Atanone komentáře u knih
Ale jo,hezký příběh. Až na to,že název knihy je trochu zavádějící,protože Čingischána se týká jen okrajově.
I tak se to četlo dobře
Velmi zajímavé teorie o tom,kde se nalézala Atlantida.
Kniha se mi četla dobře. Něco překvapilo,něco jsem předpokládala,vcelku to byl hezky strávený čas
Troskovy knihy jsem v dětství četla pořád dokola-k nelibosti mého bratránka,protože byly jeho..Teď už mám svoje.
Knihu jsem milovala,když jsem byla malá. Taky jsem ráda kreslila a představovala si,jak by to bylo úžasné,kdyby obrázky oživly.
Četla jsem pak i pokračování,ale to už nebylo ono.
Archaický jazyk-ale propána,vždyť to bylo vydáno Léta Páně! Knihu mám sice v elektronické podobě,ale i tak jsou krásné ilustrace a lituju,že ji nemám "v papíru"
Pověsti jsou prostě pověsti
Krapátek mi trvalo,než jsem se začetla. Ale musím říct,že se mi kniha nakonec líbila. Víc za sebou v řadě bych asi nedala,ale máme čas,ono na nějakou zase dojde.
Krásně napsaný příběh vzdělané a citlivé ženy,která odmítla být pouhou figurkou na politické šachovnici.
Vzpomínám si,že jsem s knihou zkraje bojovala..mělo to sice spád a docela i děj,přestože pachatel byl předvídatelný. Pro mě takový lepší průměr
Četla jsem před lety a tehdy mě to moc bavilo.Dobrodružno-zamilovaný příběh,ještě postaru "neakční",ale pro mě přitažlivý tématem.. Bylo by zajímavé si ji přečíst znova.
nějak mi trvalo,než jsem se začetla. Možná tam té špíny (všeobecně) bylo příliš a zkraje bylo těch dějových linií trochu moc. V druhé polovině se to otočilo,jako by se hlavní postavy začaly konečně chovat jako lidé (v pozitivním i negativním smyslu). Každopádně od poloviny se mi už kniha četla sama a klidně mohla být o nějakou kapitolu delší. Pobavilo mě,že jsem "neuhodla" vraha,protože jsem nevěřila,že by to bylo až tak jednoduché. Bylo.
Když nad tím tak přemýšlím,jsou dvě ženy Egypta,které zná skoro každý - Nefertiti a Hatšepsut. A jaký rozdíl,že?
Pardon,já zapomněla na Kleopatru ☺
Hatšepsut musela být vyjímečná žena. Na rozdíl od Nefertiti,kterou proslavila spíš její krása a podpora náboženské reformy jejího manžela,Hatšepsut se svojí drobnou skoro dětskou tváří vypadá jako šedá myška.
Kniha se mi moc líbila,vztah Hatšepsut a Senmuta musel být něco zvláštního.
Krásně provedená publikace,přehledná a nádherně ilustrovaná. Pro rámcovou orientaci jako dělaná,navíc opravdu potěší oko. Nasměruje k dalším tématům ty,kdo chtějí pátrat dál.
Paní Besserové se zase povedla hezká a milá kniha. Střídavě jsem se usmívala a utírala tu a tam slzičku,když se na mě z fotografií usmívala některá z tváří,které jsem měla tak ráda a ještě mám,protože díky stříbrnému plátnu pro nás diváky nestárnou a neumírají.
Střípky vzpomínek dodávají knize vyjímečnost. Hodně receptů určitě vyzkouším a ne jen na Vánoce a knihu uložím někam,kde na ni dobře dosáhnu
Hezké a moudré příběhy..na jeden z nich "Oráč oře,Indián se dívá" jsem si vzpomněla,když jsem se dozvěděla,že bílým konečně došlo,že"větru,dešti neporučíme" a na prérii se pomalu začíná vracet původní obyvatelstvo..koně vystřídaly karavany-ale kdo ví..kdo ví..
Další z knih o kterých jsem ráda,že jsem je četla a které už asi nikdy nebudu znova číst,protože nejsem schopná ji vnímat jen jako příběh.
Napadá mě,že co sejeme,to sklidíme. Není lepšího učení,než názorným příkladem.
Pokud chceme někoho přesvědčovat o nějaké vyšší pravdě,měli bychom ho nejdřív pokorně poznat. Nazout si jeho boty a chodit v nich,ne jen jíst jeho chléb. A potom,potom možná zjistíme,že jeho pravda je stejně dobrá jako ta naše.
„Uchovávej všechno v paměti, protože paměť je Stříbrný klíč; nenechá tě zabloudit na cestu, o které už jsi zjistila, že nevede ke svobodě. Paměť tě naučí pokoře, bez níž se pravá hrdost neobejde. Tvá paměť ti připomene strach, bez něhož se neobejde odvaha, která se rodí zase z pochopení. Paměť tě naučí milosrdenství, jež je základem síly.
Jednoho dne získáš Zlatý klíč, který otevírá paměť druhých. A ten ti ukáže, že z každé jámy, do které bys mohla spadnout, už se někdo před tebou vyšplhal, že každou horu, byť byla sebevyšší, už zdolali jiní, tak jako ji musíš zdolat ty, že není bolesti, která by nepominula, a není zármutku, jehož mrak by se nezvedl a nevpustil slunce, aby usušilo plačícímu slzy..."
Nečekejte ucelený děj,spíš se jedná o korálky moudrých příběhů,navlečených do krásného náhrdelníku.
Z anotace jsem netušila,do čeho jdu,zlákal mě název . A musím říct,že tato kniha udělala mojí dušičce velmi dobře. Nemohu posoudit,nakolik je tato kniha o Egyptě. Ale jistě je o Světle jako takovém.
Další z knih,které jsem si kdysi opsala,protože jsem je nemohla sehnat. A nelituju. Opisování ty verše přibližuje snad ještě víc,než čtení.
Moji oblíbenci? Čang Ťiou-ling,Li Po,ale hlavně Wang Wej..Nevím už kdo to řekl,že když se dívá na jeho obrazy,jako by četl báseň a když čte jeho básně,jako by viděl obrazy..
Kniha mého dětství,dostala jsem ji od mojí kmotřičky (krstnej).
Hodně slziček nad ní ukáplo..
De profundis clamavi ad te,Domine..
Tohle je skutečně z "hlubkosti",jde to až na kost.
Do Oscara Wilda jsem se zamilovala od první kihy-což v mém případě bylo "Strašidlo cantervillské" a pak přes "Filipa" (což jsem nečetla ale viděla jako divadelní hru) jsem si utvořila názor,že je to velmi vtipný člověk..A pak přišel Dorian a hned za ním krásné hluboké a moudré pohádky. A De Profundis to celé dorazilo a mě smích přešel.
Někdy si říkám jaká by asi byla jeho tvorba dnes,v době,kdy se na homosexualitu díváme jinak.. Jeden moudrý pan básník mi kdysi řekl,že pro básníka je utrpení požehnáním. Tak si myslím,že pan Wilde byl požehnaný.