Anniee
komentáře u knih
Holka přes palubu
Tessa Bailey
Jedna z těch kvalitnějších oddechovek. Parádní je rozvoj hlavních hrdinů, ten je hodně vidět, i když je to místy trochu zbrklé. Netuším, jak by ti dva spolu mohli fungovat v reálném světě, ale to u tohohle typu knih asi nikoho nezajímá.
Byly tam zajímavé myšlenkové pochody, zajímavé postavy a pěkné prostředí přímořského městečka. Jen mi to prostě nějak úplně nesedlo. Trvalo mi než jsem se začetla a zvykla si na Piper, i na to, že je všechno jaksi rychlé. Část z toho možná dělal i překlad. Ale ve finále zklamaná nejsem a vrhnu se i na druhý díl o Hannah.
Možná, možná ne
Robert Fulghum
Fulghum je láska. Miluju jeho přístup k životu, jeho životní příběhy a to, jak je dokáže popsat. Miluju jak se zamýšlí nad problémy všedních dní. Každá povídka je unikát kterej zahřeje u srdíčka.
Krvavé stíny
Jérôme Loubry
Nejsem tak nadšená jako u Útočiště, ani tak zklamaná jako u Obra z mlhy. Je to něco mezi tím. Autor vás klasicky celou knihu tahá za nos a na konci provalí pravdu, která je extrémně neuvěřitelná, ale když si promítnete děj, tak vlastně dává smysl. Určitě si přečtu i další knihy, co od Loubryho vyjdou.
A mimochodem, nechápu proč je název tak jiný od toho francouzského, který sedí knize o dost víc.
Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
Abych byla upřímná, Eleanor mě nenadchla. Čekala jsem trošku něco jiného. Přišlo mi to povrchní a tak nějak vzdálené, bez hloubky. Nenutilo mě to číst dál, nic se mnou nezarezonovalo a nic mě ani nepřekvapilo. Nebylo to špatně napsané, jen prostě asi nic pro mě.
Maria Montessoriová: Učitelka nové doby
Laura Baldini (p)
Po přečtení to vidím tak, že životopisný romány budou nová láska.
S odkazem Marie Montessori se jako učitelka setkávám často, tudíž jsem knihu vzala ze zvědavosti. Byla velmi zajímavá a čtivá, i přesto, že se toho o Marii až tolik neví. Trochu mě mrzí, že porodem syna její život jako by skončil (což ono to tak v reálu asi bylo - poznamenalo to jak ji, tak její tvorbu a práci). Ale to, co téměř sama dokázala, o co se zasloužila a co tomu musela obětovat, to je neskutečné. Klobouk dolů a jedno velké díky.
Neviditelný život Addie LaRue
Victoria Schwab
Addie byla skvělá. Prokousávala jsem se tou tíživou atmosférou knihy se slzama v očích. Ty byly způsobené nejen příběhem, ale i tím, kolik pocitů bylo vysloveno, napsáno. A jak! V. E. Schwab je spisovatelka s velkým S. Opravdu.
Addie jsem milovala. Pukalo mi srdce za ni. Úplný konec mě až tak úplně nepřekvapil, spíš trochu zklamal. Ale i tak je knížka na 5/5*
Pánský klub
Erica Katz
Tohle bylo něco na moje nervy. Už dlouho mě nikdo nes*al jako tady Alexandra, a vlastně mě docela dost deptalo celé to právnické prostředí. Což, když to vezmu kolem a kolem, je vlastně poklona autorčinu způsobu psaní, ne? Protože chytlavé to bylo, to zas Jo. I mě, jakožto neznalé všem těm dohodám a akciím, to vlastně přišlo zajímavé a nemohla jsem přestat číst.
Emma
Jane Austen
Austenová je láska. Miluju, jak se celou knihu v nic neděje a zároveň se všechno vyvíjí. Všechny ty vztahy, osudy, osobnosti. Třeba taková Emma mi na začátku lezla hodně na nervy, ale postupně jsem si ji zamilovala. Na Pýchu a předsudek to sice pořád nemá, ale za mě lepší než Rozum a cit.
Sophiina volba
William Styron
Já bych se k tomu možná radši ani nevyjadřovala. Abych nešla proti proudu. Ono mluví za vše možná už jen to, jak dlouho mi to trvalo přečíst.
Takže ve zkratce a upřímně - hrozně mě to nebavilo. Ztrácela jsem se. Občas jsem vůbec nechápala souvislosti. Neměla jsem žádný vztah k postavám. Občas jsem jen bezmyšlenkovitě předjížděla očima po řádcích.
Ale! Neříkám že to bylo špatně napsané, nebo málo hluboké, to vůbec ne. Jenom to místy bylo napsané asi až moc dobře. A dlouze. No a pointu samozřejmě všichni známe a já na ni čekala celou knížku - no a ona se objeví 50 stránek před koncem? To jsem byla docela zmatená se přiznám. A ještě jedno přiznání na konec - moc toho ve mně nezanechalo.
Hadrový panák
Daniel Cole
Nic úplně nového a převratného, možná trochu delší než bylo záhodno. Ale četlo se to lehounce a samo, napnutá jsem taky byla a pociťovala jsem veeelkou náklonnost k oběma hlavním detektivům a i k některým vedlejším postavám. Pokud se dostanu k dalším dílům, ráda si je přečtu.
Zloba
Chris Carter
Tohle byla asi nejbrutálnější kniha, kterou jsem kdy četla. Místy jsem měla i husí kůži, to se mi u tohohle typu knížek ještě nestalo. V jednu chvíli jsem měla i slzy v očích a říkala jsem si, že to asi odložím. Ale zvědavost mi nedala.
Jak už píše sám autor, Zloba je o dost jiná než ostatní díly ze série o Robertu Hunterovi. Je založená na skutečných zážitcích Cartera z jeho práce soudního psychologa. To je na tom asi nejmrazivější.
Carter dokáže skvěle popsat co probíhá v mysli vraha, vystihnout podmínky a okolí příběhu, vysvětlit vám některé zákonitosti z tohoto oboru a ještě vás u knihy držet takovým způsobem, že vás za nic na světě nepustí.
Po roční pauze od Cartera to byla opravdu neuvěřitelná jízda a já už mam chuť na další jeho knihy. Hned.
Mám nad tebou moc
Teresa Driscoll
Tak tohle mě teda vůbec nenadchlo. Pár podobných knížek už mam přečteno a tohle byla jedna z těch nejslabších. Do půlky mě to vuuuubec nebavilo, nic se nedělo, nic se ani neodhalilo ani nenakouslo. A vlastně se něco dělo až na pár posledních stránkách. A i to mě teda nějak extra nepřekvapilo a nic to ve mně nezanechalo. I ty myšlenky mi přišly tak zvláštně popsané, to stejné u postav. Žádná mi k srdci nepřirostla, přišly mi takové ploché, nezajímavé, i když tam bylo popsáno mnoho z jejich minulosti, což se mi tam zase moc nehodilo.
Ví o tobě
Sarah Pinborough
Půl dne přemýšlím co napsat o této knize a z jakého konce to vzít.
Cca do půlky, do třičtvrtě, byla kniha hodně podobná ostatním - thriller s partnerskýmy problémy, milostným trojúhelníkem a tajemstvími. Zato ale brilantné napsaná, s pomalu se ubírajícím dějem, který vás ale nepustí.
Takže do třičtvrtě nádhernost, i když mě Teda doost vytáčela jedna z hlavních hrdinek, děsně pitomá a naivní. Což ale není překážkou, i tak mi, když to vezmu kolem a kolem, přišla docela sympatická.
No a pak to přišlo. Ten WTF konec o kterém všichni mluví a na který jsem se neskutečně těšila. Ale ach bože! Nepochopitelné, nesmyslné a přehlcené, až hloupé. Absolutně nesedící ke zbytku knihy. Kdo má rád divnověci, ten ať si to přečte a přijde si na své.
Čtyři hvězdičky tedy dávám za kouzlo vycházející z autorcina pera po většinu knihy, konec nekomentuji a budu dělat, že jsem ho nečetla.
Zvonkohra
Eliška Václavíková
Jestli se o nějaké knize dá říct, že “má něco do sebe, tak je to takhle. Je z ní cítit tolik práce, péče a lásky ke slovům. Je to takový knižní miminko. Ať už jde o originalitu zpracování, provázání příběhů, to, jak se to propisuje i do našich reálnejch životů, nebo o ty úžasný skladby - je to prostě kniha, která si zaslouží bejt čtená s otevřeným srdcem a se stejnou láskou, s jakou byla psaná.
Dvojitý zásah
Mariana Zapata
Na to, že se poslední dobou docela snažím romantice vyhýbat, tak Zapata nezklamala. Klasická slowburn plná jemných náznaků, silný hrdinky, která si jde za svým, a fekálního humoru. Jak člověk ví, co čekat, tak taky ví, kdy po její knize sáhnout. Jediný, co mi zase trochu chybělo, byly kapitoly i z pohledu Zaca.
Zmluva snov
Lauren Asher
MI-LU-JU! Hodně mi to tentokrát sedlo do nálady, ale tak to u těchhle typů knih musí být. Líbil se mi ten přesah v podobě dyslexie a v objevování sebehodnoty u hlavní hrdinky a psychologický vývoj Declana (jestli se to tak dá nazvat). Jejich slovní přestřelky taky stály za to, no milovala jsem každou drobnost tohohle příběhu. I ty přeslazený epilogy. Někdy tohle prostě potřebujete číst, i když je to klišé.
Hrad ve Skotsku
Julie Caplin
Tak jsem zase poměrně zklamaná. Možná bych si měla dát od Caplinové dlooohou přestávku, protože její knihy už nezachraňují ani popisy přírody a jídla. Co mi tady extrémně vadilo bylo asi všechno, ale hlavně hlavní hrdina Ross - nechápu, jak na něj Izzy měla nervy a jak mu proboha mohla dávat další a další šance. A vlastně mi přišlo, že to mezi nimi ani nějak nejiskřilo. Izzy byla fajn, o tom žádná, ale narozdíl od něj se chovala (občas) dospěle a podle mě se k sobě absolutně nehodili. I “zápletky tady byly předvídatelnější a s prominutím hloupější než obvykle. Asi si holt budu muset dát od tohohle žánru pauzu.
Stehy
Sára Zeithammerová
První kniha roku a hned pětihvězdičková! A tyjo, na to že to je prvotina, tak velký dobrý. Tak skvěle napsanou knihu jsem už dlouho nečetla. Hodně propraný téma, ale zpracovaný naprosto kouzelně. Plný bolesti, lásky, nesplněnejch snů a vnitřních bojů. Nejvíc mě dostala ta věta “Kousni se. Nevinně míněná blbost a pronásleduje to člověka celej život.
Skryté obrázky
Jason Rekulak
Sice to bylo čtivé a byly tam ty obrázky, které doplňovaly nepříjemnou atmosféru, ale to bylo tak všechno. Nepřišlo mi to jako nic extra originálního, jako něco co jsem ještě nikdy nečetla. A ke konci se to zvrhlo úplně. Moc nemusím úplně překombinované konce, ke kterým celou knihu skoro nic nevede. Jako oddechovka fajn, ale nic co bych si zapamatovala.
Rty s příchutí vína
Aleš Novotný
Kdyby mi bylo 17, tak předpokládám, že z téhle knihy budu těžit ještě hodně dlouho. Teď pro mě takový význam nemá. Ale jsou tam krásně vypíchnuty některé problémy dnešní společnosti, aniž by bily do očí.