Anor505 komentáře u knih
Druhý díl byl ještě lepší než první. Začátek byl pozvolnější, víc jsme se seznámili s Říší noci, s uspořádáním Jinosvěta i s vílí povahou. Druhá polovina knihy, to už byla jízda, od které jsem se nedokázala odtrhnout. Vývoj postav se mi taky moc líbil a všechno do sebe postupně hezky zapadalo.
Jediné, co bych vytkla, tak tu spoilerovou báseň (či proroctví) hned na začátku. Kdo má trochu načteno, tak si domyslí dost na to, aby přišel o aha! moment, když autorka vyloží karty.
První díl ze série Handlíř mě mile překvapil. Vůbec to nebylo špatné, i když šlo o romantickou fantasy s klasickými tanečky má mě rád/nemá mě rád a s pěknou řádkou klišé, které k tomu už asi patří. Des byl asi to největší klišé ze všech, ale četlo se to hezky. =) No a Callie mi byla vážně sympatická, byla správně přidrzlá a svá a často jsem se u jejích průpovídek dobře bavila. Příběh se odehrával ve dvou časových rovinách, které se hezky doplňovaly. Knížka se četla úplně sama, jen většina těch opravdu zajímavých věcí se semlela až na konci. Takže jdu na druhý díl.
No, tak tohle bylo překvápko. Knížku jsem si půjčila v knihovně, protože jsem měla chuť na romantiku s trochou magie a obálka i anotace vypadala slibně. Jenže uvnitř se schovával doják pro babičky - to nemyslím nijak zle, ale hlavní hrdince je kolem šedesátky.
Začátek byl pomalejší, zhruba od strany 180 jsem věděla, jak příběh skončí a té magie tam nakonec taky moc nebylo. Ale uznávám, že na tenhle typ literatury to bylo milé, čtivé, dojemné a nic mě nenutilo protáčet oči v sloup =). A jako bonus jsem si nečekaně splnila i bod do čtenářské výzvy, protože část příběhu Soline se odehrává v okupované Paříži za 2. světové války.
Tohle byla milá romantika se sympatickými hlavními hrdiny. Člověk od začátku ví, jak to dopadne, hlavní zvraty taky tak nějak tuší. Ale vlastně to ničemu nevadí, protože to od romantické knížky všichni chceme, ne?
Noci běsů jsou zajímavý počin někde na pomezí fantasy, thrilleru a hororu. A mně se to líbilo. Tíživá atmosféra zimních nocí, kdy ožívají noční můry byla parádní. Hezky vykreslený byl i život na vesnici, kde se všichni starají hlavně o dění u sousedů, i když by si měli především zamést před vlastním prahem. Charaktery vesničanů byly často opravdu fuj, což celou atmosféru ještě umocňovalo.
Možná jsem si jen prošla akutním záchvatem natvrdlosti, ale ve 2/3 knihy jsem ještě pořád netušila, kam příběh směřuje, to se mi dlouho nestalo, za to palec nahoru.
Co mi chybí do plného počtu hvězdiček? Dokázala bych si představit propracovanější charaktery hlavních postav. Závěr nebyl tak strhující jak mohl být, škoda, velká škoda. A hlavně bych si ráda přečetla ještě další kapitolu!
No, je to čím dál zajímavější. Způsob vyprávění se trochu změnil, teď je lineární a sleduje osudy Essun a Nassun, matky a dcery. Začátek je pozvolný, ale příběh nabere na obrátkách a konec byl parádní. Hodně věcí se vysvětlilo, ale je tu spousta dalších záhad, které si autorka nechala do posledního dílu. Jsem ráda, že mám doma celou sérii a můžu plynule pokračovat ve čtení.
Ještě musím zmínit, že jsem byla zvědavá na slibované fantasy se sci-fi prvky, konečně jsem se dočkala a ono to opravdu funguje, klobouk dolů.
Měla jsem chuť na nějaký současný, romantický, milý příběh, který se točí kolem hudby. V podstatě jsem dostala všechno, co jsem chtěla, ale knize uškodila její délka. Bylo tam příliš mnoho vaty a hluchých míst, kde se nic nedělo, příliš mnoho sebelítosti u Riley i Juliana. Místy jsem se docela nudila a navíc mezi hrdiny nějak nefungovala chemie. Oba byli milí, sympatičtí, ale nedokázala jsem se do jejich příběhu vžít a celou dobu jsem měla pocit, že koukám jen přes okno.
Celkově bych knihu zhodnotila jako neurazí, nenadchne, takový průměr.
Nevím, proč jsem si myslela, že tahle série má jen dva díly. Prvně jsem byla trochu naštvaná, že mám rozečtenou další sérii. Ale po dočtení Brány pekel jsem ráda, že bude i třetí díl, že se do strašidelného kampusu Yale ještě jednou vrátím.
I druhý díl se nesl v duchu mysteriózní detektivky, jen duchařinu nahradila démonologie. =) Tempo vyprávění je pořád pomalejší, ale už ne tak pomalé jako v Devátém spolku. Líbil se mi vývoj postav a jak věci naznačené v prvním dílu hezky začaly zapadat na místo.
Teď jsem zvědavá, jak série skončí. Zaujal mě nový Prétor, ten má něco za lubem. No a samozřejmě Alex a Darlington, jsem napjatá jak kšandy, co s nimi má autorka v plánu. A co si budem, Dawesová, Mercy a trumbera Tripp mají taky potenciál. =)
Až vyjde třetí díl, tak si mám v plánu celou sérii přečíst znovu, aby mi nic neuteklo, protože všechny podrobnosti si určitě pamatovat nebudu.
Knihu jsem si náhodou vytáhla z police v knihovně a anotace mě tak zaujala, že jsem si řekla, proč to nezkusit. A dobře jsem udělala.
Příběh se točí kolem umělé inteligence, která si myslí, že je Bůh… a že není milující ani milosrdný, to asi nemusím zdůrazňovat. Autor si vybral i perfektní hlavní postavy - skupinu chytrých teenagerů, kteří jsou od přírody zvědaví a k počítačům mají blízko, ale zároveň jsou zranitelní. Postavy nejsou černobílé, mají své kladné stránky i problémy, které jsou naprosto uvěřitelné. A když jim Bůh slíbí, že jim za drobné protislužby a úkoly splní všechna přání, tak se rozjíždí řetězec událostí, které připomínají spíš peklo.
Téma bylo zpracované velmi dobře, že mě místy opravdu mrazilo. Knížka se četla rychle díky krátkým kapitolám, bylo to napínavé a neuvěřitelně uvěřitelné.
Proto mě trochu zklamal konec, asi vím, jak to autor myslel, ale přišlo mi to jaksi překombinované. I tak dávám pěkné 4 hvězdičky.
Kniha Vlku zaslíbená se mi moc líbila a měla naprosto skvělou atmosféru, tak jsem byla na příběh druhé sestry docela zvědavá. Nebylo to špatné čtení, ale kvalit prvního dílu to nedosáhlo.
Říše stínů měla být asi temná a děsivá, ale někde se to zadrhlo a ve výsledku byla spíš nudná. Romantickou linku mohla autorka klidně víc rozvinout. A neustálé opakování, že je vše šedé, všude jsou kosti a všichni mají jizvy, mi trošičku lezlo na nervy.
Za to linka Redy a jejích přátel byla docela fajn, i když se opakoval motiv z prvního dílu - záchrana někoho, kdo nechce být zachráněný.
V závěru knihy se mi líbilo, jak to autorka vymyslela, hezky to do sebe zapadlo.
Romantický příběh o dvou mladých lidech, kteří se potkají na výletě. Nápad dobrý, ale něco tomu chybělo. Možná bylo v knize příliš mnoho úvah hlavních hrdinů a oproti ostatním knížkám od autorky jsem postrádala tu lehkost, s kterou se mi její knížky čtou. Jako romantická oddechovka to nebylo špatné.
Láska po španělsku je celkem milý romatický příběh, ale nepřináší nic nového. Celou dobu jsem měla pocit, že tohle už jsem někde četla. Místy jsem se zasmála, ale častěji jsem se cítila spíš trapně - hned první setkání hlavních hrdinů bylo vážně podivné a takových momentů bylo v knize víc. Často se v knize opakují slova, fráze i celé myšlenkové pochody hlavní hrdinky, že jsem si toho všimla i já a to mi tohle většinou až tak nevadí. Jako romantická oddechovka to bylo fajn, ale nic hlubšího bych tu nehledala.
Poslední kniha je dočtená a teď jak to celé zhodnotit? Celá série byla rozhodně originální, čarodějky, hříšní princové, zamrzlé peklo a spousta intrik. Knihy jsou čtivé, napínavé a svižné, ale pár výhrad bych přece jen měla. Od prvního dílu jsem bojovala s pocitem, že je příběh jaksi neukotvený v čase a nedokázala jsem se orientovat, kolik hodin, dní nebo týdnů vlastně uběhlo.
Detektivní linka byla trochu roztříštěná, Emilie skákala od jednoho k druhému a ve velkém množství intrik, polopravd a lží se člověk občas trochu ztrácel.
Zajímavý vývoj prodělal vztah mezi Emilií a Irou - od velmi nenápadné hate to love romantiky z 1. dílu, přes pikantní jiskření v 2. dílu až po 3 díl, který už si servítky kolem erotických scén rozhodně nebere. =)
Nejsem si úplně jistá, jestli té erotiky ve 3. dílu nebylo už moc, právě na úkor detektivní zápletky, která by si zasloužila víc prostoru. Možná proto mi její konečné rozuzlení přišlo poněkud malicherné, nějak jsem od toho čekala víc.
I přes drobné výhrady se mi celá série líbila, možná si jí po čase přečtu znovu a některé dílky skládačky pak do sebe lépe zapadnou.
Krásku a zvíře já můžu na všechny způsoby. A tahle její temnější a propracovanější verze se mi líbila moc.
Mrazivá atmosféra Divého lesa je vykreslená skvěle, jeho magie, nafialovělé světlo, všudypřítomná mlha... brrr. Hlavní i vedlejší postavy jsou sympatické, příběh je napínavý a pomalá romantická linka neruší. I když je knížka delší, tak mi to vůbec nevadilo. Čtenář dostane tak akorát informací, aby si představil celý svět, ale důraz je kladený na to důležité.
Nečekaných zvratů v knize moc nebylo, ale to u retellingu známé pohádky spíš vítám. Tohle mi prostě sedlo a těším se na druhý díl.
Elisu jsem si oblíbila už v Kronikách prachu a trochu víc ji pak poznala v Pár stránkách navíc. Reakce na tuto knihu byly poměrně rozporuplné, takže jsem byla na příběh Elisy a Jamieho docela zvědavá.
Nakonec to byl historický román/detektivka v tak trochu Holmesovském stylu a bylo to docela milé čtení. Jen mi nějak neladila dohromady forma (policejní zpráva) s obsahem (romantická linka). A moc se mi nelíbila ani grafická úprava stránek, které měly připomínat policejní spis. Kvůli množství tiskařské barvy mi knížka hrozně smrděla. Možná proto na mě v průběhu čtení dopadla nějaká čtecí krize, takže jsem s knížkou trochu bojovala.
Podle anotace i názvu knihy jsem asi očekávala něco trošku jiného. Knížka obsahuje dva téměř samostatné romantické příběhy - jeden z minulosti a druhý ze současnosti.
Oběma dějovým linkám se dostane zhruba stejné pozornosti a to je podle mě kámen úrazu. Díky tomu autorka pouze klouže po povrchu a oběma příběhům chybí hloubka. Minulost a současnost se střídají docela rychle, takže sotva jsem se začetla do jedné linky, už jsem musela přepínat na druhou. To mi prostě nějak nesedělo.
Jinak nápad je to pěkný, archeologie, vikingové, trošku duchařiny a osudovost. Klidně bych přidala pár stran, aby se příběhy více prokreslily a pak by to byla pecka.
Vrátila jsem se v čase o 20 let zpátky... =) Na knize mě hodně bavilo, že se celý příběh mohl odehrávat i u nás, na jakémkoliv letním táboře z mého dětství. Tenhle pocit u knih od anglicky píšících autorů obvykle nemívám. Autorka s přehledem udržela laťku nastavenou v prvním díle, časování, časové paradoxy, chování dětí na táboře... Super. Jediná vada na kráse byla, že jsem se do knihy nedokázala úplně ponořit, přece jen je určená spíš pro děti. Proto jsem ji občas odkládala, ale velmi ráda jsem se pak ke čtení vracela.
Tak tedy… mě autorka neoklamala, když se na druhý díl podívám hodně kriticky, tak je to z hlediska děje jen „vycpávkový” díl, kdy se všechno připravuje na velké finále. Ale kniha mi nabídla velmi pěknou a hříšnou cenu útěchy. =)
I když by kniha mohla být o trochu kratší, hlavně v prostřední části, tak se mi děj nevlekl. Emilie na sobě pracovala, učila se, začala plánovat místo bezhlavého vrhání se do malérů (i když měla i slabší chvilky). Některé záhady se vyjasnily, jiné přibyly… něco jsem očekávala a něco bylo velmi nečekané. V závěru se vše ještě víc zašmodrchalo a kniha nelítostně skončila… A já teď mám několik divokých teorií a třetí díl ještě není přeložený, ach jo.
Tajemství, intriky, pletichaření a klam, kdy v sázce není nic víc než lidské životy…
Tenhle díl mě bavil o fousek míň než první, protože intrikaření není úplně můj šálek kávy. Ale zase to bylo vyváženo skvělým vývojem postav, hlavních i vedlejších. No a závěr byl strhující, co dodat… pokračuju v maratonu. :-)
Páni, tohle bylo dobré. Autorka si dala záležet a vytvořila krásně vrstevnatý příběh dvou sester - Morany a Vesny, který byl inspirovaný slovanskou mytologií.
V knize bylo více postav i dějových linek, ale všechny měly v příběhu své místo. Charaktery postav i jejich vztahy byly hezky vykreslené a uvěřitelné, moc se mi líbila dynamika mezi Moranou a Vesnou, jak to šlo jednou nahoru a pak dolů, jako v životě.
Tempo čtení bylo pomalejší, protože děj byl poměrně hutný a bohatý na informace, takže jsem musela dávat pozor, kdo s kým, kdy a proč. =) Ale stálo to za to. Nakonec všechno zapadlo na své místo a se zakončením jsem spokojená.
Jen je škoda, že mě knížka nedokázala víc strhnout, ale i tak to bylo dobré čtivo.