angelice komentáře u knih

Perfektní. Musím říct že autorka se zde opravdu vyznamenala. Slzela jsem smíchy, nadávala postavám i seděla zticha jako pěna při napínavých pasážích...prostě skvělé

7 04.12.2015

Jak se idee umí zvrhnout si můžeme ukázat v naší historii tolikrát, že už to člověka přestává bavit tak, že vztek a následná apatie nad tím, jaká je vlastně naše nátura jsou nevyhnutelné... Orwel nám však tyto ,,komplikace" (protože každá ideologie nějaké trhlny napočítá) dokázal tak umně přiblížit, že se člověku nakonec nechce být člověkem...ani ovcí

6 17.10.2016

Moje první oficiální sci-fi knížka, která ani moc sci-fi není.
Půjčila jsem si ji s tím, že jednou s tímhle žánrem teda začít musím, po druhé kapitole jsem si už začala nadávat, že jsem tak dlouho přečtení odkládala. Kniha se tak trochu dělí na sci-fi a na filozofické myšlenky zhmotnělé do etap lidí na Marsu. Autor velmi přirozeně popisuje původní obyvalstvo Marsu, jejich život, schopnosti a mentalitu, nevyjímaje popis země a měst, byla jsem tímto líčením přimrazena, vlastně ani nevím proč. Popis je prostě tak zvláštně působivý...
Hodně těžké bylo srovnat se s tím, co nám autor ukazuje v lidské části. To zrcadlo je až moc jasné na to, abychom se mohli obelhávat, že : ,,my takové věci přece neděláme, jsme soucitné, respektující inteligentní bytosti(a sežrali jsme všechnu moudrost) a chceme ží s marťany ve shodě, harmonii a nikdy bysme neničili jejich města a kulturu jen kvůli vlastnímu nicotnému prospěchu, protože si nevidíme na špičku nosu..." KECY!!!! Jistěže jsme takoví...bohužel. Kapitoly byly nesourodné, ale přesně to dodává pocit, že máme v rukou vážně kroniku. Výborných částí bylo mnoho, ne-li většina, co se však dá vypíchnout je až pokřivený respekt Spendra, kosmonauta, jenž začne zabíjet své druhy protože chce zastavit lidskou expanzi a ničení marťanských měst, zvolání černouška na svého bývalého pána, jehož zábavou je zabíjení chudých černochů v chatrčích, skvělá kapitola o cenzuře a o domu Usherů, kdy se lidé nejspíš zcvokli(což je nám blízké...) a zakázali díla, která se dějem vymykají realitě, kdy se dva muži připravili na pomstu za Poeova díla, postavili slavný dům a v něm pak zavraždili úzkoprsé hodnostáře a upjaté snoby tak, jak ponurý Poe napsal ve svých povídkách a závěrečná kapitola o lidech-marťanech, jediných na planetě, kteří unikli atomové válce na Zemi. No tímto vším jsem chtěla napsat, jak moc je kniha skvělá, i když někdy brutální, nešťastná a realistická.

6 17.07.2016

Když jsem příběh, asi před dvěma lety, rozečetla, říkala jsem si, proč je tak zdlouhavý. Nyní, když jsem si knihu opět otevřela a dočetla ji, říkám si, proč není delší?

6 02.04.2016

Jediný dotaz: Kde je, proboha, nějaká zápletka? Vždyť to nemá děj! Kromě obálky, která slibuje, ale nakonec nedá, zde nemohu nic hodnotit kladně. Škoda. Očekávání bylo velké...

6 06.03.2016

Kniha se mi četla skvěle, oproti autorovu Goyovi byla překvapivě svižná...Uvítala jsem, že román není zaměřen pouze na hlavní dvojci, ale zabývá se historickými souvislostmi, které nutně ovlivňují životy postav. Líbí se mi pohled na dnes ne zrovna populární arabskou kulturu, která byla tehdy úžasně rozvinutá. Na druhé straně stojí vznešené rytířstvo, král Alfons jako jeho symbol se svou prchlivostí, odvahou, zpupnostií a touhou po slávě v božím jménu. Do toho celého, i když opatrně, zasahují židé. Postava Jehudy byla obdivuhodná, ve své touze po moci a pýše lidská...jako jeho protiklad pak stojí přítel Musa, se svou ironickou filozofií. Raquel byla dětsky naivní a moudrá zároveň. Kniha skýtá zamyšlení nad středověkými myšlenkami, náboženstvími, fanatismem i pokorou.

Výborná kniha, která je velmi čtivá, místy zábavná, ale hlavně dost podnětná k úvahám. Člověk může pozorovat vývoj medicíny od padesátých let minulého století a srovnávat ji se současnou. Sledování osudů spolužáků z Harwardu je navíc svým způsobem napínavé, osobně jsem se ovšem nejvíc pozastavovala nad životním postojem Setha, který ve mě znovu probudil myšlenky nad správností vraždy z lítosti a asistované sebevraždy.

5 18.08.2017

Tak takhle čtivou knihu jsem už dlouho neměla v ruce...i když je její námět jedna velká nehoda, je zároveň hrozně optimistická a nevtíravě vtipná. Užila jsem si obě části a knihu četla na přeskáčku po kapitole, což se ukázalo jako dost efektní a k tomu i napínavé, protože bylo zkouškou sebeovládání přesunout se z jednoho sourozence k druhému. Výborný příběh o lidských vztazích, který mi dal tři věci. Překonávat to, co život tak rád hází pod nohy, zbytečně se nenervovat a nebát se včas odejít. Oba sourozenci člověku hned přerostou k srdci. Navíc snad tím, že knihu napsal muž, není Veronika zbytečně upovídaná a vyprávění plyne svižně i v její části. K této knize se ještě určitě vrátím, jen ji zkusím přečíst i jinou variantou. Rozhodně je silným a skvělým příběhem.

5 28.07.2017

Prostě nevím, co napsat...zůstávají ve mě hlavně emoce, které kniha vyvolala. Touha žít si po svém, ponížení, zlost, láska, pokora, cíl ublížit za každou cenu, přátelství, zoufalství, poezie hraničící s patosem, ale vyvážená... Výborná kniha, rozhodně vyhledám i další od autorky

5 14.05.2017

Pane Čapku...tleskám

5 07.03.2017

Moje první Remarqueova kniha, kdy hlavní milenecká dvojice přežije, což upřímně dost překvapilo. Člověk si při jejím čtení náhle uvědomí, jak nehorázné štěstí je to, že má zázemí, rodinu, není pronásledován a štván bez důvodu a vlastní cár papíru, který mu dává právo na život.

5 03.03.2017

Jsem v druhé polovině příběhu a začíná mě z těch často ironických poznámek pod čarou mrazit.

5 18.02.2017

Knihu jsem začala číst během pěší chůze po městě, takže jsem se mezi svými nejbližšími spoluobčany zapsala asi dost podivně, přece jenom jsou výbuchy smíchu, slzení a pokusy o potlačení chichotu na ulici způsobené knihou-! (což je dneska pro některé vyloženě nezvyk) nejspíš zvláštní... No nic, v každém připadě se otevřeně hlásím k nové závislosti, protože tyto řádky-a doufám že i další knížky od autora-byly jako droga. Teda dost halucinogenní a vyřehtaná droga, která vás místy donutí jakž takž vystřízlivět, ale jen proto, abyste si správně vychutnali pořádnou dávku cynismu a sarkasmu.

5 31.07.2016

Kniha naštěstí nepodsouvá mylný názor o tom, že dcery Paříže jsou dokonalé, jak se nám pseudo umělecké blogy a časopisy snaží vnutit.
Je to malá ukázka toho, jak elegantní a osobitá žena dokáže využít povyku, který se kolem ní tropí jen proto, že žije ve ,,Městě lásky". Často úsměvné a k zamyšlení nad vlastním životním stylem. Kniha je navíc dobře zpracovaná co se vizuality týče. Jen jediná otázka:,, opravdu musím vařit snídani v červených lodičkách, abych se tedy stala Pařížankou?" Jinak vřele doporučuji každému kdo se nudí, má splín anebo potřebuje jen oddechovku. A pusťte si Edith Piaf nebo Zaz.

5 25.04.2016

Kniha, které věřím. Děj je okouzlující, spádný a postavy realistické. Kupodivu mi nevadí poněkud smutný konec. Viděla jsem film, ale jaksi mi s knihou nesplynul, vytvořila jsem si dva lehce se dotýkající příběhy, každý existuje sám o sobě v dokonalé shodě s protější verzí a přesto odloučenosti.

5 26.01.2016

Na Foglarovkách jsem vyrostla, rostu a snad růst budu.

5 25.01.2016

Mám dvojjazyčný výtisk, ale hned na začátku jsem přešla pouze na mateřštinu, abych se nezdržovala. Přečetla jsem ji jedním dechem, protože tahle kniha vás po pár řádcích ovládne. Ta touha, sebeobětování které povznáší k osvobození se, žádost o seberealizaci, určení a poznáni sama sebe i okolí, světa, života...

5 25.01.2016

Po prvním dílu mne rozhodně nezklamalo ani toto dílko.

5 20.12.2015

Rozhodně skvělá a vtipná kniha na oddych. Vždy, když po mne někdo chce knížku na půjčení, podávám tuhle.

5 20.12.2015

Přišlo mi až neuvěřitelné, že je napsaná podle reality. Byly překonány všechny mé představy, které jsem si před přečtením vytvořila.

5 04.12.2015