Anry63 komentáře u knih

Opět originální, velice napínavé a čtivé. Odhalení pachatele a závěrečná dohra byla famózní. Ani jsem nedýchal. Všem co čtou Cartera, pokračujte. Těším se na další, 6. díl .............>

10 09.10.2024

právě jsem dočetl. Hunter i Garcia stále lepší. Celou dobu velmi drsný a napínavý děj. Občas hlava fachčila na plné obrátky při čtení popisu stínových obrázků, ale to k tomu patří. Závěr opět bezvadně promyšlený a plný překvapení. Za mě kniha za jedna, tedy za pět, hvězdiček :-) .

10 05.09.2024

Skvěle napsané. Carter se stále lepší a jeho hrdinové se rozvíjejí. Níže už bylo ke knize napsáno dost, tak jen dodám, máte se nač těšit.

9 24.08.2024

Propracované, čtivé. Hlavní postavy (jak detektivovové, tak záporáci) velmi dobře popsané, představené a jejich příběhy rozhodně zajímavé.
Druhá část Adler-Olsenovy série z prostředí rozmazlených a všehoschopných žáků soukromé, privilegované školy, později ovládajících sféru společenskou, zdravotní a komerční. Všechno věrné a realistické. Pouze Kimmie, poškozená a mstící se dívka mi občas připadala jako největší zabiják z thrilleru. Úplně ji vidím, jak za ní hoří domy a továrny, vybuchují auta a ona s chladem ve tváři a brokovnicí v ruce středem odchází. (nadsázka). Je to napínavé, čtivé, občas hodně překvapující a já mohu jen a jen doporučit všem. Čtyři a půl hvězdičky.

7 22.03.2020

Dnes v jednu ráno jsem dočetl Marca, pátou knihu v řadě Adler-Olsenovy série. Musím se, ač nerad, přidat ke spoustě kritiků a tuto knihu označit z dosud přečtených pěti za nejslabší. Snad zůstane jediná, chystám se hned na šestý kousek, knihu Nesmírný.
Roztahaný začátek, který dlouho, dlouho nedával nějak moc smysl, ať už ten z Afriky, tak ten v Dánsku okolo Zolova klanu. Pak děj dostal spád, ale pan spisovatel se jaksi neudržel a z hlavní postavy, Marca, udělal superhrdinu. Říkám si, kdo to je, Rambo, někdo ještě silnější a houževnatější ? Naštěstí celkový děj, postava Carla, Asada a Rose, které AO dál rozvíjí se čte velmi dobře. Jussiho humor je skvělý, nepřehání to, je přesně tam kde má být a v míře přiměřené. Je to humor trefný, čistý a Cimrmanovsky jednoduchý. Knihu jsem rád přečetl, ale doufám, že další kus bude lepší, svižnější a méně přitažený za vlasy.
Dávám tři a půl hvězdičky. Čtyři by byly vzhledem ke kvalitě předchozích Adler-Olsenových knih, i knih jiných bezva autorů asi moc. I tak knihu doporučuji, protože parta kolem Carla Morcka si to zaslouží.

7 21.03.2020

Dnes dočteno a už se těším na otevření Zabijáků. Těžko sem k pětihvězdičkovým hodnocením ještě něco dodávat. Snad jen, celé je to velice čtivé, napínavé, má to spád a nikde se vám nestane, že by něco nesedělo, nemělo hlavu a patu. Závěr knihy se mi líbil opravdu moc a přiznám se, dojalo mě to k slzám. Všem, kdo ještě nezkusili Adler-Olsena, věřte 5* a bez obav se do JAO pusťte.

7 25.12.2019

Poprvé s Keplerem - Hypnotizér

Po Larssonově Mileniu a celé kompletní řadě Harry Holea od Jo Nesba (už se těším na 12. knihu - Nůž) jsem se pustil do další severské "řady" Larse Keplera.
Všude jsem četl na jejich knihy jen samou chválu. Tak jsem se těšil a pořídil si první kousek - Hypnotizéra.
Musím říct, že hned po prvních stránkách jsem měl problém se stylem, s formou. Kniha se vyvíjela celkem dobře, se stylem jsem se, ač nerad, smířil a četl dál. V momentě, kdy to začalo mít nějaký spád a příběh se "rozjížděl" celé se to posunulo o deset let zpět a dostalo se to do, pro mě dost nezajímavé, pasáže o průběhu hypnózy, pacientech a Erikovi, který se dostal do situace, kdy mu nejdřív vedení nemocnice naprosto věřilo a schválilo grant a pak nepochopitelně vše zase zrušili. Logicky uvažující člověk by jen použil natočené pásky ze sezení a bylo by všem jasno. Spousta věcí začala být nějak míň pochopitelná a když se příběh posunul zase zpět do přítomnosti, vše šlo nějak ráz na ráz, vše bylo najednou jasné. Jedna z hlavních postav knihy, se kterou to vlastně začalo, Josef Ek, se z knihy úplně vytratila. A samotný konec, nějakých posledních třicet stran mi přišlo, jakoby to psal nějaký školák. Myslím, že v našich českých literárních soutěžích by to napsali autoři mnohem lépe. jak vývoj děje, tak samotné uchopení textu.
Hlavní postava, detektiv Joona Linna se v knize v podstatě nepředstavil, což mě mrzelo ze všeho nejvíc.
Ještě se vrátím ke stylu knihy. Tato forma mi připadá, jako komentovaný děj sportovního zápasu. Pokud by to byla audiokniha, zcela jistě bych se tomuto pocitu neubránil.
V níže čtených recenzích tady se píše, že další knihy od této dvojice jsou mnohem lepší, propracovanější a tak Larse Keplera úplně nezatracuji a brzy sáhnu po dalším.
Hodnocení této knihy vidím objektivně na dvě až tři hvězdičky, něco mezi.

7 20.09.2019

Výborný, výborný, výborný. Clavell výtečně popisuje tu dobu, příběhy a osudy všech účastníků. Je to neskutečně čtivé a já musím jen a jen chválit. Obrovská spokojenost, stejně jako u jeho Šóguna. Vemte, čtěte, nechte se unášet.

5 29.11.2020

Oproti Marcovi NEBE A DUDY. Musím říct, že tahle kniha se Jussimu opravdu povedla. Spousta zvratů, které ale vždy dávaly logiku a vždy směřovaly dál s vyšetřováním. Moc se mi to líbilo. Výborný, výborný, výborný. 4,5*

5 03.05.2020

naprosto skvělé.

4 25.12.2019

Serotonin
Michel Houellebecq
Víc než dvacet let jsem nečetl tak nudnou a nezáživnou knihu. Je to takový lokální místopisný průvodce s encyklopedickým popisem věcí, míst a situací. Jen pouhý náznak příběhu, zajímavé situace, momentu zničí okamžitě rozvedením a popisem věcí okolo až k absolutní rozplizlosti a od tématu "uteče". Neustále rozptyluje popisy až do nikam. Zajímavých míst v knize je poskrovnu, tak tři, možná čtyři, které ale vydrží maximálně půl až jeden a půl stránky.
Nemá to žádnou šťávu, napětí. To co se v anotacích a recenzích píše o odvážných sexuálních až pornografických scénách zvládne Houellebecq na dvou třech řádcích s tím, že se to odehrálo, stalo. Nic odvážného, nic zajímavého, nic čtivého, nic. Nuda. Svůj vývoj, vztahy s bývalými partnerkami a závislost na captorixu podle mě absolutně odbyl, resp. nezvládl.
Celkově bych knihu označil jako tlachání o ničem, hroznou nudu a čtení o ho*ně.
Knihu jsem dočetl jen s krajním sebezapřením a díky své sebekázni.
Za posledních 20 let jsem nečetl horší knihu.

"Cimrman" Miloň Čepelka napsal velmi zajímavou knížku. Přečetl jsem jedním dechem, hned po zakoupení na besedě s M. Čepelkou ve vyškovské knihovně Karla Dvořáčka. Velmi příjemné čtení a každému tuto novelu doporučuji. 4 a 1/2 *

3 05.11.2020

Výborné zachycení té doby, jejíž jsem pamětníkem. Těch fotografií je opravdu spousta a v podstatě by kniha "fungovala" i bez jakýchkoli poznámek, informací a komentářů. Tato kniha je opravdu skvělý počin.

1 29.08.2024

moc rád jsem si přečetl, dost se pobavil, trochu poučil a celkově autorku a její knížku chválím ... líbilo.

1 15.08.2024

Denisa Vostrá
Japonskou krajinou a kulturou
Na knihu jsem se těšil a hned po zakoupení se dal do čtení. Přišlo ale rozčarování a trošku zklamání ze stylu psaní, formy a především monotónnosti vyprávění. Samozřejmě se člověk dočte docela dost informací o jednotlivých místech, destinacích, počasí, náboženstvích a božstvech, kuchyni, dopravě atd. Chybí mi tu ale špetka humoru, napětí, něčeho, co čtenáře vtáhne, zaujme. Je to takové „suché“, bez šťávy. Jako čtenář, milovník japonské literatury i literatury českých (a jiných) autorů o Japonsku nechci, ale musím říct, že kniha patří ( v porovnání např. Anny Cimy, Dominiky Gawliczkové, Jiřího Jánoše, Moniky a Jirky Vackových, Jo Peterse, Alana Macfarlanea a dalších ) opravdu k těm slabším. Pod fotografiemi mi chyběly popisky. To si myslím, že prostě k takovým publikacím o cestování patří. Kniha se taky nevyvarovala (bohužel) přeházením stran 123 – 127, s čímž jsem se (samozřejmě) vypořádal, ale knize to ublížilo.
Abych nebyl jen kritický. Moc se mi líbily vsuvky s citáty a popisy míst a situací od starých českých autorů Joe Hlouchy, A. V. Nováka, Jana Havlasy, Aloise Svojsíka psaných starou češtinou. Taky detailní popisky muzeí, chrámů, bůžků a bohů, obchodů, vlaků Šinkansen, jezer, parků, lázní atd.
Kdo má rád Japonsko a vše co s ním souvisí, měl by si knihu rozhodně přečíst. I přes veškeré kritické poznámky ji doporučuji. Je to další dobrý počin pro všechny, kdo rádi cestují, čtou a mají oči otevřené.
Tři a půl hvězdičky 3,5*
Paní Vostré děkuji.

1 07.08.2024

Výborná studie japonské historie. Čtivý román od začátku do konce. James Clavel je super.

1 03.05.2020

Dnes v půl druhé ráno dočteno. Kniha se čte ve velké pohodě a s lehkostí, tak s jakou lehkostí je psaná. Autor píše na 196 stranách nejen o svém pokusu o další maraton, ale i o spoustě dalších "věcí" okolo běhání. O běhání u nás, venku, o běhání právě teď v reálném čase, ale i o běhání v hluboké a dávné historii. Od Luboše Brabce mám i jeho předešlé knihy Maraton a jiné pošetilosti a taky Můj dlouhý běh (velké povídání o a s Danielem Orálkem, naším vynikajícím ultramaratoncem. Jen podotýkám, že tato knížka není pro úplně během nepolíbené čtenáře. Autor jaksi předpokládá, nebo si to aspoň myslím, že čtenář této knížky už běhá, běhal, zná toto prostředí, určitá jména atd. Hodně se toho dozvíte a stránky budete hltat snad jako já s lehkým úsměvem v koutku, neboť knížka je i velmi vtipná. Vřele doporučuju.

09.01.2021

Výborná studie japonské historie. Čtivý román od začátku do konce. Oba dva díly jsou si vyrovnané. Příběh neztrácí napětí a drží si skvělou úroveň. James Clavel je super, opět potvrzuji.

03.05.2020