antonin0999 komentáře u knih
Po zhlédnutí první řady seriálu přišlo čtení prvního dílu komiksové série a myslím, že je to v tomto případě špatné pořadí. Čtenář chtě nechtě srovnává a je jasné, že seriál a komiks pracují s trochu jinými prostředky jak zaujmout - což, když už člověk nějaký děj zná, je znát.
Živí mrtví jsou pro mě zajímaví tím, že podle mě nepřináší mnoho inovací, postavy mi nepřipadají nijak zvlášť zajímavé - jsou prostě průměrné. Kresba mě také příliš neoslnila. Ale přesto mám ohromnou chuť pokračovat, jít si zítra pro další díl, poznat autorův úmysl a vyšší smysl jeho tvorby.
Tajemné, nevyřčené a budoucnost otevřená - to je totiž vzrušující.
Vandrovcova krev by se dala podávat rovnou jako pálenka. Takový ďábelský krvesaj. Měl jsem však od této knihy větší očekávání. Humor se mi zdál docela předvídatelný a mockrát jsem se nezasmál. Příjemné jsou našemu kraji příbuzné reálie. Některé povídky mi dělalo problém dočíst - ne však proto, že by byly rebelské, ale spíše dějově nudné. Jako kdyby autor sázel na postavy tak charakterově ploché, jak si představuje vyžilé alkoholiky. Ti však nejsou pro čtenáře tou nejlepší společností.
Ve Wildově dramatu se snoubí romantická komedie s nádechem thrilleru. Napětí, které vytvořil, by člověk nejen rád viděl v divadle, ale snad si jej i zahrál. V každém je trocha dobra a trocha zla a je jen na nás, na čí stranu se přidáme.
Neházejte mincí a tento skvost si přečtěte!
Skvělé ilustrace, určitě stojí za to si knihu alespoň prolistovat v obchodě nebo knihovně. Příhody kluků na Koleji jsou lidské, lehce mi připomněly Malého Mikuláše a vycházejí ze skutečných událostí. Internátní školu navštěvovaly známé osobnosti našich nedávných dějin (a současnosti).
Nevím, jestli dnešní mladé čtenáře kolem deseti let zaujme, ale učitelům se může hodit jako doplněk k výuce historie moderního Československa.
Pěkná kniha, která si zaslouží místo v knihovně. Pěkná myšlenka, která si zaslouží, abychom ji měli na paměti. Má pro mě hodnotu kvalitního motivačního citátu, ale z průměru vybočuje tím, že si lze daný obraz pěkně představit. Více by se mi líbilo, kdyby byl příběh zpracován více do hloubky. Abychom mohli sledovat nejen šumění lesa, ale i drobné radosti a strasti hlavního hrdiny.
Četl jsem verzi s krásnými ilustracemi Pavla Čecha, které by příběh samy o sobě odvyprávěly možná s vyšším hodnocením.
Můj komentář je poezie ve Tvých očích.
V klíně měsíc.
Se stůně.
A já taky.
Nacházím dvě roviny v rámci kterých lze knihu hodnotit. Je pravdou, že je špatně lokalizovaná, víceméně stvořená pouze pro americké podmínky, podstatná část knihy je pro běžného českého smrtelníka naprosto neaplikovatelná.
Druhá stránka věci je ta, že Tim Ferriss umí výborně psát, zaujmout a i když působí jako egomaniak, co všechno umí a dokázal a pojem (dle autora je čtenářovým cílem se zařadit mezi tuto skupinu) "noví bohatí" značí osobu podobného ražení, které záleží jen na sobě a svých zážitcích, talent nadchnout pro věc se mu nedá upřít.
Přes všechna negativa je to motivující četba, protože nutí čtenáře přemýšlet o možnostech, které má někdy na dosah ruky a připadají mu naprosto nedosažitelné, a to je přinos, který nemohu ignorovat a díky kterému se tato kniha stala mezinárodním bestsellerem.
Chcete se zdokonalit? Pak určitě sáhněte po této knize. Neříkám, že je dobré brát si něco ze všech kapitol, ačkoliv to autor doporučuje, ale myslím, že si díky této knize dokáže čtenář vybrat některé části a může se pokusit zlepšit své chování tak, že dosáhne větší šance, že zbohatne. Na duši i v dolarech.
Líbilo se mi přiblížení známých úspěšných osobností v krátkých medailoncích - konkrétní příklady jsou důležité a tento způsob se stal se pro mnoho dalších self-help/management publikací známou inspirací.
Divím se, že si tato kniha charismatického autora zatím nenašla více čtenářů. Vlk z Wall street nabízí dobré rady pro všechny prodejce a propojuje je s osobními zkušenostmi. Ve vedení obchodního rozhovoru zachází do téměř naprostých detailů a čtenář-prodejce si tak musí obsah trochu přizpůsobit "k tomu svému". Povinná literatura pro všechny zaměstnance obchodu, kteří nemíní usnout na vavřínech nebo pod mostem.
Nevím, proč Rowlingová na začátku zmiňuje, že zapomněla něčí projev, když ten její je tak nudný, že se v paměti udržet ani nedá.
Docela pěkné ilustrace, kvituji i myšlenku, ale ta by měla být naprosto samozřejmou - doufám, že peníze z výdělku putují na dobročinné účely...!
Pěkný styl psaní & zajímavě vykreslený svět tvořený miliony mil kolejí & nebezpečné půdy /radši nikdy/ pod nohama & encykolejickou příručkou zvířeny.
Postavám jsem se nedostal úplně pod pražec, fandil jsem, ale trochu se závratí.
I co se týče popisu vlaků, China spíše nechává prostor čtenářově fantazii.
Svět s potenciálem. Ale závora & stop. Škoda.
Co se týče této sbírky povídek - neplatilo pro ni to, co pro ostatní knihy Agathy Christie, a to ten pocit, že se od nich nemohu odtrhnout. Stále kvalitní, stále dobrý, ale slabší odvar toho, co ve mně její knihy dokáží probudit.
Nejvíce mě potěšila povídka Greenshoreská kratochvíle, Únos Kerbera byl však zatím tím nejslabším příběhem, co jsem od autorky četl.
Tuto knihu tedy doporučuji především skalním fanouškům.
Jak už to tak u Agathy Christie bývá zvykem, hlavní roli v této knize hraje psychologie postav, stísněná atmosféra prostředí a překvapivé rozuzlení.
Oproti jiným příběhům mi zde přijde, že vrah nehrál příliš na jistotu a jeho řešení bylo dost křečovité a vzhledem k jeho schopnostem mohl situaci Poirotovi trochu zkomplikovat.
U této knihy velmi oceňuji její přínos pro rozvoj myšlení čtenáře. Vypichuje důležité body, které mohou být důvodem životních nezdarů a logickým způsobem poukazuje na příčinu a důsledek neúspěchu prožívání nějakého druhu fikce či iracionality.
Autor vybízí čtenáře k osobnímu rozvoji, navrhuje zlepšit time-management a mít otevřené oči. A především nikdy nezabřednout do společensky daného stereotypu. Napsáno odborně a poutavě zároveň.
Od podobného thrilleru bych si představoval plastičtější postavy, realističtější scény a důraz na detail. Potíže nastávají, když čtenář nemá strach o postavy, protože mu neměly jak přirůst k srdci, když vám ustřelí ušní lalůček a v dalším průběhu si dáte náplast jenom na obočí a když zjistíte, že to všechno bylo komplikované jen tak na oko.
Logických nesrovnalostí v chování hlavních hrdinů bylo spousta, a tak i přes poměrně dobrý styl musím hodnotit průměrně.
Do knihy jsem vlítnul jak utrženej vagón. Skvěle se četla. Heslovitej styl a spousta vztahů. Jenže udržet takovou rychlost v zatáčkách jde moc těžko. Hlava začala klesat. Příčina? Atmosféru dokázala autorka navodit velice rychle, dokázala ji i udržet, ale nedošlo už k žádným zvratům. Postavy nebyly takové osobnosti, aby mě jejich životy přikovaly do sesle.
Na prvotinu dost dobrý, zdá se mi, že Hartl tady čerpal inspiraci, jen do toho turka zamíchal trochu cukru.
Je obtížné tuto povídkovou knihu hodnotit jako celek, je však hezkým náhledem na práci našich předních spisovatelů a ukázkou jejich stylu. Absolutně mimo noirovou mísu se mi jevily příspěvky Karola Sidona a Kateřiny Tučkové, naopak bych rád vyzdvihl povídky Petra Stančíka, Jiřího W. Procházky, Michala Sýkory a Petry Soukupové. Praha nabízí spoustu možností pro kreativitu a temných míst máme dost a dost. Ne všichni však využili potenciál a opustili své zajeté koleje, případně klišé...
Tato kniha budiž smutným odkazem na spousty zmařených životů za války. Deník je plný zápisků sebevědomé dospívající dívky, která prochází strastmi osobními i válečnými (o válce jako takové se příliš nedozvíme, ono z její situace se toho také příliš více popsat nedalo). Nejedná se o literární veledílo, nenabídne čtenáři strhující četbu. Pouze lítost. Přesto si myslím, že alespoň zběžná znalost těchto zápisků patří k základnímu vzdělání.
Asi budu patřit k menšině, ale ilustrace mě bohužel vůbec nezaujaly. Povídky mi nepřipadají špatné - jsou svižné a mají myšlenku - ten nápad a atmosféru si budu pamatovat. Někdy je i v kratším formátu obsaženo více než v sáhodlouhém románu. Dvojka lepší jedničky. Cítil jsem to prázdno v žaludku, v člověku jako takovém. Hlad po nespoutanosti.
Příjemné seznámení s komiksovou sérií Lucifer - Světlonošova cesta se mi líbila o něco více než Ďábel právě teď nemůže k telefonu, a to jak scénář, tak i samotná kresba. Druhý příběh měl v sobě zase o něco více černého humoru, který předpokládám bude pro tuto sérii typický. Vzhledem k tomu, že jsem četl i něco ze Sandmana byly mi některé postupy dost povědomé.