antuka komentáře u knih

Tohle pro mě bylo fakt těžký čtení, protože nejsem sémiolog a lingvistiku jsem viděla jen z rychlíku, ale bylo to velmi, velmi poučný. Přečteno před cca 7 lety, ale žiju z toho dodnes. Minimálně jedna hvězdička je za přiložené překlady povídek Alfonse Allaise! Ty jsou boží!

2 08.11.2017

Musela jsem se hodně přemáhat, abych přelouskala první půlku, kde se zhola nic neděje a všechny ty "neotřelé" a "podvratné" a "palahniukovské" nápady a hlášky jsem už četla jinde a lépe (Asfalt, voe!). Nudanudanuda. V druhé půlce (třetině? čtvrtině? posledních 20 stránkách?) tam hodil trochu metafyzického metapříběhu, jak se na postmoderního autora sluší, což mě po tom pekelném utrpení velké části knihy docela potěšilo. Na druhou stranu je to přesně opačný efekt, než o jaký autor v celý knize mluví. No nic, asi budu ve vztahu k Chuckovi ještě chvíli nepoučitelný nadějeholik...

2 01.11.2017

První půlka dobrá, pak už to řídne. Nicméně záslužný počin a i když si myslím, že strach ze smrti není univerzální zdroj všech neuróz (tzn. kritika Freuda, která vede k dost podobnému přístupu, jen sexualitu nahradí smrtí), tak mnohých jistě ano. Určitě pomůže i ne-neurotikům, ostatně nakonec umřem všichni...

2 11.10.2017

Tak konečně má i sociologie Mojí první obrázkovou encyklopedii sociologie. Není tam všechno a spousta toho, co tam je, je tam divně. Ale v Mojí první obrázkové encyklopedii světa taky nebyl celý svět a ten co tam byl, tam byl mnohdy divně. Takže, jak říká můj táta, v zásadě nejsem proti. Akorát mě lehce mrazí z pomyšlení, co by na to řekli Adorno, Marcuse, Fromm...

2 27.06.2017

Na tuhle knížku jsem se fakt hodně těšila, takže není divu, že jsem trochu zklamaná - což je obecný problém s těšením a autoři za něj nemůžou. Za co ale Petr Stančík může, je že má fůru skvělých nápadů a bohužel se jich nehodlá vzdát, takže je sem raději nacpal všechny (a jestli nějaké pustil, tak jich pustil málo). Knížka je tím pádem dost přeplácaná - nejdřív je dlouhé povídání o tom, jak Díra bydlí v trychtýři, kdo všechno trychtýřem projde (i když básnička by stačila), co dělá, proč to dělá (rytíř Štáva z mrkve, o oři, o princezně a struhadlu, taky poučně o vodě, o rumu...), a když se teda milá Díra konečně vydá na cestu, je to nemlich to samý... A přitom některé věci jsou právě proto, že nejsou. Třeba tahle knížka by byla lepší, kdyby v ní bylo těch děr víc.

2 28.01.2017

Bohužel, lépe než Zimbardo, píší jiní autoři o Zimbardovi (i když tady značnou měrou nejspíš přispívá i mizerný překlad). Pokud jste už o něm něco někde slyšeli, víte, co udělal a víte, co zjistil, pak je tato kniha ztráta času. Jedinou novou myšlenkou je snaha přestat se zabývat zlem a deviací a místo toho vychovávat obyčejné lidi k hrdinství. Nicméně tato myšlenka je rozpracovaná na velmi malém prostoru a myslím, že velmi povrchně a neproblematicky. Zimbardo se dobře poslouchá, protože je prostě trochu showman (TEDx nebo v češtině v Hydeparku), takže spíš doporučuji seznámit se s ním takto.

2 19.10.2016

Na Mayovi se mi asi nejvíc líbí, jak kritický je ke svým hlavním hrdinům. Tahle strhující jízda se soustředí na partu mladých, nutně sebestředných, nutně idiotů, nutně idealistů. A May je nešetří. Jenom jsem litovala, že na ty dědky a jejich nostalgickou roadmovie zbylo tak málo místa.

2 19.10.2016

Vrátila jsem se o prázdninách k Duně s tím, že už jí konečně dočtu. Nevěděla jsem, kde jsem minule skončila, tak jsem to vzala od začátku. A na konci jsem zjistila, že jsem to minule vlastně dočetla. Hmmm. Bylo to dobré, atmosféra hutná a nádherná, strnulá a opulentní zároveň. Děj ovšem, ač by byl sám o sobě strhující, je příliš zabalen a konec, ač je vlastně velkolepý, tak nějak vyšuměl. Raději Lynche.

2 19.10.2016

Náhodný úlovek z blešáku, zprvu dojem malé české knihy. Ale uvízla mi, a ještě dva měsíce po přečtení pořád vězí. Podnítilo mě to k tomu už se netrápit tím, že asi už nikdy nenapíšu o svojí babičce. Díky za to!

2 31.08.2016

Ano, v knize nenajdeme žádné posmrtné zážitky, stavy a nadpřirozeno, psal ji sociolog a ne šaman (nebo antropolog). Elias na sociologa velmi čtivým jazykem ukazuje, jak se proměna společnosti projevuje ve vnímání umírání a smrti, ve vztahu ke starým, nemocným a umírajícím, a zároveň polemizuje s Ariésem a jeho představou zdravějšího a smířenějšího umírání v minulosti. Elias pojímá smrt ve velmi širokém záběru, od pevných dat, až po složité otázky důstojnosti a smysluplnosti žití či dobrého a špatného umírání.

Elias netvrdí, že současná praxe umírání je horší, nebo lepší než v minulosti, ale říká, že neviditelnost, vyhoštěnost umírajících vypovídá o současné společnosti více, než co jsme si ochotni připustit. Že absence uvažování o vlastním konci vede k tabuizaci, která ve společnosti bez rituálů vede k dezorientaci a odcizení. A konečně, že neuvědomovaný pocit vlastní nesmrtelnosti vede i k víře v nesmrtelnost naší civilizace, čímž blokuje možnost rozvoje a proměny a potlačuje zodpovědnost za vlastní činy.

Sociologie smrti v podstatě neexistuje a přitom Eliasovi se na minimálním prostoru podařilo otevřít tolik témat, že by se o nich dala napsat knihovna!

2 30.05.2016

Senzace! Vtipné formou i obsahem. Tahle kniha měla zůstat solitérem, bohužel se autor v týhle seriálový době nechal ukecat fanoušky a napsal druhý díl, čímž zabil parádně otevřený konec (Neřikejte mi, že to Emmi po posledním mejlu vzdala, když věděla, že Leo bude ještě týden v Německu, když věděla kde bydlí... Jenom už nebylo potřeba si psát mejly, žejo)

2 20.05.2016

V předmluvě Gaiman píše něco o tom, že konečně ví, jaké to je, číst Sandmana. Tak ne, Neile, bohužel nevíš. Kresba je sice krásná, ale s textem se spíš zdvojuje, než doplňuje. Stejně jako kresba je i samotný text strašně doslovný, takže nezbývají žádná mělká místa, žádný prostor, kde by se snění mohlo odehrávat. Dokonce i lettering je přehnaný a zároveň nezajímavý (z vojáků na začátku mě vyloženě bolely oči). Nejvíc se mi líbily návrhy obálky v příloze na konci a metapříbeh vzniku komiksu. Protože právě tohle zmatení a neurčenost je pro mě Sandman. Nojo, škoda.

1 11.04.2021

Líbil se mi víc než kukačka! Je to dlouhý a ukecaný, akce spíš žádná, zato dialogy skoro real time. V Potterovi mi to vadilo, protože to zdržovalo od děje, ale sem to pasuje. Důstojný dědic britské detektivní tradice!

1 30.09.2018

Robert Fulghum pro intelektuály.

1 08.11.2017

Pohádky krásné a čtivě stručné, na dobrou noc ideál. A nádherné ilustrace!

1 03.09.2017

Achjo, fakt jsem se skoro nemohla dočkat, až to skončí, ale když už jsem jednou začala... Kvůli komentářům níž jsem doufala, že dojde k nějakému zásadnímu dějovému zvratu, ale nic. Klaďasové jsou kladní se vším všudy, vždy upřednostňují zájmy skupiny před těmi svými, záporáci jsou záporní skrz na skrz a až do posledního dechu. Jediná trošku živá postava je Murtagh a snad i Angela, ale v tom orloji to fakt nestačí. Paolini zároveň vysvětluje i to, co nemusí (vážně, v té knize je jedno jediné místo nedourčenosti) a spolehlivě zabije každý pokus o vtip (většinou tím, že řekne, že to byl vtip). Dokážu si ale představit, že tahle série může někoho, koho není moc velký čtenář, přesvědčit o tom, že čtení stojí za to. A to zase oceňuju...

1 21.05.2017

Pár povídek je tam výrazně lepších, než zbylá většina. Ale ani o nich toho nemůžu moc říct. A nemyslím to v Lovecraftovském nevyslovitelném smyslu. Celá ta knížka je trochu na nic. Pro zasvěcené - je tam fůra odkazů, no a co. Pro nezasvěcené - přečtěte si radši Lovecrafta.

1 31.08.2016

No, moc dobře napsaný to není. Na beletrii je to příliš strohé, na dokument příliš opisné. Ale ten obsah! Kromě vylíčení útrap válečné chirurga a uprchlíka je tam toho dost i o rozmanitosti islámu a střetu kultur. Doporučuju!

1 31.08.2016

Zajímavý nápad na povídku, která byla zbytečně natažená na celou knihu. V zásadě to není špatně napsané, jenom závěrečná pointa je pořád oddalovaná prázdným tlacháním, aniž by docházelo k odpovídajícímu stupňování napětí. Povídky holt peníze nevydělávaj, u románu je aspoň šance.

1 06.06.2016

Dvě novely, dvě dívky žijící tak či onak ve snu. Povídka Máša je věcná a přízemní, skoro až strohá a skoupá na slovo a přece je to sen,kolektivní sen o spravedlnosti a rovnosti. Běta je naopak imaginativní a rozostřená, snové putování osamělé dívky hledající svého milého a možná i Boha.

1 30.05.2016