Arwen777
komentáře u knih
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Nepopírám, že se paní Soukupové podařilo poměrně reálně a věrně popsat ubíjející stereotyp dlouhodobého vztahu, kdy už oba partneři udolaní všedními starostmi nemají sílu a poté už ani chuť za vztah bojovat a něco změnit. Kniha je čtivá, ale poměrně depresivní.
Ale čtenářský zážitek se nedostavil. Jednak pokaždé u této autorky dost strádám díky absenci přímé řeči, ale na to si člověk postupem čtení zvykne. Víc mně vadilo, že mě kniha v podstatě ničím neobohatila ani nerozptýlila ani nepobavila. Takovéto manželské problémy vidím všude okolo sebe a některé scény byly jak vyšité i z mého života. S ochladnutím vztahů se asi potýká každé dlouhodobé manželství, i když nám to na začátku připadá nemožné. Je jen otázka, jestli to včas rozpoznáme a máme chuť zabojovat a snažit se, překonat krizi a jít spolu dál, hledat ty dobré stránky.
Možná bych knihu nedoporučovala mladým lidem, kteří mají většinu manželství nebo partnerského vztahu teprve před sebou, aby je to neodstrašilo.
Sedm sester
Lucinda Riley
Moje první kniha od této autorky a musím říct, že podle hodnocení jsem čekala daleko víc a především začátek byl pro mě těžký oříšek. Těžko uvěřitelné prostředí a situace.
Ale s výpravou Maiy do Brazílie se to zlepšilo, linka začala nabírat dobrý směr a romantický příběh na pozadí reálných historických skutečností se mohl rozvinout. I současná linka nebyla špatná. Druhou půlku knihy jsem už četla s opravdovým zájmem a celkově hodnotím dílo jako zdařilé. Nejvíc se mi líbily odkazy na skutečná místa, známé osobnosti a události. Popis života v Riu a Paříži byl poučný a pohled na život mladých žen z lepší společnosti zajímavý.
Po druhém dílu sáhnu za nějaký čas.
Alicina síť
Kate Quinn
Silný příběh o statečných ženách, které pomáhaly škodit nepříteli za 1. světové války. Alicina síť, síť špionek, které využívaly mužského podceňování žen, a které statečně, s vědomím rizika vlastního života, získávaly a přenášely informace, které sloužily v boji proti Němcům, a převáděly přes hranice důležité osoby.
V knize se prolínají dva příběhy, příběh špionky Eve, která se po letech psychického utrpení pokouší vyrovnat s dávnou minulostí, a příběh mladinké Charlie, která se po 2. světové válce snaží najít svou sestřenici. Jejich cesty se protnou a jedna pro druhou se stanou oporou a impulsem, který jim pomůže jít dál.
Největší síla příběhu tkví v reálných historických podkladech. Druhým velkým plusem je pohled na život obyčejných lidí a na dopady války na ty, kteří zůstali na okupovaných územích. A třetím je vyzdvižení síly a obětavosti žen, které sice nebojovaly na frontě, přesto dokázaly být užitečné a přispět k poražení Německa.
Neubráním se srovnání se Slavíkem a musím říct, že ten na mě zapůsobil přeci jen víc. Přesto knihu doporučuji všemi deseti. Je to primárně román pro ženy, ale myslím, že i mužům by se mohl líbit a mohli by se na války podívat z jiného úhlu než přes mířidla zbraní.
Trochu mě mrzí velký počet chyb, který knihu devalvuje.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Jsem jedna z těch, kterým se nelíbil Stoletý stařík a srovnání Muže jménem Ove s touto knihou mě odrazovalo. Přistupovala jsem k němu s nedůvěrou a chvilku mi trvalo, než jsem se začetla. Ale teď už vím, že jsem se obávala zbytečně a srovnání se "staříkem" mi nepřijde výstižné.
Muž jménem Ove je daleko pravdivější. Situace jsou sice trochu absurdní, ale kniha má srdce, je milá a shovívavá, vypráví o ztrátě milované osoby, o smutku a o hodnotách. Je v ní humor, ale také melancholie. Je o tom, že i po velké ztrátě se nám může podařit najít smysl života, i když je to těžké. Nejvíc mě dostávalo, jak Ovemu po smrti ženy chyběly zdánlivé maličkosti, které dělaly jejich život jedinečným - způsob, jak usínali, hádky a kompromisy, způsob vaření kávy a smích. A mnoho dalších. Myslím, že tak nějak to asi funguje...
Knihu doporučuji, bručouna Oveho si zamilujete.
Hory zpívají
Nguyễn Phan Quế Mai
Kniha byla z pro mě neznámého prostředí (i když pojem válka ve Vietnamu samozřejmě znám) a rozhodně nepopírám, že byla historicky velice zajímavá. Na příkladu několika generací jedné rodiny jsme mohli prožít vzestupy a pády, režimy, ústrky, reformy a válku a hlavně její důsledky pro život obyčejných lidí a pro fungování lidí ve společenstvu.
Kniha má velkou sílu, ale myslím, že by se z tohoto tématu dalo dostat víc, hlavně emocionálně. Neoslovila mě tak, jak jsem si myslela, tempo je rychlé a styl spíš prostě-sdělovací, nedokázala jsem se do příběhu dokonale vžít a užít si ho se vším všudy.
Nicméně kniha stojí za přečtení, rozhodně mi rozšířila obzory.
Ghúl
Brian Keene
Dejte mi knihu o partě kluků, letních prázdninách a temném tajemství a já se budu bavit. Vím, že to tu už bylo a Temnému létu to nesahá ani po kotníky, Kingovi také ne. Ale je to čtivé, není to moc strašidelné (takže srabíci jako já jsou spokojeni) a je to ... prostě návrat do dětských let.
Vážnější linka než ta s Ghúlem, je téma násilí v rodině, patologických vztahů, přerod z dětských let do reality puberty a uvědomování si, jak svět vlastně funguje.
Vím, že to není dokonalé, ale kniha mě bavila a jako odpočinek od starostí fungovala.
Dáma a tučňáci
Hazel Prior
Tak jsem čekala humor a dostala jsem milé, trochu bláznivé a velmi nepravděpodobné vyprávění o jedné bohaté staré dámě, která na konci života bilancuje a jednak se snaží najít rodinu, kterou díky době a nešťastným událostem ztratila, a jednak se snaží udělat něco užitečného. Vrhne se do dobrodružství s tučňáky na Antarktidě. Díky této zkušenosti se dokáže otevřít a srovnat se svým osudem, změnit svůj postoj k životu a lidem a konečně najít smysl života.
Asi jsem si představovala více zábavy, ale ve výsledku mám po přečtení příjemný pocit, konec mě uchlácholil. Pokud hledáte lehké čtení bez dramatických zvratů, něco spíše pro pohodu, neuděláte chybu.
Hlad bohů
John Gwynne
Skvělé pokračování, co si týče děje. Oceňuji shrnutí na začátku, které připomene všechny postavy a základní linky minulého dílu. Užitečné.
I tento díl je nabitý akcí, boji, magickými stvořeními a napětím. Oproti prvnímu dílu už toho ale na mě bylo asi moc, hlavně postav a rychlého přepínání mezi nimi, a tak mi kniha přišla často matoucí, musela jsem se vracet. Pravděpodobně je to dáno i tím, že málokdy mám dost času na to, abych četla delší dobu v kuse, což takovýto druh knih vyžaduje.
Nicméně příběhem jsem stále nadšená a moc se těším na pokračování.
Kosení: Příběhy ze světa smrtek
* antologie
Asi proto, že jsem neměla velká očekávání, se mi sbírka povídek líbila. Byl to příjemný nostalgický návrat do světa Smrtek. Jak tu píší jiní čtenáři, některé povídky byly skvělé, jiné dobré, ale žádná nebyla vyloženě slabá. Některé připomínaly něco nebo někoho z nám již známého světa, jiné rozvíjely zcela nové nápady, popisovaly nová místa a způsoby kosení. Od vtipných po velmi dramatické, mně tato kniha povídek mile připomněla svět, ve kterém jsem před časem s nadšením strávila čas. Neal Shusterman je můj oblíbený autor a doufám, že přijde zase s něčím novým.
Vrah andělů
Andrew Mayne
Knihy Andrew Mayneho stále zkouším, protože mě kdysi nadchla Šelma, pak mě bohužel odradila Teorie vraždy. Dívka pod hladinou se mi líbila a to především díky nápadu a prostředí. To je vlastně to nej, co si na knihách tohoto spisovatele cením. Má neotřelé nápady, nezvyklá prostředí, neobvyklé vyšetřovatele. Člověk se dozví spoustu informací o různých oborech. Až se divím, jak široký záběr Mayne má.
Co je ale slabinou jeho příběhů, je logika a propracovanost. A to bych mu vytkla i v této sérii. K některým stopám a důkazům se vyšetřovatelé dostanou záhadnou náhodou, navíc jim Damian (tajuplná postava, o které toho moc nevíme a která zasáhne vždy, když policie neví kudy kam) statečně pomáhá, nejspíš je to jasnovidec.
Ale přesto to nevzdávám. Andrew Mayne mě vždy překvapí a tak jsem se zájmem poslouchala o pozadí magie a tricích, o komunitě kouzelníků a o způsobu jejich myšlení.
Knihu jsem bohužel poslouchala jako audioknihu a musím říct, že mi interpretace Jany Strykové vůbec nesedla a za mě úplně zabila potenciál knihy...
Krize
Felix Francis
Po smrti Dicka Francise jsem zkusila 3 Felixovy knihy, ale jeho styl mě neuspokojil, tak jsem se zařekla, že už ho vyhledávat nebudu. Po několika letech se mi ale po atmosféře dostihových detektivních příběhů zastesklo a když na mě v knihovně vykouknul tento titul, brala jsem to jako znamení. A musím říct, že se syn přeci jen vypsal. Já osobně jsem názoru, že kvalit otce nedosahuje (možná ze mě mluví jen nostalgie a konzervatismus), ale tato kniha mě rozhodně přesvědčila, že i Felix Francis dokáže napsat výbornou detektivku z dostihového prostředí, se zajímavým hrdinou, chytrou a dobře vymyšlenou zápletkou a napínavým dějem. Snad jediné, co bych vytkla, byla až příliš jednoduchá romantická zápletka.
Nečekejte žádný thriller s množstvím krvavých mrtvol a sériovým vrahem, ale onu starou známou pohodovou anglickou svižně plynoucí detektivku z prostředí stájí a dostihů, kde hlavní hrdina je naprostý dostihový analfabet a tak ani my se nemusíme cítit nepatřičně a můžeme mu fandit při vyšetřování.
Uvařte si anglický černý čaj nebo si nalijte sklenku ginu s tonikem a užijte si tuto klasiku v novějším hávu. Doporučuji.
Království hříšných
Kerri Maniscalco
Asi bych měla víc pozornosti věnovat informaci, komu je kniha určená. Protože tato mě minula tak o 30 let...
Království hříšných je jednoduchá love-hate fantasy (jak tu už někdo napsal, dokonale to vystihuje hlavní motiv). Hlavní hrdinka rozhodně neví, co chce a ani jak toho dosáhnout. Zajímavý by byl možná magický svět, bohužel z něj víme tak málo a natolik roztříštěné informace, že mě to ani nedokázalo chytnout. Děj je příliš zjednodušený, s velkými skoky a neustálé rychlé změny místa působí chaoticky a zmatečně. Postavy jsou poměrně ploché, moc se toho o nich nedozvíme. Hlavní hrdinka je naivní a rozháraná ( to by mi vadilo nejméně, k tomu věku to patří) a úplnou náhodou se jí daří až neuvěřitelné věci. Pekelný princ je zajímavější - odtažitý, ale starostlivý, silný, ale něžný, nabubřelý, ale chápavý.
No prostě červená knihovna pro náctileté, v hávu fantasy z prostředí Sicílie. Asi tak.
Za časů odvahy
Suzanne Kelman
Samotný příběh je pěkný, smutný, poučný, dojímavý, no prostě z války. Rozhodně stojí za to neustále připomínat hrdiny, kteří se svojí odvahou a obětmi přičinili o to, že nacistické Německo bylo poraženo a válka ukončena. O tom není pochyb.
Ale mě tato kniha nenadchla tak, jak by téma určitě zasloužilo. Zdála se mi poněkud plytká, nešla příliš do hloubky, nedokázala ve mně vyvolat tak silné emoce. Sloh se mi jevil příliš jednoduchý, slovní zásoba málo rozvinutá, jako by to byl první pokus autorky (což není, ale toto je moje první). Rozhodně znám lépe zpracované knihy na podobné téma, ať už Slavíka nebo Alicinu síť. Doslov mě možná zaujal více, než celá kniha.
Ale jak říkám, některé historické události je třeba připomínat, obzvláště v této době, a tato kniha si určitě najde své čtenáře, možná i právě proto, že není až tolik komplikovaná a poměrně velkou roli tu hraje láska.
NOS4A2
Joe Hill (p)
Můj velký oblíbenec a další přečtená kniha. Joe Hill zdědil po otci především dar vyprávění. Jeho příběhy jsou velmi čtivé a dobře vymyšlené. Nejsou tolik děsivé jako Kingovy horory, ale rozhodně vás nepustí a nepříjemný pocit vás nemine. Tentokrát mě pobavilo i poděkování.
Vánoční říše, kde jsou všechny děti šťastné. A jeden dobrodinec, který je tam svým vozem - Přízrakem- dopravuje. Lidumil nebo ďábel? A jakou cenu si vybere štěstí v říši věčných Vánoc?
Victoria má od mala zvláštní schopnost, dokáže při jízdě na svém kole vyvolat a přejet most, který ji zavede do jiné reality. I tento dar si vybírá svou daň a hlavně nepochopení okolí, což společně vede k psychickým problémům. Ale jednou se tento dar bude hodit a Victoria bude možná jediná, kdo by mohl Přízrak zastavit.
Pokud máte rádi strašidelné tajemné příběhy, rozhodně doporučuji.
Olivovník
Lucinda Riley
Vila se symbolickým jménem Pandora při svém zabydlení po mnoha letech zatřese s osudy prázdninových obyvatel, když některá pečlivě střežená a obávaná tajemství vyjdou najevo.
Lehké romantické čtení o osudech, láskách, přátelstvích, ztrátách a zklamání členů jedné anglické rodiny a jejích přátel. Napsané lidsky, jak to Lucinda Riley uměla. Ideální čtení na léto, trochu zamotané, s krásným vykreslením malebného Kypru.
Zákon neviny
Michael Connelly
Zase se potvrdilo, že je lepší číst série popořádku. Jenže málokdy se v knihovně vyskytnou popořadě, tak většinou beru aspoň to, co je. Michaela Connellyho znám, přečetla jsem několik knih s Harry Boschem, ale Haller je pro mě novinka. Prostě jsem jela na jistotu jména autora. Příběh je samostatný, určitě nemůžu říct, že by se nedal číst bez minulých dílů, spíš mi chyběla dokonalost znalosti atmosféry, provázanosti hlavních hrdinů a asi i postupného vývoje postavy.
Popravdě mi dlouho trvalo, než jsem se do knihy začetla. Trochu mi nesedla rozvleklost a suchopárnost soudních stání, a to jsem jako mladá hltala Perryho Masona! Postupně jsem si ale zvykla, případ dostal trochu spád a dočetla jsem ho jedním dechem.
Oceňuji vhled do soudních přelíčení, do komplikovaných pravidel a zákulisních kliček a záškodnictví obžaloby versus obhajoby. I způsob výběru porotců v USA byl zajímavý a samozřejmě běh života ve vězení včetně způsobu dopravy k soudu atd.
Moc se mi líbilo zamyšlení nad rozsudkem vinen / nevinen a skutečností, a nad spravedlností a omezenou možností ji dosáhnout.
Hodnotím kladně a fanouškům právních detektivek doporučuji.
Bretaňské světlo
Jean-Luc Bannalec (p)
Možná byla chyba zvolit dvě detektivky s klidnějším průběhem za sebou, asi bych si tuto knihu více vychutnala po strhujícím thrilleru. Ale vlastně jsem věděla, do čeho jdu, protože to není moje první kniha od tohoto spisovatele.
Popisy Bretaňského pobřeží s růžovým granitem, místních pláží, údolí a jiných místních krás byly sugestivní a lákavé. Stejně jako popisy tamní kuchyně. A protože komisař Dupin není nadšený vidinou poklidné dovolené, jako tonoucí se chytá podaného stébla a začíná rozplétat zločiny, které se tak nezvykle odehrály v přímořském letovisku. Vše ale nenápadně, aby si toho nevšimla jeho přítelkyně, která trvá na ničím nerušené dovolené. To vnáší do knihy i špetku humorných situací.
A tak sledujeme řešení případu zmizelé manželky, útoku na místní političku, ztracené sochy a dlouho to netrvá a přijdou na řadu i vraždy. Jak to spolu vše souvisí? To se dozvíte v šestém díle série o komisaři Dupinovi.
Sestra bouře
Lucinda Riley
Nemůžu říct, že by mě začátek vyloženě nebavil, i když se tam opakuje sled událostí jako v prvním dílu, naštěstí je autorka podala z trochu jiného úhlu. Ale pravdou je, že mě příběh opravdu chytil, až když Ally začala pátrat po své minulosti a rozvinul se příběh Anny. Tentokrát mě linka z minulosti zaujala daleko víc a spojení se skutečnými osobnostmi hudby je skvělé. Obdivuji autorčiny znalosti a schopnost začlenit významné osobnosti různých oborů do smyšlených osudů. Je to jako pavučina, ze které vybíhají jednotlivá vlákna samostatných příběhů, ale dohromady tvoří smysluplnou, promyšlenou a funkční strukturu.
Doma mám třetí díl, časem na něj určitě dojde.
Našeptávač
Donato Carrisi
Italský styl psaní je jiný, i proto si občas pro změnu ráda přečtu nějakou detektivku z této produkce.
Našeptávač je dílo vzbuzující diametrálně různé reakce. Abych pravdu řekla, i já jsem si chvíli zvykala na styl autora a kniha se mi nečetla úplně pohodově, je také hodně komplikovaná. Na druhou stranu byl děj nabitý akcí a opravdu snad až mnoha zločiny. Souhlasím s některými čtenáři, že je zde poměrně hodně nelogičností, každý kroutíme hlavou nad jinými, já třeba nechápu, jak by nemohli vyšetřovatelé najít ani zlomek DNA na místě, ze kterého se dotyčný nehne celý den. Ale co si budeme povídat, určitě to není první detektivka nebo thriller, kde ne úplně všechno sedí na 100%...
Mě ale dostal až doslov. Vysvětlení teorie našeptávačů a poznámka, že spousta případů, které byly zmíněny, se opravdu stala. To mě tedy teprve zamrazilo... Vzhledem k tomu, že se autor opravdu problematice sériových vrahů věnuje, nebude asi vše mimo mísu.
A tak knihu odkládám s tím, že to bylo lehce nadprůměrné čtení, spíše pro odreagování, ale s nepříjemným mrazením, co vše se na světě děje.
Jmenuji se Maryte
Alvydas Šlepikas
Toto je poměrně útlá kniha, pokud se rozhodnete ji číst, budete ji mít zdolanou za pár hodin. Pocity ale přetrvají déle. Není to snadné čtení, pohled na to, jak na válku doplácejí nevinní lidé, je vždy těžký. A když jsou to hlavně děti a zoufalé matky snažící se je udržet na živu, je to o to drásavější.
Chvilku jsem si musela zvykat na styl autora, v knize jsou kratší i delší obrazy, jako záběry z filmu, střih a jiný záběr. Styl je odosobněný, popis jakoby bez emocí, ale popisované situace emoce rozhodně vyvolají. Toto vyprávění o útrapách dětí a pozůstalých ve Východním Prusku je napsáno na základě vyprávění svědků a rozhodně by mělo být povinnou literaturou dnešní mládeže. Syrová výpověď bez příkras. Nečekejte procházku růžovým sadem.
