Atanone
komentáře u knih

Souhlasím,že je to nadčasová kniha a mám pocit,že je i dnes aktuální. Jsme čím dál víc připoutáváni k systému,který nám podbízí,že nemusíme myslet,on myslí za nás. Ale to jen tak na okraj.
Kniha je jednou z mých srdcovek hned vedle jeho úžasných hororových povídek


Četla jsem knihu tehdy jako "novinku",to už je let,no taky už mám "nalítáno"..
Přečetla jsem ji skoro na jeden zátah a udržela mě v napětí až do konce


Po filmu jsem se knihy bála,ale teď bych se těžko rozhodovala,kdybych si měla vybrat buď jedno,nebo druhé.


Další kniha mého raného mládí. Film mě tolik nezaujal,ale knihu si hýčkám dodnes


Začnu tím,že mám ráda knihy J.R.R.Tolkiena. A že je určitě jednodušší napsat parodii na něco,co už je slavné a dobré.Ale tahle má své kouzlo.
Ač skalní fanoušci Pána prstenů,s kamarády jsme doslova řvali smíchy a některé hlášky v našem uzavřeném "společenstvu" doslova zlidověly. Například zpěv elfů nemá chybu.
Zajímalo by mě,z čeho si pánové vařili čajík,když toto parodílko psali.


Docela inspirativní kniha pro někoho,kdo by rád věděl a neví kde začít,protože téma je opravdu široké.
Mě přivedla k řadě dalších knih a k hodinám googlování


Souhlasím s wiix.
neřekla bych to líp.
Ještě něco mě na tom příběhu zaujalo a podobný zážitek mělo už několik lidí z mého okolí,kteří se o něco snaží,nebo v něčem vynikají a sice-že čím výš se člověk odváží,tím míň lidí potká,takže občas zakouší pocity osamělosti a marnosti..než zjistí,že není sám.
A my nikdy nejsme sami.


Četla jsem i více Lemových knih..ale tuhle mám nejradši. Nevím proč. Možná proto,že byla první. Možná proto,že jsem ji četla jako dítě když jsem byla dlouhodobě v lázních,kde jsme podléhali docela přísnému režimu a utíkat do světa fantazie bylo tak fajn. A s touhle knihou to navíc bylo tak daleko!


Kniha mého dětství a mládí,brala jsem ji stoprocentně vážně a bylo to pro mě "D"obrodružství se vším všudy.
Mimochodem,ti,kdož jsou ve vlastnictví nějaké kočkovité šelmy,chápou,že vykání bývá namístě.


Četla jsem knihu někdy když mi bylo mých rozervaných 17..nebo 18. Hrozně jsem to prožívala a to je dobře. Dnes mám k podobným stavům trochu jiný přístup,takže by možná nedošlo až k takovému souznění s příběhem.
Zeyer je prostě pan básník a pan umělec slova.
Kniha byla maminky. O to je pro mě cennější.


benegesseritská litanie proti strachu mi už kolikrát pomohla.
A to nemluvím o tom úžasném světě,který Frank Herbert vytvořil. Kdykoli se tam podívám,nechce se mi pryč.
Že mám ráda modrou s tím nemá nic společného


Troskovy knihy jsem v dětství četla pořád dokola-k nelibosti mého bratránka,protože byly jeho..Teď už mám svoje.


Knihu jsem milovala,když jsem byla malá. Taky jsem ráda kreslila a představovala si,jak by to bylo úžasné,kdyby obrázky oživly.
Četla jsem pak i pokračování,ale to už nebylo ono.


přidávám se k haně1984.
Krásná kniha,mrzí mě,že jsem o ni někde přišla,ale třeba ji zase náhodou někde potkám v antikvariátu.


Knihu jsem dostala od kamarádek čarodějek a musím říct,že mě dostala po všech stránkách.
Pilulky ze sušených žab vás naučí vidět v životě pozitiva (jako že pokud nejde o život,tak...) a lekce slušného chování spolu s jadrným přístupem stařenky k životu a k jídlu to ještě vyšperkuje.
jedna z mála kuchařek,kterou čtu furt dokola,aniž bych podle ní vařila


Další z knih,co jsem si kupovala dvakrát,protože jsem zapomněla,komu jsem ji půjčila a ten někdo zase zapomněl,že ji má vrátit-no,ani se nedivím,je totiž vážně dobrá.
Současníci Adiny Mandlové se shodují v tom,že si nebrala servítky,ale vždy byla sama sebou a taky za to platila.
Co na knížce miluju je její humor a sebeironie.
Ráda se k ní vracím


Knihu jsem-jako většinu svých pokladů- objevila za pár korun v antikvariátu a od té doby jsem na ni nasměrovala mnoho lidí,kteří ač věří,či jen doufají v existenci toho,čemu říkáme Bůh,si nevědí rady s utrpením či nespravedlností,která je potkává.
Argumentace že "kdyby Bůh existoval" nebyly by války,je argumentací dítěte.
Příběh rabína-čili někoho,kdo by měl znát odpovědi-a sám najednou čelí osobní tragédii,mě zaujal.
Vím z vlastní zkušenosti,že je mnohem snažší trpět sám,než se bezmocně dívat jak trpí ti,které milujeme.
Přesto že kniha určitým způsobem zpochybňuje (logicky) Boží všemohoucnost,nebere víru a dává naději.
