Asterixxka komentáře u knih
Četla jsem na střední - moc mě nenadchlo, četla jsem cca v 25 - bavilo mě moc, už teď se těším, až se třeba ve 40 začtu znovu a uvidím to pohledem zase té jiné generace! Aneb v každém věku lze knihu vnímat z jiného úhlu pohledu - a to je geniální!
Silný příběh silné ženy. Byla jsem v Keni a poznala jsem i částečně kulturu Samburů (mimochodem, tu knihu tam znají snad všichni a jim se zase tak moc nelíbí, prý je ukazuje ve špatném světle, protože oni se takto nechovají). Mě Afrika naprosto pohltila, s její přírodou, s příběhy místních (nejen Masajů), s divokými lvy v savaně...prostě nádhera! Moc ráda jsem si poté přečetla Corinnin příběh o soužití se Sambuřany a o jejím životě v buši.
Popis je tak romantický - mladá holka ze Západu chce pomáhat a chudáček Juma hledá spasitelku pro jeho rozervanou duši...jasně, holka na můj vkus úplně blbá - ať se nikdo nezlobí, ale poté, co jí jenom využívá, jí ještě na závěr její kamarádka řekne, jak to na ní zkoušel a že jí miluje a kdesi cosi, ale ona trvá na tom, že si ho vezme...fakt se divím, jak se do takového "od pohledu" odporného špinavce může kdo kdy zamilovat - a ještě k tomu holka, co většinu života žila v kultivovaném světě (né že by tady taková individua nebyla ale toto?). Jestli Bílá Masajka je pro mě otazník, tohle je otazník s pěti vykřičníky! Kniha se sice četla dobře, ale hlavní hrdinka a její zaslepenost mě tak štvala, že nemůžu dát víc než 3*.
Po tom všem od Čapka - hrozné zklamání pro mě. Hordubal mě štval, ale budiž. Povětroň mě nebavil vůbec a Obyčejný život se snad ani nedal číst. Pokud Čapka, tak Mloky nebo Krakatit, zvlášť ti Mloci jsou moje srdcovka a jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla.
Vrátila jsem se k nim po asi 15 letech a musím říct, že jako dítě mě bavily víc. Asi jsem jako dítě nevnímala lítost a úzkost, kterou na mě některé z nich působily.
Poslední dobou vidím všude kolem...škoda, že některé lidi taky nemůžu vaporizovat. To, že je kniha úžasná, asi zmiňovat nemusím, vzhledem k počtu hodnocení a komentářů.
Jedna ze tří nejkrásnějších knih, které jsem v životě četla. Prozatím.
Četla jsem několikrát. Kniha byla nejspíš tak dobře napsaná, že se jedna moje spolužačka na ZŠ v Christiane zhlédla a dokonce se snažila být jako ona (se vším všudy), což se jí bohužel skoro povedlo. Noo, ne na všechny tedy měla odpuzující dopad. Já jsem sice ten opačný případ, který nad drogami kroutí hlavou a od jejich světa chci být co možná nejdál, této tematice se však v literatuře ani filmu nebráním a vyprávění mě moc bavilo! Jen jsem si říkala: chudák ta její máma, já bych to té svojí asi udělat nemohla, takhle jí trápit. Vcelku, co se knihy týče, opět důkaz toho, že skutečný příběh nad vymyšlenými přehnanými senzacemi.
Ježiš, ten Adam mě neskutečně štval! Za to Kate mě bavila, to je konečně pořádná mrcha! Celkově skvělá kniha, a to si na ságy moc nepotrpím..
První díl mě bavil o dost více, druhý díl a samé filozofování a zdlouhavé dialogy jsem už přeskakovala, přiznám se, že na tohle veledílo nemám. Ale klobouk dolů autorovi, bezpochyby.
Přitažené za vlasy, ale když to tak budeme brát a nebudeme se moc pitvat v detailech, bylo to super! Přečteno na jeden "hlt".
Krásná kniha. Slovo trest nabylo úplně jiného významu. Z "povinné četby" konečně něco, co mě nadchlo. V povinné četbě jsem sice knihu nečetla v rámci bojkotu něčeho povinného, ale po letech, kdy jsem na ni natrefila, uznávám, že tahle kniha stojí za to přečíst.
Jsem celkem překvapena z vysokého hodnocení a nadprůměrně kladných komentářů. Asi to pochopili všichni kromě mě.. Mně se kniha nečetla dobře, příběh a dialogy mě štvaly a ani to ve mě nezanechalo nic, nad čem bych se měla nebo chtěla zamýšlet. No, asi jenom prostě nebudu Kafka fan. Někdo to srovnává s 1984 - tak to ani náhodou a kolem té náhody ani kilometr krát dva.
(SPOILER) Čím dál více se mi líbí knihy, které napsal život sám. Film jsem viděla jako malá, takže si ho už moc nepamatuji, ale příběh je známý celosvětově, takže jsem věděla, jakou knížku si kupuju. Musím uznat, že je skvěle napsaná, lépe než od některých "profi" spisovatelů. Hrozné je, že Moody se choval v USA jako každý "průměrný Američan", no ale ejhle, stačí zavřít branku u zahrady ve své domovině a máme tu příběh plný hrůzy, útisku, bití a totální beznaděje - jinak bych život Betty v Íránu nazvat nemohla.
Zajímavý námět, zpracování už zase tolik ne. Co jsem však slyšela z vyprávění o seriálu, tam asi dokázali z příběhu vytěžit více. To bohužel posoudit nemohu, nicméně knize max. 3* hlavně za originální příběh.
Kniha určitě stojí za přečtení. Mám jen dojem, že víc by mě bavila ve věku Olivera (teda kolem té dvacítky).
Cítila jsem tam tu "kingovinu". Za mě určitě kvalitní horor, takže kdo má rád starého dobrého Stephena, jeho styl psaní i strašlivosti je velice podobný.
Vůbec nechápu tak vysoké hodnocení. Kdybych neměla ten hrozný zlozvyk dočítat knihy do konce, tak jí zahodím už sotva ve třetině. Ženský román?! Možná by mě bavila, kdyby mi bylo 10..
Kniha mě velice zklamala, naprosto nesmyslné chování hlavních postav, začátek ještě ušel, pak ovšem následovaly různé nesmysly, ale hlavně Fabian Risk se mi v závěru tak zprotivil, že už si další díl s jeho postavou nekoupím.
Rozuzlení chování tety Hany mě dostalo! Nato, kolik knih na toto téma už jsem přečetla, byla jsem strašně mile překvapená! Četla jsem knihu dříve, než ke mě dolehnul ohlas ze všech stran - kvůli názvu si ji koupila kamarádka mé mamky, protože se také jmenuje Hana (vůbec nevěděla, o čem kniha je) a mamce se líbila a koupila jí mě, takže jsem ji dostala bez recenzí a referencí a úplně mě nadchla. Doporučuji určitě i těm, kteří už z recenzí ví, o jaký příběh se jedná.