Anniee
komentáře u knih
Kořist
Darcy Coates
Taková poměrně jednohubka která chytne a nepustí. To Darcy Coates umí. Zásadní problém s knihou nemám, dost mě bavila, ale ten konec byl opravdu až moc uspěchaný a neseděl mi ke zbytku knihy.
Láska mezi řádky
Lauren Asher
Byla to hezká oddechovka, která mě sice bavila, ale která lehce zapadne mezi ostatní podobné. Bavil mě Zahřin humor a chemie mezi ní a Rowanem, ale přiznejme si - Rowan byl teda extrémní idiot. A celou knihu jí psychicky ubližoval tak, že nechápu, že to ustála. To už snad ani není morally grey hrdina, ale fakt jedna velká red fakt. Ale když se od toho člověk aspoň malinko oprostí a snaží se do toho nevrtat, tak je to fajn početní s klišé koncem, kterej mě ale vždycky zahřeje u srdíčka. A asi se podívám i na další dva díly.
Domek v Irsku
Julie Caplin
Caplinovou mám načtenou skoro celou, a Domek v Irsku je za mě jedna z těch slabších knih. Což o to, popisy přírody a jídla kouzelné jako vždy, ale tady mě nějak nechytla ta romantika. Moc mi nesedla Hannah a chybělo mi tam nějaké to očekávání, ta slow romantika, ale oni spolu byli v podstatě už od začátku. Chemie nula nula nic a celý ten vztah jsem jim vlastně moc nevěřila. A těch klišé a “náhod bylo i na mě trochu moc. Ale čtivé to bylo a jako oddechovka na vypnutí hlavy to fungovalo.
Kirke
Madeline Miller
Kirke byla narozdíl od Achilleovy písně čtivá, a to od začátku do konce. Autorka má opravdu dar psát, poutavě a s láskou k jazyku. Jde tam cítit i ta láska k mytologii a díky tomu jsem se do toho tak vžila. Hrozně mě bavily všechny ty osudy, a i když většinu znám, tak takhle uceleně působily úplně jinak, jako krásná, drsná pohádka.
Pasažéři
John Marrs
John Marrs se pomalu ale jistě stává srdcovým autorem. Jeho knížky jsou hroznej masakr - hlavně co se zvratů týče. Vždycky, když už si myslíte, že trošku víte co se tam děje a začínáte mít nějaký názor na hlavní postavy, se to přetočí úplně vzhůru nohama a vy jen koukáte a nechápete. A za chvíli znova. A znova.
Vůbec mi nepřišlo, že má kniha přes 400 stránek. Byla neodložitelná, doopravdy. I když by se autorovi dalo vytknout kdeco, čtivost to rozhodně nebude. Dám si od autora chvíli pauzu a pak se vrhnu na knihu Když jsi odešel a doufám, že to bude podobná pecka jako toto nebo Spřízněné duše.
Srdcem proti zdi
Mariana Zapata
Po delší době jedna výborná pětihvězdičková kniha (což je možná na jednu stranu trochu smutný, protože to není žádná extra kvalitní literatura, ani nemá žádnou extra zápletku… ale vysvětlím).
MILUJU ZAPATU! Poměrně konzistentně, ale buď mi toto dost sedlo do nálady, nebo to byl snad nejlepší kousek co jsem od ní četla. Zbožňuju slow burn romance a zbožňuju hate to love - a tahle bichle má v podstatě oboje, takže už byla předurčená abych ji milovala.
Musím přiznat (i když nerada), že je to kýč. Ale díky podmanivýmu stylu psaní a rozkošnejm hlavním postavám (a někdy i poměrně hlubokejm myšlenkovejm pochodům) si to ani neuvědomíte, slibuju. Sice to ve finále fakt není reálný, ale mně se líbí ta reálnost v tom pomalým rozvoji vztahu - jak si to všechno sedá, jak se dva poznávaj, jak to občas skřípe, jak to trvá. Není to to “miluju tě” na dvacátý straně, to mi fakt zvedá mandle.
Takže sečteno podtrženo- Zapata je láska. The Wall of The Winnipeg and Me je láska. Kdo chce roztomilost u který bude pomalu tát, dokud neroztaje, jděte do toho (musíte mít ovšem tu správnou náladu!).
Já jsem smrt
Chris Carter
Po delší pauze od Cartera zase velká spokojenost! I když přiznávám, ze ty informace o Hunterovi, které jsou v každé knížce, jsem teda přeskakovala.
Brutalita jako vždy extrémní, zápletka snad zamotanější a konec neuveřitelnější než jindy. Ale možná právě proto se to tak dobře četlo…
Všechny stránky Amelie
Ashley Schumacher
Vůbec netuším, co vlastně ke knize napsat. Vím jenom to, že hodně dlouho mnou nic takhle nezarezonovalo. Dlouho mě nic takhle nezasáhlo a nevpilo se do mě. Usmívala jsem se a plakala. Na straně 220 přestala číst, protože jsem nechtěla aby to někdy skončilo a začala zase odznova. Četla věty dokolečka a nechávala doznít.
Protože paneboze, to bylo kouzelný. Ten příběh, každý drobný detail knihy a hlavně jazyk - poetický a neskutečně vyladěný. Úplně z toho čiší láska ke slovu.
A hlavně - kniha o knihách? Dejte to sem! Jenom bych potřebovala, aby existovalo i to knihkupectví. A Kroniky Ormanu. Nebo aspoň další autorčina knížka…
Jeho banán
Penelope Bloom
Jako, takhle. Toto bych dokázala podle mě napsat i já. Přišlo mi to tak jednoduše napsané, až jsem z toho byla mírně zmatená. Protože bum, a chlap, co musel mít všechno přesně najednou nemusí. Bum, a najednou se navzájem přitahují. Bum, a najednou jí odpustil (tohle ani nepovažuju za spoiler, protože je vám to jasné tak od třetí stránky). Za mě tam ani nebyly ty emoce. A bohužel, nějak extra ani humor.
Přiznám se, tenhle žánr mám docela načtený. A vždycky to bude částečně předvídatelné. Ale dá se to napsat i tak, že vás uprostřed něco překvapí, nebo že budete zahrnutí emocemi, nebo že to bude aspoň tak brilantně napsané, že nedostatek děje vás absolutně nebude trápit. A když už nic z toho, zachrání to chemie mezi hlavními postavami.
A tady jsem tak nějak nenašla nic z toho. Lehká, lehounká oddechovka, kterou přečtete za jeden den, ale zároveň najdete spoustu lepších…
Má temná Vanessa
Kate Elizabeth Russell
Ufff. Tak tohle je asi jedna z nejsilnějších knížek, co jsem kdy četla, ranila mě hodně hluboko i přes to, že nemám žádný podobný prožitek. Měla jsem v hlavě neskutečnou spoušť, zapisovala si otázky, pohledy, pocity.
A to bylo skvěle vystiženo i skrz Vanessu - všechna ta spoušť. Je to láska? Může někdo takovej milovat? Byla v tom její temnota, nebo jenom osamělost a touha po doteku, touha bejt výjimečná? Jak moc jí to ublížilo? Bylo to všechno jen kvůli němu, nebo by jí někdo jinej ublížil podobně?
Plno bolesti, zmatku, zvrácenosti. Osamělosti. Nepochopení (jde to ale vůbec pochopit? Aspoň něco z toho?). Má temná Vanessa zahrála na “správnou” strunu, přemýšlím o ní i v noci. Ale zatím jsem k ničemu nedošla, jen jsem si vyvrátila vše předchozí.
Řekni něco legračního
Penelope Ward
Prvně jsem si říkala, že nebudu dávat pět hvězdiček, že dám jenom čtyři. Že to není úplně kvalitní literatura. Ale potom se mi to rozleželo...
Sice je to klasická erotická romantika, ale v neobyčejném kabátě. Neobyčejní hlavní hrdinové a jejich neobyčejné setkání. Hlavně ale ty osudy, osudy, který jsou reálný. Autorka umí do romantiky vnést přesah, za což si jí neskutečně vážím. V každé knize má zpracovaný nějaký problém a to, jak se jím hlavní hrdinové prokousávají. A sice má (díky bohu) šťastné konce, ale i v nich je ukrytá realita.
Díky za to.
Výpověď
Whitney G. (p)
Krásný, krásný, krásný klišé. Bohatý, arogantní a nádherný šéf versus chytrá, sarkastická a nádherná asistentka. Většinu knihy doslova versus, díky čemuž si mě samozřejmě získala.
Jediné, co bych opravdu vytkla, je jazyk, u kterého jsem se občas zasekla a říkala si “tak tohle ne”. Některá slovní spojení proste vůbec neseděla a bodala do oči. Ale je to oddychovka, kterou sjedete za jeden den, takže tohle vás ve finále ani moc mrzet nebude.
Věž vlaštovky
Andrzej Sapkowski
Za mě zase naprostá pecka, u které nejde jinak než hltat plnými doušky.
Co si ale neodpustím je to, že už mi vážně praskala hlava tou vší politikou a mocenskými vztahy. Z toho nejsem moudrá, opravdu ne. Už se mi motala i ta jména všech těch panovníků a kdo koho obsadil a neobsadil a kdo je neutrální a kdo komu podléhá.
Ale stále je to lepší než většina knížek a stále to má vlastně i své kouzlo.
Dějiny světla
Jan Němec
Čtyři hvězdičky místo pěti dávám jen z důvodu, že jsem se místy ztrácela v myšlenkách, popisech a odborných termínech - což, přiznávám, je moje chyba, rozhodně ne autorova.
Ty hry se slovy a větami a metaforami mě uváděly v jakýsi trans, zabalily mě do příjemna a v bublině odkázaly někam do prostoru. Trvalo, než jsem se pak dokázala vrátit zpátky do reality.
Bez mučení se přiznávám, že o Františku Drtikolovi jsem před objevením tohoto "románu na motivy" nevěděla ani ň. A teď, po dočtení? Řekla bych, že mu vidím do duše. A nejradši bych ho objala, takový pocit to ve mně vyvolává, i když byl ke konci svého života asi šťastný. Kdo ví. Může se mi zdát, že mu vidím do duše, a přitom to mohou být jen střípky.
Jako vše ostatní, co Jan Němec napsal, i tuto knihu velmi doporučuji. Už jen kvůli tomu požitku z kvalitní četby.
Svět bez stížností
Will Bowen
Jestli mi nějaká kniha výrazně přehodila myšlení, tak tahle. Jediný co k ní můžu napsat: VŠICHNI si ji přečtěte a VŠICHNI si pořiďte náramky!
Kulti
Mariana Zapata
Tak tohle bylo nabité emocemi.
Začátek je pomalejší, čtenář se seznamuje s postavami a prostředím. To jsem se ke čtení musela i nutit, přece jenom fotbalem nežiju. A velký mínus byly chyby, který byly všude, ale za to autorka nemůže. Ale to co přišlo Pak....
Smršť emocí. Do všeho jsem se zamilovala. Nevím co jiného k tomu říct. Paní spisovatelka vše skvěle rozehrála, nechala čtenáře čekat a doufat (Tak stane se něco? Nedají se první pusu až na poslední i stránce, ze ne? Že se na ni nevykašle? Nebo ona na něj?) a nakonec (no, nakonec, rozkládá vás na posledních 200 stránkách) ho naprosto rozložila a poslala do emocionálního pekla. Příjemnýho pekla.
Obě postavy jsou úžasný a hlavne úžasně reálný. Perfektně vykreslene, až vám přijde že je znáte a máte je v životě už dlouho. To je pak všechno jiný, Ty hádky i usmirovani, přijdou vám jako vaše vlastní. Občas vám lezou krkem, občas mate chuť je obejmout a občas je pořádně praštit. A ty jejich myšlenky a slova jsou tak strašně, strašně moc upřímný až mate slzy v očích a NAPROSTO je chápete. Ono když se na to podívate, tak to má i hloubku, Ty myšlenky a ta jednání (není sobecky občas postavit sebe na první místo).
Na konci vám nezbude nic jiného než knížku pritisknout k srdci a doufat, že to celé zapomenete, abyste to mohli zase někdy prožít znova, plně, od začátku.
Sedm manželů Evelyn Hugo
Taylor Jenkins Reid
O knize jsem dopředu téměř nic nevěděla a jsem za to ráda - překvapovala mě každou stranou. Na začátku jsem si říkala, že mě to moc nebaví, že to není úplně moje téma a Evelyn mi leze krkem. No a pak jsem najednou otáčela poslední stránku se slzama v očích a obrovským pochopením pro ni, i když ne vše se dalo chápat. Z celého příběhu ve mně nejvíce zůstalo to znechucení z hollywoodského pozlátka a naopak ten hřejivej pocit z ryzího přátelství Evelyn a Harryho. Parádní kniha.
Dracul
Dacre Stoker
Neměla jsem žádná očekávání (krom toho, že to bude jen další vykrádačka známého díla) a díkybohu za to. Děj plynul pomalu, ale to bylo vlastně úplně jedno, protože ta atmosféra předčila všechno, co jsem do téhle chvíle četla. Neskutečně temná a mrazivá, chvílemi mi přišlo, že na těch místech opravdu jsem s hlavními hrdiny a cítím zápach hlíny a vlhkost deště. A deníkové zápisky tomu jen přidaly na genialitě.
No a korunu tomu nasadil epilog, protože kdo ví, kolik z toho je pravda a kolik fikce
Zpověď farářky
Martina Viktorie Kopecká
Zpověď farářky je kniha, která vás donutí se zamyslet. Nad tím, co je to vlastně víra a naděje, kde všude je láska, proč odložit některé předsudky. I, pro mě jako nevěřící, vůči církvi. Úplně jsem při čtení slyšela uklidňující hlas Martiny Viktorie.
Některé pasáže mě bavily více, některé méně. A možná bych si více užila delší zamyšlení a méně odpovědí na otázky. Ale jako celek byla kniha moc příjemná.
Nepříliš šťastná rodina
Shari Lapena
Asi nejsem úplně fanda bestsellerů, to už jsem tušila a teď se to potvrdilo. Knížka byla čtivá, ale tím to pro mě končilo. Žádný ze zvratů mě extra nepřekvapil, moc mě nezajímalo jak to dopadne a u konce jsem si řekla “fajn a tím to taky haslo. Do podobných knih už se pouštět nebudu.