Archie komentáře u knih
Jako cernohumorna, vtipna, pomerne komorni konverzacka to zacalo. A jako epicka, komplexni a hutna fantasy to konci. Po tehle serii mi bude obvzlast smutno, protoze mi jeji cernobile postavy prirostly k srdci. Vsechno do sebe krasne zapadlo, spousta detailu nebobtnala do promyslenych konstrukci a samotne finale - casta Achillova pata mnoha serii - svou az necekanou jizlivosti ostemplovalo knihu puncem vyjmecneho fantasy. Osud vetsiny postav je az necekane tragicky/lidsky/rezignovany/naduty, ze mi bylo snad kazde z nich lito. Presto, tak barvitou fantasy vsehochut, kde by navic kazda zapatka zapadla v promyslenem zaveru, jsem opravdu jeste necetl. *Cteni, jaka ironie pro jednookeho krypla.* .. Inu, pral bych si, aby jeste jednou Glotka rozbalil svuj kufrik. Nicmene, rozhodne ne prede mnou! Fantasy nebe.
Skvely druhy dil. Pribylo mystiky a tajemna, male lidske pribehy se rozeviraji do mnohem dalekosahlejsich rozmeru, kontury celeho sveta nabyvaji mnohem hlubsich rysu a vsechny linky se krasne zbyhaji v netuseny konec. Cynicky humor zustava, valka boli, a postavy jsou kazdou strankou zajimavejsi a zabavnejsi. Zurivec West, Cernej Dow, Psi Cumak, Trojstrom, Glokta, Devitiprstak, bozi Ferro, tajemny Chalul, Bethod a jeho carodejka, Obavany.. huh! Jdu si pro treti dil. Abercrombie vi, jak dat pribehu grady. p.s. Bitva v mlze byla jednou z nejlepsich bojovych pasazich, jakou jsem ve fantasy cetl.
Postavy, detaily a zivy, uveritelny, propracovany svet. Takovy mix Zaklinace a Hry o truny. Od Jmena vetru jsem v ruce nedrzel vyrovnanejsi kombinaci zabavneho cteni bez tahlych pasazi a komplexniho fantasy, ktere ze me nedela ctenare blbce. Ihned zitra bezim pro druhy dil.
Fan-fikce Pana prstenu od nactileteho hrace World of Warcraft. Necte se to spatne, postavicky jsou sympaticke, ale ja potrebuji k prozitku fantasy svetum uverit. A Heitz jakoby nemel dostatek fantazie ani spisovatelskeho talentu. Svet je fadni, tuctovy, jako z nejakeho nahodneho generatoru lokaci a mytologie. Zlakala me velika pevna vazba a slusna hodnoceni, jinak jsem tomu ale neveril skoro nic. Je mnoho lepsich fantasy a mnoho propracovanejsich svetu k prozkoumani.
Zabavna a ctiva kniha, z nekompromisniho pohledu "zaporaka". Spousta skvelych hlasek, arogance, epicky pojate charaktery, krysi humor, divoke souboje a komplexni podhoubi sveta Warhammeru. To spis budou orkove letat, nez bych si neporidil druhy dil!
Dle tech nekolika malo ohlasu na internetu jsem necekal mnoho - a byl jsem prijemne prekvapen. Kniha ma tempo, ctenar je ihned vhozem do deje a prostredi intrikarske 'slechticke' rodiny je prijemne komorni a tajemne. Betancourt skvele davkuje informace a neustale tak drzi tu spravou hladinu ocekavani a postupne gradace. Oberon, Freda, Aber a Betancourt me, zda se, privedou primo k otci puvodni serie.
Prvni desitky stran me - svym citem pro drama, popis nadherneho Egypta a Taituv pobyt u vezira Intefa - dostaly. Prostredek knihy mi pomerne zdlouhavym cestovanim a bitvami k srdci prilis neprirostl a ke knize jsem se vracel spise ze zvedavosti jak velkolepy pribeh skonci. Smithuv Egypt byl az prilis barvity a jeho spisovatelsky um natolik mistrny, ze jsem ustal i slabsi pasaze. Z postav navic vyzaruje jakasi nezkazena aura velkeho, romantickeho pribehu a jejich vzajemne pouto je dojemne. Poslednich 100 stran bylo ale naprosto kouzelnych a exoticka, omracujicim zpusobem popsana vyprava do srdce Afriky, spolu s rezonujicim zaverem a doslovem autora, nakonec z knihy uhnetla neco memu srdci velmi blizkeho. Na krasnou Lostris, bozskeho Tana a neurvaleho Kratase preci jen hned tak nezapomenu. Na lec krutou, zaroven vsak pohadkovou atmosferu starobile Afriky stejne tak.
Kniha, ktera je z pocatku ve svem humpolactvi zabavna, na svou neurvalost v druhe polovine doplaci. Dokud se vypraveni drzi nekalosti hlavniho antihrdiny, zabava jede na plno obratky. Pribeh samotny ale v kombinaci s neprilis obratnym jazykem a vypravecskym stylem nestaci dostatecne zaujmout. Kazdym dilem je pry serie kvalitnejsi - mozna se nekdy v budoucnostu necham rad prekvapit.
Ne tak okouzlujici a pohadkove jako prvni dil, naproti tomu ale vyrovnanejsi co se tempa vypraveni tyce. Dospivani hlavniho hrdiny supluji opravdu epicke fantasy vyjevy, o neco vice politiky a nekolik nezapomenutelnych, s laskou k fantasy napsanych scen. Pro tohle jsem si zanr v detstvi zamiloval.
Esencialni, klasicke zapadni fantasy ala Tolkien, v te nejcistsi forme. Nechybi tu nic - krasne princezny, moudri draci, nesmrtelni elfove, divoka magie, ukecani trpaslici - vse v temer pohadkove cernobile forme. Soucasneho ctenare mozna Feist nedojme originalitou, kazdeho milovnika imaginarnich svetu ale doslova pohladi po dusi. Klasika zanru.
Univerzitu vystřídalo výpravnější fantasy. Rothfuss ale nepolevil a servíruje pořád ten krásný, lidský a maličkostmi napěchovaný, intimně vyprávěný příběh. Byť na větším plátně. Detektivka ve Vintu, výcvik u Ademských žoldnéřů, vnady bájné Felurian, setkání s Čandrínem. Opět nezapomenutelné. Nemůžů se dočkat trojky.
Kouzelné! Skvělý úvod, který patřičně zažehne motivace hlavní postavy. Pohádková magická univerzita, příběh protkaný hudbou, chytlavá romance, dobrodružno ala Oliver Twist, trocha Harryho Pottera, dramatické akční scény, skvělé napsané, zapamatovatelné a vyvíjející se postavy. Vše navíc žene kupředu nádherný příběh plný čtenářsky vděčných detailů a úžasné mytologie. Nádherná kniha protkaná čarovnou, zvláštní, nezaměnitelnou atmosférou.
Neotesanější sloh ještě nebyl tak vybroušený, možná ale právě to činí knihu opravdovější. Parafráze známých pohádek, zaklínačské souboje se strašidly, spousta humoru. A v neposlední řadě také podhoubí pro budoucí pětidílnou ságu.
Neuvěřitelně komplexní sága. Maniakálně promyšlené politické podhoubí, intriky čarodějnic, sobecké motivy a spousta obyčejné lidské malosti. Postavy z masa a kostí, které nepronášejí otřepané fantasy fráze ale působí dojmem živého, originální povahou vybaveného, sobeckými zájmy zmítaného člověka. Země zbídačená válkou, útrapy jeho obyvatel, strašidla, xenofobie, děsivá lidská povaha. Všechny dějové linky uvázané v kompaktní spletenec pestrý tvarů i barev. Yennefer, Regisy, Ciri, Geralte.. zůstaňte!
Hrdinské fantasy jak řemen. Kniha o jedné velkolepé bitvě. Zábavně vystavěná, vygradovaná, patřičně epická. Druss Veliký sestoupí naposledy z hor, aby svedl poslední a největší bitvu vstříc stotisícové hordě Nadirů. Žádné vedlejší linie ani desítky postav. Příprava na bitvu, perfektně odvyprávěné válčení, bájná Snaga tančící v krvi nepřátel a s velkou grácii pojatý závěr. Odchod Smrtonoše ze scény vskutku hodný hrdiny.
Poměrně zklamání. Už druhá polovina prvního dílu naznačila, že si mě série přeci jen úplně celého nezíská. Skvělý, intimnější a komornější úvod, vystřídalo v závěru více dějových linek a já si nedokázal nadále udržet s postavami tak úzký kontakt. Druhý díl nastolený trend přijímá za svůj a stává se ještě odtažitějším. Svět je to stále zábavný, zajímavých linek je tu habaděj, tajemno v pozadí čeká na odhalení. Škoda jen, že ubylo osobnějších emocí. Jsem zvědavý, co přinese třetí díl. Série mě rozhodně neztratila.
Úvod mě dostal, pak ale jako bych s postavami mírně ztratil signál. Pořád se jedná o nadprůměrné fantasy, na můj vkus je ale - od chvíle, kdy Vélin opustí řád, snad až příliš hrdinské a odtažité. Komplexní svět, touha vědět co bude dál a nevyřešené tajemno v pozadí, snadno lapí čtenářovu pozornost.
Rychlý rozjezd, mírný zmatek v postavách - chvíli mi trvalo se do Finální říše naplno ponořit. Svět ale brzy získal zajímavé kontury, postavy rychle bobtnaly na dalším rozměru a já nemohl přestat listovat dál a dál. Sanderson vytvořil úžasný, ponurý, atmosférický svět - diktaturu kruté šlechty, originálně pojatý odboj, plantáže otroků, kruté inkvizitory a podmanivého arcil-záporáka Pana Vládce. Postavy pak procházejí tak akorát rychlým vývojem a je radost jejich evoluci sledovat. Na pana Kelsiera a rebelku Vin nikdy nezapomenu. Na dechberoucí finále a věžičky panství Kredik Shaw jakbysmet. Skvělá kniha.
Spíše taková milá vzpomínka, hravé dobrodružství, které však potěší spoustou zaklínačských trademarků. Nechybí erotikou nabité čarodějky, hláškující trpaslíci, intriky u dvora ani spousta piruet a kočičích úskoků. Na druhou stranu, nosnější děj a osobnější přístup k charakterům tomu přeci jen poněkud chybí. Příjemné, neotesané, nikoliv nezapomenutelné čtení. Jako doplňkem k sáze mě ale Sapkowski potěšil.