Atanone komentáře u knih

Další z knih, které patří jak do kolonky "přečteno" tak do kolonky "právě čtu". Moudrost podaná básnickým jazykem.
***
U městské brány a u vašich krbů jsem viděl, jak se vrháte na zem a uctíváte svou vlastní svobodu. Dokonce i otroci se ponižují před tyranem a oslavují ho, ačkoliv je vraždí. Ano, v chrámových hájích a ve stínu citadely jsem viděl, jak nejsvobodnější z vás nosí svou svobodu jako chomout a želízka. A srdce uvnitř mne krvácelo; neboť vy můžete být svobodní jen tehdy, když i touha po hledání svobody se pro vás stane poutem a když přestanete o svobodě mluvit jako o cíli a naplnění. Skutečně svobodní budete, až své dny nebudete prožívat nadarmo a vaše noci nebudou naplněny žádostí a smutkem.
***

53 07.03.2020

Ta kniha mi tak strašně mluví z duše až jsem nadšená a lehce vyděšená zároveň. Je tak nahořkle moudrá a přitom jsem se u ní bohovsky nasmála a měla jsem pocit, že mnohé věty bych si dala na ledničku já.
Přidávám k "autíčku" další patro a doufám, že koleček se nedočká.. a zdravím Jani, která mi ji doporučila ♥
Opět jdu proti proudu času začínaje od konce ( i když doufám, že to žádný konec není) a myslím, že jsem udělala dobře. Teď jsem asi teprve připravená na ty předchozí dvě.

53 20.04.2019

Na škole ani krátce po ní mě na Máj nikdo neukecal. Zkoušela jsem to číst a snažila jsem se to i dočíst,ale nakonec jsem to vždy vzdala. Ale protože si vážně myslím,že by takováto díla měl znát každý Čech,vymyslela jsem na sebe fintu a zaposlouchala jsem se do krásného hlasu pana Hrušínského,který si s básní,se svým hlasem, se svým věkem a též se mnou dělal,co chtěl. Za což mu tam nahoru děkuji a k těm spoustám hvězd,které mu jistě dělají společnost,přidávám svých ušmudlaných *****
Pan Mácha promine,že se musí dělit,ale pravidla jsou holt pravidla.

53 28.07.2017

Asi nejvíc na mě příběh Alžběty zapůsobil,když mi o její železné panně vyprávěla babička v těch zřídkavých okamžicích,kdy jsem ji uprosila na nějaké příběhy,nebo pohádky.
Knihu mi před lety daroval kamarád a já jsem ji přelouskala za pár dní.
Jakubiskův film jsem viděla. Je krásný. Je o jiné Alžbětě a s knihou bych ho nesrovnávala. Klasika je klasika.

53 22.07.2017

Kniha má hodně stránek, bohužel jsem musela přerušovat čtení, takže mi zabrala spoustu času, ale rozhodně za to stála. Příběh obyčejného, drsného a často krutého života v mongolské stepi nehýří akcí a plyne zvolna a jakoby namáhavě, stejně jako dny těžce pracujících pastevců, hájících svá stáda kvůli obživě i kvůli pohrůžkám různých sankcí, ale skrývá v sobě mnohá vysvětlení souvislostí, které by mě osobně jinak nenapadly. Jako čtenář se naučíte trochu chápat a hodně milovat step. Tím víc pak vynikne zničující síla všudypřítomné ideologie.
Čchen Čen mi byl jako člověk velmi sympatický a už v jeho chování jsem viděla nebezpečné myšlenky, které se v totalitních režimech netrpěly. Nebylo třeba je demonstrovat slovně. Toho se v knize ani nedočkáte. Ale jeho takzvaný pokus s vlčetem mi vehnal krev do hlavy. Když něco krásného, divokého a zároveň moudrého milujeme a chceme to poznat a pochopit, máme to vytrhnout z přirozeného prostředí a uvázat na řetěz? Ze srovnání s vlky, udržujícími rovnováhu v přírodě, vycházejí lidé nepoměrně hůř. Tato část knihy mě rozebrala na kostičky a teprve v závěru jsem pochopila, že měla být lekcí i pro mě, ne jen pro Čchen Čena.
Knihu rozhodně doporučuji. Kéž ovce pochopí vlka.

*****
Stepní vlk, odvěký duchovní totem stepního lidu, má v sobě tolik morální a duševní síly, že by se lidé před ním mohli stydět. Není mnoho lidí, kteří by si žili po svém, podle své vlastní vůle, a nevzdávali se ani pod hrozbou ztráty života. Není mnoho lidí, kteří by nesklonili hlavy před silou zdánlivě neporazitelnou. Čchen se sám zastyděl, člověk je před vlkem tak maličký. Stepní vlci budou vždy záhadou. Mají v sobě něco, co je mimo lidskou představivost, co leží příliš vysoko. Čchen si o sobě myslel, že rozumí vlkům víc než jakýkoliv jiný Číňan, dokonce lépe než mladí Mongolové, ale tohle půlroční vlče mu zas jednou uštědřilo významnou duchovní lekci.
Čchen pochopil, že jeho znalosti o vlcích jsou stále příliš povrchní. Dlouhou dobu se domníval, že vlci žijí pro jídlo, žijí lovem a zabíjením kořisti. Ale teď viděl, že je tomu jinak, takový názor si vytvořil jen na základě své lidské zkušenosti, podle sebe soudím tebe. Zabíjení, lov ani požírání kořisti nejsou cílem vlků. Dělají to pro svou svobodu, nezávislost a hrdost. Proto jim pastevci, kteří skutečně vyznávají vlčí totem, odevzdávají po smrti svá těla. Doufají, že jejich duše bude také tak svobodná a volná jako vlci.
*****

52 01.09.2024

Deja vu je vždy zvláštní pocit. Nevím, jak vás, ale mě to vždy trochu rozhodí. Minulost a přítomnost splynou a člověk najednou neví, co se doopravdy stalo a co mu jen tak připadá. Sbírka těchto básnických zamyšlení mi skutečně ten pocit připomíná. U tohoto autora je to skoro už tradice, že mě nejvíc osloví Prolog a Epilog. Z ostatních zamyšlení pak jednoznačně „Okenný monológ“, protože jsem jako dítě vždy ráda pozorovala svět přes stékající kapky deště...takže takové osobní deja vu ☺

52 26.12.2020

Copak mohu se mít rád?
usínám, a nejdu spát
a přitom mi vůbec nikdo
nebrání v tom, abych spal!
a tak je to u mne se vším
- něco chci, a dělám všechno
jen abych to nedostal
***
Budu se opakovat, ale s poezií je to podle mě tak, že to buď máte, nebo nemáte. Pan "K" to má. Někdy je to o počtu slov, jako v této sbírce, ale to je holt možná ta "mladost". Čtením jsem si krátila čekání na Nekonečný diář...doufám, že to bude "radost".
Děkuji, pane "K"

52 12.12.2020

Autor je pro mě vždy zárukou kvalitního počtení. Toto navíc o mém oblíbeném období římských dějin.

52 17.11.2020

Díky tygříku, jak jsem i já na tuhle nádheru mohla zapomenout!!! ? Krásné příběhy a krásné ilustrace.

52 20.09.2020

Jelikož seriál mi připadá jako snůška pseudostarostí lidí, kteří žijí v pro mě úsměvné realitě (=ztráta času), přistupovala jsem ke knize se skrytými předsudky. Nicméně, nenechte se odradit typicky americkým stylem. I přes věci, které jsou pro mě zbytečně radikální, obsahuje velmi střízlivý pohled na vztahy, který se dá uplatnit všeobecně, ne jen na věci milostné.

52 31.08.2020

Vždy je mi líto, když na mě vyjde první komentář a nemůžu nad knihou jásat.
Nejsem si jistá, co chtěl autor psát. Květnatě básnický styl je v tomto případě únavný. Příběh se sice chce tvářit jako historický román, ale přijde mi spíš jako naivní blábolení muže, který si představuje, že je někde žena, která mu dá kdykoli a jakkoli (přestože odvrácenou stranou je to, že dá komukoli) a rozhodne se o tom napsat román.
A v tom přehnaně květnatém stylu jen o to víc křičí překlepy, mezi kterými „lunapar“ mě do očí bil nejvíc, protože se k tématu vztahuje dosti zásadně. Má jít přece o místo, kde prý chlípná císařovna trávila dosti času.
Mám pocit, že za tímto dílem nevidíme ani tak Messalinu, jako pana Jarryho (viz závěr anotace)
Snad další čtenáře osloví víc.

52 14.07.2020

Toto bude nejspíš kniha pro ty, které keltská spiritualita zajímá. Myslím, že ostatním bude připadat jednosměrná a možná i svým způsobem nudná. Popisuje každodenní život obyčejných lidí, který už nám v dnešní době asi moc neříká. Písní a průpovídek je v ní opravdu hojně a mně tedy nešla přečíst na jeden zátah. Nejsem ještě rozhodnutá, jestli si ji nechám, ale odnáším si z ní hodně.
Život našich předků byl těsně svázaný s vírou, ať už křesťanskou, nebo pohanskou. Byl těžký a jejich každodenní činnosti byly bojem o přežití. Záleželo na tom, aby výsledek jejich práce byl dobrý. Záleželo na tom přežití. Každou činnost provázely tudíž prosby, modlitby, či zaříkání, které dodávalo obyčejným pracem až obřadní ráz a také pomáhalo se soustředit na to, co dělali, proč a pro koho. Napadlo mě při čtení, kolik lidí jsem už při nezdarech slyšela říkat, že mají pocit, že mají prostě smůlu, nebo je dokonce někdo proklel. Ale když se daří, už je nenapadne poděkovat za požehnání, kterého se jim dostalo. Požehnání rodičů, to bylo dřív něco, na čem dětem velmi záleželo. Moje babička žehnala chleba, než ho rozkrojila a těsto, než ho zadělala. A když jsem někam odjížděla, vždy mi dělala křížek na čelo. Je škoda, že lidé už většinou zapomněli, jak udělat z obyčejných činností neobyčejné. A také to, že když budeme žehnat a říkat si o požehnání, ono přijde.

52 22.01.2020

Kromě úžasně lidských kázání a myšlenek děkuji hlavně za osvětlení a překlady textů Písma.

52 22.11.2019

Moje druhé setkání s úžasnou fantazií pana Gaimana a opět za 5 ☺
Mám ráda staré hřbitovy a nikdy jsem se na nich nebála, ale tentokrát trochu ano. O Silase a slečnu Lupescu, kteří mi přirostli k srdci. Netušila jsem, kam to celé povede a vyústí a jak to dopadne a svrbí mě prsty ještě něco k tomu napsat, ale to bych těžce spojlerovala ☺ Takže si prostě udělejte svůj názor.

52 02.11.2019

Praštíte se do hlavy a máte najednou 10 mínus? Super nápad. Proč si zase po čase nepřečíst sci-fi?
Přesto, že se mi opět potvrdilo, že nejsem cílová skupina takovýchto knih, někde za str. 74 jsem k Alici našla cestu, kterou mi ovšem těžce komplikovaly Elizabetiny úkoly pro doktora a prababiččin blog. Obzvlášť tyhle pasáže mě nutily k přemýšlení nad tím, že autorka asi od nakladatele dostala úkolem, kolik stránek má kniha mít, protože dějově to zkraje prababička dost zabíjela. Kniha byla už tak silně ukecaná a místy jsem ztrácela trpělivost. Chápejte, mně nevadí, když se věci vlečou, ale když čtete už popáté tu samou myšlenku, jen líčenou jinými slovy, máte pocit, že si autorka myslí, že máte IQ tykve (a nebo jen vážně potřebovala popsat víc stránek)
Na to, že se to na začátku táhlo jako soplík, to nakonec vůbec nebylo špatné, ovšem závěr byl překotný jako by to autorka najednou chtěla rychle utnout. Fajn. Na jejím místě bych asi taky chtěla. Přes tu překotnost se mi závěr moc líbil, protože byl takový „ze života“. Jenže pak se asi LM vyděsila, že jí to čtenářky nevezmou a vyčarovala harlekýnský epilog a já, netuše, co bude, jsem si ho přečetla. Ach jo.

52 06.09.2019

Kniha mě nalákala chytlavým názvem a rozporuplným hodnocením. Do první třetiny jsem si myslela, že čtu zábavně duchařský úlet s humornými prvky. Chudáka „bábinku“ jsem skoro litovala, tak stará paní a žádná úcta? Utěrka? Copak takhle se chová k poctivému přízraku? Bála jsem se tak leda toho, že tu mám zmodernizované Strašidlo Cantervillské.
Od poloviny knihy jsem se začala ptát sama sebe, jestli vůbec chci číst dál, protože kniha pro mě najednou přestala být lehce strašidelná a začala být děsivá, až na to, že důvodem nebyla čarodějnice, ale obyvatelé města. V tu ránu pro mě byl ten příběh uvěřitelný. Ano, v jiných kulisách, toto by se mohlo stát. Historie ( i docela nedávná.. vlastně i současnost) ukazuje, že civilizace je velmi lehoučký nátěr, který se rychle smyje, když dojde na věc. A spolu s tím, jak lidé z Black Spring ztráceli lidství, Katherine ho paradoxně získávala.
Pokud si můžu vzít z té knihy něco pro sebe, tak to, že hranice mezi láskou a posedlostí je tenká jako pavučina a někdy ani nevíme, že už jsme za čárou

52 02.09.2019

Tenhle příběh bych přirovnala k loupání cibule. S každou odloupnutou slupkou vám víc slzí oči.

52 04.07.2018

Krásný,lehce strašidelný a chytře vymyšlený příběh. Od začátku do konce jsem se nenudila,protože v každé kapitole se něco dělo. I když příběh jel v několika časových rovinách a vyprávělo ho několik vypravěčů,vysvětlení do sebe zapadlo jako puzzle. Děj nebyl přehnaně akční,ani nesklouzl k laciné romantice,nebo drsnému horroru,naopak zůstal velmi lidský a dojemný.
Kolikrát slyšíme lidi říkat "dal bych cokoli,aby se to a to mohlo vrátit zpátky". Ale je to iluze. Nic nezůstává stejné. Podepisujeme tím osudu bianco šek,aniž bychom věděli,co budeme muset nakonec zaplatit.

52 23.06.2018

Knihu jsem si vybrala do ČV (kniha, ve které se jedna z postav jmenuje jako vy) a musím říct,že z ní mám rozporuplné pocity. Četla se skvěle, jak jsem začala,nemohla jsem přestat. Už dlouho se mi nestalo,že bych knihu přečetla na dva zátahy. Úcta paní autorce.Vymyslet takový propletenec vztahů a přitom udržet čtenáře zaseklého na háčku - klobouk dolů!!
Přesto je mi z knihy hrozně smutno. Připadám si trochu jako mimozemšťan. Při čtení mi běžely hlavou podobné příběhy z mého okolí a přemýšlela jsem,kolika lidem dnes tyto věci připadají normální a běžné,ať už díky okolnostem,nebo vlastní volbě.
Trochu mi dělalo problém „přepínání“ mezi jednotlivými příběhy a časovými rovinami,ale to knize v mých očích neubírá na *****
P.s.- a zrovna postava,která se jmenuje jako já,je taková koza!

52 11.04.2018

Kniha ke mně doputovala a zase poputuje. Receptů je spousta a naprostá většina by zruinovala každé odhodlání nemlsat. Je to marný, je to marný, je to marný :D
Nenechám si ji jen proto, že se držím svých zaběhaných kolejí a receptů líných žen a navíc vím o někom, kdo ji upotřebí líp, než já.

51 06.06.2024