Atanone komentáře u knih
(audiokniha)
Tohle mi sedlo. Bylo zajímavé sledovat mravenčí práci policistů a Wallander mi byl velmi sympatický. Není to žádný borec,je unavený,zapomětlivý a smutný,ale bála bych se něco provést,pokud bych věděla,že to bude vyšetřovat on ( a jeho kolegové). I přes pomalý styl vyprávění si příběh udržel napětí.
Otázka nakolik má člověk právo vzít spravedlnost do vlastních rukou,když světská spravedlnost selže a když se svým jednáním sám dopouští nespravedlnosti,je na dlouhé přemýšlení.
Fakta,co se čtou jako napínavý thriller..nebo spíš horror. Tato kniha mluví vlastně o tom,jak nicotní my pánové tvorstva jsme. A jaké máme štěstí,že ještě jsme.
Miluju humor pánů L+S. Je inteligentní,laskavý,lidský,nepodbízí se a neuráží. Takových dnes už zůstalo málo. Někdy mám pocit,že se po nás,čtenářích,divácích a posluchačích vlastně ani nechce,abychom přemýšleli.
No ale o knize (v mém případě audioknize). Slyšet pana Lasicu vyprávět příběhy (jak on říká) „zo starobinca“ ,byl opravdu bonbónek. Moudrost člověka,který už ledacos viděl a zažil a nic ho tím pádem už nemůže překvapit,proložená postřehy o letech minulých i současných,to je tato kniha. Pobavila,rozesmála i dojala. Připomnělo mi to mého tatínka,který,když jsem se kdysi velice rozohňovala nad jednou záležitostí,jen pokýval hlavou a mlčel. Až po víc jak 15 letech mi řekl „Já jsem jen čekal,až ti to dojde“
Co paní Vaňková umí naprosto dokonale je stvořit své postavy tak živé,že se vám dostanou pod kůži. Historie mě zajímá-ale ne natolik,abych ji studovala. Potom bych asi začala číst jiné knihy. Ale díky románům takto dobře napsaným,mě pak baví si přečíst třeba i knihu odbornou,protože potom pro mě není suchopárná a lidé,o kterých pojednává,mi jsou bližší- I když se pak třeba dozvím,že to celé bylo trošičku jinak.
Na druhou stranu ovšem-pokud není prokázáno,že se něco stalo,není tím pádem ani prokázáno,že se to stát nemohlo.
Ten nápad by mohl vyznít i směšně,vždyť kolik se nadělalo vtipů o teoriích jak a z čeho vznikl člověk...Kdo to řekl- "člověk,to zní hrdě"- Gorkij?,no to je jedno..Znělo by to hrdě,pokud by se člověk choval tak,aby mohl být hrdý.Zase blbost-vždyť člověk je hrdý na to,že je člověk a myslí si,že už jen to mu dává moc dělat cokoli. Naproti tomu nižší tvorové- milují a nenávidí čistě. Zákeřní jsou jen když loví, když jsou nemocní a nebo když jim někdo ublížil natolik,že změnili své přirozené chování.
Kdyby to tak šlo- vyměnit si role..třeba bychom pak víc věcí pochopili.
Můj osobní názor- svět v průběhu dějin nějak nemůže Židům odpustit,že oni stojí na své straně.
Kniha mě uchvátila. Odpověděla mi na mnoho otázek a mnoho dalších otevřela
Přílišným pitváním pravda strádá.
Staré fremenské přísloví
****************
Po mnoha letech jsem si knihu přečetla znovu a ten citát přesně vystihuje moje pocity. Na rozdíl od prvního dílu, který mě dostal, tenhle díl mě tentokrát tak neuchvátil. Dějově by to stačilo na povídku, ale uznávám, že i ty sáhodlouhé citace, asi měly účel. Kažopádně to, čemu dovolil se dít, bylo fajn, plus pro mě bonus v návratu mojí oblíbené postavy a celkově zakončení tohoto dílu série.
Moje babička by se asi divila ☺ no ale na tak útlou knížečku celkem použitelné věci, takže " u mě dobrý"
Učiň, ať pravda má podobna jest knize modlitební,
aby každý v ní našel modlitbu svou, i zavržený a umírající!
Paradoxně mě asi nejvíc zaujala postava prefekta Macrona,protože o Tiberiovi a Caligulovi se toho už napsalo dost. Celkově jsem si z tohoto košatého románu odnesla spíš ty drobné příběhy okrajovějších postav.
Krásná kniha .Pan Toman je prostě Pan spisovatel.
I přes slibně dramatický název a anotaci plyne příběh vcelku poklidně. Jeremy Logan píše svou monografii a mezi tím se motá kolem míst,kde došlo k podivným a hodně brutálním úmrtím.
Na to,že se hned v první čtvrtině knihy dozvíte,o co půjde,se děj malinko zrychlí až od poloviny a pak vcelku poklidně pokračuje až k předvídatelnému konci.
S hlavním hrdinou Loganem jsem měla problém. Působil na mě jako „studený čumák“. Na jednu stranu ho autor líčí jako senzibila,člověka,který se dokáže vcítit a dokonce fyzicky vnímat emoce druhých. Na druhou stranu se po takových zážitcích,či dokonce přítomnosti na místě činu,kde je obětí někdo,koho osobně zná, klidně vrátí ke své monografii, dokonce se mu v práci daří a má z toho dobrý pocit.To je podle mě lehce sociopatické chování. Každý normální člověk by byl na hromadě.
Teorie o působení úplňku je zajímavá,ale věnuje se jen negativním vlivům. Vedle lidí,ve kterých úplněk probouzí negativní pocity,jsou i lidé,na které působí pozitivně.
Ne že by se to četlo špatně. Ale to je pro mě tak asi vše,co jsem dostala
Dodnes u nás zní hláška "Ribano,pište" , spolu s pokřikem "Já mám žízeň jako trám,uděláme si z ní prám. Vyjedeme na něj,koni a hned bude po ní"
„Že jsi Bele nevěrný… to je od tebe nezodpovědný a hnusný.“ Nechtěla jsem křičet a jen stěží jsem se držela, abych nevylítla. A pak mně hlas přeskočil do fistule. „Ale že si necháš maily v poště, to jsi úplnej debil!“
Tak tomu říkám výchova.
Tahle kniha byla taková „rychlovka“..Hromadná. Přesně i takový dojem ve mně zanechala. Film jsem viděla kdysi a víckrát ho vidět nemusím. S knihou to bude stejné. Chtěla jsem si vylepšit pocit z filmu,ale zázrak se nekonal.Upřímně řečeno mi ta kniha nedala vůbec nic pozitivního a místy jsem se až styděla,že se směju. Nějak mi připomněla to moudré přísloví,že jak se do lesa volá...
Nemůžu hodnotit.Napsané je to skvěle,jede to jak Pendolino..,ale ta rodina mě úplně vyděsila. Už teď jsem neobjektivní
„Mlčení je nejsilnější zbraní naší duše“
Než začnete číst,radím zatopit si,nebo alespoň uvařit pořádný hrnek horkého čaje..nebo svařáku..
Krutosti jsou tu popsané skoro básnickým jazykem. Místy to na mě působilo skoro až rušivě,protože to prapodivně květnaté vyjadřování,včetně vnitřních monologů mrtvé oběti podle mě ději spíš škodilo,než pomáhalo..navíc v té zimě se mi špatně přemýšlelo.Neodložila jsem ,protože mě zajímalo,jestli ty neustálé filozofické odbočky povedou k nějakému rozuzlení.
Hodně temné čtení,člověk z toho snadno propadne pocitu,že tam na severu jsou všichni v depresi,unavení,vyhořelí ke sklony k alkoholismu a je jim pořád zima.
Celkově si z knihy odnáším chmurné dojmy,které nerozjasnilo ani to,že jsem stihla prokouknout zápletku,protože ten otevřený konec to nějak pokazil. Navíc jediné dvě postavy,které mi byly sympatické,byly oběti,což už se mi taky dlouho nestalo
Hodnotím výš,než jaký mám z knihy pocit,protože předpokládám,že vyvolat takové dojmy byl autorův záměr. Uvidím,až srovnám s nějakou další jeho knihou..ale to si asi nechám až na léto
Musím dát za 5 :)
Moje první kniha od této autorky ( a náhodou také první v sérii Tóra) a moc se mi líbila. Zajímavá hlavní hrdinka,její životní postoj i humor a inteligence,stejně tak zajímavá mrtvola ( hlasitý souhlas s 85098211) a zápletka,pro mě přitažlivé téma s náměty ke googlování a krásná země,kde se příběh odehrává. Jen tak na okraj-na Islandu si všichni tykají,což se v tomto překladu nedělo ani mezi "domorodci".
Určitě se k autorce vrátím
Moje první setkání s Janou,které jsem oplakala a které mě přivedlo k jejímu krásnému příběhu.
Je to zvláštní,nejsem ten,kdo by se honil v knihách za happy-endy.Ale v knihách o dětech by měly být..I v životě. Vždycky
Tuto knihu jsem dlouho sháněla,abych si ji mohla přečíst,protože jsem byla navnaděná z části rozhlasové hry,kterou jsem kdysi nedoposlouchala. Paradoxně z knihy jsem zase až tak odvázaná nebyla,ale i tak jsem ráda,že jsem se k ní dostala
99% z toho,co si o knize myslím,bylo řečeno v komentářích přede mnou.
Pro mě je úžasné to,že si smím a můžu přečíst verzi samotné L.B,zatímco v minulosti to nebylo umožněno. Jistě,zaráží mě ta naivita,svádět všechno na nevědomost je trošku..no ale na druhou stranu vezměte dva různé lidi a nechte je prožít stejnou situaci- každý z nich ji bude posuzovat jinak.
Jsem ráda,že tuto knihu mám a určitě si ji za pár let přečtu znova
Příběh,který mě střídavě vynášel k nebi,aby se mnou vzápětí praštil o zem.
Jeremiáš (na rozdíl od Izaiáše) je prorok úpadku a zkázy. Vidí ji přicházet,křičí,upozorňuje na ni a pak ji zažívá a vidí na vlastní oči. Ve svých proroctvích ale dává i naději.
Popis zničeného Jeruzaléma je obrazem každého z nás,když se ve vlastních troskách díváme kolem sebe a ptáme se :"Proč?"
"Abys živ byl",zní odpověď.