Atanone komentáře u knih
Viděla jsem nejdřív film,což byla chyba.Meggie a Ralphovi jsem nevěřila ani slovo, ač mám hrozně ráda Rachel Ward,Richardu Chamberlainovi jsem vášeň k opačnému pohlaví věřila asi tak jako Jeanu Maraisovi (a že těch milovníků bylo!) - a navíc film byl velmi přeslazený.
Snad proto jsem se knize dlouho vyhýbala a myslela jsem si,že mě nemá čím překvapit. Mýlila jsem se. Na rozdíl od filmového zpracování mě kniha chytila a nepustila.Zatímco film se příliš soustřeďoval na hlavní postavy,kniha se zaměřuje na celou rodinu Clearyů. Mně osobně nejvíc zaujalo jak děti často "dědí" hříchy matek a víc,než drama hlavních hrdinů,kteří si za následky mohli víceméně sami,se mě dotkl osud Megginých dětí,hlavně opomíjené dcery. Té jsem držela palce asi nejvíc.
Knihu jsem dostala jako dárek,sama bych si ji asi nekoupila právě proto,že pojednává o všem "v kostce" což může být přínosné,když nevíte o problematice vůbec nic,ale pro doplnění vědomostí se podle mě nehodí. Na druhou stranu už se několikrát stalo,že jsem její logické a heslovité uspořádání využila,když jsem rychle potřebovala základní informaci.
Neboli-mám hodnotit knihu a ta je podle mě užitečná a zajímavě uspořádaná. Je i hezká.
Velmi užitečné počtení pro nás ženy a navíc napsané zábavnou formou
Muž bez fantazie je problém. Ale muž s fantazií je úplná pohroma. Přála bych si,aby mi pan Saroyan vyprávěl pohádky před spaním..
Příběh drsný a krásný jako příroda v místech,kde se odehrává. I název je mnohoznačný. Via Mala-Zlá cesta,cesta zla. Cesta,kterou si ve svém životě vybral násilnický Jonas Lauretz,který terorizuje svou rodinu tak,až její členy dožene k vraždě? A nebo je to cesta jeho manželky a dětí,které se snaží zločin zatajit?
Kniha stojí určitě za přečtení. Pro mě jeden z pokladů mojí knihovny
Knihu jsem koupila náhodou v antikvariátu,protože jsem potřebovala čtení do vlaku a ppokud možno nic těžkého. Ke svému úžasu jsem zjistila,jaký pokládek mi spadl do klína. Četla jsem ji na jeden zátah a sama sebe jsem přistihovala,jak u ní nadšeně kývu hlavou,když jsem se dozvěděla odpovědi na některé otázky,na které mi do té doby nikdo neodpověděl.
Moje babička ještě měla zrní uskladněné na modrém plátně,což mi vysvětlila tím že "se to tak dělá". Nikdo mi taky nevysvětlil, proč děti nosí čáp. Nebo proč přináší štěstí dát si na Štědrý den pusu pod jmelím. Nebo proč je pátek 13 smolný den.
Jste zvědaví? Přečtěte si tuhle knihu.
Příběh,který mě střídavě vynášel k nebi,aby se mnou vzápětí praštil o zem.
Jeremiáš (na rozdíl od Izaiáše) je prorok úpadku a zkázy. Vidí ji přicházet,křičí,upozorňuje na ni a pak ji zažívá a vidí na vlastní oči. Ve svých proroctvích ale dává i naději.
Popis zničeného Jeruzaléma je obrazem každého z nás,když se ve vlastních troskách díváme kolem sebe a ptáme se :"Proč?"
"Abys živ byl",zní odpověď.
Krásně napsaný příběh vzdělané a citlivé ženy,která odmítla být pouhou figurkou na politické šachovnici.
Nevím,co jsem čekala..ale nějak jsem se nedočkala..
Je to celé poněkud chaotické a trochu nezáživné..Škoda. Díky úspěšnému seriálu se mohla kniha prodávat skoro sama. Já spíš přemýšlím,komu bych ji mohla dát..
Jane Parkerová měla zjevně smůlu. Historicky. Měla tak trochu smůlu i co se týče této knihy,protože jsem se po pár kapitolách Georgovi Boleynovi přestala divit,že ji..no.. řekněme,že zanedbával.
Kniha místy klouže do "harlequinského" stylu psaní,ale i tak se četla velmi dobře.
U mě dobrý.
Děti z Bullerbynu jsem dostala ke svým 27. narozeninám a byl to tehdy jeden z nejkrásnějších dárků. Do té doby jsem knihu jen marně sháněla. Ve vesnici,kde jsme bydleli,když jsem byla malá,se kniha v knihovně skoro nedala vypůjčit,protože jsem ji měla permanentně vypůjčenou já.
Kniha,kterou jsem v průběhu pár desítek let četla několikrát a určitě se k ní ještě vrátím. Do hlavní postavy jsem se okamžitě "zamilovala" a jí se vůbec nedivím,že se zamilovala do svého Jeana-Baptista. Krásnému příběhu dodává ještě "korunku" fakt,že potomci Desiréé Claryové a Jeana-Baptista Bernadotta ve Švédsku vládnou dodnes.
Při svatbě princezny Viktorie se její civilní jméno uvádělo a pro mě to byl signál udělat si poznámku,že jsem tuto krásnou knihu už zase dlouho nečetla.
Trochu škoda rádoby velkolepého zfilmování,které dalo spíš na hvězdné obsazení,než na příběh sám.
Myslela jsem,že smutnější knihu, než je Egypťan Sinuhet,od Waltariho číst nebudu a ejhle-já se mýlila.
Bosá královna mě uchvátila i dojala. A opět jsem googlovala jako o život,protože o švédských dějinách toho moc nevím.
Mám moc ráda Waltariho poetický a pomalý styl psaní. Naštěstí je pro mě pořád z čeho vybírat.
Ještě dobře že když vyplňujeme do tabulky "přečteno" není tam dotaz kolikrát. Protože to bych opravdu nevěděla. Sinuhet patří k románovým postavám,které mě provázejí už víc než 30 let a vždy,když se k té knize vrátím,mám pocit,že je to zase poprvé a zase krásné.
Knihu jsem měla vypůjčenou z místní knihovny ještě za "totáče" a nechtělo se mi ji vracet. Zeptala jsem se paní knihovnice,jak je to možné,že takovou knihu minulo účtování s literaturou,která se týká křesťanství a ona odvětila,že si jí asi nikdo nevšiml. Zeptala jsem se jí,jestli by moc vadilo,kdybych knihu ztratila a ona řekla,že nevadilo. Tak se Jeho království stalo mým královstvím.
Pomalá kniha pro ty,co nespěchají.
Kdo vytrvá až do konce,bude spasen .