Arianne komentáře u knih
Dávám pět hvězdiček, takže to bylo fakt úžasné. Ne tolik dechberoucí jako předchozí díl, ale i tady se našly momenty zasluhující výkřiky COŽE???? Došlo i na okousaný nehet. Fascinuje mě, jak SJM míchá v kotlíku různé pohádky (Kalle, vládce zimy, ptak Ohnivák, Stryga a Kostěj) nebo klasiku (Beron, Labutí jezero). S radostí se podepíšu pod všechny pochvaly níže i pod ty, co teprve přibudou. Proto můžu napsat i několik věcí, které mi vadily.
Nejvíc jsem měla problém s Rhysem. Milovala jsem ho, protože to byl chlap, který si nemusí nic dokazovat, ale nikdo nemůže pochybovat o jeho odhodlání a moci. Byl tím vladařem, ze kterého měli všichni ostatní pravém respekt. Učinil Feyre vladařkou, která mu má být rovna. Ale zde... Všechno plánovala, rozhodovala ona. On stal za ní, chránil jí záda, ale nijak se neprojevoval (krom jednoho světlého momentu). Jako by nebyl víc, než její prodlouženou rukou. Už v Královně stínů a Říši bouří mi vadilo, jak příběh ovládají ženy, které jsou až nepřirozeně mocné, vychytralé a nezlomné a muži tam jsou... K čemu vlastně? Příběh je tím hrozně nevyvážený. To mě trochu mrzí.
A další je pak Tamlin. Vůbec do toho příběhu nezapadá. Jakoby byl odtržený od původního příběhu a teď se ho sem snažila horkou jehlou nějak vmněstnat. Také měl své světlé momenty, kdy by bez něj všechno skončilo v pekle. Ale jinak... Jakoby si autorka uvědomila, že z něj v předchozím díle udělala zbytečně velkého ničemu, antikrista a teď se jí to nehodilo do krámu, tak se ho snažila trochu napravit.
Nicméně jsem si užila opravdu pohádkovou jízdu a i když konec dokonale završil očekávání, zároveň nechal otevřená dvířka vývoji několika postav a jejich vzájemných vztahů. Stejně jako navnadil naší zvědavost na další směřování Prythiamu. Takže se už moc moc těším na Frost And Starlight :-)
Velmi zvláštní kniha. Celou dobu jsem se snažila odhadnout, co je vlastní podstatou příběhu. Láska? Přátelství? Prohlédnutí? Žít šťastně až do smrti?
Sofie je krásná, na první pohled milá a zdvořilá, Agáta chodí jako strašák, je jízlivá a protivná. Zdánlivě je jednoduché určit, kterou školu budou navštěvovat. Ale postupně shledáváme, že nic není takové, jaké se na povrchu jeví. Žáci ze školy dobra dokážou být pěkně zlomyslní, žáci ze školy zla zase naopak milý a soucitní. Jedni se učí, jak získat svůj šťastný konec, druzí jak porazit svou Nemesis a obrátit konec pohádky ve svůj prospěch.
Zprvu jsem nad knihou moc dumala a brala ji jako pohádku. Přistupovala jsem k ní jako k Harry Potterovi a to byla velká chyba. Nejde o to projít školou a uvést se do nového života. Podstatou příběhu je ukázat, že zlo plodí zlo a ošklivost a dobro zase dobro a krásu. Že ten, kdo věří, že je ve své podstatě zlý, se jím skutečně stane. Že i když je někdo namyšlený, zneužívá přátelství druhého a jeho duše se zdá černá, nemůže být nikdy skutečně špatný, pokud pevně věří ve svou dobrotu.
Jakým způsobem vnímáme sami sebe, tak nás vnímají i ostatní. Záleží, pro co se rozhodneme a to v životě budeme mít. Dobro a zlo nejsou jen černobílými pojmy. Když Sofie pláče a říká Agátě, že nechce být zlá, Agáta ji utěšuje slovy: "Ty nejsi zlá. Ty jsi člověk."
Neskutecne, naprosto neskutecne. Tech 650 stran uteklo jako nic. Docetla jsem a klepou se mi ruce, chtela bych křičet, smát se a delat stojky, jen abych ze sebe dostala tu emoční nálož, kterou ve me kniha zanechala.
Autorka se nebojí naservírovat čtenáři opak toho, co by čekal, totálně otočit, vyždímat a zase narovnat linii pribehu, tak, aby se láska změnila v nenavist a nenavist v lásku. Ani v zivote neni nic černobílé a o to pribeh nabírá na skutecnosti. Prvni dil byl převyprávěním krasne pohadky okořeněný o hruzu a des. Druhy dil se vydava za hranice pohadky a tvoří pribeh o to pravdivější.
Cekani na závěr bude nekonecne.
Tentokrát to bylo hodně filosofické. Trochu ospalé, ale po předchozím nadupaném díle přišlo takové zklidnění vhod.
Tohle jsem si moc užila. Knížka odsýpá mílovými kroky, inspektor je vždy krok před čtenářem a ten nemůže odtrhnout oči, aby s ním mohl srovnat krok. Celou dobu jsem tajně doufala, že vrahem není ten, kdo si myslím. Do dalšího dílu bych se určitě s chutí vrhla i bez tajemného dění na pozadí kolem agenty Nicholové. Také vás tak rozčiluje, když si zahraniční autoři pletou Čechoslováky s Rusy?
Paráda, naprosto přesně splnila má očekávání. Mám ráda detektivky jako takové, profilování postav, sbírání důkazů a dedukci, ale nerada se bojím. Z tohoto hlediska to bylo to pravé - žádné napětí, žádný stres, jen seznamování se s obyvateli malého městečka a pomalé odkrývání jedné části za druhou. Vraha jsem odhalila asi tak ve třetině knihy, ale spíš díky dojmu, ta postava mi byla krajně nesympatická a nijak očividně se na ni neukazovalo, než díky střípkům stop. Další knihy ze série si určitě nenechám ujít.
Musím říct, že to bylo osvěžující. Asi by nebylo na škodu to trochu seškrtat, ale autorka má asi dojem, že napsat cokoli pod 500 stran je pod její úroveň, tak jí tu radost dopřejme. Trochu jsem se toho děsila, ale Chaol mi nikdy nevadil, naopak, byl tím nejlidštějším elementem. Poznali jsme tolik nových zajímavých postav, že nebyl čas dumat nad ztrátou těch starých. A tak namísto Aelin Mistryně Překombinovaných Plánů tu máme dvorské intriky, zcela jiný svět do něhož zlo teprve proniká. Dává nám to zcela nový pohled na válku, kdy vidíme, že není nejlepším nápadem všechno spálit na uhel a na troskách vybudovat znovu, že je stále za co bojovat. A také získáme několik klíčových informací, které je třeba rychle donést na sever. Myslím, že až Chaol zjistí, že na něj na severu nečeká Aelin, bude to dost nepříjemné.
Tak se těšme na poslední díl, kde už se snad všechno uzavře (jinak mi knihovna asi praskne ve švech). V této sérii je rozpracovaných tolik dílčích příběhů, opravdu doufám, že každý z nich se dočká konce, jaký si zaslouží. Je tolik vedlejších postav, které jsem si oblíbila více než Aelin, a netrpělivě čekám, jaký osud si pro ně SJM připravila.
Tak tohle bylo neskutečné zklamání. Z Papírové princezny jsem byla nadšená, druhý díl už byl takový "aby se to tedy nějak dořešilo", ale tohle? Totální spatlanina. Ty tam byla hrdinka, která se ničeho nezalekne, dokáže si se vším poradit a hlavně nefňuká. Najednou skáče, jak tatík píská a její snaha hrát si na detektiva, to si už totálně seděla na mozku. Od začátku se dalo předpokládat, jaký bude závěr, ale ona se musela zuby nehty držet svého přesvědčení, přestože postrádalo jakýkoli logický základ. A Royalové sami akorát seděli na zadku a fňukali, což bylo ještě bolestnější. Dočetla jsem to z povinnosti, ale zatímco k prvnímu dílu se určitě ráda vrátím, toto už nikdy více.
Toho, kdo navrhl tu obálku, by měli poslat do uranových dolů. Budí dojem sladké, ztřeštěné, jednoduché romanťárny. Nic by nebylo dál od pravdy. Dobrá, Josh byl možná až moc sladký, ale celá kniha je spíše vážná, místy melancholická, o hledání vlastní hodnoty. Plná emocí, které ale člověka nepřeválcují, takže si může vychutnávat i ty drobné sarkastické momenty.
Wow... Zase mě dostala. První, co mě zaujalo, jak je kniha strukturovaná. Miles žije minulostí, proto jsou jeho kapitoly retrospektiva. Nejprve jen tak čtete o jeho životě a pak se začínáte bát, co bude, protože víte, že jeho příběh nemá happy end. Tate je jeho přítomnost, jeho spása, takže její vyprávění probíhá v současnosti.
Je tam spousta sexu. Ale není to moc. Není vlastně ani "erotický" Je to Milesův způsob komunikace, jediná chvíle, kdy je naživu, kdy pro něj existuje "teď", protože jinak je jeho život pouhé nežití od "tehdy".
Zdá se to jako klišé erotických romancí - životem narušený muž, kterého změní jeho famme fatal. Ale Hooverová nepíše erotický román. Pálí do nás porce emocí v čím dál tím větší míře. Zalije nás přílivová vlna a než stihne ustoupit, přižene se ještě větší. A další a další až není nic než rozbouřené nitro, oči přilepené ke stránkám a stisknuté palce.
Celá kniha trvá jen pár hodin, ale všechny ty pocity zůstávají ještě dlouho potom, co zaklapneme poslední stránku.
Miluju její knihy. Nejsou pro pobavení, odreagování, o tom něco se dozvědět. Jsou o tom něco prožít, něco cítit, nechat se unášet na vlně a plout.
Zajímavé prolínání rovin jak v prostoru, tak v čase. Zajímavý náhled do historie a společenské situace v Quebeku. Požitek mi trochu zkazilo, že jsem si následující díl přečetla před tímto. Už to nikdy neudělám ✌
Nádherný příběh z krásného prostředí. Neskutečná příroda, úžasní lidé, romantická linka je zřejmá od druhé kapitoly, ale vůbec to neubírá kouzlu. Zápletka s televizním štábem mě dost rušila, vlezle narušovala onu hřejivou atmosféru, ale nakonec dávala dokonalý smysl.
Vzhledem k tomu, že Island je už několik let moje "must see", naprosto neobjektivně přiznávám, že tento příběh byl pro mě z celé série nejhezčí.
Knížky jsem četla napřezkáčku a tenhle díl se mi líbil nejvíc. Asi už jsem neměla taková očekávání, jako zpočátku. Ale narozdíl od prvního dílu, který byl celý upocený a třetího, kde jsem skřípěla zuby, byl zdejší romantický taneček příjemný.
Touhle knihou jsem měla začít. Doplňuje předchozí a ač je podnadpis podle mého názoru trochu nešťastný,nejedna se o typ knížky "15 kroků k dokonalému štěstí". V mateřství se máme tendenci tak trochu ztrácet na úkor svých milovaných a je dobré připomenout si kdo jsme a co potřebuje proto, abychom byli v pohodě. Protože klidná a vyrovnaná máma znamená klidné a vyrovnané dítě. Velmi jsme ocenila podrobnější rozbor toho, co pro který typ znamená stres, jaké jsou důsledky stresové reakce a jak se z toho začarovaného kruhu vymotat. A že se nemusím cítit špatně, když nejsem tak akční jako jiná maminka, protože být akční prostě nemám v povaze :-)
Milé, nenáročné, čtivé psané. Na konci jsem se sice samou sladkostí málem rozpustila, ale někdy je taková kniha přesně to, co člověk potřebuje
Přesně ten typ knížek, které stojí za to číst. Žádná prvoplanová romantika (i když tato zápletka byla jasná téměř od začátku). Ale krásně popsané prostředí, že máte hned chuť na dané místo vyrazit. Postavy nenásilně projdou pozitivním přerodem - o tom je radost číst, protože kdo někdy neuvázl v nějakém stereotypu. Hned mám chuť přestavět byt, vypít u toho spoustu kávy a jít si koupit novou lampu a polštáře... A samozřejmě svíčky :-)
Nene, tohle nemůžu. Ani ji nebudu hodnotit, neboť jsem se nedostala za 100 stran. Ačkoli mám moc ráda YA, zjišťuju, že na něco už jsem opravdu moc stará. Románek psaný dle mého tak pro patnáctileté slečny už nezvládnu. Kdybych měla ještě jednou přečíst slovo "trapný", tak se nejspíš osypu. A holčička, která sice svého otce a jeho rodinu nesnáší, ale chce se opalovat v Kalifornii, tak se bude snažit být milá a stěžovat si, co jí to stojí úsilí, opravdu nezíská mé sympatie ani soucit.
Tento už mě nebavil tolik, jako předchozí. Jak mě v minulé knize přišla Izzy zajímavá, tady zůstal její potenciál ležet ladem napovrchu. Chápu, že nechtěla ohrozit jejich přátelství, ale její chování vůči Willovi bylo dost zkratkovité a ustrašené. Will mi byl celkově nesypmatický, lamač dívčích srdcí bez jakékoli hloubky se jednoho dne probudí jako Šípková Růženka. Asi jsem po první knize čekala příliš.
Tentokrát mi to nějak nesedlo. S Minou jsem si absolutně nerozuměla, vůbec spolu nejsme kompatibilní. Čtení samotné mě spíš nudilo než těšilo. Už je to celé takové ohrané, slabé a nudné, jakoby autorka nevěděla, co vlastně ještě psát.
Každopádně jsme se dočkali i úvodu k Irsku a tam se určitě také vypravím.
Trochu jsem se bála, protože Asii obecně moc nemusím. Ale příběh byl stejně magický a milý jako ostatní, určitě mnohem lepší, než Chorvatsko. Další kniha,ke které se budu ráda vracet.
Dodatek: spousta považuje Fionin problém za dětinský, ale kdo zná někoho s plachou a uzavřenou povahou, ví, že tito lidé potřebují harmonii s okolím. Pokud jí okolí dalo najevo, že její počínání bylo směšné a trapné, bylo to pro ni mnohem důležitější, než reálná hodnota toho okamžiku. Takže její krunýř byl naprosto pochopitelný a korespondoval s její povahou.