Anor505
komentáře u knih

Tohle byla vážně ztřeštěná šílenost, některé situace byly až absurdní, ale bylo to vtipné a to jako hodně. Víc se mi líbila první polovina knížky, ta byla vážně trhlá, v druhé polovině už to byla klasická pohádka pro větší holky. Příběh měl i svoje mouchy a chybičky, ale tak 3,5 hvězdičky si určitě zaslouží.


Kouzla rodu Thornů jsou parádní pohádková fantasy. Svět je pěkně vymyšlený, magie, knihovny, grimoáry… Příběh je příjemně dobrodružný, přehledný, s něžnou a nenásilnou romantickou linkou. Elisabeth, Nathaniel i Silas mi přirostli k srdci. Tohle je jedna z knih, o kterých už teď vím, že si je s chutí přečtu ještě jednou.


Knihu jsem četla podruhé, abych si osvěžila podrobnosti než se pustím do druhého dílu. Při prvním čtení jsem byla z knížky naprosto nadšená a přečetla ji jedním dechem.
Při druhém čtení už jsem věděla, co mě čeká a trochu víc si všímala podrobností... Občas jsem měla pocit, že se ztrácím v čase a nevěděla jsem jestli je den nebo noc, dnes nebo už zítra. Emilia jednala většinou naprosto bezhlavě a nedala si říct, ani když ji Ira tahal snad už z pátého maléru... Zas na druhou stranu, je jí 18. Aspoň vynikl kontrast mezi pubertálním třeštiprdlem a nesmrtelným, prohnaným démonem.
Takže mi nic z toho stejně nakonec nevadilo. U příběhu jsem se královsky bavila i podruhé a jsem moc zvědavá, jak se budou postavy dál vyvíjet.


Píseň zimy je zvláštní kniha, která nejspíš nesedne každému, nejsou v ní žádné epické bitvy ani dramatické zvraty. Tempo příběhu je pomalejší, autorka buduje lehce melancholickou až snovou atmosféru, za kterou je cítit neurčitá naléhavost. Vyprávění není přímočaré a spousta věcí je řečena jen mezi řádky. Přesto je příběh i jazyk, kterým je napsaný, velmi krásný a dojemný. Je to spíše komorní příběh o lásce, ztrátě a o důvěře. Pro mě měla kniha zvláštní kouzlo a neuvěřitelně jsem si ji užila.


Pohádkový thriller okořeněný hororem a trochou romantiky. Netušila jsem, že by tohle mohlo fungovat a ono to fungovalo přímo skvěle. Moc se mi líbila celkově ponurá atmosféra, pomalu gradující napětí, nejistota… ani chvilku jsem se nenudila. Závěr knihy byl strhující… jen možná trochu uspěchaný. Pár řádek navíc a dala bych plný počet hvězdiček.


Vždycky mě zajímalo, kam by se příběh ubíral, kdyby Popelka vzala osud do svých rukou a jen poslušně nečekala, až ji princ zachrání. Myslím, že takhle nějak by to mohlo klidně být. Příjemné, pohádkové čtení.


Za mě je tohle bohužel zatím nejslabší díl série. Nebylo to špatné, knížka se mi četla lehce a rychle, jen se nemůžu zbavit dojmu, že nevyužila svůj potenciál… A ten konec? Já nevím, přišlo mi, jak kdyby už to autorka chtěla mít z krku… =( Ale i tak jsem zvědavá na další díl, věřím, že bude lepší.


Miloučký sluníčkový příběh, který byl jako pohlazení po duši. Hrdinové mi prostě sedli, hlavně to jejich špičkování. :-)


Obránce mimo hru je roztomilá, nenáročná, čtivá knížka na dvě odpoledne. Na cca 250ti stranách autorka vytvořila příběh, který není vůbec hloupý a kromě romantické linky Mitche a Andie řeší i další vážná témata. Přesto si drží lehký tón a není to žádná depka, postavy jsou sympatické a hokejové prostředí je hezky vykreslené. Jen místy jsem měla pocit, že si to autorka trochu usnadnila a klidně mohla jít víc do hloubky. I tak dávám pěkné 4 hvězdičky.


Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že Francie autorce nějak nejde. Cukrárna v Paříži je můj nejméně oblíbený díl a Vinice ve Francii jí šlape na paty. Příběh tak nějak plyne, stránky ubíhají a nic moc se neděje. Úklid velkého sídla, vaření a přípravy na velkou událost, to už tu bylo ve Skotsku. Doufala jsem, že se třeba něco dozvíme o výrobě šampaňského, ale nene. Navíc jak píše martini.ce, v textu byly faktické chyby a nebylo jich málo. Vadilo mi toho mnohem víc, ale nechci tady spoilerovat. Vím, že Julie Caplin to umí rozhodně i lépe, proto tentokrát jen 3 hvězdičky - romantika, co neurazí, nenadchne.


Tak tohle byla paráda! Sice už mi dávno není -náct, ale možná právě proto bych tuhle knížku dala do povinné četby. Jasně, například Válka s mloky je určitě důležité čtivo, ale myslím, že tohle by mělo větší dopad na mládež v tom nejlepším smyslu, minimálně by to čtenáře bavilo.
Jsem nadšená jak autorka klade důraz na komunikaci ve vztazích (nejen romantických). Miluju Marininu maminku a její přístup k dospívání dcery, jejich rozhovory a následnou důvěru. Pandemie tu tvoří kulisy krásné první lásky, které nemám co vytknout. Z příběhu jsem nadšená.
Knížka jako taková je vymazlená, ořízka je krásná a proto nechápu ten titěrný font, kterým je kniha napsaná. Ale to nic neubírá ze zasloužených 5 hvězdiček.


Devátý spolek mě příjemně překvapil - nečekala jsem takhle temnou mysteriózní detektivku s nebezpečnou magií a duchařinou. Vyprávění bylo sice pomalejší, ale zase tím dostalo prostředí i postavy hloubku a to já mám ráda.
Hned v prvních kapitolách byl čtenář hozený do děje a musel plavat, i to mám radši než zdlouhavé úvody a seznamování s postavami. Jen mě ze začátku trošku štvalo, jak okatě autorka zadržovala některé informace.
Nevím, jestli si kniha zaslouží plný počet hvězdiček, ale mně prostě sedla. Žánr dark academia je pro mně nový a neokoukaný, některé zvraty byly opravdu nečekané a hlavní hrdinka byla netradiční. Jsem docela zvědavá na druhý díl.


Tuhle knihu jsem měla v hledáčku dlouho, ale trošku jsem se bála, že mě zklame. První kapitola vypadala hodně slibně, jenže potom jsem se asi sto stran trochu trápila, ale pak příběh nabral druhý dech a já jsem si čtení začala konečně užívat.
Už dlouho se mi nestalo, že bych se takhle sžila s hlavní hrdinkou. Elizabeth byla svéráz, ale taky měla pevně dané morální hodnoty a velikou odvahu. V knize je hlavním tématem rovnost pohlaví - nejen ve vědě, ale i ve společnosti. A i když je děj zasazený do šedesátých let, tak některé problémy byly až nepříjemně současné. Vážných témat kniha otevírá víc, ale zároveň je odlehčuje inteligentní humor s trochou nadsázky.
Ve výsledku jsem velmi spokojená a knížku můžu doporučit.


Z posledního dílu trilogie mám pocit, jako by k sérii ani nepatřil. Akce střídala akci, Vasja se vrhala do jednoho dobrodružství za druhým, nechyběly ani intriky a velká bitva. Nejspíš kvůli tomu všemu šel do pozadí krásný jazyk, kterým byly psané předchozí dva díly. Tím zajímavým slohem s magickým nádechem se první dva díly série odlišovaly od ostatních příběhů, které jsem zatím četla. A ten jazyk, který přenese mráz až do obýváku, mi bohužel ve třetím díle chyběl.
Jinak to bylo rozhodně napínavé, akční a nechyběla ani trocha romantiky. Postavy nejsou černobílé a svět čjortů je pěkně vymyšlený, především se mi líbil nápad na cestování Půlnocí. Plusové body dávám za to, že autorka příběh zasadila do Ruska, použila některé historické události a všechno to hezky fungovalo.
Celá série byla rozhodně originální a jsem ráda, že jsem si jí přečetla.


Další z romantických útěků mě zavedl do Irska. A opět to bylo milé, nenáročné, oddychové čtení. Jen tentokrát byl větší prostor věnován romantické lince, zatímco poznávání Irska, jeho zvyků a typické kuchyně ustoupilo do pozadí. To za mě byla škoda, vzhledem k tomu, že se děj odehrával na kurzu vaření. Domek v Irsku tak na mém pomyslném seznamu oblíbenosti obsadil mezi ostatními díly slušný střed. =)


Tohle byl milý, vtipný, romantický příběh z akademického prostředí. Je vidět, že autorka úskalí postgraduálního vzdělávání a vědeckých studií zná. A i když se americký systém od našeho liší, tak lidé ve vědě jsou všude stejní a jejich povahy autorka popsala krásně.
Nakonec pro mě byla největší slabinou celé knížky právě romantická linka a dialogy mezi Olive a Adamem. Samozřejmě u dvou vědců očekávám určitou neobratnost, ale i tak mám dojem, že se autorka musí ještě trochu vypsat. A přiznejme si otevřeně, romantických klišé tady taky bylo dost. =)
Celkově se mi knížka líbila a splnila všechno, co bych si přála od romantické oddechovky, ale vzhledem k humbuku okolo jsem měla očekávání trochu vyšší.


Téma knihy mě velmi zaujalo, protože debata o právu na život je pořád aktuální. Autor to uchopil zajímavě a poměrně originálním způsobem pokládá otázky jako: Kdy začíná právo na život, může o něj člověk přijít a kdo o tom může rozhodovat?
Knížka mě donutila k zamyšlení a i přes docela těžké téma mě bavila a byla srozumitelná - což je velké plus, protože je určená pro mladší čtenáře.
Ale pořád jsem čekala něco víc, úplně to viselo ve vzduchu nad stránkami - víc emocí, hlubší pohled do duší rozpojenců a do svědomí rodičů, kteří podepsali souhlas s rozpojením. Víc důsledků, víc souvislostí, víc historických faktů, jak se lidstvo mohlo dostat až sem? A ono to něco víc nepřišlo, proto z hodnocení ubírám jednu hvězdičku.


Knížka byla rozhodně jiná než všechny předchozí. První polovina se mi líbila moc a svým způsobem mi připomínala Mlčení jehňátek, jak už někdo přede mnou zmiňoval. Jenže ve druhé polovině pro mě příběh začal ztrácet dech, i když autor hodně tlačil na pilu a Roberta ani trochu nešetřil. Většinu zvratů na konci knihy jsem tak nějak tušila a navíc mi chyběl Garcia. Ale pořád je to napínavý thriller, takže dávám pěkné 4 hvězdičky.


Páni, tohle byla jízda jak na horské dráze. Příběh nabral tempo už od prvních stran a téměř mě nenechal vydechnout. Některé zvraty byly tak nečekané, že jsem se prostě musela podívat dopředu, co mě čeká, abych vůbec mohla jít spát.
Kniha je na YA fantasy neuvěřitelně komplexní a to i ve vztahových linkách, kde mají i vedlejší postavy své vlastní motivace a o nečekaná odhalení tak není nouze.
Taky oceňuju, že konec knihy nebyl uspěchaný, uzavřely se všechny dějové nitky a všechno do sebe hezky zapadlo. Zasloužených 5 hvězdiček.


Knížku jsem si v knihovně vybrala hlavně podle obálky - moc se mi líbila a navíc byla žlutá do výzvy, ale nakonec mě velmi mile překvapil i obsah.
Vyprávění bylo čtivé, detektivní zápletka byla chytrá a vyšetřování dobře vymyšlené. Závěr mě vyloženě potěšil, hezky ukázal jak je důležité si přiznat, že na něco nestačíme - a pak bychom měli včas požádat o pomoc.
