Artim
komentáře u knih
Pilíře země
Ken Follett
Kniha mě zcela pohltila, byla napínavá, strhující, sotva čtenář nabyl dojmu, že už se nic stát nemůže, hned nastal dějový zvrat. V mnoha ohledech brilantní dílo, přesto se neubráním dvěma kontroverzním výtkám, jelikož někdo je naopak může brát jako velké klady:
1) Follett už v samé předmluvě uvádí, že s náboženstvím rozhodně kamarád není a z knihy to bohužel je patrné. Modlení je zde bráno jako práce, směna, kterou si mnich odkroutí ať už s větším či menším potěšením. Vztah k bohu je pragmatický - já ti budu sloužit a ty mi zajistíš cestu na věčnost. Já vyšlu modlitbičku a pokud to budu dělat dostatečně kajícně a dlouho, ty mi hodíš záchranné lano. Chyběly mi zkrátka přesahy, které ve svých románech má Waltari nebo Eco. Na druhou stranu, nepopírám, že i Follettův přístup byl realistický a rozhodně ne každý duchovní je vtělením Dalajlamy.
2) Překvapila mě detailnost výjevu sexuálních scén. Vztah muže a ženy do historických románů patří, jinak by to nebyly ani romány, avšak ne vždy je nutné zacházet do detailů a je možno nechat něco na čtenáři. Na druhou stranu, Follett detailním výjevem dal čtenáři pocítit hluboký prožitek, který byl pro charakter postavy důležitý. A přiznávám, tyto scény jsem vcelku hltal.
Celkově úchvatné dílo byť na Waltariho mi tam troška chybí. Přesto se nemůžu dočkat druhého dílu...
Řeka bohů II.
Wilbur Smith
Inu, kdo čeká historický román a Taitovu bravuru, asi bude zklamán.
Jsme na propracovanější "Honbě za klenotem Nilu" ze současnosti, kde na nás Taita promlouvá v hádankách. Zvykl jsem si ale docela rychle a opět se těšil, jak to ty záporáci zase schytaj:-)
Růže pro Algernon
Daniel Keyes
Kniha o velice netradiční životní pouti a následném návratu ke kořenům, ovšem s velkým emočním poznáním.
Největší přítel je ten, který sdílí stejný životní příběh jako my, toliko k názvu knihy, který mě od začátku vrtal hlavou, než jsem ho pochopil.
Ztracenné
Michaela Losekoot
Na prodlouženém víkendu jsem svou knihu dočetl až moc brzo a ženuška tuto ještě nezačala, tak jsem si řekl, že tu holčičárnu zkusím.
No a nebylo to tak špatné, musím říct. Docela jsem se i nasmál a některé příběhy by se v pohodě daly aplikovat unisex. No a ten zbytek jsem bral jako takový exkurz do ženské duše.
Teribear - Tajemství modré krabice
Alena Mornštajnová
Kdybych si v závěru nepřečetl účel knihy i její poslání, dal bych jen 2 hvězdy. Dětem se však líbila. Mě ale nezaujala a to i přes "vyšší princip", který ukazuje.
Přišlo mi, že to spíchla za pár večerů na objednávku a její kumšt jsem tam nenašel.
Vzpomínka na Zemi
Liou Cch'-sin
(SPOILER) Pecka a vyvrcholení celé trilogie.
Autor zde dává vyniknout protikladu ženského a mužského myšlení (jing a jang). Důležitým motivem je i téma viny, v jedné scéně se autor inspiroval i Sophiinou volbou. Celkově tak emoce, lidství, humanita, ale i vina či pochyby jdou v tomto dílu do popředí a kontrastují tak principu temného lesa, technokracii, přímočarosti a všem spíše mužským principům. Sin tak dle mého vyvažuje nemilosrdnost, která lidstvo postupně drtí.
Hodně se mi líbil příměr k aroganci, která vedla k vymazání.
Zkrátka, kniha není jen obyčejná sci-fi, ale nabízí i dle mého přesah, který pro tento žánr moc typický není. Autor má tak mé uznání!
Jak drahé je zdarma?
Dan Ariely
Jsem analytický typ a proto mi tato kniha opravdu vyhovovala. Vše podloženo experimenty, které byly pro mě mnohdy velmi překvapivé. Obohatil jsem se o nové výrazy jako cenová kotva a poznal, že ty velmi výhodné nabídky, které mě přeci nemohou ovlivnit, jsou velmi promyšlené návnady a že i já se mnohdy chytím a někdy dokonce velmi rád.
Člověk některé závěry knihy tak nějak podvědomě tuší, ale teprve černé na bílém s jasnými důkazy v konfrontaci s vlastními zkušenostmi si musí přiznat, že i on je mnohdy lapen, že i on podléhá iracionalitě a že je to tvor omylný a rozhodně ne smithovsky ekonomický:-)
Hrabě Monte Cristo III (třísvazkové vydání)
Alexandre Dumas, st.
Strhující završení! Naštěstí jsem si nepamatoval filmové zpracování, takže jsem si tu pomstu vychutnal až do konce.
Nakonec na mě ale nepůsobila nejvíce ta rafinovanost a chladnokrevnost postupného dopadání kladiva pomsty, ale spíše ony pochybnosti, lidskost a láska na druhé straně Monte Cristovy proměny, vlastně to, že pomstě, které věnoval celý svůj nový život, nepodlehl a dokázal navázat na svůj život Dantesovský. Že dokázal z temnoty vyjít opět na světlo boží.
Labyrint pohybu
Pavel Kolář
Panu Kolářovi jsem moc vděčný. Byl to právě on, kdo si troufl ze své pozice odborníka s mnohaletými zkušenostmi sdělit nám po vyšetření našeho syna s DMO, že "Váš syn se postaví".
Když jsme se pak s manželkou dozvěděli, že s ním vyšel rozhovor v podobě této knihy, neváhali jsme.
Ačkoli kniha může působit tak, jak popisuje Peleus níže, tyto indikace jsem během čtení nijak nevnímal, naopak na mě obdivně působil rozsah zkušeností a vědomostí, které pan Kolář bezpochyby má.
Zpětně se sice může jevit, že si v některých pasážích nahání ego, vyjadřuje se až příliš erudovaně a jmenuje celou řadu významných osobností, ale řekněme si to na rovinu, my v jeho kůži, s jeho vědomostmi a zkušenostmi bychom to rozhodně neudělali?
České dějiny očima psa
Martina Drijverová
Některým komentářům níže moc nerozumím. Tak buď chci co nejvěrnější dějinnou přesnost a hloubku informací a šáhnu po učebnici a nebo něco uvolněného s důrazem na příběh s tolerancí nějaké té nepřesnosti a orientací na děti a pak myslím, že toto dílo může obstát.
Slepé skvrny: O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti
Daniel Prokop
Původní fragmentace na články byla sice patrná, ale i přesto byl obsah konzistentní a jednotlivá témata rozhodně byla výzvami české společnosti (autor si tak názvem trochu články ospravedlnil). Nevadilo mi ani srovnání s jinými zeměmi s důrazem na USA, ke kterému má autor nejblíž. A ačkoli člověku, který se v dané problematice pohybuje více, nemusí nutně přijít některé výsledky jako zajímavé či překvapující, přesto vědecké ověření a rozebrání z více úhlů pohledu dělají knihu přínosnou.
Sympatické jsou hlavně možnosti řešení a východiska, byť nelehká, která autor pod palbou vlastní kritiky nabízí. A na závěr trochu osobně, je to můj spolužák a má rozhodně můj respekt!
Co nesmíte vědět!
Michael Morris
Uff, dočetl jsem ji a ke konci už jsem se i trochu uklidnil. Druhá část knihy o tajných spolcích, organizacích, klanech a rodinách a jejich cílech ve mně nevyvolala úplně pozitivní pocity. Pokud bych s knihou v této fázi seknul (jako že jsem o tom uvažoval), pak bych se musel obsahu buď vysmát, nebo si opatřit revolver, provaz či něco podobného.
Autor vám postupně servíruje čím dál tím neuvěřitelnější pozadí hospodářského a především finančního světa.
Pokud bych tomu měl věřit stejně jako kvalitě překladu nebo snad ještě horší vazbě knihy, která se mi prakticky rozsypala a to jsem byl první, kdo ji otevřel, pak bych řekl, že to je snůška za vlasy přetažených senzachtivých keců.
Já si ale myslím, že to opravdu z prstu vycucané není a dohromady to smysl dává.
V dnešní době koronavirové (2020) bych se vsadil, že by autor neobviňoval za rozšířením viru tržnici s netopýry, ale cílený únik viru z laboratoře s cílem vyvolat redukci obyvatelstva. A co nedokoná vir, dokoná ekonomická krize, kterou budou ovládat banky. Už nyní se s koronavirem čile kšeftuje, viz dotace na pacienty s koronavirem v USA, kde je díky tomu kupodivu 5x více infikovaných než ve zbytku světa. Doba postpandemická bude opravdu jiná, než ta, na kterou jsme byli zvyklí.
Židovská válka
Lion Feuchtwanger
Po prvních stránkách jsem si říkal, že jestli se Josef nepřestane neustále hecovat, co zvládne a co je jeho cíl, tak s tím seknu. Dal jsem tomu 50 stránek. Naštěstí jsem vydržel do druhé kapitoly a příběh na pozadí dvou zdánlivě velmi odlišných náboženských směrů dostával gradaci.
Židovství i římský polyteismus si byly vlastně velmi podobné, oba směry plné strachu, příkazů a bezcitného odosobnění. Už se nedivím, že z jejich duelu vzniklo bokem křesťanství, které pak svým oproštěním od strachu, a několika stovek příkazů a zákazů oba směry strčilo do kapsy. Zajímavé také je, že o křesťanství se autor v knize zmiňuje jen jednou a to ještě jako o sektě, která zbaběle prchá z Jeruzaléma.
Když jsem dočítal strhující konec, vlastně už mi ten pomalý začátek nevadil a začal mi dávat smysl - určil směr a hodnoty, na kterých kniha posléze staví. Hloubka díla je značná a to se mi vždy líbí!
Poslední kabriolet
Anton Myrer
Kniha mi tak trochu připomíná Sofiinu volbu a to především z hlediska tématu viny. Zde je to ovšem pocit viny z mezigenerační pohledu. Autor si dává načas a postupně buduje odlišnou perspektivu válečné a poválečné doby a tato období dává do kontrastu s pohledem nové generace a válkou ve Vietnamu, čímž celá kniha vrcholí při rozkrytí osudů hlavních hrdinů.
Bylo velmi zajímavé vnímat pohledy na morálku, tradici a odpovědnost předválečné generace v kontrastu s pohledem nové generace hippies!
Nejšťastnější muž na Zemi
Eddie Jaku (p)
Praktický návod formou autobiografie, jak být v životě šťastný za jakýchkoli podmínek!
O holocaustu už jsem několik knih přečetl, ale tato se vymyká zažité praxi. Výjimečné dílo, které se četlo úplně samo. Eddie má můj neskutečný obdiv!
Claudius bůh a jeho žena Messalina
Robert Graves
Za tímto dílem je vidět velká kapacita nastudovaného materiálu a to oceňuji!
Čte se to samo a některé pasáže vás vtáhnou tak, že vám rozhodně nedovolí usnout. Opravdu povedené, hodnocení 92 % je právem zasloužené!
Kmotr
Mario Puzo
Nakonec davam 5 za poutavost,originalitu a hodne i za ovlivneni filmovym zpracovanim.
Nektere kapitoly byly ale nadbytecne (Fontana).
Celkove vsak pusobive. Ke dvojce se vsak ale jen tak nedostanu.
Tajemný Etrusk
Mika Waltari
Waltariho jsem si zamiloval hned od Sinuheta a na tuto knihu jsem se opravdu těšil. Četl jsem i Pád Cařihradu a Jeho království a musím říci, že z každé této knihy má kousek. Epochálnost a podmanivost Sinuheta, koncentrovanost Cařihradu i mysterióznost z království. Avšak, ze všeho je to pouze kousek.
Je to Waltari a jeho knihy jsou poklad, ale z těch 4 bych tuto hodnotil jako bramborovou, přesto stále za 5 hvězd.
Pohádky (27 pohádek)
Hans Christian Andersen
(SPOILER) Andersen neměl rád pohádky, soustředil se spíše na romány či divadelní hry, paradoxně se ale stal známý právě díky svým netradičním pohádkám nebo dle mého spíše povídkám či bajkám.
Za pohádky v pravém slova smyslu bych je totiž neoznačil. Typická pohádka v této knížce není ani jedna. Vždy je na ní něco divného. Tak třeba ve Sněhové královně místo aby Kaj zachraňoval Gerdu, je tomu naopak. V Křesadle je hrdinou voják, který se neštítí zabít čarodějnici, která mu ale pomohla k bohatství a pak nechá zabít krále i královnu, čemuž princezna bezděčně přihlíží. Hloupý Honza je parodií na pohádku, Císařovy nové šaty jsou absurditou a Mořská ženka skončí špatně.
V pohádkách nejsou typičtí pohádkoví hrdinové. Nenajdete tam krásného, chudého ale chytrého mládence, který překoná více či méně nadpřirozené zlo pomocí svých sil a více či méně nadpřirozeného dobra a vyslouží si tak lásku života. To vše s morálním ponaučením.
Zde je hrdina mnohdy nezajímavý prosťáček, nebo dítě či opovrhované zvíře nebo rostlina či hračka. Řeší banální záležitosti netradičním způsobem, naruby a nutí čtenáře dívat se na příběh jinak, než by zprvu čekal.
Andersen nechtěl čtenáři zprostředkovat onu krásu pohádek, spíše pomocí příběhu či bajky poukázat na temnější stránky života i smrti.
O to více mě překvapilo, když jsem zjistil, že má velmi oblíbená pohádka O Janovi a podivuhodném příteli vychází z Andersenovy pohádky Dva přátelé.
Tatér z Osvětimi
Heather Morris
S tak velkou mírou přímé řeči jsem se snad v žádné knize nesetkal. Je patrné, že kniha vznikla na základě scénáře. Čte se rychle, ale hlubší popisy a vykreslení v ní vcelku chybí. Za srdce vás proto tolik nevezme. Hrůzy, které čekáte, jsou v ní sice vylíčeny, ale tak povrchně a bez větších emocí, že milostné vzplanutí obou hlavních postav uprostřed Osvětimi působí místy až příliš idylicky.
Je to román za ostnatým drátem, jehož primární cíl sice není ve vykreslení hrůz holocaustu, ale právě preciznější zachycení kontrastu místa a lásky hlavních hrdinů by knize hodně pomohlo.
Kvalit Remarqua kniha rozhodně nedosahuje, což je škoda, potenciál tam díky tématu byl. Druhý díl bude lepší.