Arkagas komentáře u knih
Zola - věčné téma. po téhle knize jsem po letech sáhla, protože ji dostala dcera jako povinnou četbu. U Zoly se čtenáři dělí na dva tábory - buď je baví, nebo je k smrti nudí, protože jeho obsáhlé dlouhé popisy jsou fakt unavující.
Břicho Paříže je ale kniha, která umí sice pohladit na duši a kde hlavnímu hrdinovi držíte vlastně celou dobu palce, ale platí zde to, že Vás bude strašně v některých pasážích nudit. Je potřeba uvědomit si, že vznikla v roce 1885 nebo kolik a její literární forma tomu odpovídá.
Zola je proslavený hlavně díky tomu, že své romány psal podle toho, co v té době viděl, nevymýšlel si romantické představy, ale chodil po Francii a sledoval. Takže ano, pokud máte rádi historické knihy, které Vám přiblíží danou dobu, je cokoliv od Zoly skvělé. Břicho Paříže rozhodně není špatná kniha, čte se dobře, ale je opravdu rozvleklá a plná posisů tržnice Halle. A silně ji nedoporučuji číst, pokud máte hlad :)
Za mě má Zola ale rozhodně lepší knihy. Nicméně, nelituju, že jsem ji četla znovu.
V prvé řadě - autorku znám osobně a díky tomu, jaký skvělý člověk to je, mi bylo ctí podpořit vydání téhle knihy a splnit jí tak alespoň jeden ze snů, stejně jako to udělala hromada dalších přátel a známých. Co je ale fakt je to, že kniha je žánrově absolutně mimo můj čtecí rozsah - jedná se totiž o YA román, kterým se většinou vyhýbám obloukem, protože to jsou knihy, které mi přijdou neustále "na jedno brdo" a ničím Vás nepřekvapí. A to je důvod, proč se mi Být s tebou líbila - a to hodně, i přesto, že je, jaká je.Příběh Maddena a Vajy je sice typicky klišoidní a románový a přesto má skvělou přidanou hodnotu v tom, že oba dva mají své soukromé démony, které se snaží z počátku před sebou skrýt, ale když se s nimi svěří, obrovsky se jim uleví. Je to sladký příběh mladého páru a místy mi to připomínalo začátek mého prvního vztahu, který byl taky protkaný démony a Vaje i Maddenovi jsem v podstatě absolutně rozumněla. Kniha má spád, rozhodně se u ní nebudete nudit a kratší formát ji absolutně sedí. Ann ukázala, že spisovatelská poloha ji sedí, není ji cizí a její vyprávěcí jazyk je mnohem lepší než některých autorů bestsellerů, kteří by se od ní mohli učit. Ve společnosti téhle knihy jsem strávila jedno hezké odpoledne a i když jsem měla místy slepené zuby k sobě tou obrovskou dávkou sladkosti a lásky, musím říct, že se k ní ráda ještě někdy vrátím a hrdě ji zařazuji do poličky českých autorů. Moje hodnocení: 7/10 :)
(SPOILER) Kniha, která Vás dokonale přesune na pražský Žižkov v době normalizace, do míst, kam se někteří báli chodit i za světla, nebo naopak do míst, kde Vás vždy vítali s otevřenou náručí. Pavlačové domy se záchody na chodbě, přátelství, láska, nenávist a jedna třída základky, kde se sešli absolutně rozlišní spolužáci. Doba, kdy bylo normální zavírat kluky za rvačky do blázince a jejich rodiče za černý nákup do vězení. Doba, kdy bohatí náctiletí chtěli vykrádat své rodiče, protože věděli, že majetek je pojištěný a veksláci by jejich zboží vzali hned. A doba, kdy bylo těžké se kamkoliv hnout bez esenbáka v zádech. Simona Bohatá napsala dokonale syrovou a ryzí prózu, kterou asi nepochopí všichni, ale Ti, kteří mají rádi Prahu a znají nynější Žižkov ji jistě ocení. Nevěděla jsem, co mám od knihy čekat a dostal se mi do rukou skvost, o kterém budu ještě nějakou dobu přemýšlet.
Moje hodnocení: 9/10
Tak tohle byla jízda. Autora jsem doteď neznala, a když na mě vykoukla v knihovně tahle kniha, zaujala mě hlavně krátkými kapitolami a obálkou. A světe div se, další počin, díky kterému můžeme říct, že Češi prostě psát umí. Příběh otce, který se ocitne v bezvýchodné situaci a tak jediné, co mu zbývá je vzít svou dcerku a společně se dostat k babičce a dědovi tak, aby je nikdo neviděl. Cesta ale trvá pár dní a vede přes les, kde oba musejí spát i jíst a postarat se sami o sebe. Ona vídá ve snech svou mrtvou maminku, on vidí ve tmě své démony. Je to svižné, rychlé, místy dost krvavé, děj se ani na chvilku nezastaví a místy budete koukat s otevřenou pusou. Trošku mi to místy připomínalo Kinga, ale jen v pár větách.Celkově jsem knížku dala za 2 hodiny a to myslím dost vypovídá o tom, že za přečtení rozhodně stojí! Skvělý originální a neotřelý český thriller, který by si zasloužil trošku víc propagace :)
Moje hodnocení: 8/10
Po fenoménu Moudrost vlků, která je nádherná nás Elli mile překvapila touto knihou, která chytí za srdce každého pejskaře, ale i jen lidi, kteří mají psi prostě rádi.
Elli nás provází životem starých psů pomocí její 13 leté fenky Shiry, díky které se naučila dlouho spát, užívat si každé dobroty, nespěchat, milovat své okolí a radovat se a bláznit kdykoliv se Vám zachce. Protože každý starý pes je náš učitel. Většinou jsme s ním prožili jeho mládí, někdy i dětství, ale stáří tráví u našich nohou, u nás v posteli a jsme pro ně středobod vesmíru. O tom, jak je život se starým psem jiný - náročnější, ale zároveň krásnější, otevřeně o umírání a naší odpovědnosti netrápit své milované. O tom, kdy je ten správný čas, ale především o tom, že užívat si každou minutu s naším psem je v pořádku, protože má na světě bohužel oproti nám tak málo času.
Nádherná, dechberoucí kniha, u které jsem si slušně pobrečela.
Moje hodnocení: 10/10
(SPOILER) Knížka, která byla hodně vidět na ig a všichni ji s nadšením chválili. Musím přiznat, že do nějaké strany 70 jsem byla odhodlaná ji odložit a nedočíst, protože jsem absolutně nechápala, co mám vlastně v rukou. Matka Pelyňa, otec Aloe, do toho malá Džemy, oživlý obraz, nestvůra, andělé a monstra. A pak se najednou ukázalo to, o co v téhle knize jde. A přikláním se na stranu všech, kteří říkají, jak je kniha skvělá. Je to totiž něco, co byste nečekali, co překračuje hranice a co tu žánrově opravdu chybí. Psát o problematice zneužívání formou fantasy, ale zároveň tak, že to ve Vás zanechá hluboký dojem není jednoduchá disciplína. A Akwaeke má dokonalý styl, který Vás prostě chytne za srdce. Nakonec jsem knížku zhltla téměř na jeden zátah a musím složit hlubokou poklonu.
Moje hodnocení: 9/10
(SPOILER) Původně jsem čekala thriller na úplně jiné úrovni, ale dostalo se mi skvěle zpracovaného psychologického thrilleru, který je spíše takovou sociální dystopickou sondou.
Island se jednoho dne ocitne absolutně odstřižený od ostatního světa a byť si všichni z prvu myslí, že se jedná o dočasnou záležitost, opak je pravdou. Není elektřina, internet, ztrácí se letadla a lodě a to vše se snaží dát dohromady premiérka, která se postupně dojde na to, že přežije jen islandská krev a do toho všeho se zamotá ještě rasová nesnášenlivost a likvidace lidí. Na druhé straně sledujeme osudy virtuoźní houslistky, která jako jediná přežila atentát na koncertní halu, jejíž dcera se dává dohromady s drogovým gangem, který obývá staré obchodní centrum. Lidé musí znovu začít rybařit a hospodařit s tím málem, co jsou schopni vyprodukovat na Islandu.
Knížka je svižná, hodně k zamyšlení, ale strašně mi tu chybělo nějaké vysvětlení toho, co se vlastně stalo - co okolní svět, jestli zanikl taky, nebo byl jen odstřižen atd..
Na druhou stranu tady člověk může skvěle rozehrát svou fantazii.
Druhá kniha od autorky Dívky ve vlaku, která se stala fenoménem. Nečetla jsem ji, neviděla jsem ani film a tak nemohu soudit předešlé dílo, ale když jsem viděla Do vody na Bokktooku za 29,- Kč, neodolala jsem a těšila se na skvělý, svižný thriller. A opak je bohužel pravdou. Jestli něco Paula Hawkins skvěle umí, tak je to psát o ničem xy stran. Tuhle knížku jsem přetrpěla a to doslova - četla jsem ji přes týden, musela jsem přeskakovat strany a nezanechala ve mě absolutně žádný dojem. Aneb jak příběh o sebevraždě, která byla úplně zbytečná a o tom, co si o ní myslí ostatní z vesnice roztáhnout na 416 stran drobným písmem. Ta kniha mě neoslovila absolutně ničím bohužel a už jí zaplaťpánbůh nemám ani doma. Chápu, že někteří to mohou považovat za skvěle propracovaný thriller, mě to absolutně nesedlo a další její knihy rozhodně vyhledávat nebudu. Ale 100 lidí, 100 chutí :)
Les sebevrahů je kniha, na kterou jsem se těšila od jejího vydání a po přečtení mám takové meh pocity trošku. Aokigahara je reálný les v Japonsku, který je obestřený tajemstvím a jakousi mystikou kolem sebevražd. Příběh zasazený do jeho útrob je sice brutálně čtivý a nutí Vás to číst neustále dál a dál, ale závěr knihy mě úplně nenadchl. Skupina, která se rozhodne jít do tohoto lesa na průzkum a překvapivě se jí začnou dít divné věci je námět, který tu byl už 100x. Rozuzlení je sice originální, ale na mě už trošku moc přitažené za vlasy, stejně jako problémy, které skupina řeší během pobytu v lese. Ve výsledku - není to špatné, ale rozhodně existují mnohem lepší survival knihy.
Blog, který vycházel online přepsaný do podoby knihy plný skvělých ilustrací. Jednoduchá dámská oddechovka, při které se zasmějete, ale i zamyslíte. Bereniku i Mariku sleduju už roky a obě dvě mě pořád baví.
Kniha, která se ke mě dostala úplnou náhodou, po které jsem sáhla ve chvíli, kdy jsem nevěděla co číst a velmi mile mě překvapila. Není to thriller ve své klasické poloze, na jaké jsme zvyklí a přesto má neotřelou a zajímavou zápletku. Nenechte se zmást, únos slepého děvčátka tady není ta stěžejní linka. Je tu propracovaný příběh únosce, který potřebuje, aby se jeho oběť cítila jako lovená zvěř a k tomu přizpůsobí absolutně vše. Místy jsem se cítila jako bych v lese tisíce nožiček byla taky. Jediné co mě zklamalo je snad jen to, že běkteré živočišné druhy působící v knize byly absolutně mimo mísu - hlavně ti s 8 nohama... Ale to už je můj problém, jelikož jsem na pavouky zatížená :-D Celkově hodnotím kladně za motiv a děj knihy, který je ještě neokoukaný.
(SPOILER) Příběh, který vznikl před 40 lety a i dnes předčí mnoho jiných. V čem jsou Elementálové tak odlišní? Dalo by se říct, že hlavně v tom, že jsme dnes zvyklí na to, že zlo se plíží za tmy, provází ho zima, stíny a beznaděj. Tady se ale zlo blíží za jasného dne, kdy je venku hodně přes 30 stupňů a do očí Vás bije slunce. A přesto při čtení Elementálů nemáte pochyb o tom, že to, co se děje není dobré. Dalším obrovským přínosem knihy je to, že autor nazval zlo Elementály. Nejsou to duchové, démoni, zlé síly, přízraky, ani žádné jiné bytosti, ale Elementálové - stvoření z energie, o kterých nikdy nevíte jakou na sebe vezmou podobu, nebo kolik jich ve skutečnosti je. Nic to ale nemění na to, že mají vražednou sílu a vraždí rádi. Tenhle dnes už klasický gotický horor je skvělým a zábavným čtením, protože spojení viktoriánských domů a pláže se může zdát podivné, ale ve finále je prostě skvostné. A o tom by horory, stejně jako fantasy knihy měly být. Tady můžeme krásně sledovat fantazii Michaela, která je prostě skvostná, neokoukaná a jiná. A za re-vydání téhle krásky moc děkuju.
(SPOILER) „Jedno si vyber, mrcho!" Vrah a matka dvou dětí tváří v tvář, kdy z dětí přežije jen jedno. A to syn, kterého Maddie měla podvědomě vždy radši, i když se jedná o dvojčata. Začátek skvělý, ale v momentě kdy se příběh začal rozplétat a tím vlastně ještě víc zamotávat už to bylo místy hodně přitažené za vlasy. Maddie se probudí po 3 měsících v komatu s prostřelenou hlavou, z nemocnice ji unesene její manžel násilník, který se chová úplně jinak a přátelsky, takže mu samozřejmě věří a dcera nakonec není mrtvá a za vše si může Maddie sama. Bonus na závěr? Vrah není zahradník, ale velkou kladnou roli zde má soused. Styl psaní hloupoučký, jednoduchý, knížka sama o sobě asi dobře zamýšlená, ale skutek nějak utek.. od začátku mi bylo vcelku jasné, kam to celé směřuje a že v tom nemám hledat nějaký hlubší příběh. Jako něco nenáročného do MHD a na cesty fajn, vracet se k ní ale rozhodně už nikdy nebudu :)
Moje hodnocení: 6/10
IG: kniznisvetLu
městečko Derry, ve kterém v roce 1957 začíná série podivných úmrtí, ze kterých skupinka mladých kamarádů viní divného klauna Pennywise, který naláká malého George do kanálu a jeho tělo je posléze nalezeno bez ruky a v dost hrozném stavu. Scéna, kterou zná snad každý, i ten, kdo TO nikdy nečetl, ani neviděl. Tahle série podivných úmrtí má ale jedno společné - oběti před a během smrti vidí svůj nejhorší a největší strach. Někdo vidí vlkodlaka, jiný upíra, na někoho útočí Frankenstein či obrovský pavouk. Co je ale TO? Richie,, Eddie, Bill, Mike, Ben, Beverly a Stanley jsou přátelé, kteří proti TOMU bojovali už jako malí. Jediný Mike ale v Derry zůstává do dospělosti a když se v roce 1985 začne příběh opakovat, svolává celou starou partu, aby přijeli a společně TO konečně porazili. TO je považováno za nejstěžejnější knihu Kingova portfolia a za jeden z nejlepších hororů jaký byl kdy napsán. Nutno říct, že samotnou knihu psal 4 roky od roku 1981, tudíž je krásné ji dnes číst s tím, že nadpis Derry 1985 byl pro Stephena tehdy aktuální. Ne, u téhle knihy se nejspíš nebudete bát, ale budete u ní hodně přemýšlet a držet postavám palce. Ano, místy je nechutná a někomu se může zdát moc brutální a drsná, ale zase a opět - i přes to všechno je to kniha o lásce, odhodlání a přátelství, které přemůže všechno. Jazyková forma je typicky Kingovská - dlouhé popisy, pomalu se plížící zlo a do toho naprosto nečekaná akce. Ano, tohle je bezesporu kniha, na kterou člověk jen tak nezapomene. A Pennywise potkat nechcete, i když i on byl kdysi jen Bob Grey.
„My všichni se tu vznášíme."
Upřímně ani nevím, proč jsem si knihu půjčila, prostě mě v těch novinkách zaujala velikostí a krásnou obálkou. A ještě že tak. Kniha je románem zasazeným do historických událostí na ostrově Vardo během kolem roku 1619, během vlády krále Kristiána IV., který měl za to, že nejsevernější část Norska obývají pohané a čarodějnice, které je potřeba perzekuovat. Příběh žen na ostrově, které přišly při bouři o 40 mužů a zůstali tak téměř na vše, včetně rybolovu sami je drsný, zároveň nádherný, ale pro tehdejší dobu a její okolnosti absolutně nepřípustný. Samotné procesy jsou zde zmíněny jen okrajově, jedná se spíše o popis samotného života na ostrově a o vzniku, ale především zániku přátelství, závisti a strachu z neznáma.
Kniha je místy hodně rozvleklá a popisná, ale k jejímu formátu to sedí.
A velmi mile mě překvapilo, že tohle dílo napsala autorka, které je teprve 31 let. V poslední době se ke mě dostávají samé dobré knihy od mladých autorů a je to skvělé.
Tuhle knihu beru především jako dílo, které je potřeba k osvětě toho, že ženský alkoholismus je stejně hrozný jako ten mužský, ne - li horší. Michaela začala dvěma skleničkami vína.. až to skončilo u 2-3l každý den, někdy v průběhu dne už od rána. Lahve poschovávané po bytě, pády ze schodů, nemožnost starat se o malou dcerku, kterou několikrát ohrozila na životě. Vedle ní manžel, jeho rodiče, bratr a matka, kteří vědí, že tohle je sakra špatně, ale alkoholik se může léčit jen tehdy, pokud opravdu chce. Míša naštěstí byla ta jedna z mála, která chtěla. Kniha otevřeně popisuje stavy Míši od rána do večera, které si možná mnozí nedovedou ani představit, pro mě v knize nebylo nic nového, s alkoholismem v rodině mám bohaté zkušenosti. Co se mi na knize líbilo je spíše zpověď toho, proč Míša vlastně začala pít, protože všechno má svoje důvody a byť se okolí můžou zdát naprosto nesmyslné, pro daného člověka je to bezvýchodná situace. Léčba, rozchod z manželem, odchod ze společné domácnosti, sebevražda otce, to jsou události, se kterýma se Míša musela během léčby potýkat.
Nebudu hodnotit literární formu knihy, jelikož Míša není spisovatelka, ale spíše žena, která se do toho opřela a je dobře, že dělá to, co dělá. Smekám před odhodláním a odvahou.
Děkuju! Tohle je přesně kniha, kterou jsem po přečtení Rudé galerie tak nutně potřebovala, abych se ujistila, že kvalitní tvorba žije. Tohle je krása, novela na začátku je děsivá, dechberoucí a skvěle napsaná. O lásce, odvaze, strachu, odhodlání. Místy dost děsivá, temná a nechutná, přesně tak, jak to mám ráda.
A balady v druhé polovině knížky jsou skvostné. Nelly psát prostě umí.
(SPOILER) Tak k téhle knize toho mám víc.
1, většina slečen, která ji kolem mě četla z ní byla znechucená a tvrdila, že je to odporné a násilné porno, ponižující ženu. To byl důvod, proč jsem po knize v knihovně sáhla, když na mě vykoukla v řadě s novinkami.
Psané porno to je, o tom žádná a bez debat. Chápu i to, že z toho někdo může být znechucený, i když by si hromada žen, co si myslí, že sex je jen romantika zasloužilo otevřít oči, protože sex je především hra a každý ji holt hraje jinak. Jestli je to už moc tvrdé porno, nebo ne je každého subjektivní názor.
Ale!
Když se odprostíte od toho, že kniha holt popisuje x sexuálních praktik - od bondáže, fistingu, BDSM atd,. fakt nikomu nepřišel strašně bizardní celej ten "děj"? :-D
Fakt Vám nepřišlo divný, že ženská zažívá nejlepší orgasmy svého života s chlapem, který si ji koupil, platí ji v originálních obrazech a skicách, ona při aktech zažívá divný prožitky - jakože jeden večer kojí dospělýho chlapa a po probuzení je zase vše ok, žádný mlíko, žádná bolest a druhej večer je zase v lese s Minotaurem, kterej si to s ní rozdává a vzbudí se v posteli a ten chlap ji tvrdí, že ji opravdu nezdrogoval a že vše je skutečné?
A aby se to teda vysvětlilo, tak přichází obrovské a překvapivé rozuzlení v podobě, u který jsem se fakt smíchy složila málem do kolen:
celou dobu si to totiž rozdávala s duchem, kterej umřel v posteli, kde to celou dobu dělaj. Ok, na tuhle pointu bych asi potřebovala být hodně opilá, zdrogovaná nebo nevím co, ale fakt tohle někdo sežral a ještě se těší na pokračování? :-D :-D Jako vážně???
Pardon, ale když pominu to, že je to teda psané porno, které je možná příjemnější pustit si ve filmové podobě, tak větší knižní bizár jsem snad ještě nečetla. Na tuhle knížku rozhodně jen tak nezapomenu.
Na obranu spisovatelky jsem si po přečtení jejího medailonku uvědomila, že pokud se dala na spisovatelskou dráhu po teologickém semináři, tak budiž ji odpuštěno, že potřebovala někam vypsat svoje tajné představy a sexuální touhy a proč toho nevyužít, když to lidi budou číst.
Šokující pro mě totiž absolutně nejsou sexuální scény, ale to, že někdo takovejhle blábol sežere i s navijákem a ještě se těší na pokračování. :-D
Dávám 2 hvězdy za opravdu ORIGINÁLNÍ děj, který mě dostal do kolen a svižnost textu.
Skvost. Tahle kniha je dokonalá, stejně jako všechny ostatní od Katalpy. Krátké, úsečné věty, které Vás tak vtáhnou do příběhu, že se nemůžete odpoutat a čtete pořád dál a dál. A především věty, které jsou důležité. Někdy totiž jedna věta řekne mnohem více než několik stran.
Osobní příběh rodiny, která měla ve své podstatě štěstí v neštěstí, že se díky smrti otce našla. Příběh o odhodlání, bolesti, lidských vztazích, ale i sebepřijetí. Příběh především o životních ztrátách a osudech, které jsou mnohdy tak propletené, že si to nedovedeme ani představit. Děj, ve kterém se prolíná rok 1987, současnost a historie během 2.sv války je přehledný, dává smysl a nutí k přemýšlení.
Dexter je zpět a tentokrát jde někdo po něm. Další pokračování, kdy jsou na různých částech Miami a LA nalezela torza těl vycpaná různými věci odkazujícími se na rušivý turismus. A aby toho nebylo málo, jeho sestra Deb je zraněna údajným vrahem a bojuje v nemocnici o život. Dex tak bere spravedlnost do vlastních rukou a ne vždy je to, co si myslíte správné a dobré. Dex je sice spokojený s tím, že jeho staré já mělo možnost na chvíli ožít a zařezat si motorovkou ve vaně, ale to ještě netušil, že tělo, kterého se zbavil je něčí partner. A ten někdo jde teď po něm. Hra na kočku a na myš se rozbíhá a my před sebou máme skvělou akční jízdu. Vyhrát totiž může jen jeden.