Anna 13 komentáře u knih
Většinu lidí, které znám tuto knihu milují! A já se jim nedivím! Většina lidí také tvrdí, že je o dost lepší než Hvězdy nám nepřály, což si myslím, že pravdu nemají!!! Kniha je plná spousty zajímavých myšlenek, posledních slov známých lidí, napětí a nepochopení! Je opravdu úžasná, ale na Hvězdy nám nepřály nemá! Je sice prosycená životem a smrtí, ale příběh je celkem obyčejně neobyčejný! Neumím se k této knize nějak vyjádřit, protože nad ní zase strašně přemýšlím a snažím se rozluštit věty, které mám v knize zaškrtané a porozumět příběhu, který nám úžasný spisovatel John Green napsal a prostřednictvím tohoto příběhu nám sděluje něco, co zatím luštím...
K postavám: Aljaška Youngová! Snad nejzvláštnější postava o jaké jsem kdy četla! Miluji ji a přitom zase strašně nenávidím!!! Ona je důvod proč si tuto knihu musíte přečíst!!! Miles neboli Váleček mi byl sympatický tím, že se učil známá poslední slova a tím, že byl trochu stydlivější a nezkušený a Plukovník neboli Chip dával knize to pravé! Líbily se mi jeho hlášky a nápady!
Tato kniha si rozhodně zaslouží pět hvězd!!! A Greenovi se klaním!!!
Knihu jsem přečetla jedním dechem! Do děje mě příběh vtáhl hned. Je to nádherně zpracované i když hubené. Carmilla mi byla strašně sympatická a konec knihy mne mrzel. I ona se přeci musela živit, ne? Určitě si tento historický a tajuplný příběh přečtu znovu a ráda bych ho uvítala ve své knihovničce! Všem doporučuji!
Tato kniha o upírech vyzývá věřit upírům! Nedivila bych se kdyby tento příběh byl pravdivý!
(SPOILER) Denisa i v této knížce prožívá těžké období. Jsem ráda, že se nakonec vrátí k Patrikovi. Stejně tak je dobře, že se Filip rozejde s Kristýnou. Moc se mi líbí v krámku Denisiny maminky. Jenom ještě doufám, že se vyřeší tatínek Patrika. Právě se chystám na pátý díl. Doufám, že mne nezklame.
Jinak všem tuto sérii doporučuji. Je dobré ji však číst od začátku, ať nepřijdete o nic zajímavého.
Při čtení knihy jsem si připadala jako ta Denisa. Opravdu nádherná knížka, ve které Denisa umí vypsat své pocity. Líbí se mi jak na vším přemýšlí. Tohle je jediný dívčí román ve kterém hrdinka prožívá takovou lásku, jakou si představuju. Patrik jí vyznává lásku těmi nejkrásnějšími větami, které jsem kdy slyšela. Pro mě to byl nejkrásnější dívčí románek. Právě se chystám číst další díl. Rozhodně doporučuji.
(SPOILER) Knížka se mi líbila. Sice se ke konci všechny ty vraždy vyřešily moc rychle, ale kniha měla nápad! Hned jsem si oblíbila čarodějku Ingrid a malého chlapečka Tylera. Když zemřel, šíleně jsem se vyděsila, ale doufala jsem, že ho Joanna zachrání! To by ho, ale nesměla milovat. Tahle čarodějka měla velmi zvláštní talent...
Ingrid mi byla nejblíž. Líbila se mi její práce knihovnice i to jak léčila lidi. Její talent byl nejzajímavější a já bych ho taky moc ráda měla. :)
Freye jsem od začátku přála Killiana. Cítila jsem, že špatný je od začátku Bran a ne Killian. A mé tušení se vyplnilo.
Nemohu se dočkat, až si přečtu další díl. Vstoupí do něj totiž bratr Ingrid a Frey a bude chtít zabít Killiana...
Nasáklá životem je… Jako voda.
„Kdo z nás je odolný vůči bolesti způsobené rodinou?“
Byl to týden mého života. Sedm dní probouzení se s myšlenkou na tuto knihu… Toužila jsem po ní každou hodinu, kdy jsem ji nemohla držet v ruce.
Je to tak obrovský příběh. Jeho velikost je v podstatě neuchopitelná. Obsahuje tolik vrstev – a v nich množství pohledů a pravd…
Postavy jsou živé natolik, že to, jak vám na nich bude záležet, je až absurdní. Jejich viny vás srazí na kolena, jejich bolest prostoupí vaši duši. Nespravedlnost, kterou zažívají a traumata, kterými trpí, jsou břemena, která jako čtenář musíte nést s nimi.
Až na poslední stránku...
...která vás promění ve vodu – doslova máte oceán v očích. Kdo četl a cítil, ví.
Ty postavy se stanou vaší rodinou. Jsem hluboce zamilovaná do Oriona a Andrewa. Tito muži ve mně zanechali strašně velké emoce a obzvlášť Andrewovi toužím dopsat nějaký krásný „konec“.
Poslední obraz – poslední odstavec ctí život jako takový. Lásku. Netuším, jak se autorovi podařilo tak nenásilně vměstnat do jedné scény vše, čím život je.
Je to tak silné. Neudržitelné.
Při zpětném sbírání citátů jsem se znovu dojímala a byla uchvacována krásou toho příběhu. Nějak mi pořád nedochází, že jsem dospěla na konec, že se musím rozloučit.
A že podruhé už to nebude jako poprvé. Takovéhle to bylo jen jednou – teď.
Kniha, která utváří člověka.
Její nezapomenutelnost ukáže až čas… Její tíživost už prolog.
Jako většina čtenářů zde, jsem čekala něco jiného...
I když anotace knihy i samotný její titul láká na první osvětimský proces, jejž se v beletrii dosud moc často neobjevoval, příběhu slouží pouze jako pozadí. Autorka ho využila k tomu, aby od něho mohla odrážet téma viny.
Možná, že kdyby se kniha jmenovala Německý dům, našla by si úplně jiné čtenáře... A kdyby se anotace věnovala tomu, o čem příběh skutečně je, přijali bychom ji jinak.
Kniha se mi špatně četla.
Autorčin styl je nezáživný, zdlouhavý - nudný. Nečtivost knihy byl hlavní důvod, proč jsem ji již chtěla mít za sebou.
Vadila mi absence emocí. Postavy nic neprožívaly - odchodily scény, přeříkaly repliky. Ale do nich samotných se čtenář nedostal. To je u mě největší mínus, které nedokážu jen tak přejít.
Samotný příběh však nápaditý byl a skrýval v sobě potenciál, který však nebyl zcela využit.
Od poloviny děje se situace překlopí a nahlížení na dějiny německých obyvatel je závažnější a přináší čtenáři zamyšlení, zahloubání a dilema.
Ve výsledku kniha zajímavě pohlíží na lidské chování a přináší nový náhled na vyrovnávání se s traumaty, která nás přesahují.
Protože mě kniha ke konci přiměla k myšlenkám, se kterými si nevím rady, nevylučuji, že se k ní v daleké budoucnosti nevrátím a nevytáhnu z ní v jiném rozpoložení třeba něco víc.
Tohle je... neuvěřitelná kniha.
Příběh je tak silný, že vám zatíží srdce. Tak emocionálně náročný, že druhou polovinu knihy jen probrečíte.
Pokud jste člověk, dotkne se vás a poznamená vás.
Pokud jste žena, sejme vás.
A pokud jste matka... o tom ani raději nechci přemýšlet, jaké to musí být.
Neočekávala jsem, že to bude příběh tak velkolepý.
Nevěděla jsem, že čtu něco zcela ojedinělého a úplně výjimečného, dokud jsem se nedostala tak do třetiny knihy. Pak jsem již nemohla přestat, ale zároveň jsem si knihu chtěla šetřit.
Jak může být příběh tak drtivý a temný a zároveň tak povznášející a plný naděje?
Jak může jedno tajemství a pohřbená pravda převrátit naopak svět?
A jak se může hrdinka, jakou je Audrey, vůbec smát?
Vím jistě, že na pár scén z této knihy nikdy nezapomenu. Nikdy. Protože něco takového jsem ještě nečetla a možná už číst nebudu.
Příběh hoden zfilmování.
Kniha, ze které by měl být bestseller.
Já ji budu doporučovat dál a doufám, že lidé po jejím přečtení řeknou víc, než jen: "Bylo to super!"
(SPOILER) Přirovnávat knihu k nejznámějším románům Johna Greena a Jojo Moyesové je více než přehnané... Je to jen proto, že kniha končí zlomeným srdcem a ztrátou milované osoby? Nevidím totiž jinak jedinou podobnost ve zmiňovaných knihách a jako jejich velkou milovnici mě to až uráží...
Tato kniha není hluboká... Děj má nevyvážený rytmus. Někdy moc uhání dopředu - tam, kde by bylo dobré chvíli setrvat nebo se úplně zastavit. A jinde šlape vodu - tam kde je to ubíjející, nudné a kdy bychom se již sakra měli hnout z místa.
Postavy jsou milé, obdivuhodné, vzbuzující laskavost.
Koncept příběhu není špatný. Chtělo by to sice ještě trochu víc zvratů, nějakých odboček a dalších možných směrů, ale jako román pro teenagery by to bohatě stačilo.
Zpracování je ale otřesné. Může to být překladem - a někdy jsem si byla skoro jistá, že to překladem bylo, ale autorka píše příliš jednoduše, někdy kostrbatě.
Oceňuji, že nastínila problém autismu...
Ovšem, jak již tu mnozí psali - ten konec je to jediné, co vás nutí navýšit počet hvězd. To jediné, co příběhem trochu víc pohnulo.
Velmi mladým čtenářům bych knihu doporučila. I mně by se jako třináctileté určitě líbila...
Jinak jsem ale zklamaná a nespokojená a naštvaná, že se k navýšení prodeje používají hesla Hvězdy nám nepřály a Než jsem tě poznala, které nalákají, ale ve skutečnosti je pak čtenář pohoršen a udiven, jak se tohle vůbec může srovnávat. Šetřeme těmito přirovnáními - přeci jen Green s Moyesovou jsou na úplně jiném levelu. Takovýto autoři se nerodí každý den. Jsou výjimeční, važme si jich a nezneužívejme jejich romány k tomu, abychom prodali něco tak obyčejného a vlastně ne moc dobře napsaného - román Normálně jiní.
Nabokova čtu kvůli jeho přenádherným souvětím a jedinečnému jazyku... Číst ho je jako poslouchat bezchybnou melodii... Vždy se těším, jak mě oslní, čím mě překvapí...
Příběh Ganina mě neupoutal, nebavil, nezaujal. Dočítala jsem ho jen proto, že má knížka jen něco málo přes sto stran, tak by mi přišlo škoda ji vzdát. To je asi jediný důvod, proč jsem vydržela.
Pár zajímavých myšlenek jsem objevila, Nabokovým stylem jsem se pokochala...
Ale příběh jako takový se mnou nic neudělal a brzy na něj zapomenu. Možná na knihu nebyl správný čas, je to možné...
Nikdy jsem si nemyslela, že by se mi tohle mohlo stát, ale mně se tato kniha nelíbila...
Sparkse miluju. Je to autor nejkrásnějších příběhů o lásce, autor nezapomenutelných knih, které si v srdci ponesu po zbytek života, a ke kterým se budu vracet.
Nikdy jsem si nemyslela, že by se mi nějaká jeho kniha mohla nelíbit. A to silně nelíbit. Nelíbit tak, že bych až pochybovala o tom, zda to vůbec napsal on.
VE TVÝCH OČÍCH je kniha, která mě ze začátku pohltila a opravdu zajímala. Postavy byly více než sympatické. Oblíbila jsem si je a měla jsem je opravdu ráda, ale poprvé se mi u Sparksoviny stalo to, že jsem z nich necítila to elektrizující napětí mezi nimi, spřízněnost, napojenost a ten pocit, že jeden bez druhého nemohou být. Romantická linka tu nebyla rozvíjena tím jedinečným způsobem, který u tohoto spisovatele očekáváme. A poměrně rychle ustoupila do pozadí a na scénu přišla kriminální zápletka, která mě tedy nebavila vůbec.
Nebylo patrné, co vlastně autor chtěl. Napsat romanci? Nebo thriller? Zkombinoval to tak, že z toho vyšlo něco laciného, prvoplánového a zplácaného... Pořád tomu něco chybělo.
A mně vážně nedělá radost, že musím Sparkse zkritizovat. Je to jeden z mých nejoblíbenějších autorů a mě skutečně bolelo, že jeho knihu už CHCI mít dočtenou a že se k ní vracím jen z nějakého pocitu povinnosti.
Tohle léto jsem přečetla jeho dvě knihy, které byly tak nádherné, že se k nim v myšlenkách vracím a prostě nemohu zapomenout na tu atmosféru a na lásku hlavních hrdinů.
Na tuhle knihu však budu vzpomínat s nechutí a s přesvědčením, že to bylo možná to nejhorší, co kdy napsal.
Je mi to líto.
Tohle bylo tak jiné. Tak poklidné.
Zpočátku milé a unášející.
Postupně místy nudné a nicneříkající.
Ve výsledku však velmi realistické a hlavně - k zamyšlení. Příběh zkrátka v paměti čtenáře zůstane.
Líbil se mi nádherně vykreslený maloměšťácký život. Atmosféra irského městečka byla tak krásně ospalá. Postavy mě k sobě vábily svým tichým utrpením...
Chvíli jsem si na zvláštní styl psaní musela zvykat. Autor raději popisuje nudné detaily, než aby se věnoval více hrdinům a jejich nitru. Nechává spoustu věcí na čtenáři - je nutné si domýšlet a představovat, hledat cestu a důvody... Neobvyklé - ale nemohu říci, že by se mi to nelíbilo.
Na letní víkend ideální. K dokonalosti tomu něco chybělo, ale ještě bych se ráda k Trevorově tvorbě vrátila.
Je to čtení, na které musí být nálada. Jakmile to nemá to správné načasování, těžko vás to pohltí.
Laskonky byly... poněkud přeslazené.
Nechutnaly mi tolik jako Pralinky. A už vůbec nezanechaly pocit jedinečnosti a výjimečnosti jako Momentky.
Někdy se mi zdálo, že autorka píše o ničem. Ve fejetonech působila malicherně, někdy bezradně. Možná ji nedokážu vzhledem k věku pochopit, ale pokud takto vypadá život dospělé ženy, nevím, zda se nemám začít bát.
Líbily se mi příběhy o Ditě a Renatě, neboť byly oba spojené s touhou po mateřství a oba dva mě silně zasáhly. Nebyl by z nich špatný samostatný příběh.
Autorka již byla (a věřím, že bude) v lepší formě.
Jednoduché čtení, které snad neurazí, ale nenadchne.
Mně se bude po těchto holkách taaaaaak stýskat....
Je opravdu jen hrstka knih, u kterých se zasměju. NAHLAS! A těmto ženám se to podařilo... Jejich humor mi strašně ladí, podobný máme se ségrou... Někomu to asi vážně může připadat hloupé a bez pointy, ale mě to zabavilo natolik, že jsem měla knihu přilepenou k ruce po celý den a jen s nechutí jsem ji odkládala...
Čekejte od této knihy oddech, pobavení, ne intelektuální slohy či nějaký děj se zvraty. To si prostě jen dvě skvělé holky sedly a navzájem si skoro dva roky dopisovaly, vylévaly si své srdce, vztekaly se, přinášely si zajímavé postřehy a usmály diváka (tedy čtenáře) k smrti...
Já jsem nadšená... Ilustrace jsou bonus, které knihu dělají ještě chutnější a šťavnatější.
Já tento typ literatury prostě miluju.
Knížka se bude na mé polici hřát vedle P.S. Ani Geislerové a Kafe a cigárka Marušky Doležalové... Do této party ji bez mrknutí oka řadím.
Skvělé nenáročné dílko, které si rozhodně nezaslouží být takto hodnocené...
Tahle kniha si čtenáře přivábí svou obálkou a názvem...
Vůbec nerozumím tomu, proč u nás nemáme vydanou celou sérii Virtue Falls. Silně totiž pochybuji o tom, že by byl tohle první díl...
Každopádně se mi líbil rozjezd příběhu... I když je v knize požehnané množství postav, po pár desítek stranách se v tom zorientujete a už jen čekáte, kde šerifka objeví další tělo.
Příběh Meridy mě fascinoval a po celou dobu jsem byla v napětí, co se jí vlastně v minulosti stalo.
Kniha se v polovině dostala do poměrně mdlého stavu a ztratila na tempu...
Avšak ten konec? To bylo prostě famózní. Příběh Merry a Benedicta mě uchvátil. Něco tak nečekaného prostě fakt neočekáváte. Něco tak krásného a zároveň mysteriózního...
Co se týče vražedného běsnění: někomu to bude k smíchu, někomu se u toho obrátí žaludek, někdo to bude považovat za geniální. Ale tam jde asi především o to, jaké příběhy čtenář předtím četl, zda je tohle pro něj příležitostný thriller nebo zda je to zkušený požírač napětí... Mně se to líbilo. Bylo to překvapivé, brutální,... prostě dobré završení už tak dost napjatého příběhu.
Jednu hvězdu strhávám za absolutně hloupé prvky nadpřirozena a neustále popisy s fenkou Lacey, na jejíž jméno a hopsání jsem již alergická. To bylo něco, co se fakt nepovedlo. A pak také ta nuda uprostřed - i ta může za to, že tato kniha nemá plný počet...
Není to příběh, na který bych nezapomněla. Ale copak takové mohou být všechny?
Já na brzy již snad deštivé večery rozhodně doporučuji...
Velice pozoruhodná kniha, která se nepodobá žádné jiné...
Neotřelý způsob vyprávění, zvláštní - tragické a zároveň dojemné - postavy.
Chtěla jsem dát pět hvězd, protože příběh jede - nezastavuje se a u vás nepřipadá v úvahu, že byste jen zvedli oči od čtení.
Konec je však dle mého názoru tak překombinovaný a v lecčems nesrozumitelný, že jsem tu jednu hvězdu musela ubrat.
To však nic nemění na tom, že tahle knížka je fakt JÍZDA!
Je jiná a zábavná a zaslouží si vaši pozornost.
Oddechovka, která se bude hodit po nějaké vyčerpávající četbě či odložené knize...
„Domácí porody nejsou lékařským problémem."
Opět absolutně neskutečná kniha, se kterou plně souzním.
V době, kdy se domácí porody démonizují, kdy se z domorodiček dělají nezodpovědné, neschopné a odsouzeníhodné matky, je tato kniha jako osvícení.
Všem, kteří porodům nerozumí, všem, co jsou neinformovaní a přesto o tom "chytře" diskutují, bych doporučila tuto knihu. Není jen pro matky. Je i pro jejich partnery a vůbec pro širokou veřejnost.
Uvědomme si, že jen o tisíc kilometrů dál, jsou domácí porody zcela běžnou praxí, respektovanou volbou. Děti se tam rodí zdravé, klidné, šťastné.
Tato kniha obsahuje příběhy žen, co se rozhodli porodit své děti v bezpečí domova i autorčinu cestu těhotenstvím po krásný porod.
S Aňou Goršinou nesouhlasím ve všem. Ale přesto ji obdivuji... Je to neskutečná žena - instinktivní, intuitivní, svá, moudrá, empatická,...
„Pokud se člověk narodí ve strachu, ve strachu pak žije, ale není schopen poznat, proč.“
„Tato planeta se vyléčí jen uzdravením matek, a nebo bude po uzdravení matek následovat vyléčení matky přírody!“
Tak láskyplnou, přirozenou, citlivou knihu jsem už dlouho nečetla. Je pravdivá, a to je její největší cennost.
Zároveň předkládá bolestné otázky týkající se budoucnosti mateřství.
Nezavírejme už dál oči a vracejme se ke své podstatě ženství a podstatě toho, proč tu jsme...
Moje první kniha od Odenta. Bohužel jediná, která od tohoto autora je v naší městské knihovně. To, že jeho nejslavnější knihu Znovuzrozený porod neseženu ve své knihovně, považuji trochu za skandální... Je to průkopnická kniha na poli odborné literatury v žánru porodnictví... A každá žena by se k ní měla dostat...
Ale to jsem trochu odbočila.
Tato kniha je naprosto úchvatná, protože spojuje vědu s uměním.
Přenádherné fotografie talentované fotografky mi vzaly dech a už jen díky nim toužím mít knihu doma.
A Odent nám přináší osvědčená fakta, výsledky studií a rozumově přichází na souvislosti, které dělají našim odborníkům problémy a tím nám přináší jen dezinformace a strach.
Děkuji panu Odentovi z celého srdce za to, jaké "objevy" za své působení v porodnictví přinesl. Že celý život bránil ženy, uctíval je a navracel jim porod do jejich rukou.
Jediný muž, kterého jako porodníka uctívám a kterým se inspiruji. DĚKUJI!
Naprosto přenádherná a ojedinělá kniha, kterou napíšete Vy sami pro své malé lásky... Pro Vaše děti to bude ta nejdůležitější kniha...
Překrásné ilustrace, nádherné grafické zpracování...
TAMARA JE PROSTĚ BOŽÍ! A STEJNĚ TAK JEJÍ KNIHA.