Areska7 komentáře u knih
Kniha byla místy zdlouhavá, opakující se situace občas už trochu nudily, ale když člověk vydrží do strany 100, kde se příběh zlomí a nabere spád, pak už se to čte opravdu dobře.
Pro mě nejslabší ze série, nemohla jsem se ani moc začíst, ale nakonec jsem se hecla :-)
Takže jsem i ráda, že se snad tím koncem série uzavřela, i když to zakončení, no nevím, trochu zbytečné.
(SPOILER) Tahle série mě baví, konečně detektivky, kde viníka rozlousknu poměrně brzy a z toho mám radost :-) Z konce jsem tedy byla trochu zklamaná, protože stejně jako Laura, si i já myslím, že viník nebyl jeden
Sérii miluju, ale tento díl mi nesedl a dost jsem se se čtením prala. Ale závěr jsem si užila a určitě si přečtu i Botanika.
Knihu jsem poslouchala v audio verzi v podání Richarda Krajča a musím říct, že jsem hltala každé slovo a tak skvěle se to poslouchalo, že mi bylo líto, když nastal konec. Tento druh psaní, kdy se prolíná více příběhů i časových linek, mi sedí.
Tato kniha byla pro mne z celé série zatím nejslabší. Místo napětí a lekaček jsem dostala slušnou romantiku.. jako dobrý, ale tu jsem číst nechtěla :-) Když začala druhá část knihy, to jsem se asi vyděsila nejvíc a řekla si PROČ? Mám raději duchařiny než příšery, takže slečna Bishopová mě potěšila, jinak ale pro mne zklamání.
Některé pasáže byly zbytečně zdlouhavé, občas mě čtení nebavilo, ale závěr to o dost vylepšil. Dobrá zápletka, rozuzlení, ale horor určitě nee :-)
Líbí se mi, že příběh je postavený na reálném historickém místě, autorka si vybrala i některé skutečné historické postavy a to mě donutilo si trochu i “zagooglit” :-) Mám ráda duchařiny, ale tady jsem uspokojení nenašla. Někdy mi styl psaní připadal zdlouhavý a nevím jak to popsat, ale občas jsem pár vět i přeskákala a hle, nic se nestalo :-)
Poa a Tilly zkrátka zbožňuju :-) Za mě tedy bylo zatím nejlepší Loutkové divadlo, do Kurátora jsem se nějak nemohla začíst , ale pak mě bavilo vymýšlet, kdo jím je a co za tím stojí. A jako vždy jsem se mýlila :-) Celá série patří mezi nejlepší.
Tohle bylo přesně podle mého gusta! :-) Tajemné kroky, otevírání a zavírání dveří, houpací křeslo, duchové, no zkrátka mňamka :-) Vážně asi nejlepší ze série, i když mi hlavní hrdinka občas už lezla na nervy tou svou “samostatností”. Nebyla stránka, na které by se nic nedělo, stále jsem byla napnutá a čtení před spaním ten pocit ještě umocňovalo :-)
Tak tohle mě bavilo! Autorka je známá svou kombinační schopností, napínat čtenáře, aby musel číst dál a dál a tady to snad bylo ještě lepší než u Kříďáka a Jámy. Pořád jsem přemýšlela a vymýšlela co jak kdo a s kým a sedlo mi to.
Komentář netřeba…klaním se a jdu obejmout své rodiče…
Jen zřídka čtu tento žánr, normálně jen detektivky, thrillery a horory, ale občas potřebuji něco lehčího a tato kniha účel splnila. Četla se dobře, časové linky mě bavily, někdy tedy na mně zdlouhavá vysvětlení, která se opakovala, ale dalo se to přežít :-) Na druhou stranu v knize je i pár myšlenek, které si zaslouží místo v každé době, ať už současné, ale i té historické, takže stále aktuální.
Souhlasím s komentáři níže. Z větší části tlachání o ničem, stále se opakující dialogy, ano, bojíme se toho domu. Můj problém je i ten, že mám raději čisté duchařiny a tady ty podivné příšery z písku mě nenadchly.
Žádná duchaplná literatura to není, ale jsem kočkomilka, takže kvůli Nale jsem dočetla. Je to oddychovka, která neurazí :-)
Četla jsem všechny autorčiny knihy a tato byla pro mě nejslabší. K sérii Strašidelné domy se samozřejmě přirovnávat nedá, Kořist byla super, ale tady mi zkrátka nesedly ty příšery. První polovina byla čtivá, hltala jsem tu atmosféru a pak přišli ti “nakažení” a bylo po zážitku. Ale to je víceméně moje chyba, jsem spíš na duchařiny :-)
Kniha byla čtivá, hlavní hrdinka mě tedy také občas štvala, děj byl místy natahovaný, situace se opakovaly. Každopádně stála za přečtení, poslední třetinu knihy jsem zhltla :-)
Mým oblíbeným žánrem jsou thrillery a tedy i ty od pana Roberta a tak jsem sáhla i po této jeho oddechovce. A ano, účel splnila, někdy mě tedy psaná forma e-mailů už otravovala, rozhodně jsem nezkoumala kdy, v kolik jaký e-mail byl napsán, ale jinak knihu mohu doporučit, pokud si chcete “dáchnout” :-)
Plně souhlasím s komentářem hanap. Po více jak stovce stran jsem nevěděla, která bije. Chaos v postavách, času, dějových linkách i ten styl psaní mi nevyhovoval. Dočetla jsem jen kvůli výzvě a dvě hvězdy jen za ten konec, i když i ten byl delší než by musel být. Autorčinu knihu Milé dítě jsem nečetla a po tomto "zážitku" asi ani číst nebudu.
Prima příběh, atmosféra i postavy. Nemůžu říct, že bych se přímo bála, nejvíc jsem se vyděsila, když jsem četla před spaním a z kouta vyběhla naše kočka :-) Záhada matky Ollive byla předvídatelná, ale i tak jsem se těšila až mi to autorka potvrdí.