Anor505 komentáře u knih
Matematické vzorce a vědecké dedukce mě na téhle sérii od začátku bavily, bylo to díky nim jiné. Jenže to, co mě bavilo, šlo v téhle knize stranou, protože Theo přesedlal na intuici. A to ani nemluvím o tom, že se ve všech dílech neustále opakuje stejný vzorec - Theo najde sériového vraha, policie mu nevěří, Theo to vezme do svých rukou, chytí vraha a všechno mu projde. Už to začíná být trochu nuda, ale napsané je to čtivě, to ano.
Dlouho jsem měla Stephena Kinga na seznamu autorů, které chci vyzkoušet. Díky výzvě jsem se k němu konečně pročetla.
1922: Tahle novela byla z celé sbírky nejslabší. Dobře tu byla vykreslená bezútěšná atmosféra amerického venkova, ale jinak to byla zoufalá nuda, která byla místy proložená nějakou tou nechutností. Docela zajímavý byl příběh syna, ale ten tvořil jen zlomek celého dílka. Na konci jsem měla chuť knihu odložit a dál nečíst.
Velký řidič: Hrozné klišé, ale aspoň to bylo akční a napínavé. Hlavní hrdinka byla sice trochu šílená, na druhou stranu, kdo by se jí divil.
Prodlužování času: Zajímavé, ale hodně rychlé - jako koncept, který nikdo nerozvinul.
Dobré manželství: Povedená povídka, pro mě byla z celé knihy nejzajímavější a byla jsem ráda, že jsem vydržela až do konce.
Poslední část knize výrazně vylepšila moje hodnocení, ale nejsem si jistá, jestli se někdy pustím do další kingovky. Tuším, že příběhy budou hodně různorodé a pokud do toho půjdu, tak budu muset pečlivě vybírat.
Čtvrtý díl Časodějů je zase o trochu svižnější, vtipnější a napínavější než předchozí. Charaktery postav se začínají vybarvovat a Vasilise konečně někdo odpovídá na otázky, hurá! Občas se objevuje i vyprávění z pohledu ostatních postav a to je moc fajn. Těším se na další díl.
Chtěla jsem si přečíst nějakou romantickou oddechovku a tady mě nalákala anotace. Příběhy o přátelství, které se změní na něco víc mám ráda a nápad s dopisy se mi líbil.
Začátek byl hodně slibný, jenže pak to začalo váznout, nevím čím to bylo, ale kniha mě nebavila. Možná mi nesedl překlad, některá slova byla volena hodně zvláštně a celou situaci to pak shodilo, že nevyzněla tak jak asi měla. Nejspíš i proto mi hlavní hrdinové často lezli na nervy. Z celé knihy mě nakonec bavil nejvíc doktor a Hortenzie.
Bridgertonovi nezklamou, když si chce člověk přečíst laskavou romantiku. Jen tentokrát si pro sebe ukradli celou knihu Phillip s dvojčaty, moc jsem jim fandila, aby k sobě našli cestu.
Už podruhé jsem se s Bennym Griesslem potkala u čtenářské výzvy a bylo to setkání vesměs příjemné. Příběh byl rozdělený do krátkých odstavců a místy mi připomínal filmový scénář. Jen ze začátku jsem měla trochu problém s orientací, když chudáka Bennyho posílali od čerta k ďáblu. Na knihách od autora se mi líbí, že se díky nim podívám i do společnosti JAR se všemi jejími problémy. Určitě si přečtu i další díly.
Píseň stínů svou atmosférou navazuje na první díl, ale melancholické ladění se záhy mění na vyloženě ponuré a autorka zde skvěle balancuje na hranici šílenství hlavní hrdinky a fantasy reality.
Elisabeth je komplikovaná, náladová, vyhýbá se nepříjemným rozhodnutím a často volí tu jednodušší cestu, i když není úplně správná. Tím čtenáři nastavuje poměrně nepříjemné zrcadlo, sama jsem se v ní poznávala častěji, než by se mi líbilo.
Závěr knihy byl skvěle vymyšlený, všechny dílky skládačky do sebe zapadly, kruh se uzavřel. Co bylo třeba říct, bylo řečeno a nebylo zapotřebí už napsat ani řádek navíc. Jen člověk musí zpomalit a podívat se i mezi řádky. Celkově se mi příběh Elisabeth a Krále duchů velmi líbil a budu si ho dlouho pamatovat.
Poznámka na závěr: u Písně zimy jsem ještě pochybovala, ale teď si myslím, že tohle nejsou tak docela knihy pro mladší čtenáře a jejich zařazení mezi fantasy pro děti a mládež není právě šťastné.
Opět milý, romantický příběh, tentokrát s bonusem v podobě lehce detektivní zápletky. Penelope mi byla hodně sympatická, možná i proto, že byla trochu starší než slečny v předchozích dílech. Líbil se mi její nadhled, inteligence i smysl pro humor. Za to mi místy unikaly Colinovy myšlenkové pochody…. Celkově se mi kniha líbila, ale asi si dám od téhle rodinky chvíli pauzu, i když jsem zvědavá na Eloise.
První polovina knihy se mi trochu vlekla, ale zhruba v polovině Tobiáš chytil druhý dech a objevil se zase jeho humor, který jsem v první polovině knihy postrádala. A pak už to jelo, humor, akce, trochu absurdní dějové zvraty a spousta mrtvol. První díl byl za mě trochu lepší, ale i druhý díl jsem si užila. =)
Knihu jsem si přečetla, protože mě zaujala anotace. Ze začátku jsem měla problém s orientací v čase, skoky mezi minulostí a přítomností mě trochu mátly, ale nakonec si to "sedlo".
Ve výsledku to byla taková příjemná romantika na jedno sychravé odpoledne, kterou si ale za týden už nejspíš nebudu pamatovat.
Dostala jsem chuť na detektivní thriller a v tomhle žánru je Chris Carter většinou sázka na jistotu. Jen tentokrát už mi toho násilí přišlo trochu moc a kapitoly s mučením obětí jsem prostě přeskakovala, ono to pro děj nebylo nijak zásadní. Odhalení vraha spolu s vysvětlením bylo docela uspokojivé, ale z pantoflí mě to nevystřelilo. Předchozí díly se mi líbily víc. A taky mě zamrzelo to hrozné množství chyb v textu, určitě by to chtělo víc péče od korektury.
Třetí díl začal přesně tam, kde skončil druhý a byla to zase paráda.
S El jsme si prošli otřesem z dramatického návratu ze Scholomancie, ale na dlouhé truchlení nebyl čas. Události se daly do pohybu a El se musela vydat na pomoc enklávám, kterými pohrdala.
Procestovali jsme téměř celý svět, navštívili skoro všechny velké enklávy a dozvěděli jsme se víc o světě mimo zdi školy. A bylo to skvělé, autorka to měla krásně promyšlené. Knížka mě chytila a nepustila, i když příběh nebyl ani moc akční, tak jsem chtěla vědět víc, chtěla jsem tomu přijít na kloub a opravdu jsem dostala odpověď na všechny svoje otázky. I konec byl promyšlený a dotažený.
Jedinou věc jsem nepochopila a to ty dvě epizodky s Liesel, to bylo z mého pohledu úplně zbytečné. I tak byla Scholomancie po dlouhé době série, kde mě mrzí, že je dokončená a už není další pokračování. Určitě se podívám i po dalších knihách od autorky.
Uf, druhý díl se mi hodnotí těžko. Ubylo vtipu a smrtícího sarkasmu, přibylo vnitřních monologů hlavní hrdinky a šílená délka odstavců zůstala stejná.
Na druhou stranu se mi zase líbila škola, jak si nenápadně studentíky připravovala a dostávala je kam potřebovala, tak aby nepojali podezření a mě si povodila za nos taky. Dlouho jsem ale druhý díl chtěla hodnotit za 3 hvězdy, protože to místy bylo opravdu zdlouhavé, ale ten konec to vytáhl na 4.
Obecně nejsem velký fanoušek doplňkových knih k sériím, ale tohle docela šlo. Zejména první polovina knihy byla fajn, dozvěděli jsme se víc o Desově mládí, o jeho nástupu na trůn a o pátrání po spřízněné duši. Druhá polovina ale už nic převratného nepřinesla. Celkově to bylo takové milé ohlédnutí za sérií, knížečka byla krátká, kapitoly taky, přečteno za odpoledne.
Nestává se mi často, že bych poslední díl série hodnotila jako nejslabší, ale tady bohužel musím souhlasit s Thalin.
Konec druhého dílu měl skvěle našlápnuto ke strhujícímu finále, ale nějak to vyšumělo do ztracena. Místo toho jsme dostali třista stran romantiky, erotiky, vyrýsovaných svalů a zářící kůže, až mě to začalo nudit. Des i Callie už mi místy lezli na nervy a linka s Temper mi taky moc neseděla.
Posledních sto stran to trochu zachránilo a finále mělo hlavu a patu. Ale přiznám se, že jsem už byla docela otrávená a knihu dočítala s pocitem, už abych to měla za sebou. Přitom předchozí díly se mi moc líbily a příběh měl parádní potenciál.
Občas mám chuť vystoupit ze své komfortní zóny a sáhnu po žánru, který obvykle nečtu. Bohužel to tentokrát byl krok vedle. Kniha není špatná, autorka si dala záležet, aby působila reálně, ale mně vůbec nesedla. Život Evelyn mi byl úplně ukradený, knížka se mi zdála nekonečná a táhla se jak týden před výplatou. Nerada odkládám knihy nedočtené, tak jsem zatla zuby a dočetla to. Nechci dávat nízké hodnocení, kvůli své špatné volbě, takže 3 hvězdičky.
Hodnocení téhle knížky je pro mě trochu oříšek. Začátek se tváří jako klasická romantika/erotika, ale chyběla tomu šťáva a do čtení jsem se musela nutit. Následně přišla změna a z příběhu se stalo něco jako rodinné/psychologické drama? Hmm, to bylo zajímavé, bohužel taky předvídatelné a překvapení na závěr už se tím pádem nekonalo.
Hlavně ze začátku bylo psaní takové kostrbaté, ale časem jsem si asi zvykla. Co mě iritovalo mnohem víc, tak to hysterické množství vykřičníků a vnitřní monology hlavního hrdiny. Uf…
O trapných situacích, stupidních dialozích a fackování ani nemluvím.
S hodnocením se zmítám někde mezi 2 a 3 hvězdičkami - první polovina za 2, druhá to vytáhla na 3 s odřenýma ušima.
Začátek knížky byl parádní, úplně na mě dýchla atmosféra, jako bych se vrátila do světa ze série Trilogie zimní noci, která se mi moc líbila. Prostředek byl slabší, putování zmrzlou divočinou a hledání sebe sama bylo trochu dlouhé. O to překvapivější pro mě byl konec, tohle jsem vážně nečekala, i oko mi zvlhlo.
Slovatepectví bylo krásně originální a líbila se mi myšlenka, co můžou způsobit neuvážená slova.
Po dočtení mi ale vrtají v hlavě některé nedořešené věci, taky bych chtěla znát celý Belekův příběh, Yalky i Lady.
Nemůžu se zbavit dojmu, že knížka měla obrovský potenciál, který bohužel nevyužila na 100%, ale i tak jsem si ji užila. Určitě se podívám po dalších knihách od autorky.
Oukej, tak na tohle už jsem vážně stará. Začátek byl jako vystřižený ze Stmívání a milostné trojúhelníky bohužel nejsou moje oblíbená zápletka. Čtivé to bylo, to ano, ale nic mě výrazněji nepřekvapilo… Layla se chovala jako trubka, klaďas Zayne mi nějak neseděl a vtipného Rotha bylo pomálu. Celkově mám z druhého dílu vycpávkový pocit, snad bude třetí díl lepší.
Než jsem se do knížky pustila, tak jsem měla trochu obavy - peklo, nebe, démoni, andělé a modlení, to většinou není nic pro mě. Ze začátku jsem si opravdu říkala, že jsem na tohle asi už moc stará. Ale jak se příběh rozvíjel, tak to bylo čím dál napínavější a děj mě vtáhl. Místy jsem se i zasmála, takže dávám tak 3,5 hvězdičky a jdu se podívat na druhý díl.