Anna 13
komentáře u knih
Tisíc polibků
Tillie Cole
Roztrhalo mi to srdce... Posílilo má přesvědčení... TOHLE je můj sen, cíl a důvod.
Hlavní hrdiny si budu již navždy hýčkat ve své paměti...
Prolila jsem oceán slz. A to nejen na konci, ale už v průběhu příběhu...
V jednu chvíli čtení této knížky opravdu silně bolelo a drásalo duši...
Musím se vzpamatovat... Ani to neumím popsat...
Asi takhle: zlíbala bych každičkou větičku z této knihy. Myslíte, že by těch polibků bylo tisíc?
Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Po pár kapitolách jsem to chtěla vzdát. Byla jsem poměrně znuděná, zklamaná ze světa financí, ve kterém se dost dobře neorientuji a zmatená z tolika postav stejného příjmení. Doporučuji si na rodinu Vangerů vytvořit rodokmen hrdinů, abyste se v začátcích příběhu dobře vyznali a nic vám neuteklo.
Jsem vděčná všem komentujícím zde na databázi za to, že knihu tolik vychvalovali a mne přesvědčili, že příběh stojí za to. Dala jsem knize šanci a zařekla jsem se, že ji přečtu a objevím důvod, proč jí tolik lidí miluje.
Jsem nadšená. Bylo to neuvěřitelně napínavé, čtivé a děsivé. O hrůznějších a drastičtějších způsobech vraždění jsem ještě nečetla. A o takových lidských kreaturách také ne... Kniha má zvraty, spád, napětí, je absolutně dokonale a bezchybně promyšlena.
Neumím si představit, co by bylo, kdybych knihu nepřečetla...
Všem, kterým se začátek nelíbí, zrazuje je tloušťka knihy nebo se knize nechtějí tak dlouho věnovat doporučuji, aby to prostě vydrželi. Jinak se ochudíte o opravdu brilantní požitek z četby. Velmi kvalitní krimithriller. Ve svém žánru to nejlepší, co jsem zatím četla.
Lisbeth a Mikaela miluju. Úžasný literární páreček!
Trochu se obávám dalších dílů, ale stejně se do nich pustím, protože nedokážu žít s tím, že v nějaké další knize žije Lisbeth a já ji tam nechám opuštěnou...
Poslední dvě stránky knihy fyzicky bolí...
Poslední věta
Lisa Genova
Tohle zatraceně bolelo...
POSLEDNÍ VĚTA je tak dobře napsaná, že se až nedá číst. Lisa Genova je otevřená a brutální. Rozpitvává lidské neštěstí na hranicích snesitelnosti. Nerozpakuje se své postavy koupat v ponižujích scénách, odhaluje je v nejintimnějších situacích.
Života se drží zuby nehty. Smrti uniká... Umírání je přeci jen ještě život. A toho se ona s umíněností drží - života na pokraji smrti.
Bylo to nepříjemné... do knihy se mi vracet nechtělo. Nedokázala jsem ji číst před spaním ani příliš dlouho.
Přesto... nezapomenutelné. Nejen kvůli tomu vodopádu, které vyplavily mé oči, když vše spělo ke konci - kapitoly, stránky, Richard, hudba.
Emoce, psychologie postav, tempo příběhu, jazyk - to vše přítomné v dechberoucí formě. Chybělo mi jen jediné - to, na co jsem já myslela po celou dobu, i když jsem knihu zrovna nečetla -, chyběly mi myšlenky na to to skončit. Nechtít to. Zemřít dřív, než ALS plně udeří. Vnímala jsem to každou stránkou a nedokázala pochopit, že o tom Richard nepřemýšlí, že to nezvažuje.
Když jsem si pak však přečetla poděkování autorky, pochopila jsem. Její inspirace byla zřejmě stejně houževnatá, odvážná a životachtivá jako její imaginární Richard.
Téma odpuštění zpracovala autorka tak, že zbyly jen slzy... Téma nemoci zase tak, že jste vděční za každý nádech a výdech, sebemenší pohyb, za chutě a schopnosti vašeho těla.
Držet se života za každou cenu?
Jak žít?
Jak nelitovat?
Jak odpustit?
"Jestli chce žít, má ona právo říct, že by měl zemřít?"
POSLEDNÍ VĚTA nemá poslední větu. POSLEDNÍ VĚTA doznívá ve vás a vy si ji berete s sebou do života.
Pro Richarda byl posledním Chopin... Co uslyšíme my?
Mlčící pacientka
Alex Michaelides
Jsem v absolutním šoku!
Jak tohle autor udělal? Jak to jen Alex Michaelides dokázal?
Vypadá to, že mám poslední dobou štěstí na thrillery. Po bravurním Brianu Freemanovi a debutantce Ashley Audrainové je Alex Michaelides další spisovatel, který mě svým vzdušným příběhem a vypravěčským umem unášel tak, že jsem dýchat nestačila.
Opravdu nic jsem od knihy nečekala. A pak jsem zjistila, že se jí nedokážu pustit.
Tohle je další thriller s přesahem.
Vrhal světlo do temných koutů v mé mysli. Vzbuzoval soucit s hluboce raněnými lidmi, postiženými zlem.
Bylo krásné Mlčící pacientku číst. Jako plout na vlnách.
Těžké byly vnitřní rozhovory se sebou samou, přesvědčování a dumání o lidské podstatě. Zlu a dobru. A o tom, co je mezi nimi.
Tím chci říci, že nečtete jen o neskutečně živých postavách, nesbíráte stopy ke starému zločinu a netrnete v úzkosti z toho, jak to nakonec dopadne. Hodně přemýšlíte a dostáváte se jakoby za příběh samotný. Autor vás do toho něžně tlačí.
Je něco za příběhem i pod ním. Je toho víc, ne jen psychiatrický detenční ústav, terapeut Faber a němá malířka Alicia.
Je to úchvatné…
A ze samotného rozuzlení vám vylezou oči z důlků. Bacha na to… Jistojistě na to sami nepřijdete. Myslím, že ani nemůžete. Je to dokonalé…
Vypadá to, že se díky autorům jako je Michaelides zase začnu pomalu vracet k napínavým temným příběhům, které jsem již pomalu opouštěla. Ještě pořád se na přehlceném trhu dají vypátrat vyložené skvosty…
Jak to, že se o MLČÍCÍ PACIENTCE více nemluví?
Do vody
Paula Hawkins
Tak já jdu tedy proti proudu...
Byla jsem nadšená z Dívky ve vlaku a jsem nadšená i z této knihy. Autorka mne svými díly vždy vtáhla do děje, ani jsem se nenadála. Bylo to neskutečně dusivé a zároveň lahodné prostředí, mělo to zvraty a napětí vyloženě až do poslední stránky...
Šíleně se mi to líbilo...
A co se týče toho množství postav, na které si tu každý stěžuje, tak fakt nevím, co čtete jinak za knihy. Ano, bylo tam více postav než v Dívce ve vlaku, ale byli tak skvěle vykreslené a charakterizované, že jsem se na stránkách ani jednou nemusela vracet nazpátek, abych si je osvětlila. Bylo nutné, aby jich tam tolik bylo. Ale vážně? Tohle se vám pletlo? A co si takhle přečíst Prokletí Salemu nebo první díl Milénia, aby se vám zavařily mozky?
Mě celá ta propletenost, zamotanost a významnost příběhu učarovala. Až jsem se bála, aby to autorka dokázala nějak nečekaně a úctyhodně rozplést.
Pro mě skvostný thriller, který si v paměti budu hýčkat...
Dánská dívka
David Ebershoff
S tímto silným a krásným příběhem jsem se setkala v kině. Tento filmový zážitek byl nezapomenutelný a snad ještě žádný příběh, který znám ve mě nevyvolal tolik otázek. Ne, že bych příběhu nerozuměla, ale bylo tam tolik citu, lásky,... Člověk to vše procítí, ale stále si klade otázky o pocitech Gerdy (v knize Grety), která je neuvěřitelnou ženou, kladete si otázku o jedinečné duši Lili Elbeové.
Kniha je nádherným a vzácným dílem, které mne uchvátilo. Musela jsem si nejdříve zvykat na styl psaní, ale v knize se seznámíte s více postavami a s minulostí hlavních hrdinů. Příběh je fikce, ne zmapovaná skutečnost. Stejně na mne ale neuvěřitelně působí a v srdci mi zůstane. Nikdy jsem nečetla o takovéto silné ženě, jakou byla Greta a nikdy jsem na stránkách knih nepoznala zajímavější a nejneuvěřitelnější postavu, jakou byla Lili. Její jméno se mi chce šeptat stále dokola.
Umíte si představit, že by se na tento příběh zapomnělo?
Marťan
Andy Weir
Předem bych chtěla říci, že jsem se na knihu těšila strašně dlouho. A když po roce na mne v knihovně konečně došla řada a já tuto tajemnou knihu s nádhernou obálkou a zajímavým námětem držela v rukou, byla jsem blahem bez sebe. Jsem ráda, že jsem odolala a nekoupila si jí. Konalo se totiž ohromné zklamání.
TATO KNIHA MNE ZA CELÝ MŮJ DOSAVADNÍ ŽIVOT NEJVÍCE ZKLAMALA!!!
Nechápu proč je kniha bestsellerem, proč se natočil film. Nechápu totiž jak mohla oslovit obyčejné lidi. Technici, fyzici, chemici a astronauti se v ní budou vyžívat, ale co my? Copak my, obyčejní lidé rozumíme technickým žvástům, které nám nic neříkají a pod kterými si neumíme nic představit? NUDA... Bavilo mne, co se dělo na Zemi, občas.
Autor si vybral a vymyslel super téma, které se ale dalo zpracovat úplně jinak, více emotivně.
SPOILER!
Tak sakra, když člověk uvízne sám, úplně sám na Marsu, nemá jídlo, pití a všechno poukazuje na to, že zemře, tak asi bude něco cítit, ne? Kniha mne úplně neuvěřitelně naštvala... Já bych do toho zapojila city, lásku, více napětí, možná i nějakou tragédii. Ta by nebyla na škodu. Happyend je v tomto případě dost trapnej.
Nedoporučuji obyčejným lidem... :)
Koho vypijou lišky
Lidmila Kábrtová
"Víly právě přestaly tančit. Lišky zavětřily."
Není škoda přečíst to na jeden nádech? Když každá stránka je jako úder srdce?
Jemnost.
Cit.
Rytmus.
Dívenka každou stránkou starší a zraněnější.
Neskutečně živoucí fragmenty.
Střípky života nesmazatelně vryté v paměti člověka.
Dětství, jaké by nemělo být. Dětství, které pominulo.
Shledávám knihu jako nesmírně silnou a emocionálně zatěžující.
Nesmí mi chybět mezi těmi, kterým se častým čtením poláme hřbet a odrbou stránky.
Klenot...
Čas odejít
Jodi Picoult
Tato kniha se nápadně vymyká všemu, co kdy Jodi Picoultová napsala...
(Nebo tedy tomu, co u nás od ní bylo vydáno).
Nemyslela jsem si, že by mě tato vynikající bestselleristka mohla ještě překvapit. Přečetla jsem od ní vše, co u nás od ní bylo vydáno a mám pocit, že tato kniha je jakousi její hrou - úplnou výjimkou.
Lehce si pohrává s nadpřirozenem. Zvířecí říši se věnuje tak, že si ani neumím představit, jak náročné muselo být tohle všechno o slonech nastudovat a pochopit.
Závěr knihy byl pro mě jeden z největších literárních šoků, jaké jsem kdy prodělala. Strčil by všechny "nečekané" konce dnešních thrillerů do kapsy. Nemá konkurenci.
Nedivím se, že se ke mně kniha dostávala tak dlouho, neboť pochopím všechny duše, které si knihu přečetly, vrátily se hned na její začátek a začaly znovu. Cítím vaši touhu, mám ji taky. Vidět to tentokrát správně, znovu. Jinak. Ještě jednou.
Rozhodně je ČAS ODEJÍT jednou z těch knih, která se v životě musí přečíst vícekrát. Ke které se člověk musí vracet.
Picoultová splétá příběh, který má romantický i traumatický nádech. Příběh ve kterém se prolíná divoká nezkažená příroda se světem lidským.
Emotivní.
Dechberoucí.
Tragické.
Zarážející.
Totálně šokující.
A odvážné. Hodně odvážné. Protože ať už čekáte cokoliv, nedostanete klasickou Jodi. Takhle se nám čtenářům ještě nepředvedla.
Netrpělivě očekávám další knihu.
Na knihách této rusovlasé ženy mám vypěstovanou slušnou celoživotní závislost.
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Jsem nadšená, dojatá a uchvácená touto jedinečnou knihou z období druhé světové války, která toho o té době vypověděla víc, než všechny knihy z druhé světové, které jsem přečetla před ní.
Číst ji je jako vznášet se na vlnách stříbřitých vět a hledat odpovědi na otázky smyslu toho všeho.
Já vůbec nevím co k ní napsat, neboť je tato kniha taková, jakou jsem si ji ani nepředstavovala.
Rozhodně silně doporučuji. Tohle je doopravdy příběh, který nezapomenete a který si budete rádi znovu připomínat.
S touhle knihou se přenesete o pár desítek let nazpět, do úplně odlišného světa. A i když je to příběh krutý, nebudete chtít aby skončil...
Veronika se rozhodla zemřít
Paulo Coelho
Kniha o šílenství a bláznovství...
Doporučuji všem, kteří potřebují povzbuzení do života. A samozřejmě všem, kterým se líbí Coelhovo psaní. Veronika se rozhodla zemřít na mne zapůsobila mnohem více než Alchymista a přehodnotila mé dosavadní názory na určité věci.
Velmi poutavá kniha, od které je těžké se odtrhnout, která se velmi liší od všech ostatních knih a ke které patří slovo nezapomenutelná.
Velmi doporučuji. Jednoduše ohromný příběh v brilantním podání.
Dívka, která si říkala Tuesday
Stephen Williams
Super knížka, od které nejde spustit oči.
Jeden z nejlepších thrillerů, které jsem doposud četla. Je napínavá, krásně napsaná, neskutečně čtivá, prodchnutá tajemstvím a strachem.
Příběh měl úžasnou atmosféru a konec (scéna odehrávající se na hřbitově) mě dostal.
Opravdu doporučuji! Škoda, že má kniha opět tak mizerné hodnocení. Dle mého je to perfektně vytěžený literární počin.
Dívka, již jsi tu zanechal
Jojo Moyes
Opět překrásné čtivo od proslulé Jojo! Knihy Než jsem tě poznala a tato kniha jsou u mne úplně vyrovnané, tak moc jsou krásné...
Nikdy nezapomenu na odhodlanou Sophii, ženu, která ovlivnila mnoho srdcí, která věřila doufala v lásku, bylo to koneckonců jediné, co v této době měla. A dokázala to.
V příběhu se prolíná současnost s minulostí. Období 1. světové války vás dostane na kolena a vy si uvědomíte, že ať jsou vaše problémy jakékoli, tak pokud nejde o život či lásku, nejde o nic.
Doporučuji těm, kdo četli Vypravěčku a líbila se jim, těm kteří milují příběhy od Jojo a těm co mají rádi v knihách nádechy historie, a těm co se nebojí věřit...
Právo nálezce
Stephen King
Četla jsem Pana Mercedese a byla nadšená...
Včera jsem dočetla Právo nálezce a nemohla jsem dýchat! Bylo to přenádherné, drsné, hnusné, krvavé, nechutné, děsivé, smutné, ale i vtipné... Byl to ten skvělý King, který bude vždy tím králem hororu a detektivky.
Určitě doporučuji přečíst nejdříve Pana Mercedese. Ani nevíte, jak jsem byla nakonec nadšená, když se objevil i tady a chci pokračování...
V knize je přenádherně vystiženo, jak člověka dokáže ovlivnit literatura, jak jedna trilogie změní vaše srdce a kam až posedlost literárními hrdiny může vést. Hned na začátku knihy se něco dělo... Příběh se úžasně rozjížděl a mrazil.
Byla to prostě bomba a já si dám brzy zase další jeho knihu! DOPORUČUJI!!!
Ani později, ani jinde
Delphine de Vigan
Když tě všednoden smete jako vagón podzemní dráhy.
Když už prostě nemůžeš…
Dvacátý květen Delphine de Vigan je plný strasti a osamělosti. Je to den, který může zažít každý. Bez výjimky.
Příběh pod příběhem…
Dva lidé na trati. Dva lidé bez naděje?
Tolik odboček, které minuli… Po kterých kdyby se vydali, četli bychom jinou knihu.
Realita bez příkras a útěchy.
Ta absurdnost všeho…
My všichni v té knize jsme.
Objevit Delphine de Vigan znamená nevycházet z úžasu… Kdo to proboha je?
Nezapomenu…
Doupě
Jakuba Katalpa (p)
(SPOILER) "Doupě je stříbrná lžička, kterou mu osud vložil do úst."
A Ptáček opouští klec.
Vrzne branka.
Já cítím tři tečky... Vlastně nekonečno teček. Následuju je. Ztrácím se v příběhu, který už si nepřečtete...
Umírání. V tolika podobách.
Až se z toho člověku chce žít.
Hříchy páchané z lidské slabosti.
Odcházení, míjení, chybování, zpytování... Čekání na smilování. Čekání na konec.
Nesmírně bohatý román, jež má přesně tolik vrstev, kolikrát ho čteme... Věřím, že je pokaždé úplně jiný - někdy plný hněvu, jindy úžasu, pak zas soucitu...
Jakuba Katalpa je možná to nejlepší, co současná česká literatura může nabídnout.
Nejhezčí dny našich životů
Claire Lombardo
Absolutně nerozumím tomu, jak tohle dokázala...
Claire Lombardo je žena, která navzdory svému mládí a pravděpodobné bezdětnosti, napsala román, který jako by vzešel z pera staré moudré ženy protřelé životem; zasloužilé matky a vytrvalé manželky. Píše o životě, jako by ho již prožila a poznala veškeré jeho taje, krásy a bolesti. Neuvěřitelně syrově a (pokud to mohu posoudit) realisticky popisuje mateřství. Všechny jeho možné podoby a odchylky. Mnohaleté manželství postavila na tom nejsilnějším - na lásce. O níž je také celá její kniha.
Román NEJHEZČÍ DNY NAŠICH ŽIVOTŮ jsem četla celý týden. Místy se zatajeným dechem.
Prožívala jsem tu dokonale nedokonalou rodinu, jako by byla má vlastní. Často s kapesníkem v ruce.
Celý příběh září láskou Davida a Marilyn - nejhřejivějšího páru, o kterém kdy budete číst. Již o něco temnějšími tóny vybarvuje autorka příběhy jejich čtyř dcer... Wendy, Violet, Liz a Grace. Ženy, které na začátku nebylo snadné pochopit, jsem na poslední stránce opouštěla jako své přítelkyně, které znám skrz naskrz - každou obdivujíc.
Rodina Sorensonových mi bude strašně, bytostně chybět. Jejich dům, jejich kuchyně, jejich starý nemocný jinan. Všechny ty děti a ta láska a ten svět... Ten ryzí život ubíhající pod taktovkou Claire Lombardo příliš rychle...
Tak, jak jen příběh lze milovat... Tak miluji NEJHEZČÍ DNY...
To nejlepší v nás
Colleen Hoover
Jeden z nejkrásnějších příběhů o lásce, jaký znám.
Nemohu uvěřit, že jsem na tuto knihu zírala skoro tři měsíce, co byla v mé knihovničce, aniž bych tušila, že se jí prohání zničující hurikán emocí... A že je to jedna z těch knih, co mě bude utvářet.
Tady ze sebe Colleen Hooverová ukázala to nejlepší, co v ní je.
Příběh Quinn a Grahama strašně bolí. Ale je to ten nejsilnější příběh lásky, který bych si dokázala teď vybavit. Nečetla jsem zatím knihu, která by zvládla tak dobře vykreslit manželskou krizi, napěchovat ji emocemi, zvraty.
Čtete příběh lidí, na kterých vám strašně moc záleží. Vžíváte se do jejich minulosti - plné zamilovanosti a vášně. Dokonalosti. A pak s nimi procházíte po letech manželstvím, ze kterého bolí u srdce a které pro ně toužíte zachránit.
Tahle kniha je naprosto brilantní!
Jedna z těch úplně nejlepších od Colleen. Nemám slov.
Dala jsem té knize čtyři dny.
Dala jsem jí své srdce i slzy.
Dám jí čestné místo v polici s knihami.
A vím, že tato kniha je stejně tak důležitá jako NÁMI TO KONČÍ. Kdo z nás ví, kde se v životě ocitne? Já ale věřím, a to velmi silně, že tyto knihy nás mohou třeba někdy zachránit. Pomoct najít cestu a směr. Něco v nás probudit, něco nás naučit.
Miluji Colleen Hooverovou a děkuji jí, že tuhle literaturu tvoří. Její příběhy dotvářejí mé srdce. A k tomu prostě nemám, co bych více dodala...
Stehlík
Donna Tartt
Dočetla jsem ji před pár minutami. Jen sedím a dívám se na obálku knihy, na ten obraz Stehlíka, který hraje v příběhu Donny Tarttové hlavní roli.
Vím, že to, co se ve mně ke konci knihy odehrávalo, nikdy nedokážu popsat. Dojetí, strach, přijetí pravdy hlavního hrdiny - je to čirá rozkolísanost citů. Vím, že se k posledním stranám ještě vrátím.
Knihu jsem četla tři týdny. Od samého počátku jsem věděla, že tato kniha je zcela unikátní, neskutečně hutná a prostoupená životem - jeho utrpením a zoufalstvím. Tarttová píše tak, že to není jako byste byli v rušném New Yorku - vy tam opravdu jste. Všechno to slyšíte a cítíte a vidíte. Místy je to dokonalejší než film. Vezme úplně všechno, co se dá (i to co se nedá) vymyslet a nahrne to na papír, aniž by to působilo zmateně.
Někdy jste přesycení a chcete být šetřeni. Možná proto se se čtením někdy loudáte, nebo dokonce sáhnete po jiné knize. A jindy se zase celý den těšíte na to, až do toho příběhu znovu spadnete. Až se necháte zavalit tím světem, kde je toho tolik, že doslova zapomenete na svůj vlastní.
Jedno je však podle mě jisté - pokud dočtete až tam, kde je jen prach, a z velkoleposti se během vteřiny stanou trosky - už knihu neodložíte.
Ta kniha má srdce, které tepe, nepřestává být lidské, žije, dusí se, pluje, šepotá,...
Mám pocit, že s touto knihou ve mně něco umřelo... Možná ne napořád. V tuto chvíli však pohlížím na svět duší Thea, se kterým jsem přeci jen strávila tři týdny a jsem jím naplněná. Není to příjemné, ale je to upřímné vnímání naší existence, naší upachtěnosti.
Kniha mi dala především příběh - napěchovaný vším, co se do něj vešlo. Brilantně napsaný příběh. Nasadila mi do hlavy věty a myšlenky, které se uvelebí i v mém deníku a budou mě provázet dál.
Když držíte v rukou Stehlíka, jako byste drželi jeden lidský (fiktivní) život.
Stehlík je velkolepý román. Znepokojující. Duši obohacující.
Komu však na konci zazpívá?
(Tímto komentářem jsem vypsala zhruba tak jedno procento toho, co na mě kniha přenesla.)
"Obrovské soužení, jemuž teprve začínám rozumět: nikdo nemá možnost si vybrat vlastní srdce."
Řetěz
Adrian McKinty
Měla jsem poměrně již docela kritickou čtenářskou krizi.
Potřebovala jsem knihu, která se mi svým příběhem doslova přilepí k rukou. Knihu, na kterou budu neustále myslet.
A to dokázal Řetěz, jehož okovy v průběhu čtení nepřetrhnete. A pouto k tomuto thrilleru bude věčné.
Určitě se na ni nedá jen tak zapomenout.
Rozhodně je velmi svižně psaná - bez hluchých, slepých či němých míst.
Udržuje vás v napětí i strachu (člověk pak k večeru přemítá, zda má vůbec vycházet ven).
Má sympatické hrdiny, kterým fandíte.
Knize skoro nic nechybí...
Já sama jsem jen nebyla uspokojená koncem - na můj vkus to bylo až moc... Moc všeho. Toho dobrého i toho zlého.
Přesto této knize, která je neuvěřitelně napínavou a originálně zběsilou jízdou, nechci uškodit čtyřmi hvězdami.
Doporučuji všem nadšencům thrillerového žánru.
Všem, co se touží bát.
Všem, kteří hledají vzrušení z četby anebo těm, kteří se potřebují vyhrabat ze čtenářského bloku.
Skvělá, šíleně skvělá kniha!
