Atanone
komentáře u knih
Moje matka Marlene Dietrichová
Maria Riva
Jako herečka pro mě byla MD příliš "unylá"..nebo jsem možná neviděla ty správné filmy. Rozbrečí mě ovšem pravidelně,kdykoli poslouchám její "Sag mir wo die Blumen sind" . Vlastně ta píseň mě dovedla k zájmu o tuto nevšední ženu a po knize jsem před lety sáhla s očekávání,že se o ní dozvím víc. Což se i stalo. Kniha mi připadá hodně upřímná a nevyhýbá se podle mě asi ničemu. Marlene musela být úžasná žena,pravděpodobně skvělá a věrná přítelkyně,ale život s ní,nebo vedle ní asi nebyl žádný med.
Každopádně lituji,že knihu nevlastním,vracela jsem ji vyloženě nerada.
Dáma v Toweru
Jean Plaidy (p)
Čím nás pořád ta Anna tak přitahuje..? Snad tím,že ze všech Jindřichových žen byla ona ta největší hráčka,vsadila vše a prohrála? Možná.
Pardon-Zapomněla jsem na Kateřinu Aragonskou!
Co se týče této konkrétní knižní verze-četla jsem i lepší. No a co?
Údolí havranů
Barbara Erskine
Souhlasím s Atuin..Erskinová vykrádá sama sebe. Je to legální a konec konců jsou to její nápady. Proto se snažím nečíst víc jejích knih v řadě.
Přesto kdykoli mám možnost dostat se k jejím knihám,neodolám. Není to asi závislost na paní Erskinové,spíš na historii,legendách,putování časem,krásných divokých místech,která nikdy sama nenavštívím..snad až jednou sama budu putovat časem..
Tajný deník Lucrezie Borgii
Joachim Bouflet
Život Lucrezie Borgie mě zajímal už dlouho,tak jsem využila Čtenářské výzvy (kniha psaná formou deníku),abych si o ní něco přečetla. Byla Lucrezia jen figurkou na politické šachovnici jako dcera papeže a zároveň hračkou v jeho rukách a rukách svého bratra?Přestože tradice o ní mluví jako o zkažené,historie to nepotvrzuje,naopak podle historických pramenů žila jako vážená žena a manželka. Snad až jen na to její veselé oficiální potvrzení panenské nedotčenosti,které absolvovala ve vysokém stupni těhotenství. V očích lidí jí moc neprospělo,když potom papež dítě uznal za svoje-pravděpodobně proto,aby ho ochránil.
Jistě nebyla hloupá,když jí otec v dobách své nepřítomnosti dokonce svěřoval řízení církve včetně pečetě a i potom měla v rukou vládu Ferrary v dobách nepřítomnosti svého manžela.Její osobní život asi nebyl moc šťastný. Sama sebe po tragické smrti svého druhého manžela nazvala „Lucrezia la Infelicissima“ (Lucrezia Nejnešťastnější). Třetí manželství jí snad konečně dalo trochu klidu-hlavně i tím,že se dostala z přímého vlivu svého otce a bratra Cesara.Dala život osmi dětem a ve Ferraře byla ctěná a oblíbená až do své smrti.
Pravdy se někdo asi těžko dopátrá,každopádně pro mě to bylo milé počtení. Pakliže „pisatelkou“ příběhu je sama Lucrezia,nečekejme potvrzení „drbů“ ,které se o ní šířily,i když o mnohých (včetně zmiňované zkoušky panenství) se zmiňuje.
U knihy jsem se nenudila,i když styl psaní není nijak dramatický. Také – přesto že v případě tak „propírané“ historické osobnosti by se to nabízelo - nezabředá do erotiky. Pro mě osobně bez odstínů šedi jsou knihy barvitější,nemám ráda,když se mi všechno podsunuje už „hotové“,není nad vlastní fantazii. Bavily mě dokonce i časté podrobné popisy oblečení a účesů,nebo (bohužel nepříliš konkrétních) návodů na kosmetické přípravky té doby.
Bibi (převyprávění)
Hana Prošková
Četla jsem jako dítě, byla to moje oblíbená knížka,než jsem přesedlala na "kovboje a Indiány" Nemůžu dát jinak,než za *****
Dívka se sněhem ve vlasech
Ninni Schulman
Po delší době kniha,která mě vedla aniž bych tušila kam.Což přičítám k jejím pozitivům.
Smutný příběh. Rozložil mě a zase složil. Pravda,moje chyba,když nesnáším nespravedlnost,proč čtu krimi,že?
Z oříšku královny Mab
Eva Vrchlická (p)
Krásné pohádkové počtení. Díky této knize jsem jako odrostlejší holka znala divadelní hry,které bych v jejich normální formě v tom věku nepřečetla,ani jim nerozuměla.
A doteď je mi líto,že knihu nevlastním
Enola Gay
Gordon Thomas
Málokdy u knih pláču. U téhle jsem se kromě toho i styděla. Za lidstvo jako takové a za to,že lidé odjakživa věnovali daleko víc energie tomu,jak o život připravit,než tomu,jak ho zachránit,za sebe,že jsem součást toho lidstva..
Zlatý středověk-tam alespoň králové a generálové riskovali stejně jako vojáci a v mnoha případech to odnesli s nimi. Dnes se hlavouni schovají v bunkrech-protože přece je důležité,aby ti nejlepší přežili a svět je pro ně jen jakási šachovnice.
Slyšela jsem v kterémsi dokumentu názor nějakého vysokého pána z USA,že kdyby nenasadili atomovku,Japonci by se prostě nevzdali,protože taková je jejich mentalita. Ovšem omlouvat něco tak strašného je stejně směšné,jako omlouvat nasazení strojních pušek proti domorodcům s oštěpy a luky. Je to fakt bomba zabít jedním vrzem tolik tisíc lidí a ozářením ovlivnit další generace.Mít takovou legální pokusnou laboratoř..Nějaké dohody o civilním obyvatelstvu? K čemu?
Na rozdíl od komentáře přede mnou,mi detailnější popisy vůbec nechyběly,naopak jistá suchopárnost knihy mně osobně přišla daleko děsivější. Tak to totiž asi bylo. jedni pro tu hrůzu neměli slov a druzí ji vyjadřovali v číslech.
Měla jsem problém knihu dočíst, ne proto,že bych k ní měla výhrady. Ale proto,co říká.Nebudu ji už nikdy číst. Jsem ráda,že jsem ji četla.
Připomíná mi knížečku,kterou jsem kdysi měla vypůjčenou-jmenovala se Zvony z Nagasaki..dívala jsem se po ní ledaskde,ale nenašla..
Magda Goebbelsová
Anja Klabunde
Nedoufala jsem,že se do toho až tak začtu,ale stalo se. Pochopitelně důvod,proč jsem si knihu chtěla přečíst,byla pro mě naprosto nepochopitelná postava matky,která je schopná zabít svoje děti,přestože podle dochovaných dokumentů měla možnosti uprchnout spolu s nimi,nebo alespoň je dostat do bezpečí.
Pro mě tím pádem v knize jsou velikým plusem úryvky z Goebbelsova deníku a další dochované zprávy,které svědčí o tom,že Magda Goebbelsová nebyla zádná nevinná naivka,nebo oběť- a pokud oběť tak možná svých ambicí.
Po dočtení jsem chvilku rozdýchávala a co se týče pocitu,který z toho mám - podle mě se děvčátko Magda ocitlo na nádraží a chtělo nastoupit do vlaku. Vcelku mu nezáleželo na tom,kam ten vlak pojede,hlavně aby to bylo první třídou. A potom,když se vlak rozjel,zjistilo,že už z něj nejde vystoupit bez toho,aby tu první třídu nemuselo opustit. A přesto,že vědělo,že ten vlak s jistotou vykolejí,rozhodlo se vzít si s sebou všechno,o čem si myslelo,že jí patří.
Znovu mě to vrací k úvahám nad nebezpečím fanatismu a také nebezpečím neustálého vymývání mozků vytvářením každodenních virtuálních realit.
I dnes mají mnozí lidé pocit,že když nebudou patřit do určité skupiny,nebude mít jejich život smysl..
Zelený děs
Joseph Thomas Sheridan Le Fanu
Příběhy z téhle knihy jsem slyšela ještě jako malá holka,převyprávěné od starších kamarádek za nočních "černých hodinek" v lázních Darkov,při kterých to bylo o to napínavější,že nás mohla kdykoli načapat sestřička,co měla zrovna službu.
Jak jsem mohla,knihu jsem si vypůjčila a přečetla. Dodnes mi ty strašidelné příběhy připomínají kousek mého dětství.
Žena v černém
Susan Hill
Možná nebyl dobrý nápad číst tuhle knihu v noci,navíc po dešti,když ještě sem tam něco nečekaně "kápne" a člověk v tichu s tím zvukem nepočítá.
Knížka není dlouhá,což je na jednu stranu dobře,protože se tam toho až zase tolik neděje ( změny,které byly provedené ve filmové verzi určitě byly příběhu k dobru). Na druhou stranu jsou v knize poměrně dlouhé,ale barvité popisy krajiny,které už samy o sobě působí jako obrazy. Každému se to nemusí líbit,ale mně se to četlo dobře,i když musím přiznat,že mě to do křesla nezatlouklo,pořád bych ráda jela na dovolenou někam,kde to takhle krásně a strašidelně voní mlhou.
Za pár prstenů
Henry N. Beard
Začnu tím,že mám ráda knihy J.R.R.Tolkiena. A že je určitě jednodušší napsat parodii na něco,co už je slavné a dobré.Ale tahle má své kouzlo.
Ač skalní fanoušci Pána prstenů,s kamarády jsme doslova řvali smíchy a některé hlášky v našem uzavřeném "společenstvu" doslova zlidověly. Například zpěv elfů nemá chybu.
Zajímalo by mě,z čeho si pánové vařili čajík,když toto parodílko psali.
Když se zlé věci stávají dobrým lidem
Harold S. Kushner
Knihu jsem-jako většinu svých pokladů- objevila za pár korun v antikvariátu a od té doby jsem na ni nasměrovala mnoho lidí,kteří ač věří,či jen doufají v existenci toho,čemu říkáme Bůh,si nevědí rady s utrpením či nespravedlností,která je potkává.
Argumentace že "kdyby Bůh existoval" nebyly by války,je argumentací dítěte.
Příběh rabína-čili někoho,kdo by měl znát odpovědi-a sám najednou čelí osobní tragédii,mě zaujal.
Vím z vlastní zkušenosti,že je mnohem snažší trpět sám,než se bezmocně dívat jak trpí ti,které milujeme.
Přesto že kniha určitým způsobem zpochybňuje (logicky) Boží všemohoucnost,nebere víru a dává naději.
Křik Halidonu
Robert Ludlum
Kniha ke které se určitě vrátím. Je to u mě tak 50:50. Na jednu stranu se mi moc líbila a na druhou jsem z ní jaksi rozpačitá. Skvěle a napínavě napsáno.
Tak co mi vlastně vadí,že?
No právě proto ji mám "po ruce"
Tajemství starého venkovského sídla
Johan Fabricius
Jak píše JezinkaJ,mostalgie..knihu jsem dostala od tety k vánocům,když mi bylo nějakých 11? 10? Hrozně jsem ji prožívala..Když jsem si myslela,že jsem vyrostla,podarovala jsem ji kamarádce pro její děti,ale asi jsem to s tou charitou přehnala,protože jsem pak byla od pozdní lítosti zelenofialová. O to větší radost jsem měla,když mi kniha připutovala v elektronické verzi. Proč ne? zas až tak "velká" zase nejsem..
Don Juan
Josef Toman
Souhlasím s denihou. Don Juan je tradičně chápán jako symbol tělesné žádostivosti a vášní. Tomanův Miguel je stejně vášnivý v hledání lásky jako takové. Mě osobně se nejvíc dotkl moment,kdy se Miguel rozhodne se stejnou vášnivostí zasvětit Bohu a službě nemocným a neuvědomuje si,že je vlastně nutí ke stejnému způsobu života v odříkání a "bez slunce" jaký si zvolil pro sebe. V tom zlomu teprve nachází skutečné lidství a lásku,jakou svět nemůže dát.
Indiánskou stezkou
Václav Šolc
Četla jsem ji jako malá holka.Tehdy nemohla být moje..a tak jsem ji skoro celou opsala. Ten sešit s výpisky a kresbami dodnes mám a přítel kroutí hlavou,když ho u westernů zásobuji informacemi o kmenech a místopisu. Přece jen mi ještě něco v paměti zůstalo. Doufám,že se s knížkou ještě někdy potkám,protože po ní ještě pořád toužím :)
Víc než jen hlas
Leonard Cohen
Mám jednu jedinou výtku-ta kniha je moc tenká,je tam toho zoufale málo. Normálně nejsem člověk,který by jásal nad tím,že je dnes móda psát knihy do sérií. Nevadí mi,že příběhy mají konec a vzhledem k mému věku bych nerada hryzala nehty v nervozitě,že třeba umřu a nedozvím se jak to nakonec dopadlo.
ALE- co se týče této knihy,několikadílná série by byla jen a jen na místě.
Attila
Gerhart Ellert (p)
Jsem historioknihomol,neboli jsem zaujatá,proto nemůžu dát jinak než za 5.
Další poklad za pár korun z antikvariátu.
Poutavý příběh o válečníkovi,který se stal postrachem Evropy. Co vím,tak o něm mnoho knih není,takže jsem za tuhle ráda.
Dobře se to čte a nechybí ani milostný příběh o Ildiko. V této knize si s ním autor pohrál,protože Attilova smrt je dodnes nevyjasněná. Takže- ano,proč ne zrovna takhle?
