Anniee
komentáře u knih
Dům v blankytně modrém moři
TJ Klune (p)
Jsem z toho taková rozpačitá. Na jednu stranu čtyři hvězdičky, protože to mělo nádhernou hloubku, milovala jsem ty magický děti a metafory skrytý ve všem. Milovala jsem tu myšlenku tý pospolitosti, toho záchrannýho ostrova. Milovala jsem tu sílu v boji za to, že jsme každej jinej a že je to tak fajn.
Na druhou stranu tam všechno bylo omílaný pořád a pořád dokola. Ty stejný myšlenky, slova, věty. A vytáčel mě neskutečně Linus i Arthur. V tomhle souhlasím se Zoe - dospělí chlapi už by mohli mít trochu rozum a sílu se podívat pravdě do očí. A upřímně, i když vím, že to bylo jedno z hlavních témat, mi tam vůbec neseděla ta LGBT linka. Tahle kniha by za mě byla lepší bez tý partnerský lásky.
A půjdu proti proudu ještě jedním názorem - z týhle knížky nejsem vůbec smutná. Naopak. Tahle knížka ukazuje, že věci můžeme změnit. I my sami. A hlavně ukazuje lásku mezi lidma - protože i když ty děti na ostrově byly odloučený, přesto měli lásky víc než většina ostatních. A to mě pohladilo po duši víc než cokoli jinýho - že to jde.
Vadná
Cecelia Ahern
Druhá knížka od Cecelie Ahern mě přesvědčila, že její psaní fakt můžu. Sice jsem od knihy čekala něco úplně jiného, ale paneboze, tahle dystopická nádhera mě dostala. Děj plyne naprosto ukázkově, myšlenkové pochody jsou věrohodné, hlavní hrdinka sympatická, co víc chtít. Drželo, nepustilo, ihned jdu na pokračování.
Město dívek
Elizabeth Gilbert
Tohle byl přesně můj šálek kávy! Pomalý, popisný, emotivní, srdečný. V podstatě se tam nic moc neděje, a přece se tam děje všechno. Děje se tam život. Krásnej, ve všech svých fuckupech a vzestupech.
Vivian je naprosto brilantní vypravěčka svého příběhu. Dozná se ze svých chyb, ale zároveň dozná, že byla krásná a talentovaná. A všechno ji formovalo v úžasně silnou ženu. Inspirující.
Tyhle fragmenty
Bianca Bellová
Teď už jsem definitivně přesvědčená, že povídky nejsou můj šálek kávy. Nedokážu se do nich vžít. Těžko říct, jestli to byla i “chyba” autorky, ale spíše jen můj problém. Nesedlo mi to.
Opravdová láska
Robert Fulghum
Tolik lásky na jednom místě pohladí po duši i na srdíčku. Nádhera.
Karamelová džungle
Tereza Salte
Takové docela o ničem. Věřím, že autorka má zajímavý život a má co předat, ale mě to nějak neoslovilo. Celé to bylo banální a rozvleklé a místy zmatené. Asi to mělo působit jako motivace, ale mě to nemotivovalo. Necítila jsem z toho žádný přesah.
Má lady Jane
Cynthia Hand
Tak tohle byl dost přešlap. Nevím, jestli z mojí strany, nebo ze strany autorek, ale na tom asi nezáleží. Je tam tolik věcí, co mi vadily, že ani nevím, kde začít.
Za prvé, měla jsem číst originál a ne překlad. Protože co mě rušilo snad nejvíc, bylo používání jména Jana místo Jane.
Za druhé, asi nejsem ta správná věková skupina. Kvůli věku hlavních hrdinů, ale hlavně, hlavně kvůli vtipům. Do knihy jsem šla primárně proto, jak se u ní údajně všichni bavili. No já se nezasmála ani jednou. Ani jednomu koňskému vtipu (bože na nebi...). A i ten děj mě neskonale nudil, a to se mi normálně nestává ani u tohoto typu knih.
A za třetí, neskutečně mě tam štvaly komentáře autorek v závorkách. Proč? Proč tam byly? Nepřišly mi vtipné, vytrhávaly mě z děje, a v neposlední řadě mi nepřišly ani tak důležité.
Sečteno a podtrženo, doporučila bych to mé náctileté sestřenici. Sama o tom ovšem už nechci ani slyšet a do druhého dílu ze série se opravdu pouštět nehodlám.
Statečné a zlomené srdce
Brigid Kemmerer
Tak ale vážně? Nemůžu už prosím dostat závěrečný díl??
No, ve zkratce. Po prvních padesáti stranách jsem si řekla, že mě to nebaví a číst to nebudu. Bylo to slabší než knihy, které jsem četla mezi tímto a prvním dílem, a byla jsem jaksi vykolejená jednoduchým stylem psaní. Pak mi nedošel balík a já neměla co číst, takže jsem se vrhla na Statečné a zlomené srdce.
A díky bohu. Rychle se to prolomilo a kniha mě vtáhla. Není to samozřejmě něco, co vám změní život, ale čtení jsem si tak moc užila! Snad ještě o něco více než u prvního dílu.
Co se mi líbilo nejvíc, je pomalý vývoj vztahu. Žádné “miluju tě”, ale “mohla bych tě milovat”. To mi přijde nádherné a reálné a upřímné. Kniha má celkově spád a udrží si vás. A teď už prosím ten třetí díl, a rychle!
V pasti
Josh Malerman
Tohle místama fyzicky bolelo. V týhle době, v tomhle počasí (tma, vítr, déšť, déšť, déšť). V tomhle rozpoložení. Přišlo mi, jako bych tam s Malorie byla. Jako bych to prožívala s ní, viděla všechnu tu hrůzu. Knížka rozhodně prožitá na sto procent.
Betonová zahrada
Ian McEwan
Jsem z toho celého v rozpacích. Narozdíl od většiny ve mně kniha moc emocí neprobudila, moje hlavní emoce byla nepochopení. Jak se tohle může někomu zrodit v hlavě, jak to může vydat ( tím netvrdím, ze autor píše špatně - píše brilantně, ale o tom to není). Ono poselství by se dle mého interpretovalo lépe na jiných příbězích. Jsem ráda, ze je kniha tak krátká. Že jsem ji mohla odložit a přestat na ni myslet.
Bez filtru
Kristýna Dolejšová
Knížka přišla přesně v tu dobu, kdy měla. Dala mi to, co jsem v té chvíli potřebovala. I tak mi v ní ale něco chybělo, byla taková krátká, brala bych tam klidně více příběhů a informací. Je ale bolestivě pravdivá.
Pomlčka v těle
Kristina Láníková
Po tomhle si připadám jako naprostej literární břídil, protože ač jsem se snažila, tak tenhle počin jsem prostě nepochopila. A dle hodnocení ostatních jsem jediná.
Po dočtení mě napadaly dvě věci: "drogy jsou špatné" a "generátor náhodných slov". Ale asi prostě jen nejsem cílovka a můj mozek postrádá nějakou část stvořenou pro tahle kouzla.
Temný karneval
Ray Bradbury (p)
Bradburyho knihy zbožňuju. Mají v sobě temné, tragické, nesporně originální kouzlo.
Ale i když nerada, ubírám téhle knize jednu hvězdičku. A to kvůli tomu, že v Temném karnevalu na mě bylo té temnoty a deprese prostě moc. Popravdě - zasekla jsem se u povídky Malý vrah a knihu dočíst jsem se odhodlala až teď, po roce. Ale literární zážitek to byl, To bezesporu.
Myšlením k bohatství pro ženy
Sharon L. Lechter
To, že mám na každý druhý stránce lepíka a hned ji začínám číst znovu, asi mluví za vše...
Alkoholy
Guillaume Apollinaire
Tohle mi nějak nešlo. Trvalo mi rok (!) než jsem to přelouskala. Nevím, jestli to na mě bylo moc složité, ale tahle sbírka mi nějak nesedla. Možná, že kdybych to četla v originále, byla bych k té knížce více pripoutana.
Hra pro čtyři ruce
Jan Němec
Kouzelná To kniha. Kouzelné To povídky. Takový ten druh, který ve vás rezonuje ještě roky po přečtení. Četla jsem s okouzlením a musela dávkovat, aby to nebylo rychle za mnou.
Jsou tam i povídky které mě až tak nezaujaly (spíše jsem ale nepochopila jejich literární úděl a význam), ale do zbytku jsem zamilovaná a myslím, že je budu v pochmurnych dnech číst stále dokola. S láskou.
Přečtěte si aspoň Ruského člověka, ale hlavně Hru pro čtyři ruce. Ta pohladí na duši a zamotá hlavu.
Hádej, jak moc tě mám rád! Budeš můj kamarád?
Sam McBratney
Hádej, jak moc tě mám rád je prostě láska. A pořád se nemůžu rozhodnout, jestli je rozkošnější kniha nebo kreslené příběhy v televizi. Milují to i děti v mé třídě ve školce - tuhle jsme četli během týdne několikrát.
Aristoteles a Dante objavujú hlbiny neznáma
Benjamin Alire Sáenz
Velkej rest z minulýho roku. A vlastně ani nevím, proč jsem číst přestala. Téma je sice těžký, ale zpracování krásný. I když asi trochu slabší než první díl.