ArthasKarfa komentáře u knih
Když s Clerfaytem a Lillian sedíte v pařížské kavárně, nebo posloucháte jejich dlouhé rozhovory na francouzské Riviéře, jste vlastně součástí jejich příběhu, který vám kniha rozevírá. Neskutečně sklíčený příběh o lásce, smrti a malých radostech, kterých je život plný, do vás vnikne a zaměstná celou vaši mysl rozjímáním o životě a smrti.
Kniha, která vás vtáhne do pohraničí těsně po válce a okouzlí vás svou jednoduchostí. Zrovna cítíte vůni starých knih v zámku, slyšíte Adelheid na schodech. Sedíte vedle vrchního strážmistra u krbu a vzpomínáte. Velmi silný příběh, krásný a smutný.
Krásný a zároveň neskutečně smutný příběh tří kamarádů a Pat, kteří spolu zažívají veselé i smutné chvilky v období hospodářské krize. Láska Robbyho k překrásné Pat, jejich společná autodílna a auto Karel, které se řítí jejich životy jako neskutečný přízrak. Vše je tak opravdové, tak lidské a tak smutné.
Všechny knihy, které Remarque napsal mají společnou nesnesitelnou přirozenost postav a magii vtáhnout vás ke stolku s vínem nebo vodkou mezi hlavní hrdiny a jejich přátele. Na chvíle, kdy jsem poprvé četl Tři kamarády, Vítězný oblouk nikdy nezapomenu. Čtete si v metru nebo v autobuse a přitom vlastně sedíte na nároží jednoho francouzského bistra v Paříži, popíjíte Calvados nebo víno a dočítáte se o přicházející válce. Potemnělé chladné večery, láska, která končí stejně jako každý nový den, pomsta, krutost světa a nespravedlnosti kolem Vás ožívají na řádkách knihy, která je svědkem života, života člověka.
Kniha, která lidem alespoň částečně představí práci kriminalistů, kteří odvádí skvělou práci v rámci vyšetřování těch nejzávažnějších trestných činů. Poutavý rozhovor s osobou, která přispěla velkou měrou k bezpečnosti ČR a jejím obyvatelům. Čest jeho práci.
Vždycky když začnu číst knihu od Remarqua, říkám jsi "Tak co najde se tu něco, co mě ještě překvapí/dojme/dostane" a ano, vždycky, jsou to maličkosti, jsou to titěrnosti, ale jsou příliš důležité, než aby je sám život opomenul. Láska mezi emigranty, odloučení, za každým rohem četník nebo SSman a všechno líčené v době bezpráví a nelidskosti. Říkám si, že najednou nejsem ve svém životě, ale sedím někde ve Francii s panem Schwarzem a čekám než se na mě dostane řada s vízem a mám neskutečnou touhu žít, žít další obyčejný den, který strach dělá neobyčejným. Obyčejné příběhy lásky nečtu rád, ale příběh života jako jsou příběhy od Remarqua dělají život o něco málo lidštější....
Moc krásná a romantická kniha plná strachu, děsivého kraje, pověrčivých lidí, staré křivdy a tajemné události. Celý příběh vás neskutečně vtáhne do děje. Obrázky a ilustrace podkreslí tajemnou atmosféru a čtení se tak stane krásným odpočinkem ducha a vy se společně s několika odvážlivci vydáte na Karpatský hrad, kde se ukrývá tajemná postava, která společně se svým sluhou ovládá kraj svými kouzly. Moc hezké čtení.
Knihu jsem měl poprvé v ruce na střední škole, už na prvních řádcích mě četba a celý příběh zcela pohltil a já četl každou stránku jako součást života. Nikdy nezapomenu na ten čas, kdy jsem knihu četl v metru, nebo cestou někde po Praze a hledal hrdiny příběhu schoulené někde mezi lidským spěchem a nespravedlností.
Velmi smutná kniha o křivdách, těžkých lidských dobách a osudech. Mně osobně se nejvíc dotkla hned první příhoda z období Třicetileté války, která byla velmi drsná a mrazivá.
Krásný příběh našich velkých hrdinů, kteří se nebáli skočit přímo do centra nacistického pekla, aby zde zneškodnili jednoho z největších vrahů 20. století. Autor líčí smutnou šedou protektorátní Prahu se stále přítomným stínem gestapáckého pronásledování i milostné příběhy kluků, kteří se nebáli položit život pro svobodu a lásku k vlasti.
Mám moc rád letní film, z Bouzova (Krabonoše). Po přečtení mám rád i knihu, Katka je střeštěná, tatínek je Ramses II. a maminka je dobrota sama. Příběh Katky je milý, letní a naivní. Městečko je ospalé a líné, hrad domácký a přeplněný. Čte se to jako léto, rychle, příjemně a vesele. Oproti filmu je tu pár milých detailů. Hezké čtení.
Velmi poutavý příběh tajemného hraběte d´Artigase, vynálezce Rocha a statečného Simona Harta. Je až s podivem s jakou důmyslností dokázal Vern psát o techniciích a jak bravurně popisuje některé technické záležitosti vynálezů a strojů. Příběh je velmi poutavý a zábavný.
Krásný příběh ze Šumavy, který vás vtáhne a pustí až dlouho po přečtení poslední stránky. Později jsem chodil s holkou ze Šumavy a často jsem si jí promítal do postavy Ludmily z této krásné knihy.
Velmi syrová kniha, nejen v pojetí člověka, Boha ale i v samotném popisu krajiny a všech událostí, které se seběhnou. Dva rytíři, které v askezi spojí přátelství, v kraji, kde pohané obývají chýše na okrajích bažin a lesa. Útěk před půsty, řádem a světem kláštera. Celé je to takové chladné, bohabojné a drsné. Ondřej a Armin von Heide v knize bojují s pohany, s vírou i se sebou samým. Útěk z hradu a návrat domů do Vlkova zde plní celou řadu motivů, které vyvrcholí svatbou a posledními událostmi knihy. Mně bylo vždycky Armina von Heide líto, že jeho ideál světa končí za hradbami hradu a svět venku je úplně jiný. Ondřejovi jsem vždycky přál aby se mohl vrátit do světa dětství, bez potyček s pohany a útrapy křižáckého života. Armin von Heide a jeho neutuchající žízeň, ve mě vždy evokovalo právě to nedosažení Jeruzaléma a neschopnosti člověka porazit sama sebe. Moc dobrá kniha a ten styl je tak ponuře syrový, že člověk zrovna stojí v řádovém hradu nebo někde na planině pohanského lesa. Film je krásný, kniha ještě lepší.
Knížku jsem přečetl velmi rychle, čte se krásně. Příběh je syrový, lidský a zvláštně ponurý. Samota Berhof je popsána tak zvláštně přesvědčivě, že člověk zrovna cítí studenou chalupu, přilehlé lesy, bystřiny a kopce. Děj je opravdu velmi smutný a studený. Ulrika žije na samotě se svým opileckým otcem a jejíma očima zde koukáme do jesenických mlh prvního podzim po válce. Krajem se potulují Werwolfové a páchají krutosti, které dostihnou i opuštěný kraj Jeseníků. Velmi podmanivě je zde popsána krajina přicházející zimy a podzimu, existencionální myšlenky lidí, všudypřítomná smrt, úpadek a beznaděj lidského počínání. Moc hezké čtení, které vás na ty hranice přenese velmi účinně a mrazivě.
Mám moc rád film, který byl podle knihy natočen. Zde se setkáváme ještě s větším padouchem, než se objevuje ve filmu a je napřed před svými pronásledovateli. Je tu celá řada rozdílů s filmem, ale musím říct, že prvky tajemna a nedosažitelnosti pachatele jsou v knize rozloženy a popsány lépe a krásněji. Líbí se mi vztah kpt. a Karlíčka, který jako by byl protipólem hanebných zločinů a honbou za penězi tajemného vraha. Má to dynamiku, spád a vládne to krásným knižním rozvláčným stylem, kdy třeba cestou metrem večer čtete pasáž, kde vrah uniká, abyste ráno při četbě našli Karlíčka v plné práci v obchodě se šperky. Pěkná kniha.
Komiks, který mapuje práci možná největších českých hrdinů protektorátu. Je velmi pěkné, že toto téma si získalo i komiksové zpracování a dostalo se tak do povědomí i lidí, kteří velké knihy nečtou. Události a osoby byly možná až příliš rychle vykresleny a nedostalo se jim tak větší pocty, kterou si všichni, kteří se odvážili nacistům vzdorovat, zasloužili. Nicméně celá kniha je zdařile nakreslena a dialogy až na pár maličkostí dávají smysl a navazují.
Krátké, lidské a nesmírně silné vylíčení soukromých příběhů lidí, které začaly na prahu hrůz války a vyvrcholily až ve vzdáleném týlu klidu a míru po jejím skončení.
Kdo čeká velké kriminální případy, tak ať sáhne po knihách, které mají upoutávky v metru. Tohle je kniha, která popisuje práci normálního kriminalisty z pražské žižkovské výjezdové skupiny, která řeší běžné případy. Kde tomu chybí velkolepost případů, tam je krásná přítomnost reality a skutečných postupů, když se v Praze něco děje.
Moc hezká kniha, ten název přesně vystihuje to o čem to je, knížka je skvělá, film je výborný, v pozici Kiliána jsem viděl pana Havelku a jeho lidský humor a rozum. Rozmluvy s ostatními pacienty, úvahy nad svou vlastní úlohou na tomto světě, nebo svébytí pacienty Slunečného dvora, to vše je podhoubím pro příběh, kdy člověk poznává v dospělosti sama sebe a pokouší se najít důvod se ze sebe sama nezbláznit. V knize je toho víc a myslím, že hodně podstatného ve filmu není, ale příběh je v každém zpracování milý a příjemný. "Nezoufejte, třeba se za rok zase složíte a vrátíte se k nám" - každý by asi občas potřeboval nějaký ten pohodový pobyt na podobném místě, kde se vlastní svět schová před světem venku.