Atheal komentáře u knih

Už dlouho mě žádná kniha takhle nedojala. Překrásný jazyk plný kouzelných slovních obratů - kdo by to čekal v příběhu z nacistického Německa, který navíc vypráví Smrt? A i když to bylo často na slzy a od začátku víte, že konec nebude nijak veselý, stejně to není nijak depresivní čtení, ba právě naopak. Tomu říkám umění.

6 17.10.2016

Vzhledem k roku vydání je knížka poměrně neaktuální. Za těch 10 let se mnoho turistických tras v Krušných horách změnilo a kdybychom s sebou neměli mapu, neustále bychom bloudili. Hodně mi vadilo také to, že na mapách obsažených v knize nejsou vyznačeny turistické trasy, pouze navrhovaná trasa výletu - pro přesnou orientaci jsou tedy dost nedostatečné.

1 15.11.2015

Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale od kapitoly Klíč a růže to byla jedna velká jízda. Ocha bych chtěla mít doma :-)

1 15.10.2015

Myslím, že mám v sobě tu stejnou šílenou (sebevražednou?) lásku k horám jako Jamie a zřejmě i jako Simon Mawer, protože si neumím představit, že by tak bravurně popsal něco, co sám nezažil. Ta kniha samozřejmě není jen o horách a horolezectví, je o lásce, tajemstvích, strachu a rizicích, která na sebe bereme den co den. Nicméně právě propojením těchto témat s dobýváním těch mlčenlivých majestátních krásek mě naprosto uchvátila.

1 25.09.2015

Nádhera, nádhera, nádhera.

1 21.09.2015

Kdyby mi bylo 14, asi bych byla nadšená. Takhle mi knížka přišla neuvěřitelně naivní, charaktery povrchní, dialogy nerealistické... Některé části mi přišly vyloženě k smíchu (plnení úkolů při volbě velkokrále). Musela jsem hodně přeskakovat, abych Trpaslíky vůbec byla schopná dočíst.

1 15.08.2015

Zatímco z Pistolníka jsem byla trochu na rozpacích, druhý díl Temné věže mě velice příjemně překvapil. Dokonce bych řekla, že je to nejlepší kniha, jakou jsem od Kinga četla. Pokud se zbytek ságy ponese ve stejném duchu, tak se opravdu mám na co těšit.

1 03.08.2015

Od té doby, co jsem dočetla Malazskou knihu padlých, mi všechny knížky přišly tak nějak jednoduché, obyčejné a nudné. Stvoření temnoty konečně uhasilo můj absťák po pořádně tlusté bichli se záplavou postav, chaosem a věčným filozofováním. Přiznávám, chyběli mi Malažané, ale i tak to bylo skvělé a čekání na další díl bude zatraceně dlouhé.

2 18.07.2015

Moje první knížka od Nesba a zatím velké zklamání, prokousat se jí mi trvalo asi 2 měsíce, teprve posledních pár desítek stran mě bavilo. Velká část děje mi přišla tak nějak zbytečná, australské bajky už mě ke konci dost otravovaly. Beru ale na vědomí, že je to autorova zřejmě nejslabší kniha, takže mu dám určitě ještě šanci napravit si reputaci.

4 26.06.2015

Povinná výbava všech brněnských studentů etopedie, na rozdíl od mnoha jiných učebnic je tato poměrně čtivá a především přehledná.

30.03.2015

Ani nedokážu popsat nadšení, které se mě zmocnilo, když se objevila zpráva, že Sapkowski píše další příběh o Geraltovi. Šťastnější bych byla asi jen kdyby Christopher Tolkien v tatínkově domě našel tajnou skříňku se čtvrtým dílem Pána Prstenů. Spolu s nadšením samozřejmě přišly i obavy: uplynula spousta let, co když už to nebude jako dřív? Co když už to Sapkowski neumí? Co když...? Hned po první stránce ale bylo jasné, že obavy byly zbytečné. Ano, pravda, chyběly mi Yennefer a Ciri, mohlo by být více filozofování a vtipu, mohlo by... ale kruci, nečekala jsem 14 let, abych kritizovala. Geralt je zpátky! A je to jako kdyby nikdy neodešel.

9 25.11.2014

Nechápu, kde tahle knížka nabrala tak vysoké hodnocení. Kromě toho, že se postavy chovají naprosto nelogicky, jsou navíc tak nesympatické a protivné, že bych je nejradši všechny profackovala. Příběh je zbytečně protahovaný, skok do minulosti nudný a nezajímavý. Původně jsem dala dvě hvězdičky, ale potom, co jsem napsala komentář, mi došlo, že netuším za co.

23 14.09.2014

Vynikající knížka plná podrobně popsaných tras v celých Alpách. U každé trasy naleznete informace o obtížnosti, doporučené vybavení, délku (v hodinách i km), podrobný popis trasy (včetně možností k přespání a občerstvení), mapku a krásné fotografie. Součástí knihy je i cestovní atlas a CD, ze kterého si můžete vytisknout mapy. Víc si nadšený alpinista ani nemůže přát.

23.08.2014

První dva díly byly skvělé, ale tenhle... Jakoby Barkerovi najednou došly nápady. Postavy se občas chovají dost nelogicky, Gazzu asi nikdo nemá rád, spousta událostí je zbytečně hnaná dopředu, některé věci vůbec nedávají smysl. I tak je ale Abarat stále kouzelnou a originální knihou s ilustracemi, jež berou dech. Snad budou další díly stejně kvalitní jako ty předchozí.

2 13.06.2014

Vždy, když čtu některý z Toreyiných příběhů, mám chuť někomu nakopat zadek za to, že se můžou dít takové věci. A zároveň tiše žasnu a učím se, jak se dá dětská duše, která je rozbitá na tisíc kousků a zadupaná hluboko do země, pomalu a citlivě zase poskládat dohromady.

2 30.05.2014

Zase jednou jsem Toreyinu knížku přečetla na jeden zátah a zase jednou mě dojala k slzám. Kéž by na každé škole byl speciální pedagog dávající do své práce tolik nadšení a oddanosti jako tahle báječná Američanka.

1 20.05.2014

Čtivá a velice aktuální kniha plná příkladů z praxe a dojmů začínajících i zkušených speciálních pedagogů. Při přípravě na můj vlastní vstup do praxe mi velmi pomohla.

01.03.2014

Vydání, které jsem četla, bylo z roku 1999, některé informace tedy byly zastaralé a nepřesné. I tak je to ale velice přínosná kniha pro každého, kdo se setkává s dětmi s ADHD nebo jinými poruchami pozornosti. Vyniká především tím, že je v ní značná část věnovaná praxi a konkrétním postupům, jak s těmito dětmi pracovat

01.03.2014

Bohužel patřím k těm, kteří onen úžasný zvrat odhalili již po pár stranách. Celou první půlku knihy jsem tedy doufala, že to nebude tak, jak si myslím, a že mě autorka posadí na zadek stejně jako ostatní. Neposadila. Ta kniha není špatně napsaná, ale když znáte pointu, tak se vtipu nezasmějete.

3 17.02.2014

Malazskou knihu padlých jsem začala číst na začátku dubna 2013 a dočetla ji v únoru 2014. Nestane se vám často, že s jedním příběhem strávíte téměř rok života. A když pak otočíte poslední stránku, nemůžete se ubránit jisté nostalgii. Šumař, Rychlej Ben, Kalam, Ganoes Paran, Icarium, Brys, Korlat, Lostara, Karsa a další a další... Nebylo to s nimi vždycky snadné a občas to chtělo přečíst pár set stran nebo i několik dílů, aby je člověk začal mít rád, aby o ně začal mít strach a aby pochopil, o co jim vlastně jde. Kruppe, Stínupán, Mael, Kotilion, Laseen.... postavy záhadné a nevyzpytatelné až do samého konce. A v neposlední řadě Tavore, ta nevýrazná obyčejná žena, která stála od začátku do konce stranou a přesto ve středu všeho. Ústřední postava, která je čtenáři vzdálena, jak jen je to možné a do jejíž mysli nám bylo dovoleno se dostat jen na kratičký okamžik. A přesto ve vás zůstane. Ona, Paliči mostů, Lovci kostí, bohové a bohyně, ascendenty a duchové. Erikson skutečně stvořil něco neuvěřitelného. Snad budu mít ještě někdy rok času, abych si tuhle úžasnou ságu přečetla znova.

4 11.02.2014