. Zavzpomínala jsem si na holčičí intriky a podlost, kterých je kniha plná. Idealizování Petra a následné procitnutí je také ze života. Vůbec nevadí, že kniha je tak stará, mezilidské vztahy jsou pořád stejné. Jen ta záliba v poezii se u mladých už nevidí.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Kniha mě naprosto uchvátila, přečtena jedním dechem. Díky zasazení do reálných událostí jsem si zavzpomínala na své dětství, kdy být ve straně nebo v ní mít alespoň příbuzného bylo opravdové terno a díky postavení a známostem bylo možné i nemožné. (Škoda, že plno lidí zapomnělo. Za komunistů opravdu nebylo líp.) Jinak smekám před literárním umem autorky, Mornštajnová je pro mě nejlepší českou spisovatelkou.
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Jsem se nemohla od knihy odtrhnout, dokud jsem ji celou nepřečetla. Spisovatelka má skvělý styl a i když kniha nebyla takové drama jako Hana, byla super.
Okamžiky štěstí
Patrik Hartl
Jelikož jsem si půjčila z knihovny a kniha se díky polepu z knihovny tvářila, že má jen jeden začátek, začala jsem číst tu mužskou část. Že jde číst i z druhé strany jsem zjistila až po nějaké době. Je to má druhá kniha od Hartla, stejně jako v té první jsem přeskakovala líčení fantasmagorických snů a děti se mi zdály opět na svůj věk přechytralé. Jinak počtení dobré, dávám 4 hvězdy.
Hana
Alena Mornštajnová
V dnešní době pro nás nepochopitelné, jak mohlo dojít k takovým zrůdnostem jako vraždění obrovského množství nevinných lidí v plynových komorách koncentráků - jak je možné, že to nikdo nezastavil? Buďme štastní za to, v jaké době žijeme a jak se máme dobře. Jinak kniha velice poutavě napsaná - střídání časů i osob mi velice vyhovovalo. Postupné odkrývání důvodu Haniny "podivnosti" bylo šokující - o to víc, že vycházelo ze skutečných událostí.
Sběratelka parfémů
Kathleen Tessaro
Také jste si po (při) čtení knihy čichaly ke svým parfémům a čekaly, jestli v nich nerozpoznáte něco z barvitých popisů vůní v knize? :-)
Pýcha a předsudek
Jane Austen
Snad nikdy se mi nestalo co ted, po přečtení Pýchy a předsudku jsem měla pocit smutku, jako když vás opustí staří přátelé. Napsáno cca před dvě stě lety, ale sakra čtivé i v dnešní době. Musela jsem sice číst pomaleji, abych vše pojmula, ale vůbec nevadilo. Zajímalo by mě, jestlipak byli opravdu dvacetiletí lidé v té době schopni tak košatě formulovat svoji mluvu jako v této knize....
Dej mi ty prachy
Iva Pekárková
Posloucháno jako audiokniha. Že není NY v reálu tak nablískaný jako na pohlednicích Manhattanu jsem poznala při jeho návštěvě před 20 lety. Má ale úžasnou tepající atmosféru, kterou jsem nikde na světě již nezažila. Autorka ho vylíčila jako pěkně nebezpečné místo plné kriminality. Kniha se mi vcelku líbila, jen ten závěr byl jakoby si autorka uvědomila, že už musí končit, tak honem honem - ze skoro smrti při řízení najednou střih a hlavní hrdinka má zčistajasna vážný vztah a opouští NY. Ještě bych autorce vytkla pojmy "packa" a "prdel", které se několikrát objevily, mnohem sympatičtější by bylo ruka a zadek.
Kafe @ cigárko
Marie Doležalová
Poslouchala jsem jako audioknihu a velmi mě bavila. Marii Doležalovou jsem dosud neznala, ale je sympaťačka - nic ze sebe nedělá, naopak umí si ze sebe utahovat.
Až mi zítra budeš chybět
Heine Bakkeid (p)
Četla jsem po Nesbovi, a opravdu neporovnatelné, autor se sice snažil některé jeho prvky převzít, ale napětí a vtáhnutí do děje se tak jako u Nesba nekonalo. Knihu jsem nedočetla.
Cizinec
Albert Camus
Jsem během četby přemýšlela, zda je hlavní postava tak citově otupělá, že vnitřně vůbec neřeší svojí vinu a jestli by mu vysoký trest opravdu nepatřil. Z dnešního pohledu je trest smrti opravdu moc, ale opravdu moc byla i vražda, které se dopustil.
Biomanželka
Michal Viewegh
Pořád jsem čekala na vyvrcholení děje, ale nepřišlo. Přišlo mi, že autor chce postupně uvést všechny "bioúchylárny", co zná. Po jejich vyjmenování kniha končí. Co mě jediné zaujalo, že autor uvádí, že byl inspirován svou ženou, to ho trochu lituji (i přes to, že již snad spolu nyní nejsou).
Syn
Jo Nesbø
Krev opět cákala na všechny strany, nechyběl ani popis pocitů umírajícího zastřelením. Nevím, jak to Nesbo dělá, ale kniha byla tak napínavá, že jsem se párkrát přistihla, jak mám při čtení tělo napjaté. Moje třetí kniha od Nesba a opět se líbila.
Tichá holka
Torey L. Hayden (p)
Je smutné, když cizí člověk má pro dítě větší pochopení a snahu udělat jeho život lepší než vlastní rodič.
Zapomenutá zahrada
Kate Morton
Kniha se mi líbila. Ze začátku se mi do ní moc nechtělo, ale po prvních třech kapitolách, ve kterých byla Nell postupně dítětem, dospělou ženou a zemřelou babičkou, mě kniha chytla a nepustila až dokonce. Nejvíce mě bavily kapitoly ze života Elizy. Konec se mi zdál už možná trochu rozvláčný a s mnoha zemřelými najednou, ale jinak super.
