any333 komentáře u knih

U téhle knihy jsem byla ráda, že nenechávám dostupné série nerozečtené, protože styl psaní autorky se u tohohle podstatné zlepšil a já si tenhle díl vychutnala víc než předchozí. Možná to bylo taky jiným pohledem na věc, protože ten Ziin přidrzlý se mi líbil víc než Kiařin. A taky jsem se tady setkala s něčím pro mě téměř neznámým, protože má trilogie v každém díle jiného vypravěče. Tohle je druhá autorka, u které to vidím.
Jihovýchodní země mi hodně připomněly již ty existující a já ráda poznávám cizokrajné zvyky a památky, takže třeba popisovaná architektura v Terketmeku nebo oslava bohyně na Kilaerazu se mi velmi líbily. Ze stránek na mě úplně dýchla ta exotická vůně dálek.
Co se týče hlavního záporáka, rozhodně bych ho v někom takovém nehledala. A taky mě trochu překvapilo, na co to Sarvelt útočil. Čekala jsem jiný ostrov, ale uznám, příliš jsem se tím nezaobírala.
A autorka udělala ještě jednu věc, co mě donutila se usmívat. Zia si sama stěžuje na svůj klišé život, takže by čtenář neměl nic namítat, když už si to myslí i postavy. Pár slovy, trefně vymyšlené.
Teď mě docela zajíma, kdo bude třetím vypravěčem. Nějaká Kiařina vnučka? Netuším. Avšak myslím, že se to bude odehrávat na ledových pláních.

1 15.05.2017

Na začátku této knihy jsem se vůbec nemohla sžít s autorčiným stylem psaní, ale poté příběh nabral takové obrátky, že mi stránky ubýhaly samy od sebe. Vlastně, hned jak se rozpoutala Vivianina zkouška, jsem knihu nechtěla pustit z ruky. Na to, jakým stylem to bylo napsáno, jsem si smlsla na docela propracovaných popisech krvavých soubojů.
Ovšem, co musím vytknout je, že některé věci a souvislosti jsem pochopila až po nějaké době a doteď nechápu, kdo nebo co je ta postava, co se objevila na konci jako záporná. Ono se o ní někdy mluvilo? Nevybavuji si.
To však nic nemění na tom, že se mi tenhle příběh líbil. Sice už byl po zkoušce téměř čistě romantický, ale vztah Michaela a Vivian tam byl hezky vykreslen, žádné velké spěchání. Navíc hlavní hrdinka poslouchá stejnou hudbu jako já, takže se mi s ní líp sžilo.
No, ale ten konec mě vážně naštval? Jako vymluvit se na konec deníku a takhle to utnout? Doufám, že si někdy v budoucnu budu moct přečíst i další díl.

2 12.05.2017

Tahle kraťoučká detektivka opět nezklamala a zlepšila odpoledne. Obdivuji autora, že dokáže vymýšlet pořád jiná témata a že se mu jisté prvky až tak často neobjevují.
Co se týče děje, nejvíc mě mrazilo z Mučírny. A taky jsem ráda, že Benjamín nakonec nebyl tím, za koho ho Patti poprvé pokládala.

1 12.05.2017

Tak, a mám poslední příběh z téhle devíti dílné série dočtený. A zároveň se se světem Hanky, Rafaela a Sváti budu muset rozloučit. Ano, po tolika společně strávených stránkách je konec.
V tomhle díle jsme se potkali(nebo byli aspoň zmíněni) s téměř všemi postavami série. Nebo to byl jen můj postřeh? No nevadí. Jisté je, že čtenář už o světě Sedmého smyslu a jeho zákoutích ví vážně úplně všechno. Tady byl představen poslední dílek skládanky, problém zvaný Martisova krev.
Z celé knihy mě asi nejvíc bavily okamžiky, když Hanka, Terezka a Lukáš putovali přes Jeskyni ztráty a dál. Docela zajímavá byla historie Tvého hradu, vážně originální.
A v jednu chvíli jsem se vážně bála o jednoho nejmenovaného draka, kterého jsem si velmi oblíbila. Taky obdivuji autorku, jak využila každé maličkosti z minulých dílů a přetvořila ji na příčinu pro následky do tohohle dílu.
Prostě sečteno a podtrženo, tahle série byla suprová. Doporučuji všem, kteří mají rádi jiné světy, draky, kouzla a hlavně nerudné trpaslíky s nabroušenou sekerou. Protože Zachariáš byl i tady prostě famózní!

3 07.05.2017

Na tomhle díle bylo poznat, že se autorčin styl psaní zlepšil a četlo se mi to o mnoho lépe. Ale hrají v tom roli i jiné faktory.
Tak třeba vztah Caity a Alexe. Protože v minulém díle mi to celé připadalo takové až moc rychlé, pohlížela jsem na to negativně, ale jelikož tady se už znali delší dobu, byla jsem schopná to akceptovat a fandit jim.
A taky jsem stále ohromená, jak se autorka zabývá tím, co by nakonec mohlo být i dost možná skutečné. Ano, příběh nebyl kdovíjak akční nebo originální, ale tyhle teorie a analýzy, co by se klidně daly označit za pravdivé, této sérii vtiskly jistou jedinečnost a odlišnost od ostatních. Autorka nezapře, že ví, o čem píše. Dá se to taky vyvodit z jejího medailonku na konci knihy.
Jediné zarážející pro mě však bylo setkání se strýčkem Li v jeskyních. Přijde mi, že mu odpustila až moc snadno. Chápu, že se s ním Caity znala odmalička, ale stejně mi to úplně nesedělo.
Tato série byla pouhá duologie, takže tady končím. Ale nelituji, že jsem si ji přečetla. Dá se v ní najít mnoho pravdivých vodítek.

1 07.05.2017

Protože si moje kamarádka všimla, že mě docela zaujalo Mé sladké šestnácté století, hned mi půjčila tuhle další knihu od Rachel Harrisové a já se s podobnými pocity jako předtím pustila do čtení.
Tady se ovšem narozdíl od té předchozí série má předtucha vyplnila a našlo se tady mnohem víc teen romantických scén, navíc neředěných obdobím Florencie. Ale pojala jsem to jako oddechovou knihu na jedno deštivé odpoledne s docela dobře vykreslenými emocemi postav.
Zpočátku knihy jsem si více oblíbila děj odehrávající se v prváku, kde se kus po kousku odhalovalo to, proč Peyton Justina vlastně nenávidí. A poté, jak knížka pokračovala, jsem na tom byla pořád stejně. Tedy až na konec, kde mě trochu rozladila ta scéna s Lauren, co se pak opakovala.
Když už zmiňuji ji tak přidám Cadea, protože oba na mě svým přístupem zapůsobili. Nečekala bych, že Peyton a Justina prostě jen tak nechají plavat, ale jistě, jsem zvyklá na úplně jiný žánr, takže se mi to prostě nezdálo.
Asi mojí nejoblíbenější postavou z knihy je Carlos. Mám ráda vtipálky a on si tu přezdívku vážně zaslouží. Nejvíc mě rozesmála scéna v šatnách, když celý bassebalový tým tančil před zápasem.
Co jsem se dívala, je tohle druhý díl série, ale obě knihy mají stejné akorát postavy, dějově nesouvisejí. Jestli se někdy dostanu k dalšímu, netuším, ale kdyby ano, přečtu si ho.

1 07.05.2017

Mám dočteno a docela lituji, že se hned nemůžu pustit do třetího dílu, protože tahle série mě neskutečně vtáhla, asi jako ještě žádná nikdy. Hltala jsem každou stránku s napětím a za kratší dobu než u prvního dílu jsem už neměla, co číst, protože jsem se dostala na konec. Smutné.
Jsem ráda, že nás autorka Allysinýma očima provedla po Pleasance a čtenář si tak mohl ověřit, o čem to hlavní hrdinka v Šepotání přemýšlela.
Dostala jsem radost taky z toho, že se moje nejoblíbenější postava téhle série, Morfeus, objevil už tak brzy s tím svým prapodivným způsobem přesvědčování. Pokud jsem si ještě nebyla jistá, komu z kluků fandím, teď jsem absolutně rozhodnutá. Morfeus vede na plné čáře a musím se přiznat, že bych se při setkání s ním tvářila jako Taelořiny kamarádky, což mi při zpětném zamyšlení připadá hloupé, ale nemohla bych si pomoct.
Vždycky když Morfeus vstoupil na scénu a něco Allyse povídal a 'nechtěně' použil nějakou ze svých odzbrojujících hlášek, musela jsem se smát aspoň pět minut, protože to prostě jinak nešlo. Hlavně scéna s autem byla topová. Ne, pořád ti záleží jenom na autě, jasně, Morfee.
Taky mě zaujala vize Slonovinové a docela bych si přála, aby to tak dopadlo. Ale už dost o Morfeovi, i když ne, že by si to nezasloužil, ale popojedem.
Byla jsem naprosto šokovaná zjištěním o Allysině tátovi. Kdo by to čekal?
Jenom závěrečný boj se mohl trochu zvětšit na víc než jen necelé tři kapitoly. A navíc...co má zatraceně znamenat ten konec? Dřevo z Huňatého lesa, to mi děláš schválně!
Nezbývá mi než si na další dávků intrik, šílenství a Morfea počkat do dalšího dílu. Neuvěřitelně se těším!

2 24.04.2017

Po přečtení tohohle příběhu mám pocit, že zatímco v jedničce jsme pomalu s Cassie odkrývali závoj tajemství Vyvolených, tak tady pomalu vplouváme do jejich zvyků a podivných tradic, co na Akademii panují. Tenhle díl byl takový hodně vysvětlovací, ale akce s Živou hlínou na konci taky nezklamala.
Cassie se vlastně celou dobu pere s duchem v sobě a já možná trochu nadšeně očekávala, až se takzvaně 'utrhne ze řetězu' a něco provede. Takže výstup se Sarou byl takovým hezkým zpestřením, i když v její kůži bych být rozhodně nechtěla.
A tenhle díl byl taky zvláštní tím, že mě pár postav naprosto šokovalo, ať už pozitivně nebo nějak záporně. Docela u mě poklesli Jake a Ranjit, zatímco Isabella svojí obětavostí s krmením stoupla. Musí to být vážně dobrá duše. A nakonec sir Alric Darke. Po celou knihu jsem netušila, jestli ho mám nenávidět a nebo nad ním uznale hvíznout, jak to bezvadně vymyslel.
Hádám, že se hlavní záporné postavy jen tak nevzdají, a těším se, co se v Darkově Akademii stane v Istanbulu. Jdu na další díl.

1 24.04.2017

Asi se příště vyvaruji čtení anotace, protože mi prozradila jednu důležitou věc s Deanem a já pak nebyla vůbec napjatá. No nevadí.
Tenhle díl mi připadal slabší než předchozí, ale na konci se zase rozpoutalo něco, co v téhle sérii ještě nemělo obdoby, to bezpochyby. Trochu jsem čekala, že se už začne řešit otevření Nexie, ale s tímhle se Oliver příliš nepohnul. Zato však urovnal spor s jistou dívkou, co se trochu víc ponořila do poslání Orani a pak to málem skončilo popelem.
Jsem zvědavá, jakou bude mít ještě v příběhu roli Jenette. A na to si budu muset přečíst další díl.

1 24.04.2017

Sáhla jsem po téhle knize kvůli nějaké oddechovější fantasy. A tenhle příběh rozhodně předčil prvotní očekávání. Autorka se mi v mnoha ohledech trefila do vkusu.
První a asi nejhlavnější bod; Dům smutku. Někdy mám takovou morbidní povahu a u téhle knihy jsem se mohla pořádně zasmát, protože pohřební vtipy například od ohníčkářů jsou typ humoru, který k nelibosti svého okolí mám.
A k tomu se váže taky hrdinčin vyvolený, Gareth. Ve většině knih jsou kluci zpodobněním princů na bílém koni a tady to byl pohřebák. Klobouk dolů. Velmi originální, ostatně i jako většina zbylých postavy. Nebo, kdo kdy někam obsadil paní Coockovou?
Jediné mínus představuje, že si čtenář dá rychle dvě a dvě dohromady a odhalí vraha tak o sto stránek před Meg. Ale nevadí, nic nemůže být dokonalé, a mě to vlastně ani tak nevadilo.
Tahle kniha vypadá jako první díl nějaké série, takže jestli se objeví další, okamžitě po něm skočím.

2 24.04.2017

Tak jsem se konečně dostala k tomuto druhému dílu se Serafínou, která je mi v některých ohledech dosti podobná. Sice musím uznat, že se tady nic moc jako krvavé souboje nedělo, ale mě bavilo vnímat tu vnitřní myšlenku, v jejíž duhu se celá kniha nesla.
Docela mě překvapilo originální podání Jannoulina příběhu o dětství se Serafínou a možná ji i chápu, proč a co dělala. Ale, když se objevila v Samsamu u hraběte z Apsigu, docela mě tam její hraní na city vytočilo.
Abdovo uzdravení mi přišlo trochu zdlouhavé, ale je možné, že tak autorka zamýšlela čtenáře napínat, kdy se zas něco pokazí. Já jsem v některých částech i nadávala, proč tam zase někdo musel vlézt a zkazit to.
V téhle duologii jsem si kromě Serafíny oblíbila i Luciana a jeho absence skoro po celou knihu mě mrzela. Ale nakonec se přeci jen objevil, i když jeho budoucnost se stočila trochu jiným směrem, než by čtenář očekávající láskyplný konec uhodl.
Konec samotný mě velmi zaujal. Sice, jak už jsem zmiňovala, žádný strhující souboj, ale já si v tom našla to svoje. Myšlenka o tom, že svého nepřítele nemusíš hned zabíjet, je neskutečně hluboká.
A co se týče epilogu, téměř mi vehnal slzy do očí. Cítit naději, že si na vás znovu vzpomene milovaná osoba, je nezaměnitelné.

2 24.04.2017

Tahle knížka byla taková oddechová s fantasy prvky, něco na způsob Moje ségra je upír. Akorát tady se zabývá autorka ne vztahem sester, ale kamarádek, které by správně kamarádkami ani neměly být.
Katy jsem zpočátku nenáviděla, poté se to zlepšilo, ale Sophie mi nijak zvlášť nevadila. Zato bych uvítala, jestli by se v druhém díle víc objevoval Callum a Sophiina babička.
Jen mi trochu přijde přitažené za vlasy, proč hlavní hrdinka opakovala svou frázi z majáku? Jistě chápu, mohla to i bez toho mít jako takovou osobní modlitbu, ale zdálo se mi to tam docela vecpané násilím.
Uvidíme, jak se vyvine druhý díl.

1 04.04.2017

Tak tohle bylo jedno velké hej. Začátek takový nijaký a postupně celý děj na konci vygraduje v ohromnou ránu! Tohle bych vážně nečekala, obzvlášť u mojí nejoblíbenější postavy téhle série. I když je to trochu paradoxní, kdo se nakonec objevil v roli zrádce.
Taky jsem překvapená, jak to všechno začalo v tomhle díle nádherně zapadat do sebe a autorka na oživení paměti i trochu rozebrala tu určitou událost z minulých dílů, kterou tam zmínila.
Jediné, co jsem v téhle knize postrádala, byl nějaký problém s rodinou u Abeke, jak tomu bylo v předchozích knihách s ostatními hrdiny. Ale další výprava se chystá do Niloje, čili se ještě možná dočkám.
Nějak mi už tady docházejí slova, takže se jen zamyslím nad budoucím. Až se Kovo a Gerathon dostanou oba na svobodu, nastanou v Erdasu zlé časy. A já jsem na to zvědavá. Jde se shánět další díl.

2 04.04.2017

Takže jsme se společně s Bárou přenesli do doby vikingů(nebo vaarjagů, jak chcete) a plavili se s ní na lodi drakkar. Musím přiznat, že je to pro mě zatím nejlepší knížka z téhle série. A to hned z několika důvodů.
Sama se docela zajímám o severskou mytologii, takže jsem jistý základ měla a k tomu jsem po dobu tohoto příběhu nabalovala informace. Taky mě zaujal život v té době a různé pomůcky, které tam používali, nebo jak přesouvali lodě po souši v průvlacích. A například na tu otázku, proč nemají vikingové na přilbách rohy, jsem zjistila odpověď společně s Bárou. Taky ta cibule může být docela dost potřebná.
A oceňuji, že tam autorka vmíchala i nějakou tu krvavou bitku.

2 04.04.2017

O téhle knize jsem slyšela samé pozitivní ohlasy a musím uznat, že tohle dobrodružství rozhodně nezklamalo. Dva hlavní hrdinové rozdílní jako oheň a voda dodávali celému příběhu příjemný nádech, hlavně Bartimaeus svými hláškami a poznámkami pod čarou. I když jsem měla zpočátku radši Nathanielovi kapitoly, protože ty poznámky mě neskutečně rušily od zbylého textu, ale nakonec se to vyrovnalo.
O Bartimaeovi není sporu, že patří do skupiny nejlepších postav, ale za mě bych tam klidně dala i Nathaniela. Dokázala jsem s ním soucítit při ztrátě po požáru a chápu, že jeho 'hnacím motorem' do budoucna byla pomsta a ctižádostivost.
Co se týče děje, nejvíc to, alespoň podle mě, vygradovalo koncem druhé části. U té třetí je totiž očekávané nějaké vyvrcholení, takže se na to dalo trochu připravit. Taky je skvělé, že se jim do cesty stavěly pořád překážky(například to uvěznění na konci), takže to pro ně nebylo tak lehké a já přemýšlela, jak se z toho dostanou. U jiných knih na konci svedou boj a rozhodně nemusí řešit takové trable, takže to tady bylo tím napínavější.
Co může být v dalším díle odhaduji na nějakou šarvátku s Odbojem nebo hledání zbývajících, co se podíleli na pentagramu. A taky jsem zvědavá, jestli se dostanou do zmiňované Prahy, takže se vrhám na další díl.

2 26.03.2017

Po knize jsem sáhla jen z jednoho prostého důvodu. Většinou se tomuhle romantickému žánru v samostatném příběhu bez fantasy zdaleka vyhýbám, ale nadchnul mě autorčin nápad promíchat to s cestováním v čase do renesanční Florencie. Moje očekávání nebylo příliš vysoké, ale pustila jsem se do čtení.
A kniha mě mile překvapila. Sice byla sladká, ale v takovém stylu dob minulých, který mi vyhovoval. Za samotný vztah Cat a Lorenza musím autorce připsat další plus, zdálo se mi to pravděpodobné. Protože většinou to, o čem víme, že bychom dělat neměli, stejně děláme. A podobně to dopadlo s varováním od Alessandry.
Taky jsem ráda, že Cat zmizela z přítomnosti za nějaké tři kapitoly, což předčilo moje očekávání, že se ještě budu muset zaobírat už tak otrávenými myšlenkami Cat v přůběhu samotné oslavy "sladkých" šestnáctin.
Za mou nejoblíbenější postavu rozhodně považuji Alessandru. Sice se mohla zdát trochu naivní na naše poměry, ale na jejich dobu byla více než normální. A úplně mě odrovnal její dotaz směřovaný na Cat: ,,Je snad v té krabičce ukrytá maličká paní?"
Původně jsem myslela, že zůstanu jenom u tohohle dílu, avšak situace se poměrně změnila. Zajímá mě, jak to bude s tou postavou, co se objevila na konci Cat u dveří a taky vlastně o nové Reynině vizi. Sice možná budu mít té přeslazenosti až nad hlavu, ale uvidím, jak jsem se přesvědčila tady, první dojem může klamat. Jdu do toho.

5 19.03.2017

Opět se mi stalo, že jsem se k prvnímu dílu dostala až naposled, ale říká se, lepší pozdě než-li nikdy. Je to možná jeden z důvodů, proč mě tenhle díl nezaujal tak jako ty následující, asi jsem už všechno důležité věděla. I když se tady víc rozebírají města Sardonu a jejich zvláštnosti.
Můj názor na postavy je pořád stejný. S Neilin a Lejou mám někdy chuť zatřást, protože se chovají tak nějak naivně a někdy i hloupě, ale bez toho by se asi jejich charakter neobešel. Co mě mrzí, že do téhle škatulky v prvním díle patří i Terien.
Naproti tomu scény s Leonis, Sorganem a Awrinem mi skoro vždycky vykouzlily úsměv na tváři. S tím se pojí, že jako nejlepší dějovou linku bych označila dění v Nar'doxu.
A taky obdivuji autorčiny básničky. Když si uvědomím, jak pak do sebe zapadají, je to kouzelné. A hlavně ta s větrem v korunách je klíčová.

1 13.03.2017

Tahle kniha v sobě měla mnoho originálních prvků a okolností, počínaje u mluvícího větru a konče podivností Domu napichovacích jehel. Jenom jsem stále čekala, kdy se objeví ta tajemná Malfurie z názvu. A nakonec mrak přiletěl.
Nějakých padesát stránek mi trvalo, než jsem si zvykla na zvláštní podobu názvů a jmen, takže si vlastně kromě Cataliny, Jordiho a babičky Nurie nepamatuju přesně většinu postav a pojmenování míst.
A také stále tápu v tom, jestli je kniha zasazena do našeho světa nebo nikoliv. Sice je tu zpívající město Barcelona, ale Madrid zničili stíny a vůbec ani není na mapě. Jak to tedy je?
Na konci se měla Catalina rozhodnout mezi havranokocourem a svou matkou. Já jsem jednomu z nich nevěřila ani slovo a pravda se odhalila. Jsem zvědavá, jaký souboj spolu svedou v příštím díle.
Taky je mi líto Jordiho a toho, že se vlastně úplně přesně neví, co se s ním stalo. Musím pochválit jejich vztah, autor ho sepsal nesmírně uvěřitelně.
Teď se těším na další díl. Catalina konečně začne zkoumat Malfurii!

1 07.03.2017

Bára si raději každý den po škole místo psaní úkolů zaletí kamsi do minulosti. Jsem vážně zvědavá, v jakém díle se dozvíme, proč vlastně existuje atlas a jak se v něm dá putovat orientovaně. I když, to pak už bude nejspíš konec, tak to raději vědět nechci.
Tenhle díl je vlastně jako první rozdělený do dvou. Tenhle se zabývá spíše děním na vesnici a v tom příštím se setkáme s Marií Terezií. Takové ty hádky a rvačky mezi sousedy se možná nyní nevyskytují tak často jako ve středověku, ale nemyslím si, že je to záležitost pouze doby minulé.
A Báře taky navršují znalosti a zkušenosti z různých dob, takže se docela těším na výraz maminky, až ji dcera začne poučovat.

2 05.03.2017

Další z detektivek o Patti, Dominikovi, Erikovi a Tině. Upřímně mě docela dostala skutečnost, jak dnešní filmaři točí své show. Ale rozhodně to není nic ve srovnání s tím, co na zámku měl za plán režisérův bratr. Oproti jiným dílům musím uznat, že ho v téhle knize chytili docela rychle. Jestlipak si potom Čtyřka taky nabídla ty výborné marcipánové prsty v jahodovém krému?

1 05.03.2017