Arkagas
komentáře u knih

Kniha ve formě krátkých fejetonů, a la zápisky z deníku týkající se běžného života ženy - snění, studu, lásky, strachu, pokory, bezmoci, naděje, vzpomínek a rodiny jsou velmi čtivě napsané, že se u nich člověk nejen zamyslí, ale velmi často i zasměje.
Někteří možná konečně pochopí, že i slavná herečka je doma jen obyčejná žena a máma od rodiny, která nejraději lenoší v teplákách na gauči a která sice sní o tom, jak by mohl obyčejný den s malými dětmi vypadat, ale většinou to není pravda.
Toto je kniha, kterou by si měla přečíst každá žena - at už matka, nebo nematka, protože pro obě kategorie je tady hromada myšlenek, které za to rozhodně stojí.
Jako bonus je kniha prostě nádherná - obrázky Aňiné sestry, které ilustrují celou knihu jsou nádherné a dodají úsměv na tváři.
Oceňuji taky pár zadních volných stran k vlastním poznámkám a vydání s vázáním na gumičku, kdy kniha vypadá opravdu jako deník.
Celé tohle dílko je krásné a já jsem si ho zamilovala na už na 1.straně.
Dostává u mě čestné místo v knihovně a jedná se pro mě zatím o nejkrásnější ženskou literaturu za rok 2020 :)


Ano prosím! Zaklínač ve své typické podobě. Vyprávění o vysvobození Strigy, kterou proklel Ostrit, neboť nemohl překousnout že jeho milovanou si přivlastnil její vlastní bratr. Z Ciri je už dospělá dívka, která jede s Geraltem zabít další strigu, ale to se nelíbí Yen, a tak jim vymýšlí jiný úkol. Jenomže Ciri má vlastní hlavu. A celé to spojuje klučina Elid, který má schopnost měnit se ve vránu a jeho prokletá sestra. Za mě nejlepší ze tří komiksů, které jsem měla možnost přečíst - ale možná je to mou posedlostí strigama :))


(SPOILER) Kde začít.. prý jedna z nejlepších hororových knih - vážně? Tohle opravdu ještě někoho vyděsí? Příběh je fajn, klasické téma starého strašidelného domu, kde se děje něco temného.. co mě ale mile překvapilo je to, že to nejtemnější se odehrává mimo dům - hurá! konečně nějaká změna. Pointa příběhu je super, i když vcelku dost přitažená za vlasy - SPOILER - mrtvola pohřbená v hrobě, které dodává energii měsíční světlo a životy lidí, které zabila - no, trošku to zavání zombie apokalypsou, než duchařinou, ale sem to sedlo. Celkově je to kniha čtivá, všeho všudy jsem jí přečetla asi za 4 hodiny na jeden zátah - a to je ten problém, není tam prostě nic, nad čím by se člověk pozastavil a řekl si waw! nebo obracel stránky zpět. Možná je to určené pro jednodušší čtenáře, ale pro mě jako skalní fanynku Kinga a jiných hororových spisovatelů je to až moc prvoplánové. Skvělé hodnocení má ale ode mě kocour Wolfgang, který to měl vše na háku. Dalším dílům dám nejspíše v čase šanci, ale nutně je nepotřebuju, počkám si zase na nějakou akci :)


(SPOILER) Jelikož je Perunova krev moje oblíbená série, je skvělé číst oba díly hned za sebou. Řekla bych že druhý d je ještě víc našlapanější než první, protože tady se na scénu dostává sám Perun a Martin Fridrich musí projít výcvikem, aby byl schopný se s ním vůbec setkat. Praha se mezitím mění na apokalyptické město, kde lidi ovládá šílená bohyně Chors, po obloze lítají běsi a obsluha na benzínce kdesi před Prahou si myslí, že se jedná o židovské spiknutí. Ano, tohle je prostě FK ???? tohle se nedá převyprávět, tohle se musí přečíst.
Nutno podotknout, že slovanské bohy a jejich vlastnosti FK opravdu prostudoval a tak se vlastně člověk co o nich moc neví i lecos přiučí, ale opět, je nutné to brát s rezervou :) Série Perunova krev je prostě akcí nabitých necelých 600 stran, které ani nevíte, jak jste přečetli. A bonusem je samozřejmě to, že se jedná o našeho autora, který je v civilu naprosto normálním chlapem.


Další skvělá Nesbovka, která se hezky vrací v určitých momentech ke sněhulákovi. Některé pasáže mi přišly zbytečně zdlouhavé, ale jako celek působí kniha zase skvěle. Opět se jedná o vyšetřovací jízdu na plné obrátky a opět sledujeme jak se postava Harryho Hola mění a jak bojuje se svými démony. Za mě 4 hvězdy.


Výborný thriller, který Vás chytne a nepustí a i to i přesto že máte pocit že stále fandíte Judžinovi, tudíž potencionálnímu vrahovi a do konce knihy nevíte jestli to co se mu odehrává v hlavě je pravda nebo ne.
Kniha je hodně psychologická, vrací se k celému Judžinovu životu, kde nakonec není nic tak, jak se ze začátku zdálo a do samého konce Vás drží v pozornosti.
Děj má spád, kniha ubíhá rychle, není rozvleklá a je jasným důkazem toho, že jihokorejští spisovatelé a spisovatelky vážně psát umí. Tahle kniha je jedna velká psychologická jízda.
Hodnocení: 9/10


Chcete horor, kde se snoubí stará Pensylvánie, osamělý sirotčinec, kde se ne všichni chovají dobře k chlapcům, mrazivou zimu a do toho řádění démonů? Tak si přečtěte tuhle knihu.
Ano, možná to není převratné dílo svojí kategorie, ale jestli něco Philip umí skvěle, tak je to budování atmosféry a napětí a skvělé popisy, které Vám zaručí, že se budete cítit tak, jako byste tenhle příběh prožívali na vlastní kůži.
Sirotčinec je sice v první řadě horor, ve kterém se probouzí zlo, ale také je to příběh o dospívání na pokraji společnosti, budování přátelství a lásce.
Zlo se tu vžívá do malých chlapců, což dodává knize opravdu hororový ráz, jelikož jestli je něco děsivé, tak jsou to za mě prostě vraždící děti.
Philip píše knihy, které se mi umí strefit do noty, už jeho Sacculina mě dostala do kolen, byť se jednalo o krátkou novelu. Sirotčinec je sice obsahově mnohem větší, ale přesto ho přečtete velmi rychle.
Na konci knihy je navíc s Philipem skvělý rozhovor, který mi potvrdil, že je to člověk na stejné životní notě jako já.
Jediné mínus, které bych našla je snad jen to, že v celém příběhu není zmíněno o jaké démony se jedná. Padne tu jen věta: "je nás mnoho", což mě osobně moc neuspokojilo. Knize to ale plusové body rozhodně neubírá.
Moje hodnocení: 9/10


na Těla jsem se těšila od doby, co vyšla. Obrovský hype kolem téhle knihy mě ale opět odradil a navíc byla stále vypůjčená. Po delší době se ke mě dostala a upřímně jsem čekala možná o něco víc. Téma téhle knihy je rozhodně rezonující a aktuální, nicméně nějaký obrovský přesah a waw efekt se u mě nekonal. Začátek knihy slibuje jízdu na pomezí brutality, uvědomění si svých těl a náhledu na ně. Postupně se ale opět dostáváme na půdu problémů rodinných a přátelských vztahů, které tu byly už milionkrát. Klára Vlasáková se rozhodně pustila do tématu, ze kterého by se dalo vytěžit mnohem víc, ale bohužel mi tu něco chybělo. Těla jsou rozhodně zajímavá kniha, která stojí za přečtení, ale doma bych ji nutně nepotřebovala.
Moje hodnocení: 7/10


opět moje typické "čtou to teď všichni, takže si to přečtu tak za rok" a splněno. Kill Creek rozhodně není nic převratného ve svém žánru, ale má skvělé momenty. Už to, že se jedná o 4 spisovatele hororu, kteří stráví společný čas v domě a které máme možnost poznat nejen z tvůrčí, ale i osobní stránky je fajn. Druhá věc je, že tu autor nenajíždí prvoplánově na slasher hned od začátku, ale i tak se ho na konci dočkáme. Atmosféra se buduje postupně, a spíše než strach si knížka buduje atmosféru ve smyslu "bude Vás zajímat, co kdo prožívá". Ano, 100-150 stran by se dalo ubrat, ale mě pomalejší děj a rozvleklé pasáže obecně nevadí, takže jsem si ji užila i tak. Kill Creek je příjemná záležitost plná lidských osudů, vzdává holt hororovému řemeslu a rozhodně je to kniha, u které jsem si příjemně odpočinula. Pokud by tohle někdo dobře uchopil, byl by to skvělý film.
Moje hodnocení: 8/10


Povídky Ramseyho u nás vychází v tomhle vydání vůbec poprvé a já naprosto chápu, že pro někoho je t čtení náročné, které mu nesedne. S ohledem na dobu, ve které ale vznikaly je to soubor víc než dobrý a každý člověk věnující se žánru hororu ho zcela jistě ocení. Nečekejte potoky krve, nebo brutální násilí, ale plížící se nejistotu, která může ovládnout i Váš strach.
Klasicky jako v každé antologii se tu najdou silnější a slabší díla, ale to všechno už je na vnímání čtenáře.
Moje hodnocení: 8/10


(SPOILER) Dva bratři, otec a kapitán na rybářském člunu odhodláni si užít hezký společný čas. Místo toho se ocitají na hlubokém moři, kde se začínají dít divné věci a na loď začínají útočit vilejši. Ti ale postupně táhnout loď ke dnu, jako obrácený ledovec, kapitán umírá a do snů se vkrádají noční můry o umírající matce a mořských organismech, které ji sežraly zevnitř. Boj o život začíná...
Sacculina je novelka o pár stránkách, ale obsahem strčí lecjaký rozsáhlý román do kapsy svou skvělou hutnou atmosférou, která Vám nedovolí přestat číst. Je až zarážející, jak z korýše jako je Vilejš lze dostat tak hororovou a ponurou atmosféru plnou šílenství. Troufám si říct, že pro milovníky korýšů a moře může být tahle novelka víc než znepokojující, nic to ale nemění na tom, že můžeme Gnómu poděkovat za to, že tohle rané dílko Phillipa vydal, protože je to skvost.
Povinnost pro všechny čtenáře hororu :-)
Moje hodnocení: 10/10


Krásná velkoformátová záležitost, která v sobě textově a obrazově obsahuje výcuc těch nejlepších věcí z menších vydávaných knih Davida Daye - jedná se o knížky vázané v imitaci kůži - Tolkienovi hrdinové, bitvy, Hobiti atd... Pro tyhle knihy byly osloveni umělci, aby vytvořili ilustrace, které budou doprovázet texty o Tolkienově světě. Tak nějak jsem myslela, že tahle kniha je dalším počinem, ale jedná se vlastně jen o souhrn toho nejlepšího/nejdůležitějšího a o účelně velký formát, aby na něm ilustrace - černobílé i barevné řádně vynikly. V Knize najdeme mezi ilustrátory i dvě česká jména, což je skvělé a čtenáře to potěší. :)Pro znalce světa PP je to taková milá záležitost na prolistování, pro lidi nepolíbené je to kniha, která příjemně a nenásilně tenhle svět přiblíží.


(SPOILER) Wallace byl velké právnické zvíře a za života neměl jediného kamaráda. Když zemře na infarkt hned po tom, co z kanceláře vyhodí svou nejlepší zaměstnankyni, skončí jako pozorovatel na svém vlastním pohřbu, kde se pozná s Mej - svou smrtkou. Ta ho odvádí do čajovny Cháronův přívoz, kde je každému nově příchozímu nabídnutý šálek čaje převozníkem Hugem. Jedná se o podnik, kam chodí na čaj a pečivo i smrtelnící a málokdo z nich tuší, že tu nejsou sami.
Každý zde má svůj vymezený čas, ve kterém má pochopit, že smrt je jen další cesta a ne konec, a následně projít dveřmi ve třetím patře, které ho zavedou tam, kam patří.
Wallace tu díky Mej, Hugovi a ostatním pochopí, že za života byl opravdu nesnesitelný šmejd a brzy se ze všech stávají přátelé. Jenže všechny zde přítomné vede ještě jedna bytost - manažer. Ten se zjevuje ve formě jelena, nebo malého chlapce a má na starosti veškerou tíhu i krásu smrti.
I ve smrti totiž lze najít naději.
Tahle kniha Vás rozbije na milión kousků a pro mě jako člověka pracujícího roky v čajovně to byla povinnost.
I když se jedná o queer román, tahle dějová linka je tam hodně okrajově.
Knížka je spíše o pochopení smyslu života, o zamyšlení se nad tím, jak žijeme ten svůj, o lásce. naději a o tom, že po smrti na nás ještě čeká velké dobrodružství.


Ostrov je kniha, kterou jsem viděla u spousty lidí a strašně jsem se těšila, že si ji přečtu. Konečně na mě vyšla v knihovně řada a já děkuju. Je to kniha, ze které byli čtenáři na jedné straně naprosto unešeni a na straně druhé zklamáni, protože čekali od příběhu úplně něco jiného. Já šla do knihy naslepo, nečetla jsem anotaci, nezjišťovala jsem o co se jedná a musím říct, že to, co jsem dostala naprosto předčilo moje očekávání čehokoliv. Je to kniha, ve které se prolínají nejen příběhy, ale i postavy. Láska a nenávist, odhodlání, zrada, smutek a naděje. Je to kniha místy pohádková, místy velmi nepříjemná. Ostrov je místo uzavřené, na kterém ožívají pradávné legendy a jejich postavy. Některé jsou skutečné, jiné ne. Kdo ale ví, co je pravda a co lež? Rozhodně to není kniha pro každého a já naprosto chápu, že je to kniha, kterou mnoho čtenářů odloží. Pro mě je to ale skvost a nutnost přečíst si všechny knihy od Biancy. Děkuju za tuhle nádheru, kterou jsem dala na posezení, protože se od ní nedalo odejít.
Moje hodnocení: 10/10


Muž, který spadl na Zemi je kniha, která Vás buď absolutně pohltí, nebo Vás bavit nebude, nic mezitím. Já naštěstí zapadla do té první kategorie. Příběh mimozemšťana, který na Zem přilétá, protože chce zachránit lidstvo je sám o sobě moc hezký, ale pointou je tady něco jiného.. I přesto, že je z jiné planety, působí na něj život na Zemi svými těžkostmi. I přesto, že má obrovskou firmu a nedozírné bohatství a lidský svět mu leží u nohou, propadne alkoholu. A tak se protlouká na světě se skleničkou ginu v ruce, povídá si se služebnou, která je do něj zamilovaná, protože netuší kdo je a když ho zajme FBI, nemohou ho nakonec ani z ničeho obvinit, protože není právoplatným občanem U.S.A. Tahle kniha má obrovský přesah a byť sci-fi standartně nečtu, tohle mě bavilo moc. Je to vlastně i takový román o fungování dnešní společnosti z pohledu někoho, kdo ji vůbec nezná.
Moje hodnocení: 9/10


Kniha, po jejímž přečtení si uvědomíte, jak moc se tu všichni máme dobře, i přesto jakou vládu tam nahoře máme. Ve Venezuele zuří občanská válka, kdy se lidé snaží strhnout diktátora a jsou stříleni kdekoliv na ulici a to bezdůvodně.
Adelaida zůstává v tomhle pekle bez matky, která ji doteď svým způsobem chránila. Její byt je zabaven národní gardou jako sklad potravin a jediný způsob jak přežít, je vydávat se za svou zemřelou sousedku. V Caracasu bude nejspíš stále tma je kniha, která se zarývá hluboko pod kůži a nutí člověka přemýšlet. Nemá velký počet stran, přesto obsahuje důležité sdělení a myšlenky.
Moje hodnocení: 10/10


Vyprávění o lásce a pochopení svého bratra, který má autismus. Příběh rodičů a dítěte, které měli všichni za divné, nevyvinuté atd, protože v 80.letech se o autismu vědělo ještě tak málo. Citlivé vyprávění o tom, jak se rodiče porvali o kvalitní vzdělání svého sny a nehleděli na předsudky nebo kameny neustále házené pod nohy. Velmi příjemné vzpomínkové pasáže a krásné přiblížení toho, že i lidé s autismem mohou vést plnohodnotný život, pokud jsou dobře vedeni. Knížečka na jedno odpoledne, která ale za přečtení stojí.
Moje hodnocení: 8/10


Chtěla jsem si v knihovně půjčit nějakého Stephena Kinga a bohužel měli jen vše, co jsem už četla. Moje oko tedy padlo na tuhle klasiku, protože jsem si stejně chtěla odnést nějaké komiksy. Přečteno za jeden večer, a fajn. Příběh Amerického upíra jsem znala, ale knihu jsem v ruce nikdy neměla. Takže tohle je takové splnění mého velkého komiksového restu z pera Stephena Kinga. Co se mi na knize ale líbí úplně nejvíc je samotné úvodní slovo, ve kterém se Stephen svěřuje s tím, jak čerpal inspiraci od svého syna a znovu a znovu si četl jeho Zámek a klíč.
Upíři jsou moji, v jakékoliv podobě a už při čtení mi v hlavě vytanula myšlenka na to, že se zase musím podívat na komplet True blood.


Tuhle knihu bych nečetla, nebýt doporučení kamarádky, protože je to přesně ten typ knihy, která zapadla díky obálce. Ta totiž až nebezpečně připomíná obálky strašidelných domů od Darcy Coats, se kterou jsem si nesedla a po dvou jejích knihách nemám ani chuť číst další. Wakenhyrst, jak se kniha jmenuje v originále není horor - i tady je obálka matoucí, ale skvěle vystavěný gotický příběh o rozpadu několika osobností a o rodinném drama odehrávajícím se v jednom domě na pokraji močálů. Co tu straší? Duchové, nebo spíše rodinná minulost, která je úspěšně po několik desetiletí skrývaná? To už musíte zjistit sami. Kniha se čte jedna báseň, příběh graduje s každou stránkou a postavy jsou tak reálné, že budete mít pocit, že je znáte. Jako bonus zde nechybí úžasné popisy mlhavých močálů, bažin a příběh jednoho ptáčete. Tohle je opomíjená lahůdka pro všechny fanoušky gotických příběhů zasazených do staré Anglie, do domů, kde vržou schody a kde se skrývá tajemství děsivější, než kdejaký duch.


Kniha moudrosti, kterou všichni známe a přesto je potřeba si ji připomínat. Kniha, která má příběh, ale zároveň ji můžete otevřít na jakékoliv stránce. Kniha, která je v každém případě pohlazením na duši - ať už texty, nebo jen ilustracemi.
Ano, jedná se o knihu, kterou přečtete za 15 minut, ale především se jedná o knihu, ke které se třeba se vracet.
Ostatně přátelství malého chlapce, krtka co miluje dorty, koně, co umí létat a lišky, která je prostě svá mluví za vše.
Moje hodnocení: 9/10
