Arwen777
komentáře u knih
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Jsem jedna z těch, kterým se nelíbil Stoletý stařík a srovnání Muže jménem Ove s touto knihou mě odrazovalo. Přistupovala jsem k němu s nedůvěrou a chvilku mi trvalo, než jsem se začetla. Ale teď už vím, že jsem se obávala zbytečně a srovnání se "staříkem" mi nepřijde výstižné.
Muž jménem Ove je daleko pravdivější. Situace jsou sice trochu absurdní, ale kniha má srdce, je milá a shovívavá, vypráví o ztrátě milované osoby, o smutku a o hodnotách. Je v ní humor, ale také melancholie. Je o tom, že i po velké ztrátě se nám může podařit najít smysl života, i když je to těžké. Nejvíc mě dostávalo, jak Ovemu po smrti ženy chyběly zdánlivé maličkosti, které dělaly jejich život jedinečným - způsob, jak usínali, hádky a kompromisy, způsob vaření kávy a smích. A mnoho dalších. Myslím, že tak nějak to asi funguje...
Knihu doporučuji, bručouna Oveho si zamilujete.
Hory zpívají
Nguyễn Phan Quế Mai
Kniha byla z pro mě neznámého prostředí (i když pojem válka ve Vietnamu samozřejmě znám) a rozhodně nepopírám, že byla historicky velice zajímavá. Na příkladu několika generací jedné rodiny jsme mohli prožít vzestupy a pády, režimy, ústrky, reformy a válku a hlavně její důsledky pro život obyčejných lidí a pro fungování lidí ve společenstvu.
Kniha má velkou sílu, ale myslím, že by se z tohoto tématu dalo dostat víc, hlavně emocionálně. Neoslovila mě tak, jak jsem si myslela, tempo je rychlé a styl spíš prostě-sdělovací, nedokázala jsem se do příběhu dokonale vžít a užít si ho se vším všudy.
Nicméně kniha stojí za přečtení, rozhodně mi rozšířila obzory.
Ghúl
Brian Keene
Dejte mi knihu o partě kluků, letních prázdninách a temném tajemství a já se budu bavit. Vím, že to tu už bylo a Temnému létu to nesahá ani po kotníky, Kingovi také ne. Ale je to čtivé, není to moc strašidelné (takže srabíci jako já jsou spokojeni) a je to ... prostě návrat do dětských let.
Vážnější linka než ta s Ghúlem, je téma násilí v rodině, patologických vztahů, přerod z dětských let do reality puberty a uvědomování si, jak svět vlastně funguje.
Vím, že to není dokonalé, ale kniha mě bavila a jako odpočinek od starostí fungovala.
Dáma a tučňáci
Hazel Prior
Tak jsem čekala humor a dostala jsem milé, trochu bláznivé a velmi nepravděpodobné vyprávění o jedné bohaté staré dámě, která na konci života bilancuje a jednak se snaží najít rodinu, kterou díky době a nešťastným událostem ztratila, a jednak se snaží udělat něco užitečného. Vrhne se do dobrodružství s tučňáky na Antarktidě. Díky této zkušenosti se dokáže otevřít a srovnat se svým osudem, změnit svůj postoj k životu a lidem a konečně najít smysl života.
Asi jsem si představovala více zábavy, ale ve výsledku mám po přečtení příjemný pocit, konec mě uchlácholil. Pokud hledáte lehké čtení bez dramatických zvratů, něco spíše pro pohodu, neuděláte chybu.
Hlad bohů
John Gwynne
Skvělé pokračování, co si týče děje. Oceňuji shrnutí na začátku, které připomene všechny postavy a základní linky minulého dílu. Užitečné.
I tento díl je nabitý akcí, boji, magickými stvořeními a napětím. Oproti prvnímu dílu už toho ale na mě bylo asi moc, hlavně postav a rychlého přepínání mezi nimi, a tak mi kniha přišla často matoucí, musela jsem se vracet. Pravděpodobně je to dáno i tím, že málokdy mám dost času na to, abych četla delší dobu v kuse, což takovýto druh knih vyžaduje.
Nicméně příběhem jsem stále nadšená a moc se těším na pokračování.
Kosení: Příběhy ze světa smrtek
* antologie
Asi proto, že jsem neměla velká očekávání, se mi sbírka povídek líbila. Byl to příjemný nostalgický návrat do světa Smrtek. Jak tu píší jiní čtenáři, některé povídky byly skvělé, jiné dobré, ale žádná nebyla vyloženě slabá. Některé připomínaly něco nebo někoho z nám již známého světa, jiné rozvíjely zcela nové nápady, popisovaly nová místa a způsoby kosení. Od vtipných po velmi dramatické, mně tato kniha povídek mile připomněla svět, ve kterém jsem před časem s nadšením strávila čas. Neal Shusterman je můj oblíbený autor a doufám, že přijde zase s něčím novým.
Vrah andělů
Andrew Mayne
Knihy Andrew Mayneho stále zkouším, protože mě kdysi nadchla Šelma, pak mě bohužel odradila Teorie vraždy. Dívka pod hladinou se mi líbila a to především díky nápadu a prostředí. To je vlastně to nej, co si na knihách tohoto spisovatele cením. Má neotřelé nápady, nezvyklá prostředí, neobvyklé vyšetřovatele. Člověk se dozví spoustu informací o různých oborech. Až se divím, jak široký záběr Mayne má.
Co je ale slabinou jeho příběhů, je logika a propracovanost. A to bych mu vytkla i v této sérii. K některým stopám a důkazům se vyšetřovatelé dostanou záhadnou náhodou, navíc jim Damian (tajuplná postava, o které toho moc nevíme a která zasáhne vždy, když policie neví kudy kam) statečně pomáhá, nejspíš je to jasnovidec.
Ale přesto to nevzdávám. Andrew Mayne mě vždy překvapí a tak jsem se zájmem poslouchala o pozadí magie a tricích, o komunitě kouzelníků a o způsobu jejich myšlení.
Knihu jsem bohužel poslouchala jako audioknihu a musím říct, že mi interpretace Jany Strykové vůbec nesedla a za mě úplně zabila potenciál knihy...
Krize
Felix Francis
Po smrti Dicka Francise jsem zkusila 3 Felixovy knihy, ale jeho styl mě neuspokojil, tak jsem se zařekla, že už ho vyhledávat nebudu. Po několika letech se mi ale po atmosféře dostihových detektivních příběhů zastesklo a když na mě v knihovně vykouknul tento titul, brala jsem to jako znamení. A musím říct, že se syn přeci jen vypsal. Já osobně jsem názoru, že kvalit otce nedosahuje (možná ze mě mluví jen nostalgie a konzervatismus), ale tato kniha mě rozhodně přesvědčila, že i Felix Francis dokáže napsat výbornou detektivku z dostihového prostředí, se zajímavým hrdinou, chytrou a dobře vymyšlenou zápletkou a napínavým dějem. Snad jediné, co bych vytkla, byla až příliš jednoduchá romantická zápletka.
Nečekejte žádný thriller s množstvím krvavých mrtvol a sériovým vrahem, ale onu starou známou pohodovou anglickou svižně plynoucí detektivku z prostředí stájí a dostihů, kde hlavní hrdina je naprostý dostihový analfabet a tak ani my se nemusíme cítit nepatřičně a můžeme mu fandit při vyšetřování.
Uvařte si anglický černý čaj nebo si nalijte sklenku ginu s tonikem a užijte si tuto klasiku v novějším hávu. Doporučuji.
Království hříšných
Kerri Maniscalco
Asi bych měla víc pozornosti věnovat informaci, komu je kniha určená. Protože tato mě minula tak o 30 let...
Království hříšných je jednoduchá love-hate fantasy (jak tu už někdo napsal, dokonale to vystihuje hlavní motiv). Hlavní hrdinka rozhodně neví, co chce a ani jak toho dosáhnout. Zajímavý by byl možná magický svět, bohužel z něj víme tak málo a natolik roztříštěné informace, že mě to ani nedokázalo chytnout. Děj je příliš zjednodušený, s velkými skoky a neustálé rychlé změny místa působí chaoticky a zmatečně. Postavy jsou poměrně ploché, moc se toho o nich nedozvíme. Hlavní hrdinka je naivní a rozháraná ( to by mi vadilo nejméně, k tomu věku to patří) a úplnou náhodou se jí daří až neuvěřitelné věci. Pekelný princ je zajímavější - odtažitý, ale starostlivý, silný, ale něžný, nabubřelý, ale chápavý.
No prostě červená knihovna pro náctileté, v hávu fantasy z prostředí Sicílie. Asi tak.
Za časů odvahy
Suzanne Kelman
Samotný příběh je pěkný, smutný, poučný, dojímavý, no prostě z války. Rozhodně stojí za to neustále připomínat hrdiny, kteří se svojí odvahou a obětmi přičinili o to, že nacistické Německo bylo poraženo a válka ukončena. O tom není pochyb.
Ale mě tato kniha nenadchla tak, jak by téma určitě zasloužilo. Zdála se mi poněkud plytká, nešla příliš do hloubky, nedokázala ve mně vyvolat tak silné emoce. Sloh se mi jevil příliš jednoduchý, slovní zásoba málo rozvinutá, jako by to byl první pokus autorky (což není, ale toto je moje první). Rozhodně znám lépe zpracované knihy na podobné téma, ať už Slavíka nebo Alicinu síť. Doslov mě možná zaujal více, než celá kniha.
Ale jak říkám, některé historické události je třeba připomínat, obzvláště v této době, a tato kniha si určitě najde své čtenáře, možná i právě proto, že není až tolik komplikovaná a poměrně velkou roli tu hraje láska.
NOS4A2
Joe Hill (p)
Můj velký oblíbenec a další přečtená kniha. Joe Hill zdědil po otci především dar vyprávění. Jeho příběhy jsou velmi čtivé a dobře vymyšlené. Nejsou tolik děsivé jako Kingovy horory, ale rozhodně vás nepustí a nepříjemný pocit vás nemine. Tentokrát mě pobavilo i poděkování.
Vánoční říše, kde jsou všechny děti šťastné. A jeden dobrodinec, který je tam svým vozem - Přízrakem- dopravuje. Lidumil nebo ďábel? A jakou cenu si vybere štěstí v říši věčných Vánoc?
Victoria má od mala zvláštní schopnost, dokáže při jízdě na svém kole vyvolat a přejet most, který ji zavede do jiné reality. I tento dar si vybírá svou daň a hlavně nepochopení okolí, což společně vede k psychickým problémům. Ale jednou se tento dar bude hodit a Victoria bude možná jediná, kdo by mohl Přízrak zastavit.
Pokud máte rádi strašidelné tajemné příběhy, rozhodně doporučuji.
Olivovník
Lucinda Riley
Vila se symbolickým jménem Pandora při svém zabydlení po mnoha letech zatřese s osudy prázdninových obyvatel, když některá pečlivě střežená a obávaná tajemství vyjdou najevo.
Lehké romantické čtení o osudech, láskách, přátelstvích, ztrátách a zklamání členů jedné anglické rodiny a jejích přátel. Napsané lidsky, jak to Lucinda Riley uměla. Ideální čtení na léto, trochu zamotané, s krásným vykreslením malebného Kypru.
Zákon neviny
Michael Connelly
Zase se potvrdilo, že je lepší číst série popořádku. Jenže málokdy se v knihovně vyskytnou popořadě, tak většinou beru aspoň to, co je. Michaela Connellyho znám, přečetla jsem několik knih s Harry Boschem, ale Haller je pro mě novinka. Prostě jsem jela na jistotu jména autora. Příběh je samostatný, určitě nemůžu říct, že by se nedal číst bez minulých dílů, spíš mi chyběla dokonalost znalosti atmosféry, provázanosti hlavních hrdinů a asi i postupného vývoje postavy.
Popravdě mi dlouho trvalo, než jsem se do knihy začetla. Trochu mi nesedla rozvleklost a suchopárnost soudních stání, a to jsem jako mladá hltala Perryho Masona! Postupně jsem si ale zvykla, případ dostal trochu spád a dočetla jsem ho jedním dechem.
Oceňuji vhled do soudních přelíčení, do komplikovaných pravidel a zákulisních kliček a záškodnictví obžaloby versus obhajoby. I způsob výběru porotců v USA byl zajímavý a samozřejmě běh života ve vězení včetně způsobu dopravy k soudu atd.
Moc se mi líbilo zamyšlení nad rozsudkem vinen / nevinen a skutečností, a nad spravedlností a omezenou možností ji dosáhnout.
Hodnotím kladně a fanouškům právních detektivek doporučuji.
Sestra bouře
Lucinda Riley
Nemůžu říct, že by mě začátek vyloženě nebavil, i když se tam opakuje sled událostí jako v prvním dílu, naštěstí je autorka podala z trochu jiného úhlu. Ale pravdou je, že mě příběh opravdu chytil, až když Ally začala pátrat po své minulosti a rozvinul se příběh Anny. Tentokrát mě linka z minulosti zaujala daleko víc a spojení se skutečnými osobnostmi hudby je skvělé. Obdivuji autorčiny znalosti a schopnost začlenit významné osobnosti různých oborů do smyšlených osudů. Je to jako pavučina, ze které vybíhají jednotlivá vlákna samostatných příběhů, ale dohromady tvoří smysluplnou, promyšlenou a funkční strukturu.
Doma mám třetí díl, časem na něj určitě dojde.
Našeptávač
Donato Carrisi
Italský styl psaní je jiný, i proto si občas pro změnu ráda přečtu nějakou detektivku z této produkce.
Našeptávač je dílo vzbuzující diametrálně různé reakce. Abych pravdu řekla, i já jsem si chvíli zvykala na styl autora a kniha se mi nečetla úplně pohodově, je také hodně komplikovaná. Na druhou stranu byl děj nabitý akcí a opravdu snad až mnoha zločiny. Souhlasím s některými čtenáři, že je zde poměrně hodně nelogičností, každý kroutíme hlavou nad jinými, já třeba nechápu, jak by nemohli vyšetřovatelé najít ani zlomek DNA na místě, ze kterého se dotyčný nehne celý den. Ale co si budeme povídat, určitě to není první detektivka nebo thriller, kde ne úplně všechno sedí na 100%...
Mě ale dostal až doslov. Vysvětlení teorie našeptávačů a poznámka, že spousta případů, které byly zmíněny, se opravdu stala. To mě tedy teprve zamrazilo... Vzhledem k tomu, že se autor opravdu problematice sériových vrahů věnuje, nebude asi vše mimo mísu.
A tak knihu odkládám s tím, že to bylo lehce nadprůměrné čtení, spíše pro odreagování, ale s nepříjemným mrazením, co vše se na světě děje.
Jmenuji se Maryte
Alvydas Šlepikas
Toto je poměrně útlá kniha, pokud se rozhodnete ji číst, budete ji mít zdolanou za pár hodin. Pocity ale přetrvají déle. Není to snadné čtení, pohled na to, jak na válku doplácejí nevinní lidé, je vždy těžký. A když jsou to hlavně děti a zoufalé matky snažící se je udržet na živu, je to o to drásavější.
Chvilku jsem si musela zvykat na styl autora, v knize jsou kratší i delší obrazy, jako záběry z filmu, střih a jiný záběr. Styl je odosobněný, popis jakoby bez emocí, ale popisované situace emoce rozhodně vyvolají. Toto vyprávění o útrapách dětí a pozůstalých ve Východním Prusku je napsáno na základě vyprávění svědků a rozhodně by mělo být povinnou literaturou dnešní mládeže. Syrová výpověď bez příkras. Nečekejte procházku růžovým sadem.
Spící nymfa
Ilaria Tuti
Jen 15 komentářů, ale vše v nich už bylo řečené... moje oblíbené čtenářky to už vyjádřily za mě...
Na druhou knihu Ilarie Tuti jsem se moc těšila, musím ale přiznat, že jsem se do ní hůře začítala. Navíc mě praštila chyba překladu hned na prvním řádku, tak jsem byla trochu skeptická. To je ale jediná výtka, kterou ke knize mám. Jazyk této italské spisovatelky není přímočarý, musela jsem si zvyknout, ale nakonec mě lapil a strhnul do složitého příběhu, který se stal před více než 70 lety, ale který má kořeny ještě mnohem dál. ¨
Jak už tu bylo řečeno, nečekejte strmý spád hned od začátku, kniha je spíš pro milovníky románů, ve kterých se zašmodrchané klubko pomalu rozmotává, ve kterých jsou nedílnou součástí osobní příběhy hlavních hrdinů a tady navíc okořeněné zvláštní komunitou lidí z údolí Val Resia, nádhernými popisy přírody, její síly a její tajemnosti. Větší špetka mystiky k tomu, vražda, záhada a tajemství, které někdo brání za každou cenu. Nakonec z toho vznikne napínavé čtení, které Vás zabaví na pár dní, ale času stráveného s touto knihou litovat nebudete.
Takže zbývá pár otázek: Dá se vyšetřit vražda, která se stala před více než 70 lety na sklonku války v italských horách? A může ji vyšetřit komisařka, která bojuje se svou zdravotní indispozicí, inspektor, kterého pronásledují vlastní démoni, a slepá dívka, která má zvláštní nadání a jedinečného parťáka?
Pokud Vás zajímají odpovědi na tyto otázky, pusťte se směle do čtení. Já za sebe doporučuji.
Sedm sester
Lucinda Riley
Moje první kniha od této autorky a musím říct, že podle hodnocení jsem čekala daleko víc a především začátek byl pro mě těžký oříšek. Těžko uvěřitelné prostředí a situace.
Ale s výpravou Maiy do Brazílie se to zlepšilo, linka začala nabírat dobrý směr a romantický příběh na pozadí reálných historických skutečností se mohl rozvinout. I současná linka nebyla špatná. Druhou půlku knihy jsem už četla s opravdovým zájmem a celkově hodnotím dílo jako zdařilé. Nejvíc se mi líbily odkazy na skutečná místa, známé osobnosti a události. Popis života v Riu a Paříži byl poučný a pohled na život mladých žen z lepší společnosti zajímavý.
Po druhém dílu sáhnu za nějaký čas.
Písek
Hugh Howey
Nečetla jsem ještě autorovu předchozí trilogii, tak jsem ke čtení Písku přistupovala s čistým štítem. A vyprávění o světě, kde o svoji existenci bojujete na každém kroku s pískem, kde jsou v hlubinách pod dunami ukryté pozůstatky předchozích generací a kde jste pěšáci v čísi vyšší hře, mě vysloveně nadchlo. Pro mě to byla parádní dobrodružná jízda, pasáže o písečném potápění jsem hltala a s hlavními hrdiny jsem prožívala jejich (pro mě krátký) souboj s tímto živlem a se světem, kde se každý stará jen o sebe, velmi často na úkor druhých.
Ani mi tolik nevadilo, že se v podstatě nedozvíme o příčinách katastrofy. Ale jednu hvězdu strhávám za příliš otevřený konec, přičemž ani není poznat, jestli má autor v plánu v tomto příběhu pokračovat.
Knihu doporučuji fanouškům postapo, nápad je jedinečný.
Nezapomeň na mě
Lesley Pearse
Když jsem kupovala tuto knihu, myslela jsem, že se mi do ruky dostává milý lehce romantický příběh z počátku osídlování Austrálie, plný krásné australské přírody, něco jako V zemi bílého oblaku. Ach ta očekávání...
Ale nemyslete si, že jsem zklamaná. Spíš jsem stále v šoku.
Dostala jsem příběh skutečných postav a skutečných událostí, popisující bez příkras život v Anglii v 18. století, jejich trestní řád, podmínky ve věznicích, při transportu a deportaci do Austrálie. Měsíce strávené v podpalubí, kdy se s trestanci zacházelo hůř než s dobytkem, protože na rozdíl od dobytka, oni neměli žádnou cenu. Ani první roky osídlování Austrálie nebyly idylické - hlad, bída, nedostatek nástrojů, nemoci, domorodci. A hlavně až teď jsem pochopila, jak naivní byla myšlenka, že zloději, vrazi a prostitutky by chtěli něco budovat.
Sledujeme cestu Mary, kterou její mladická nerozvážnost přivedla na cestu plnou utrpení, ztráty jakékoliv důstojnosti a svobody. Z naivní dívky se v krátké době musí stát žena schopná se o sebe postarat. Obdivuji její sílu, že dokázala udělat, co bylo potřeba a nevzdala to hned na začátku, ale ani nikdy potom a ještě dokázala dodávat sílu druhým.
Tato kniha není romantická, je drsná, je opravdová a rozhodně stojí za přečtení. Doporučuji.