Atanone komentáře u knih

Tak jsem ji dočetla. Roky jsem ji odkládala,možná právě proto,že se mi moc líbil film (i přes tu glorifikaci upírů,ale to je holt boom poslední doby,že když chlap není upír nebo vlkodlak,nestojí za nic) .Asi jsem se bála,že budu zklamaná. tak jsem kolem ní spíš jen kroužila.
Nakonec první kniha,kterou jsem od Riceové přečetla,byla Hodina čarodějnic a druhá Ramses prokletý. Vy,kdo jste je četli,asi víte,kde je problém. Hodina čarodějnic mě naprosto dostala. Brilantně napsáno a spisovatelka si se mnou dělala,co chtěla. Ramses je druhá strana mince. Nemám ráda romantické knihy a když už,tak snad jen ty dobré. Tahle nebyla ani to. Takže jsem se logicky bála otevřít Interview,abych nebyla zklamaná.

Pro mě je tato kniha někde mezi těmi dvěma zmíněnými... tak 50:50.
Co se týče děje,ano! Vtáhlo mě to a i přes výhrady jsem vydržela do konce.
Co mi ale vadilo bylo nekonečné patlání v citech. Louis-Lestat,Louis-Claudie,Louis-Armand. Ale bohužel pokud bych se snažila tyto pasáže přeskakovat ( a že jich bylo), scvrkla by se mi kniha na pár stránek. Jelikož jsem nejdřív viděla film a logicky mi tudíž v postavě Louise naskakuje Brad s psíma očima,řekla jsem si "budiž" a dotáhla to do konce.
Pokud bych nahlédla knihu z té lehce erotizující strany,asi bych ji viděla jako příběh o citovém hledání mladého submisivního bisexuála. Možná kdyby mi bylo 20, připadala by mi Louisova rozervanost a jistá neschopnost nějakého činu,nebo rozhodnutí, přitažlivá. Dvacet mi už bohudík není a jediné co bych mu mohla doporučit by bylo přestat se patlat v sobě a jít dělat něco užitečného. Bohužel s vyhlídkou nesmrtelnosti by se po této větě (až by si ji pořádně promyslel a procítil) dostal do ještě hlubší deprese.

Může to vypadat,že knihu haním. Ani náhodou. Četla se dobře a v tomto případě si myslím,že zfilmování jí paradoxně pomohlo.

28 22.04.2017

Tady mě Riceová totálně dostala. přinutila mě oblíbit si je všechny-i ty nejzkaženější. Ukázala mi ty lidi jako živé bytosti,chybující,dobré,zlé,krásné či zkažené,ale s citem a smyslem pro rodinu. Stejně jako Michael jsem milovala ten dům a chtěla bych v něm žít..tedy až by se řádně "oddémonizoval" (vtip)

Už při čtení tohoto dílu jsem pochopila,že Rowan musí logicky dopadnout špatně. Lasher dostal každou ze "svých čarodějnic".
Nespoilerizuji,ale doporučuji. Kdo měl trochu potíže s neustálým vracením děje a opakováním věcí v prvním díle,ten by si tady měl najet na pohodovější vlnu.

26 22.04.2017

Celou dobu,co jsem četla první a druhý díl jsem si v duchu představovala,že by se z toho dal udělat krásný seriál (tedy pokud by ho nedělala americká produkce,protože pak užbychom předlohu asi nepoznávali). Ale třetí díl (hlavně závěr) byl tak syrový,že bych se na něj asi v TV nedívala,úplně mi stačil popis z knihy.
Rowan neměla žádnou šanci. Byla vědec,nevěřila ničemu,na co si nemohla sáhnout a pochopitelně si myslela,že všechny síly se dají zkoumat. A navíc měla ráda sex,neboli byla snadno ovladatelná. Síly,ve které nevěříme,snadno podceňujeme a navíc člověk dnešní doby si myslí,že věda je všemocná. A Rowan měla navíc schopnosti,které ji v takové víře mylně utvrzovaly a neměla žádnou pokoru. Lasher si nemohl vybrat líp. Ne nadarmo se říká,že nejchytřejším tahem ďábla bylo přesvědčit lidi o tom,že neexistuje.

Co mě hodně mátlo je to,že u nás vyšly tři díly knihy,která v originále je jen jednou knihou,ale má pokračování Lasher (2) a Taltos (3). Takže mi chvilku trvalo,než jsem si ujasnila rozdíly mezi "originálem" a českou verzí. Pokud vím, Lasher a Taltos zatím nevyšly (mýlím se?) a je to podle mě veliká škoda. Mám obe dvě a do Lashera jsem zkušebně nakoukla a čeští čtenáři se mají na co těšit,pokud to někdo přeloží a vydá.

a p.s. milé čarodějky,mějme na paměti,že pokud si hrajeme s vesmírnými silami,je v naší moci otevřít dveře.Ale nemusí už být v naší moci ovládat to,co jimi vejde.

31 22.04.2017

Po Hastrmanovi další literární bonbónek. Až se budu chtít odměnit,přečtu si ji znova.
Krásné,poetické,mrazivé,střelené a přitom tak hrozně hluboce lidské.

34 21.04.2017

Nádhera! Taková poetika,prolínání mýtů a skutečnosti,náznaky a rozuzlení..
Přečetla jsem jedním dechem a byla bych četla dál.
Moc se mi v tomto případě líbí,jak ten člověk přemýšlí a trochu mu tu úžasnou fantazii závidím.

42 21.04.2017

Knihu jsem dočetla hlavně abych se dozvěděla,jestli to,co mě napadlo asi v polovině příběhu,je skutečně tím,co se na konci dozvím. Tak teď nevím,jestli mám být nadšená,nebo naštvaná,že jsem se trefila..
I přes tu průhlednost je kniha napsaná vtipně a dobře se čte.
Bohužel jsem v ní nenašla ani jednu postavu,se kterou bych se mohla nějak ztotožnit.
Jediný pocit,který jsem si z knihy odnesla je ten,že bych se nechtěla kamarádit ani s Alenou,ani s Františkem. A že Paní Monyová uměla psát.

35 21.04.2017

Velmi dobře se to čte,takže si člověk díky "drbům" zapamatuje docela dost jmen a událostí.

32 21.04.2017

Ufff,nečíst večer,nečíst u ničeho kulatého..vlastně asi vůbec nečíst..

Výborně napsané,drželo mě v napětí až do konce

35 21.04.2017

I přes občasné výkyvy a nepochopitelné obraty jsem se dobře bavila a místy i trošku bála

30 21.04.2017

Bohužel mi tato kniha připadá jako "béčkový film"..možná dokonce spíš "céčkový".
Veliké zklamání při srovnání s jinými jejími knihami.
Dočetla jsem ji zčásti z úcty k autorce a zčásti proto,že se mi nechtělo věřit,že se to na konci třeba zázračně nezlepší...

30 21.04.2017

Skvěle napsaná kniha. Hlavní hrdinka mě nenadchla,ale to bude asi tím,že jsem se naposledy nudila někdy v pubertě.
Možná se to sem nehodí,ale napadá mě srovnání s knihou "Johnny si vzal pušku" Daltona Trumba. Hrdina,který nevidí,neslyší,nemůže se hýbat a přece se nevzdává naděje a má bohatý vnitřní život. Jaký rozdíl oproti někomu,kdo je mladý a zdravý,ale svůj život zahodí,protože neví,co s ním.
Už jen to,že mě Flaubertův román takhle rozhodil dokazuje,jak je skvěle napsaný.
Flaubertovi dávám ***** a paní Bovaryové s lítostí za 5

48 21.04.2017

Erskinovou mám ráda. Přestože je to spisovatelka,která neustále "vykrádá sama sebe" ,opakuje zápletky,opakuje postupy. Přesto vždy znovu sáhnu po její knize,když vidím nějakou novou. Možná proto,že je to svým způsobem "bezpečné",protože už vím,co můžu čekat. Mám jich hromadu v e-knihách a mazat je nebudu,protože jeden nikdy neví.

Kniha "Na pokraji temnoty" je jiná. Nevím,co bylo ve hře tenkrát,když ji psala,ale mezi jinými jejími díly tato vybočuje z řady. Pro mě dokonce tak,že jsem neváhala a koupila jsem si ji " v papíru".
Děj zahrnuje historii jedné rodiny,postavy nejsou černobílé. Klasické erskinovské cestování časem a trochu té magie a lásky..
Mimochodem- poschovávat si po domě křišťály není vůbec špatný nápad a jeřabiny ve váze vypadají úžasně. Doporučuji.

37 21.04.2017

Třetí kniha,kterou jsem od DB četla a podle mě zatím nejslabší. Neuvěřitelné se střídá s těžko uvěřitelným a místy je kniha zbytečně překombinovaná.
Dočetla jsem ji a až mě přejde zklamání,pustím se do nějaké další

38 21.04.2017

Trochu překombinované..chci říct viditelněji překombinované,než Šifra mistra Leonarda.
I tak kniha stojí za to.

Jen mě trochu mate-proč si někdo dá takovou práci,aby něco skryl tak dokonale aby to Langdon zase našel? Ale to jen takové malinké rýpnutíčko

41 21.04.2017

Naprosto mistrně smíchaná jablka s hruškami,aby to nakonec dalo borůvkový koláč.
Tématika templářů a Grálu mě zajímá už dlouhou dobu,takže jsem se místy musela i smát,ale to neubírá knize nic na poutavosti. Dokonale jsem ten borůvkový koláč zbaštila.
Přečteno jedním dechem a s malým odstupem času ještě znova s druhým dechem.
Pěkné hodiny čtení-a musím připočíst ještě spoustu hodin,které mi zabralo googlování

p.s.-co by si ale počali,kdyby třeba Langdona přejelo auto? Záhada nevyřešena..auvajs

68 21.04.2017

Román divoký a nespoutaný jako vítr nad Wuthering Heights..
Láska a nenávist, lidé,kteří měli spolu zůstat,ale opustili jeden druhého aby se spojili s někým,s kým být neměli. Křivda,kterou nakonec srovná tráva na hrobech...

Katy mi byla vždy velice blízká-možná proto,že jsem hodně svého dětského volného času trávila venku,v lese,pozorováním ptáků a lezením na stromy. Kdybych mohla létat,létala bych nejvýš,jak by to šlo. Rozumím jí i ceně,jakou zaplatila za to,že se nechala spoutat,jakkoli to bylo nevyhnutelné. Za kompromisy se vždy platí.
Jaký by byl Heatcliff kdyby se zachovala jinak? A jaký by byl jejich život,když by přece jen jednoho dne museli dospět? Jejich láska byla tak živočišná a přímočará,až z toho mrazí. "Já jsem Heatcliff" říká Katy. Kdo z nás toto může říct o tom,koho miluje?

Nejsem asi první,kdo srovnává dva nejznámější romány sester Brontëových-Janu Eyrovou a Na Větrné hůrce. Zatímco první je zdánlivě studený a vášně v něm bublají pomalu jako guláš pod pokličkou, Větrná hůrka je jako papiňák bez pojistky.
A já vždy risknu,že se spálím

99 21.04.2017

Taková citlivá kniha o mužském přechodu (mimo jiné). Jelikož miluju ležení v trávě a dobré knihy,tahle je moje velmi oblíbená.

39 21.04.2017

Knihu jsem četla jako dítě a vyplakala jsem nad ní spoustu slziček.
Mám ji dodnes. Jako poklad. Nedám a neprodám.
Ale už ji nebudu číst.

48 21.04.2017

Nemám ráda romantické knihy. Kdyby se mi tahle dostala do ruky před 10 lety,odložila bych ji s tím,že to číst nebudu. Neuvěřila bych,že muži jako Gerry existují.
Teď jsem si ji přečetla ráda a uvěřila tomu příběhu. Protože existují.
A protože naděje umírá poslední..a někdy vůbec ne.

46 21.04.2017

Jedna z knížek mého dětství..Pak jsem ji roky marně sháněla,až se konečně podařilo. Ani po letech neztratila nic ze svého kouzla. Paní z Měděné hory je pořád stejně krásná.

34 21.04.2017