Ashurnibibi komentáře u knih
Takovou čtivou studii zkurvenýho lidskýho mozku jsem od autora sci-fi kultů nečekal.
Ona hustá atmosféra se kolem knihy vznášela ještě několik minut po jejím zavření.
Beru Kafkova génia, ačkoli mě kniha téměř nudila. Možná je to mou averzí vůči nekonečným odstavcům.
Srovnám-li to s jeho dalšími braky, je Šifra v jeho tvorbě rozhodně "špička", ačkoli dost tupá. Zajímavé konspirace jsou však asi jediné, čím kniha vyčnívá.
Syrový obraz jižanské gotiky na vrcholu. Po dočtení jsem měl v hubě mrtvolný puch, jež se mi dalších pár dní nedařilo překouřit.
Takový výlev misantropie a nihilismu jsem ještě nežral.
Chudé o informace a obohacené o spoustu zavdějících romantizujích příběhů. Buď autor čerpal jen z kapitána Johnsona, nebo má až moc bujnou fantazii. Nicméně historická kniha faktu to není ani omylem.
Tak toto mě opravdu nenadchlo. Vím, že Heitz není extra třída, ale na takovou věc jsem ho fakt netipoval.
Je to už dávno. Ale ne dost na to, abych na tento irsky zádumčivý skvost zapomněl.
Tohle jsem si koupil jen z kultu, neboť jsem očekával stále klesající kvalitu jeho děl. Ale to, co jsem doma otevřel, bylo prakticky neuvěřitelné. Paolini nestárne, ale mládne a je to vidět. Vydržel jsem to do půlky knihy. Pak jsem ji šel vrátit a litoval tak nerozvážně zabitého času.
Zde se Paolini, jež měl tou dobou již věk na to, vyblít něco alespoň lehounce kvalitnějšího snaží bez jakéhokoli studu mísit hnusné několikařádkové lyrické popisy s klasickými dějovmi klišé dávno zajetými v céčkových románech a k tomu honí si péro nad tím, jak umí psát. Neumí. A nemá ani fantazii.
Marketingový výtvor hrající na nízký věk autora bez jediné kapky originality, natožpak prozaického umu.
Než jsem si zvykl na onu extrémní dávku brutality, zvládal jsem dvě kapitoly denně. Poté ze mne onen nepříjemný pocit opadl, stal jsem se jedním z nich a nechtěl, aby naše krvavá cesta napříč západem někdy skončila.
Cynická antiutopická bizarnost, která se nebojí ani toho nejčernějšího humoru. Bohužel je poměrně uvěřitelná.