Archie
komentáře u knih
Kagen Prokletý (barevná obálka)
Jonathan Maberry
Conan meets Cthulhu by Abercrombie. Hlavní hrdina je trochu nemastný neslaný, klasický, po pomstě prahnoucí protagonista. Maberry to ale vynahrazuje skvěle vykresleným, nerdsky velmi atraktivním fantasy světem a vedlejšími postavami (románek Miri a Ryssy, upírka ve věži) i pompézně popsanými záporáky (Černokrál, lady Kestral). K dokonalosti tomu chybí silnější hlavní hrdina, jakožto temné high fantasy, to ale patří rozhodně k tomu lepšímu. Magie se vrací. Konečně pořádné fantasy co není young adult.
Zabíječ démonů
William King
Prvni polovina super, pak to trochu zacalo ztracet na tempu, respektive na prekvapivosti. Vzhledem k tomu, ze postavy se nijak zvlast nevyvíjejí, byla akcnejsi (v sice klasicky prijemnych fantasy kulisach) polovina mirne unavna, ackoliv je tezke oznacit Warhammer pribeh za nudny, vzhledem k tradicne obrovskemu mnozstvi zabavnych nerdskych orgií.
Ďáblův hřbet
Honza Vojtíšek
Začalo to dobře. Funkční postavy, působivá atmosféra doby, kdy se lesní stezky teprve budovaly. Zbytek sice pořád rámcově funguje, ale je to takový standardní přírodní/okultní horor, který sem dočítal spíše ze zvědavosti.
Sirotčinec v údolí
Philip Fracassi
Začalo to působivě. Zasněžený sirotčinec, přísní kněží, skvěle vykreslené postavy, náznaky budoucích děsů. Bohužel, druhá polovina je sice pořád funkční, ale jinak poměrně ničím vybočující satanský horor. Dobré, ale nenaplněné očekávání.
Vampýři
Brian Lumley
Paranormální Tom Clancy pro upíromily. Ještě zábavnější než cold war para-špionážní ujetost mi přišla historická linka s upíry. Studená válka, Andropov, zatuchlé hrady, upíři.
Rytíř
Miroslav Pech
Musím přiznat, že v prvních kapitolách jsem se musel v posteli několikrát chechtat, nicméně kolem poloviny mi kniha přišla taková nijaká - zápletka mě přestala bavit a začala mi připadat poněkud dětská (vím, hrdinou je dítě) ve smyslu nevyužité (ne)vícevrstevnatosti nebo sofistikovanějšího humoru.
Nikdy se nepřestala usmívat
Martin Štefko
Tohle se četlo samo. Autor, co se kriminální roviny týče, nabízí čtenáři vděčné (někdy morbidně vděčné) situace, vyprávěné navíc opět čtenářsky velmi vděčnou Alexandrou - věčně se usmívající vražedkyní nezapadající do běžného profilu. Závěr jsem mírně mysteriozní očekával, ale takto mě vůbec neurazil, byť by mě asi potěšil nějaký více šokující/promyšlený twist. Super jednohubka od Zlatýho čokla.
Drákula Nesmrtelný
Dacre Stoker
Úvodní kapitoly jsou vlastně docela dobré, každou další stránkou se ale ze čtení stává nepříliš vzrušivý šestákový román, který nelze brát seriózně a bohužel, ani dostatečně brakově.
Vyvrhel
Anthony Ryan
Zhruba po třetině mě kniha začala bavit a říkal jsem si, že by mohlo být u Ryana zase dobře (což se mi stalo pouze u první Písně krve). Nicméně, u poslední třetiny jsem zájem zase ztratil. Přišlo mi, že se děj tak nějak upachtěně přesouvá z místa na místo a chybí tomu nějaké to fantasy koření a emoce. Alwyn Písař si nevedl špatně, ale s u Ryana mi chybí nějaký háček, který by zasekl a nepustil.
Cyklus vlkodlaka
Stephen King
Atmosfericka, jinak ale fadni vlkodlaci povidka. V ramci povidkoveho souboru by to mohlo byt ve zkracene verzi prijemne, jako samostatna kniha je to spis takova naladova jednohubka, ktera nezanecha hlubsi dojem.
Sukuby
Edward Lee
Tramvaj mi prisla ve vsech ohledech lepsi - udernejsi, originalnejsi, erotictejsi. Tohle bylo vcelku predvidatelne a zdaleka nehralo tak povedene na onu "prvni signalni". Vlastne vcelku obycejna zanrova vec.
Poštovní úřad
Charles Bukowski
Meh. Občas vtipné takovým tím stylem ala "jo tohle znám", sprosté, absurdní. Jinak mě to ale vůbec nebavilo číst. Alkoholikův roztržitý deník. Bukowski půjde asi mimo mě.
Záře dávno pohaslá
Guy Gavriel Kay
Naprosto oceňuji autorovo řemeslo, ale nějak si s Kayem nedokáži úplně sednout. Je to rozvleklé, plné fiktivních (ale autenticky složitých jmen) postav, složitých dialogů (co do orientace), různých odboček a filosofování. Opět mě to nebavilo natolik, jako jiné žánrovější historické fikce, ani neoslovilo jako hlubší knihy. Někomu to může sednout, ale já se u Kaye do čtení spíše nutím, ač jsou jeho knihy unikátní.
Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
Úvod mě chytnul ale do nějaké cca poloviny, jsem si říkal, že už tak nějak tuším kam to celé povede. A taky že jo, jenže je to celé pěkně vymyšlené, tak nějak hřejivě lidské, trpce pozitivní a dojemně vtipné, že mi to vlastně celé strašně rychle uteklo.
Železný kráľ
Maurice Druon
Francouzská Hra o trůny (Martin se zde u dvorních intrik přiznaně inspiroval). Není to nějaká megalomanská historická freska, ale Druon umí velmi vděčně vykreslit charaktery a dostat je to zábavných, vyhrocených situací s citem pro drama okamžiku. Závěr tak trochu vyšumí do prázdna, nicméně i život krále může vyvrcholit tak nějak.. nijak. V tom je nakonec možná pointa každé "hry o trůny".
Hra o trůny 1
George R. R. Martin
Geniální dílo. Propracovaná mytologie, atmosféra, sever, jih, rody, erby, špetka magie a dokonale vykreslené charaktery vláčené bahnem. Postavy se vyvíjejí, jsou lidské, kruté, chybující, vypočítavé, naivní, ani černé, ani bílé. Monumentální, vtipné, epické, dospělé, skvěle odvyprávěné dílo. Zbývá jen povzdech - škoda, že takových není mnohem víc.
Sadistova bible
Nicole Cushing
Měl sem chuť na nějakou úchylárnu, ale tohle působilo jako by se deprimovaná padesátnice vtělila do edgy teenagera při pokusu o jakési existenciální biblické emo sado-maso porno. Bůh jako zrůda parazitující na lidské degeneraci je vlastně vtipný (a kdoví, třeba pravdivější než běžné indoktrinace) koncept, erotika (spíš porno) je sama o sobě správně "nestoudná", ale celý ten fantasmagorický cirkus kolem, mě postupně začínal strašně nudit.
Jak svět doopravdy funguje
Václav Smil
Neidealistický popis fungování (a vybudování) současného světa, spousta tvrdých dat bez technooptimistického rauše. Vhodné pro každého, kdo by si myslel, že se super-složité problémy dají řešit jednoduše nebo skrze progresivní agitku. Ropa, beton, hnojivo.
Moudrost davů
Joe Abercrombie
Po cca 9 (8? 10?) knihach ze sveta Prvniho zakonu mam pocit, ze se Joe preci jen (a neni se cemu divit) mirne opakuje a tak nejak clovek tusi, kam to zhruba smeruje. Ale abych zbytecne nebrblal - porad je to ten Joe, ktereho stavim spolecne s nekolika malo autory na piedestal soucasneho fantasy. Latka je porad vysoko, postavy/dialogy stale genialne zabavne - byt tentokrat ne tak ikonicke jako v puvodní sérii. Pokracovani prosim. PROSIM! Clovek se uz proste ve spolecnosti Třesavce, Bayaze či Caldera, cítí jako mezi "svými". Od Crinny až po Bílou pěnu.
Jako sama smrt
Jakub Hoza
Ale jo, tohle me vcelku bavilo. Bohuzel jsem cteni musel hodne kouskovat, coz uskodilo zazitku. Jednoduche provedeni - parta dezolátů na uteku, v patach jeste horsi parta uchylů, trocha Lovecrafta, spousta nasili (i sexualniho) a zabavne vystavene, postavicky. Posledni stranka tomu dala štempl.
