any333 komentáře u knih

Myslím, že mi tenhle příběh otevřel oči hlavně v ohledu, že se mi zamlouvají knihy psané tímto stylem. Ano, někdo by mohl namítnout, že se jedná o svévolný nátlak na mysl čtenáře, ale zase ten, který se nenechá, nemůže být nijak ovlivněn. Já se ale nechala a prožívala příběh společně s June, protože - ač by se ta fráze mohla zdát ohraná - jsem se s ní sžila. Možná jen reagujeme jako každý normální člověk, ale já s ní každopádně soucítila vždy, když se odehrálo něco zásadního a nebo ve v ní odehrával nějaký rozkol. Zvlášť silné mi to přišlo v momentech se sestrou a vzpomínkách na strýce a s ním spojené 'zrady'. Vážně jsem jí naprosto dokázala uvěřit, jak přeměřovala každý prožitý okamžik a snažila se ho přiřadit k tomu pravému, od koho to vlastně vzešlo. A taky, když nad tím tak zpětně přemítám, myslím si, že sem autorka hodně promítla sebe, možná zrealizovala něco podobného, co sama prožila a nebo k tomu měla blízko. Tak mi to alespoň připadá, ale bylo by k tomu potřeba většího zkoumání. Jen bych řekla, že bez vnitřní odezvy není možné popsat takové myšlenkové pochody, aniž by v sobě měl ten daný autor nějaké reálné poklady. Toť vše k tomuhle úseku.
Musím ale napsat, že mi ze začátku docela vadilo to střídání času, protože chvilku se jednalo o dřívějšek a poté už o události po pohřbu. Na to jsem si ale zvykla natolik, že jsem si dokázala posléze užít Juniny odkazy na dobu minulou a jak a k čemu je přirovnávala. Přišlo mi to dramatické a plné melancholie, čili plné toho, co vítám s otevřenou náručí, pokud k tomu dostanu přístup. On se ten smutek a celkově zklamání spojené s tím, že se jistoty a představy boří, vsákl do celé knihy a když zrovna vysvitlo slunce, jednalo se většinou o vzpomínku. A přestože jsem tušila, jak to asi nakonec skončí, vydržela jsem trpělivě až do finále a viděla tak, jak tah jedné holky může změnit lidský přístup.
Kniha ve mě tedy i přes své na první pohled docela průhledné a očekávatelné vyvrcholení zanechala docela hlubokou odezvu, co se mi prozatím dostalo jen od fantasy a nebo od V šedých tónech. Může to být sice tím, že mám trochu jiný prioritní žánr a tak se to pro mě stalo něčím zajímavý a neokoukaným, ale i tak bych řekla, že mi myšlenky v knize obsažené něco daly.

2 09.11.2018

Přestože anotace zavedla mé myšlenkové pochody někam jinam, než byly určeny, po velmi rychlém začtení mi to nijak nevadilo. Autor sám ve své předmluvě píše cosi o tom, že po letech vidí v těchto svých knížkách spíš filmové ladění, a já s ním jednoznačně souhlasím. Jednalo se o lehčí zápletku s náznaky, které se daly s trochou pozornosti rozluštit, i když, musím se přiznat, že na konci mi dělalo trochu potíže se orientovat, to však způsobil jen autorův um nechat čtenáře nějakou dobu tápat. Mladí hrdinové mi byli sympatičtí, přivodili mi zdání typické letní lásky, takže se ani nedivím, že jsem konečné psaní přijala s radostí.
Napjatá jsem začala být asi od první čtvrtiny, kdy se zlo poprvé projevilo, a docela jsem si párkrát zvládla i imaginárně ohryzávat nehty, kdo se stane dalším. Nejvíce se mi na celém příběhu zamlouvala tedy jeho napínavá stránka, ale i sledování pohnutek, co vedly člověka k tomu a tomu konání. Osobně mám ráda, když se probírá téma hraček, takže nebylo divu, že jsem vytřeštila oči při prvním zjevení té nejhlavnější. Každopádně se mi kniha stala dobrým prostředkem na čekání u doktora, že jsem díky jejímu obsahu nemusela vnímat tu beznaděj kolem a raději se ponořit do něčeho temnějšího, co mě hodlalo překvapit.
Příběh se mi četl dobře a když jsem si pozorněji pročetla začáteční předmluvu, našla jsem tam ještě názvy dvou titulů. Alespoň na jeden z nich se rozhodně podívám.

2 09.11.2018

Myslela jsem si, že už jsem si na autorčin styl psaní zvykla u třetího dílu Rafaelovy školy, ale stejně jsem se zase celý Prolog ztrácela a pochopila jen málo. Avšak, když jsem se pak asi v polovině - když objevili jistou osobu ve studni - zase vrátila zpět na začátek, všechno mi najednou dávalo až mrazivý smysl a já si říkala, že jsem právě odhalila hlavní záhadu. Což možná byla pravda asi ale jen ze čtvrtiny. Každopádně mi to pomohlo.
Nejvíc mě na příběhu zajímaly historické reálie a záhada Svatého grálu, milostný vztah Matěje a Dorotky pro mě byl na jisté vedlejší koleji, protože mi tam do toho prostě nějak neseděl. Možná jsem osobně hrozný outsider a nebo se nestýkám se správnými lidmi, ale přišlo mi divné, že by se po tak krátké známosti hned objímali, skoro že z toho neutvořili mezinárodní skandál. Ale může to být jen můj názor, protože ho mám na tyhle věci docela striktně vymezený. A něco možná nikdy nepochopím.
Každopádně jsem si užívala vtipy a atmosféru čtrnáctého století užila, tím víc, že se jednalo o české dějiny, které znám obstojněji než třeba jiné evropské, nejspíš proto, že se mě přímo týkají a taky o nich slýcháme hned od prvního stupně. Karla Čtvrtého jsem vždycky obdivovala, takže bylo příjemné ho tu vidět v takovémhle zpracování. Jen, když už jsem u té královské rodiny, trochu mi vadilo, jak pořád strašili malého Zikmunda. Nejspíš trpím komplexem pro ochranu těch '
zlejších' bratrů. I když o tom by se dalo dost dlouho polemizovat.
Největším překvapením pro mě asi bylo, že několikrát zmiňovaná zběhlá žena způsobila takový rozvrat a já jí přitom nepřikládala vůbec žádný význam. To je jen příklad toho, jak může být titěrná maličkost důležitá. Jinak se mi zamlouvá myšlenka o Světlonoši Luciferovi, protože se o takové věci zajímám. A přivedlo mě to na nové teorie.

2 17.10.2018

Po knize jsem sáhla z důvodu poznání nového fantazijního světa, ale také proto, že autor psal příběh před vydáním na wattpad, se kterým mám notné zkušenosti. A navíc, ten přehled démonů a jejich rozličností mě na prvních stránkách stále nutil listovat dozadu, abych se různé aspekty naučila a pak mohla odhadovat další děj. Avšak pak, když se hlavní hrdina konečně dostal do nové společnosti, přestala jsem s tím, protože mě kniha do sebe vtáhla a měla jsem ji při její délce přečtenou za odpoledne.
Zaujaly mě stavy společenských vrstev a ras mezi sebou, hlavně to, jak bylo nakládáno s trpaslíky. Ale nezabránilo mi to v tom, abych si oba dva bratry oblíbila, takže mě na konci dostala ta poznámka o potřebě stejných modřin, aby nikdo nepoznal, když se vymění.
Jinak mě štval nepřítel hlavního hrdiny a tady se to docela sloučilo s anotací, tedy podobností s Harrym Potterem. A taky jsem soucítila s těmi, co si své démony vybrali moc rychle, až se jim to nevyplatilo a pak dělali, co dělali. Svým způsobem je chápu, asi bych nebyla jiná.
Pokud se někdy dostanu k dalšímu dílu, rozhodně si ho přečtu.

2 07.09.2018

Nebudu se tajit tím, že mám osobně moc ráda taková podobná témata, ale nečekala bych, že mě začátek až tak moc chytne. Poblouznění způsobené touhou se toho víc dozvědět mi zůstalo až do chvíle, kdy odjížděli od sestry Ruth. Pak přišla už dobře známá zápletka a navíc Kopano, i když tam podle mě zrovna tady hrál spíš jen takovou rozptylovací roli pro hlavní hrdinku. Vlastně se jí ale ani moc nedivím.
Přestože je pro tenhle příběh důležitá hlavně ta romantická linka, já bystřila hlavně v momentech, kdy se probíralo něco ohledně démonů, hříchů a nebo jiných takových určení. Nejvíce mě asi zaujala scéna, kdy Annu vyučuje její otec a ona dostává vjemy o tom, co se všude kolem nás děje. Dost mě to dostalo, ale když jsem se nad tím zamyslela, měli jasnou pravdu.
Poslední trošku unáhlený okamžik přišel u konce, kdy na sebe upozornila. Nenechali to plavat nějak moc rychle? No, každopádně mě zajímá, kam Annu takové prostředí dál dovede a co se ještě dozvím z temných dějin. Takové rozhodnutí rozhodně potřebuje další díl.
A mimochodem, všimla jsem si toho jen já, nebo se zase potvrdilo dost známé a rozšířené mínění o bubenících?

2 16.08.2018

Už dlouho jsem se na ni chystala, hlavně proto, že mě lákala knižní představa stejnojmenného filmu. Byla jsem hodně překvapená, když jsem začala číst a našla tam jen minimum toho, co bylo ve filmu, ale nakonec jsem nad tím mávla rukou a jen se nadále probírala autorovými hezkými popisy. Alespoň jsem si ověřila, že srovnávat knihu s filmem bývá mnohdy čiré bláznovství.
Každopádně, knihu jsem přečetla díky jejím pár stránkám v rekordním čase. Pobavily mě trampoty strašidla s rodinou Otisů a místy mi ho bylo kvůli jeho depresím i líto, protože doba, kdy se ho lidé báli, odezněla. Byla jsem překvapená, kolik převleků strašidlo vlastnilo, a myslím, že kdyby se rozhodlo psát místo strašení obyvatel v rodiném sídle paměti, koho kdy a jak vyděsilo, nemuselo by být tak smutné. No, nakonec to tedy vyřešilo po svém.
Shodou okolností jsme si pak týden po dočtení knihy říkali ve škole o autorovi a docela mě zaujal i Obraz Doriana Graye. Tak se na ty temné filosofické myšlenky míním taky co nejdřív podívat.

2 02.03.2018

Byla jsem zvědavá, čím vším se bude autorka v tomhle díle zabývat, když už v tom minulém válku ukončila. Nakonec mě věci, co bylo nutné vyřešit, párkrát ani nenapadly, dává se na ně zřetel až teprve tady. No, nikdo však nemůže namítnout, že by autorka něco opomněla, všechny rozběhnuté linky došly zdárného konce. I když, konec samotný... není až příliš otevřený? Teď můžu jedině tak doufat, že něco bude v povídce o Snížkovi, i když v to přímo nedoufám, ale přesto by se to tam mohlo objevit.
Jako vždy se na mou nejvíce oblíbenou postavu, přeneslo prokletí, ale tak už to bývá. Proč já si vlastně vždycky oblíbím toho zlejšího z bratrů, když je jasné, že pokud nezmění své chování, spěje to s ním k nezvratnému závěru? Každopádně jsem doufala až do poslední chvíle, bohužel marně.
Pak jsem dále zbožňovala i Veragina a Snížka, ale Aranis mi i přes svou dobrotu stále k srdci nepřirostla, dokázala jsem ji však akceptovat. To ale neplatilo u Nelil, kterou jsem začala jen krapet - a vážně krapet- chápat až po jisté události, co si vydupala. Ale chápu, takové charaktery prostě jsou.
Také se mi líbily ty myšlenkové pochody o dobru a zlu, člověk se v tom našel a několikrát jsem se nad nimi i zamyslela podrobněji, než že bych si jen přečetla text bez nějaké hlubší odezvy.
Tedy, další hezká série od autorky je za mnou - i když mi ze začátku chvíli trvalo, než jsem se začetla, ani nevím proč - a chystám se tedy ještě nahlédnout do povídek. Řekla bych ale, že u mě stále vyhrává Syn pekel.

2 02.03.2018

Tak tenhle díl mě dvakrát překvapil a přitom, když se zpětně zamyslím, mohlo mi to dojít. Jen kdybych se víc zamyslela a nejen pořád dál a dál se zaujetím četla, co se uděje s našimi hrdiny na další stránce. Není tedy divu, knihu jsem měla přečtenou za dvouhodinovku pracovek, když se ostatní s učitelem, co suploval, koukali na olympiádu. Neukamenujte mě, ale Percy byl podle mě zajímavější.
Poprvé jsem se podivila u Lovkyní a jakou úlohu tam zastávala Zoe, kdo byla její dávná láska, rodina a jak s tím souvisí Percyho meč. Podruhé, hned jak se vyřeší záležitost s proroctvím, autor tam prostě musí zamotat Nica. Kluka jsem si s jeho lehce otravným chování docela oblíbila, ale na konci mě trochu naštval. Jsem zvědavá, jestli v sobě najde odpuštění. A taky jak to dál bude s Groverem a jeho kávovými 'halucinacemi', jestli se ještě objeví Thalie... prostě to znovu chce další díl.

2 02.03.2018

Tyhle povídky mě jen usvědčily v tom, že sérii Šepotání prostě úplně zbožňuju. Taková kouzelně skrytá tajemství jsem ještě nikde neviděla v tak hojném počtu jako tady, navíc to celé bylo v šíleném morbidním obalu, kterému kraloval Morfeus, takže myslím, že jeho fanoušci si u těhle povídek nemají na co ztěžovat.
Před začátkem čtení jsem si myslela, že se náš drahý můrák objeví až v souvislosti s Alyssou, ale on tam byl takmerně pořád. Čili bez občasných výbuchů smíchu se to prostě občas neobešlo a navíc to místy vypadalo, jako by za vše mohl právě Morfeus.
Z první povídky mě nejvíc bavila část s Alisoniným dětstvím, druhá povídka slabě pokulhávala, takže jsem se na chvíli zasekla, zato začátek třetí byl famozní. Jako, kolik autorů si trumfne na to popisovat, jak se cítí mrtvola v rakvi? No, v některých případech by se to pojalo z jistých důvodů velmi lehko, avšak to nebyl tenhle.
Pak mě taky nutilo, jak si to Alyssa urovnávala v hlavě, se hodně zamyslet nad životem. To rozhodování mezi konečností a trváním navěky mi přišlo úžasně realistické.

2 10.02.2018

Další ze série knih z mé oblíbené historie mi příjemně zkrátila čekání na chodbě, když jsem se připravovala na to, že půjdu jako další před soutěžní porotu. A jelikož byly některé scény s Bárou a Lionardem extra vtipné - potažmo někdy i se Sandrem - vůbec se o mě nepokoušela tréma, za což jsem moc ráda. Na odlehčení atmosféry tedy vřele doporučuji.
Zdálo se mi to, nebo Bára v tomhle díle nebyla tolikrát vyvedena z omylu jako v těch minulých? Že by se učila přijímat věci kolem sebe, nebo je to prostě proto, že už toho hodně z minulosti pochytila? O tom můžu jen dumat.
Oba dva další hrdinové mi byli velmi příjemní, ale co si budeme povídat, Lionardo přece jen o něco víc. Zajímalo by mě, jestli měl skutečný da Vinci taky takové charisma.
A na konec jsem ráda, že se Terka nic nedozvěděla. Bára měla pravdu, když si v jednu chvíli pomyslela, že ve dvou by to nebylo ono.

2 18.01.2018

Zajímavé oživení oblíbené série a myslím, že se některé skutečnosti ve spojení s hlavními díly ukáží jako klíčové. Děj mi ubíhal neskutečně rychle, tedy ale až po polovině první povídky, to vyjednávání mi přišlo lehce suché(tady ale bude spíš chyba na mé straně, kmitala jsem pohledem od knížky k televizi a to mě rozptylovalo), takže jinak jsem naprosto spokojená. Nejlepší mi přišla povídka Vražedkyně a poušť, hlavně kvůli tomu, jak jsem tam byla společně s Celaenou převezená.
U poslední části jsem ale zažívala jistou hořkost, protože kdo četl jiné díly, muselo mu být jasné, jak ta zářivě vypadající budoucnost skončí. Bylo mi v té chvíli Celaeny neskutečně líto.
A taky jsem získala jistou averzi k Arobynnovi; tak u něj jsem vážně zvědavá, jak to bude s ním a vražedkyní nadále.

2 06.01.2018

Jedním slovem úžasné. Prostě fantasy, jak má být, s vrahy, intrikami, tajemtvími a dokonce i vílami. A taky mě donutila ponocovat, obzvlášť když se nachýlil příběh ke konci a přišlo Celaenino vyprávění z minulosti. To člověk prostě musel vydržet a stejně mu to nedalo, dokud se nedostal až na konec knihy.
Celaena si našla nového přítele, kterého jsem tedy ze začátku moc nemusela, ale ke konci jsem si ho docela oblíbila a - co si budeme povídat- mohla za to taky ta tetování. Chaol se spiknul s Aerysem, jehož jsem měla za prvotřídního grázla, což mi ale vydrželo neskutečně krátkou dobu. Nyní to zbožňuji. A co se týče Doriana, přála jsem mu to, i když jsem trochu Sorsche záviděla, princ je přeci jen má nej postava z této série.
Ten konec mě úplně rozsekal. Nejdřív jsem si myslela, že vím, co se stane, jenže pak se toho stalo tolik, že se z toho člověk chtěl vykřičet, jenže nemohl, protože byly dvě ráno a chtěla jsem být ohleduplná k těm, co spali. Doufám, že Celaena co nejdřív přijde, aby mým oblíbecům pomohla a že jim král zatím nic neudělá. Prostě to chce další díl.

2 02.01.2018

Už nelituji, že jsem ve čtení této série vytrvala. Tento díl byl asi nejlepší ze všech, hlavně ten konec byl úžasný, člověku u toho pookřálo srdce a vůbec nevadilo, že už se s tím čtenář setkal mnohokrát. Protože autor to podal syrově a než jsem si dál uvědomila skutečnosti, už se brány města zavřely. Jen mi trochu nesedělo to s tím pohledem přes okraj skály, chápu, mělo to být tajemné, ale takhle musel čtenář listovat dozadu, aby se přesvědčil, jestli mu něco neuteklo.

2 01.01.2018

Zaujalo stejně jako první díl, možná ještě o krapet. Napětí a tajemství bylo na každém kroku a člověk hltal ty neskutečně krátké kapitoly jako nic. A taky se mi asi ještě nikdy nestávalo, abych byla tolikrát po sobě zaražená a říkala si, že to nemůže být pravda, že to tak prostě nemůže být. Hlavně při scéně, kdy odhalily kožichy ve sklepě a když se zjistilo, kdo je Apollonio. A taky byl šok z toho, jak se zachoval Rosin otec. Jsem vážně zvědavá, jak se tohle a nohé další vysvětlí v dalším díle. Ale u tohohle autora obdivuji, že nám dává jen pramálo vodítek, nad kterými může čtenář dumat. Nezbývá mi nic jiného, než si počkat.

2 01.01.2018

Docela mě udivuje, jak dokáže autor stále vymýšlet nové zápletky a přitom to vlastně udělat tak, aby příběhy pojednávaly o stejné partě. A jak Čtyřka použila ten trik v letadle, aby obalamutila strýčka, přiznávám se, že jsem jim na to taky skočila. Ale to byl asi účel, že?

2 25.12.2017

Oficiálně tuhle sérii zařazuji do mé top trojky. Autorka zase předvedla něco neskutečného a já byla po celou dobu přilepena ke knize a když mě od ní něco náhodou vyrušilo, hned se mi v hlavě rojila myšlenka, že musím zase začít číst. Momentů, když jsem se zasmála, bych teď už nedokázala spočítat, ale bylo jich opravdu hodně.
Zaujal mě osud Alyssina otce předtím, než byl odvlečen do Říše divů. A navíc, jak se proplétáme příběhem, každá maličkost má svůj smysl a tak by to mělo být. Prostě a jednoduše, hodně se tady budu opakovat, ale bylo to úžasné.
Zacha jsem si tady oproti minulým dílům i oblíbila, i když to bych asi přikládala za vinu tomu, že jsem chcípala z poznatků, jak spolu museli s Morfeem přežívat. A když už se dostávám ke svému oblíbenému můrákovi, napíšu jen, že si mě naprosto získal. Snad to bude stačit místo těch sálodlouhých pozitivních prohlášení.
A za konec má ode mě autorka velké plus. Vlastně vyhověla oběma táborům, i když, mezi námi, věčnost je delší než lidský život.
Tak a teď mě čekají povídky, na které se moc a moc těším. Téhle sérii se povedlo mi podívat až do srdce a to jsem zatím zažila s touhle jen u jedné další.

2 30.11.2017

Řekla bych, že kniha byla zajímavější než první díl(hlavně kvůli těm novým objasněným věcem, místům a zvratům), ale i tak ji stále řadím do škatulky oddechovějších, odkud ji zřejmě nikdy nepřesunu. Ano, z téhle série jsem už vyrostla, ale už jsem si ji rozečetla a míním pokračovat až do konce.

2 13.09.2017

Opět jsem našla sérii, od které jsem se téměř nedokázala odtrhnout. Alessandro i Rosa mi hodně přirostli k srdci a dalo se s nimi krásně sžít. A navíc příběh vsazený do prostředí Sicílie? A o mafii? No, jen z těhle aspektů se dá vyvodit, že to bude velmi originální.
Když zbývalo ještě asi sto stránek do konce, říkala jsem si, že to tak vyvrcholilo, až to nebylo možné. A přitom ještě nebyl konec. Tak jsem byla ještě napjatější než předtím, pokud to tedy vůbec šlo. Protože pro mě se to zdálo primárně nepředvídatelné. Autor, nejspíš záměrně, nechával jen malá vodítka k dalšímu pokračování a já vlastně doteď moc nevím, o čem bude druhý díl. Každopádně si ho přečtu.
A jen tak mimochodem, před nějakou dobou jsem přemýšlela, kterou knížku budu číst u vody a los padl na tuhle. A když se tak zamyslím, docela se to hodilo. Prosluněná Itálie a parné léto se k sobě prostě hodí.

2 13.08.2017

K téhle série jsem se strašně dlouho dokopávala a nakonec toho vůbec nelituji. Řekla bych, že se stane jednou z mých oblíbených. Tak hlavně, zbožňuji mytologie, různé příšery, oblíbila jsem si Percyho humor a navíc ten styl, jakým to bylo napsáno. Prostě tak lidský, jako by to někdo jen vyprávěl, a to jsem nikde zatím neviděla.
Bohužel se ke mně dostala spousta spoilerů, takže jsem od začátku věděla, kdo bude tím zrádcem a jiné okolnosti, což mi trochu ubralo na požitku z jinak skvělé knihy. Ale tomu už se nevyhnu. Ale, co mě vážně překvapilo a dost pobavilo, byl ten incident na koupališti. Jako vážně? Já z toho nemohla.
Každopádně nám někdo vylézá z Tartaru, takže je jasné, že bude i v příštích dílech o zábavu postaráno. Už se těším.

2 27.07.2017

Tahle série patří k dalším, které mi neskutečně přirostly k srdci. Snadno oblíbitelné postavy a docela akční děj a tajemství v každém díle. Ale myslím, že tenhle se mi zatím líbil nejvíce.
Takže na začátku se dozvídáme, jak se vede Deanovi, jako zombie, u nich doma. Hm, taky to není žádný med, ale Oliver má větší problémy. Už předtím jsem fandila Zlociusovi, ale tady jsem si ho oblíbila ze všech nejvíc a doufám, že další díl vyjeví, co má starší bratr za lubem.
A taky už se začíná projevovat vliv proroctví. Jsem zvědavá, jak se to celé vyvine. A jak dopadne ten slibovaný souboj Olivera a Lythie? Jsem vážně zvědavá na čtvrtý, bohužel předposlední, díl.

2 09.07.2017