any333 komentáře u knih

Četla jsem už od autorky tetralogii Křišťály moci a zalíbil se její styl psaní, tal jsem se vrhla i na Syna pekel. A musím říct, že mě tahle kniha neskutečně vtáhla a teď se doslova třesu na další díl. Úžasná!
První část o Aragen jsem zhltla asi za půl hodiny a přiznávám se, že její činy naprosto chápu, jen by je nemusela řešit tak brutálně. Ale co bych od zakladatelky vraždících Temnovlků chtěla, že? Mimochodem, Aragen by mohla být typickým příkladem zrození záporné postavy.
V druhé části s Neranem jsem si úplně zamilovala jeho humor mnohdy černější než nejtemnější noc a tu ledovou klidnost. Jenže když pak zachránil Liadel z věže, začalo to s ním jít docela z kopce. Ji jsem příliš nemusela, no a myslím, že se to asi ani v příštím díle nezmění.
Ale co ten konec? Skoro jsem se zbláznila, že by něco takového mohl Gerrat vážně udělat. Doufám, že v příštím díle se nějak domluví.

1 05.03.2017

U téhle knihy jsem si myslela, že bude klíčový prolog a zbytek se bude jen tak motat kolem toho, jak Kiara přichází na pravdu, kterou čtenář zná právě z prologu. No, bylo to trochu jinak.
Autorka svůj Erilian zasadila do pro mě neurčité doby, protože sice tam mají lázně a zmrzlinu, ale na úplnou naši dobu to neodpovídá. Nejspíš to nějak zkombinovala a vzniklo jí město čarodějů. I když, teď mě napadá, ty zvláštní věci mohli pocházet ze zemí za Smaragdovým mořem.
Co se týče vztahu s Lyrazem, místy jsem nad tou přeslazeností musela zavírat oči, ale spíš to bylo kvůli Kiařině naivitě. Jak autorka v prologu nahodila nesprávné obvinění, říkala jsem si, jen kdyby věděla, s kým má tu čest. Tahle lest se autorce nádherně povedla. Protože odhalení pravého vraha Kiařiných rodičů na konci bylo maximálně šokující.

1 05.03.2017

Uznávám, že tahle kniha nějaký veliký nápad na zápletku neměla, ale mě se líbil autorčin styl psaní a všechny zajímavosti té tajemné země Ronda skrytého v Langlandu v barevné hrací skříňce. U některých postav, jako byl například Kazisvět, jsem si byla jistá, kdo doopravdy jsou. Ale Hal mě překvapil, na takovou osobu bych ho netypovala.
Nevím, jak jiní, ale já chování Mimi naprosto chápala, i když ji Leo obviňoval, že se chová naprosto nezodpovědně. Neměla prostě přátele, přála si poznat cizí země a byla jí dána roztodivná fantazie.
Co se týče konce, Mimi byla dokonale nepřůstřelná a Klíč výborně uhájila. Přeji si vědět, jak bude Modrá královna dál usilovat o návrat Temné doby, takže se chystám na další díl.
Mimochodem, nerodí se v Rondu pohádkové postavy typu Sněhurka nebo Karkulka?

2 08.02.2017

Tak jsem přemýšlela, co mě v téhle změti dobrých a zlých skutků zase překvapí a musím přiznat, že toho bylo hodně. Autor nádherně vkládá scény nezbytně důležité pro děj mezi dialogy, při kterých se dá mnohdy nepřetržitě smát. Obzvlášť když Sofie dokáže Hortovi odnést oblečení a on si toho skoro ani nevšimne. Prostě Hort za mě nejlepší postava celé série.
Na začátku se vlastně dozvídáme víc o životě Sofie a Agáty v Gavaldonu a ony nás seznamují s tím, jak to tam chodí. Docela mě tam namíchla jedna docela důležitá nevyřešená otázka týkající se Callis. Byla bych ráda, kdybych na ni našla odpověd ve třetím díle.
V minulém díle jsem Sofii docela litovala a v tomhle jsem ji nemohla ani vystát. Vždyť ona pořád jen, nejspíš ze svého hlediska nevědomky, kazila Agátě a Tedrosovi šťastný konec. Ale když se nad tím vlastně tak zamyslím, nechtěla ze tří být zrovna ona ta zlá. A s tím se pojí událost, ke které došlo v lese při Zkoušce příběhem. Co to zatraceně bylo?
Tohle si prosté žádá další díl. Vždyť zlá a dobrá dvojice se ještě nakonec setkají v nějaké ohromné bitvě, ne?

3 08.02.2017

Od téhle knihy jsem očekávala něco naprosto jiného, než jak to autorka nakonec sepsala. Ale zalíbil se mi ten námět o Mayském proroctví, tak jsem četla dál.
Jako první mě překvapila styl psaní. Přišlo mi, že je to z většiny zaplněné hlavně rozhovory mezi postavami a posílanými e-maily, nějaký popis činností aby čtenář hledal zvětšovacím sklem.
Dál trochu rozeberu témata konverzace. Mnohdy mi tam ty každodenní přišly trochu zbytečné, ale budiž. A naproti tomu v těch vědeckých jsem se ztrácela, takže bylo potřeba opakovaném pročítání, abych tomu alespoň trochu porozuměla.
A takový třetí bod, za který jsem měla nutkání si něco omlátit o hlavu, se týkal myšlenek Caity o Alexovi. Sice vím, že existují holky, co se hned na první pohled zamilují do kluka, ale plánovat si s ním hned manželství a společnou budoucnost? Přijde mi to padlé na hlavu.
Ale abych nebyla jen hnusná, mělo to i své pozitivní věci. Autorka nám vlastně ukázala vlastní cestu, jak si s pár potřebnými drobnostmi udělat vlastní "sektu". Jenže testovat to nebudu, to po mně nechtějte.
A to nejlepší na konec. Inteligentní opičák Pan Papírek! Vsadila bych se, že zná ještě nějaké tajemství a protože je vlastně konec tohoto dílu docela otevřený, pustím se do Hadí spirály.

1 26.01.2017

Poslední bitva je dohraná a končí, stejně jako tato série. Myslela jsem si, že Plavbu Jitřního poutníka nepřekoná, no, opak byl pravdou. Tenhle díl mě doslova dojal a to pořádně. Prostě asi od jedenácté kapitoly, kdy to začalo jít od desíti k pěti, se odehrála taková spousta věcí a tak rychle, že jsem skoro ani nemohla uvěřit, že je už konec. A taky jsem pochopila, že v celé této sérii(a jako v mnohách jiných) je ukrytá myšlenka. Stačí jen číst mezi řádky.
Poprvé se nám vlastně děti z našeho světa nepřenesou do Narnie hned, musí jim k tomu trochu pomoct Tirian. A co se týče Zuzany na konci, ani mi nijak moc nechyběla, víc jsem si oblíbila Edmunda s Lucinkou.

4 16.01.2017

Po dlouhé době jsem se dostala ke druhému dílu této tajemné série. No, možná byl více předvídatelný než ten předchozí, protože jsem už tušila, o co tak půjde. To ale nic nemění na tom, že hlavní zápornou postavu bych neuhádla ani ve snu(s přídavkem Maury skákající přes švihadlo a skelných oči Veroniky Leemanové, že?).
V tomto příběhu dále nastala jedna událost, takový milostný trojúhelník. I když mě spíš připadalo, že se Stacey nakonec i Chada ráda zbavila a přenechala ho Dree. Přece jenom, Jacob jí rozumí v mnoha ohledech více.
Na školu po úmrtí Veroniky se nahrnuli takzvaní duchaři, jak poznamenala Amber. Chvilku jsem je podezírala, že na Stacey poštvou ducha a ne, že si jen obstarají nahrávku do reproduktoru.
Taky se dozvídáme víc o odtažitém chování Staceyiny matky k její babičce. Pokud máš příliš vyvinutou intuici, nelze už zavírat oči.
Jenom mi přijde, že ten klíčový dopis na konci tam byl vsazen až v té chvíly. Ale, něco mi říká, že o něm byla zmínka v díle minulém. Nevím.

1 14.01.2017

Říkala jsem si, co to bude za zvláštní upírskou knihu, a první dojem mě velice překvapil. Nejenže to bylo výborně čtivé, ale na vysvětlení různých věcí jste nemuseli čekat, až se někde objeví. Autor vám je předložil přímo po zmínění, což je za mě velké plus.
Trochu mě ale zmátlo, že by se Emalie tak rychle smířila s faktem, že před ní stojí upír. I když to už dávno věděla(jako vidoucí) a zdá se, že má pro strach uděláno, asi mi tam chybělo alespoň počáteční chování jako u Deana.
Bratra Charlese jsem si hned po první zmínce o něm zařadila do kolonky takových pomyslných Oliverových nepřátel. Teď na konci si spíš myslím, že má bratra "jehňátko" rád a chce mu pomáhat zapadnout, ale používá k tomu poněkud zvláštní metody.
Konec mě úplně rozhodil. Jak jen to Oliver mohl udělat? Sice to vyčítá sám sobě, já ale věřím, že za to může hlavně ten jeho nový démon s podmanitelskými sklony.
Zkrátka a dobře, je tady spousta otázek, takže se těším na další díl.
A mimochodem, námět téhle knihy je příklad toho, jak z obyčejné věci(například fotografie) vznikne cosi velkého.

2 14.01.2017

Řekla bych, že tenhle díl mě zatím z celé série nejvíce oslovil. Uvidím ještě, jestli ho dokáže trumfnout Poslední bitva.
Ke známé dvojici sourozenců přibyl jejich povedený bratránek a mohlo začít nové dobrodružství. Eustace mi zpočátku připadal jako ten obvyklý kritik všeho okolo a nespokojený se vším(ona to byla pravda), ale jak jsme se dočetli, stačilo pouze odkrýt pár vrstev a ukázala se jeho pravá dobrá povaha. I když musím přiznat, že mi ty jeho stěžovatelské zápisy do deníku chyběly.
Kaspianovi nejspíš stouplo kralování do hlavy, protože stále něco nakazoval a dostali se tak párkrát s Edmundem do křížku.
A Rípčíp. Tenhle myšák prostě neměl chybu. Vždycky vylovil nějaký trefný citát a donutil tak Kaspiana změnit názor. Jenom mi přijde zvláštní, jak mohly mluvící myši prožít tak dlouhé časy, když se vlastně zrodily po odřezání Aslana za časů Bílé čarodějnice.

2 14.01.2017

Chvilku jsem byla trošku šokovaná, proč hned v prologu autorka zabíjí hlavní hrdinku, ale pak mi došlo, že ta hlavní má být Cassie Bellová.
Docela dlouho jsem se motala, odkud je která postava a myslím, že pořád plavu ve jménech Vyvolených. Za pár kapitol se jich vyrojilo nějak moc, snad si je zapamatuji u druhého dílu.
Hlavního zloducha jsem očekávala v někom jiném. Například jako hlavní adepti se jevili ředitel nebo Ranjit. Okamžik jsem taky podezírala ještě Estelle, s tou to ale bylo nakonec podivně zamotané.
Co se týče toho, koho přeji Cassie do páru, se neumím vyjádřit. Ona se pořád zmiňuje o jakémsi Patrickovi(snad nám ho představí v dalším díle), dál po ní kouká Richard a povídá si u kašny s Ranjitem. Prostě nevím, ani mě tolik nezaujali.
A moc se mi v téhle knize líbily dva fakty; akademie se každý rok přesouvá a místo upírů, které jsem čekala, mají Vyvolení svazky s prastarými duchy.

2 25.12.2016

Tajný kruh z jedné strany ohrožují lovci a z druhé Scarlett. Když po jednom nepěkně vyvedeném střetu první z nebezpečí odstraní, Cassiina nevlastní sestra je zase podrazí.
Při rozebírání Suzanina rodokmenu mi přišlo vtipné, že se připojila kolonka se Scarlett. Vsadím se, že kdyby věděla o téhle linii už dřív, určitě by se Suzan už dávno černou magií zbavila.
Trochu mě znepokojuje to stříbrné pouto mezi Scarlett a Adamem. Být Cassie, asi bych taky žárlila.
A Diana má zase smůlu. Její druhý kluk a zrovna spřízněná duše musí být na nepřátelské straně.

3 25.12.2016

Další příběh ze série Letopisů Narnie, tentokrát úplně bez první čtveřice hrdinů. Jill a Eustace mi nevadili, ale třeba Edmund s Lucinkou by byli lepší. Ráda bych se někdy dozvěděla, proč se vlastně někdo může opakovaně vrátit do Narnie a jiný už ne? Chtěla bych zjistit, na čem to závisí.
Co se týče Čvachetky, docela hodně jsem si ho oblíbila. Taková věčně pesimistická postava co ale v nebezpečí ví, co udělat. I když si myslím, že to správné chování na obry bylo trochu zprvu způsobeno tou opilostí. A jak na konci poznamenal: ,,Ale určitě tady bezpečně umřeme hlady." z toho jsem prostě nemohla.
Na konci bylo dál komické, když Kaspian omládl a podíval se do našeho světa. A paní ředitelka pak putovala a putovala, až se dostala na to nejvýhodnější místo. Do parlamentu.
Přijde mi takové zvláštní, když jsou tam popisovány osoby o tolik starší než si je pamatuji. Ale co naplat, v Narnii prostě běží čas jinak.

2 25.12.2016

Hlavní hrdinka Bára jde první den do nové školy a domů se vrací naštvaná na celý svět. Přenese se tedy atlasem do minulosti a až v Terezíně si uvědomuje, jakými malichernostmi se zabývala.
Tahle kniha byla smutná, stejně jako tehdejší doba samotná, atmosféru tedy měla přesnou. Radši jsem se ani nesnažila vcítit se do Báry, když zjistila, kam transport s jejími mušketýry jel.
Už jsem měla podezření, že se tajemná kočičí dáma neobjeví, a ona si to nakráčí v předposlední kapitole na scénu. Kočka Barča bude něco jako strážkyně atlasu, aby se cestovatelům nic nestalo, ne?

3 19.12.2016

Další strhující díl ze série, kde každý díl píše jiný autor. Tentokrát se docela dost prostoru věnovalo Rolanovi a vlastně i Abeke. Jsem zvědavá, jestli oba překonají naléhání blízkých a nepřidají se k dobyvatelům.
A už jsem si jistá, fandím Mei-lin a Rolanovi, ať jim to vyjde!
Na začátku knihy se nám mihne Gerathon, někoho sežere a to je vlastně kolem a kolem všechno. Doufám, že příště jí dají víc prostoru. Jsem zvědavá, jak si pak Padlí proti ní povedou, pokud s nimi bude bojovat.
Těšila jsem se na odhalení některých záhad, například těch dvou Líšajiných tetování, ale nedočkala jsem se. Třeba příště.

1 19.12.2016

Další ze série Spirit Animals, tentokrát o sžití Mei-lin se svou pandou Dží. Povšimla jsem si, že se čtveřice rozděluje na dvojice cítící k sobě zvláštní city. Zvlášť to bylo patrné, když Mei-lin čekala s Rolanem, než se ostatní vrátí s banánovými tykvemi.
U Abeke by mohl nastat rozkol. Stále má Šejna ráda a neublížila by mu, i když je na nepřátelské straně s dobyvateli.
A konečne se taky v bitvě objevuje Požírač. Jsem zvědavá, jestli se k němu příště třeba přidají zrádci Kovo a Gerathon, nebo zůstanou i nadále v pozadí.
Je toho prostě moc na objasnějí. Dále například, jak může mít Líšaja dvě spirituální zvířata, tedy spíš lépe řečeno, tetování?

1 12.12.2016

Další čtivá detektivka, kde na vás hned v první kapitole vyskočí červená mumie. Odehrávala se v Egyptě a dala mi pár informací o africké zemi. Ale to tam vážně řidiči jezdí jako piráti silnic, zuřivě troubí na klakson a nadávají k tomu?

1 05.12.2016

U této knihy jsem se poprvé setkala s jinou formou milostného trojúhelníku(nebo spíš čtyřúhelníku). Hlavní hrdinka měla potažmo v Pilotách Kilorna a pak se míhala mezi královskými syny. Za mě osobně mě čin jednoho z nich na konci překvapil, ale být Mare, asi bych možná zůstala s ním a byla tou Rudou královnou z názvu.
Názvy schopností různých rodů byly přesně překládány do češtiny, takže jsem se nad některými pousmála(kytkáč, tuháč).
Byla jsem ráda, že se Julian nedostal včas do Kostnice a ještě by ho mohli zachránit. Šarlatová hlídla mi byla tak nějak na konci jedno.
V příštím díle se buď Mare a Shade dozví, že mají Stříbrné kořeny, nebo to bude vážně tou mutací. Nevím. Budu si muset počkat.

2 05.12.2016

Tahle teralogie mě vážně mile překvapila a vtáhla do děje. Hodlám tedy zase někdy sáhnout po knize od paní Burdové, to sem ale vlastně tak úplně nepatří.
Jedn za druhým jsem chytala záchvaty smíchu při hádkách R'tilese a Sorgana, protože to prostě jinak nešlo. A věta:,,Vylez ven, ty červe, a možná tě zabiju rychle." tomu vážně nasadila takzvaně korunu.
I když se to může zdát zvrácené, cítila jsem jisté sympatii i k Narrovi a jeho podivnému humoru.
Šílenství Leji se zdálo uvěřitelné, trvalo nějako dobu než situace dospěla tam kam dospěla.
Co se týče Awrexila, začala jsem něco tušit hned jak začal naznačovat Ellnese. Typovala jsem pak ještě, že pravý je někde uvězněný a v tohohle se přeměnil Narr.
Za tenhle díl jsem si oblíbila i Sorgana, takže jsem trochu posmutněla, když udělal oběť a rozbil Schránku. No co, alespoň dokázali porazit Pána Temnoty a znovu nastolit mír.

1 28.11.2016

Putování za Křišťály pokračuje a Neilin se společně s Awrexilem, Ellnesou a R'tilesem vydává osvobodit posledního draka, Pána ohně, do Nar'doxu.
Leja to vážně nemá lehké. Chce najít sestru a přitom stále padá do nějakých patálií. Zabili jí společnici Keanu a málem se stala obědem zlé čarodějnici. Jaká ironie, že právě tam se s Neilin setkala. Nevím proč, ale už od prvního okamžiku po objevení světýlka jsem si přála, ať tam nejde. Trochu to připomíná Perníkovou chaloupku.
Nejspíš přemýšlím stejně rychle jako Sorgan, protože to o Schránce mi došlo jen o odstavec dříve než to vysvětlil Isgraël.
Tuším, že elf s rukou darovanou od Mor přežil. Kdo by se to jinak na konci vrátil pro svou dýku?

2 21.11.2016

Další zajímavý fantasy svět, tentokrát od české autorky a plný elfů. Oblíbila jsem si Awrexila a vtipného R'tilese, takže mě trochu štvalo, že ti dva k sobě byli na začátku nevraživí. Ale jak si stvrdili důvěru zrovna u toho jezera, když se zbývající část skupiny koupala, mě dostalo.
Stejně překvapivá byla i scéna v Hořícím městě. Pokud vás začne pohlcovat vaše temná stránka, zažeňte ji polibkem.
Nakonec musím uznat, že Leonis mi sice k srdci nijak nepřirostla, ale způsob jejího dvojitého mučení mi na chvíli vyrazil dech.

1 21.11.2016