Atlantis
komentáře u knih
Důvod se bát
Robert Kirkman
No konečně! Takhle to má přeci vypadat. Tímhle dílem Živí mrtví opět ukázali (po velmi dlouhé době), proč se kdysi dokázali zařadit mezi kultovní komiks. Děj má spád, postavy umírají, nikdo není v bezpečí. Konečně. Děkuji. To bylo něco, na co jsem si stěžoval v několika posledních dílech - všichni byli s sebou moc spokojení, nic moc jim nehrozilo a z nudy se řešily pitomosti. To je se sedmnáctým dílem díkybohu pryč a já se opět těším na pokračování.
Mort
Terry Pratchett
Mort je pro mě začátkem kvalitní Zeměplochy. Smrť je fenomenální postava, Mort baví a celkově se mi velice líbí způsob, jakým je na Zeměploše vystavěn posmrtný život.
Poslední přání
Andrzej Sapkowski
Poslední přání mi už kdysi prošlo pod rukama, ale jsem rád, že jsem většinu zapomněl a mohl si Zaklínače užít odznova. Výborný fantasy svět smíšený s klasickými pohádkami (Kráska a zvíře nebo Sněhurka), který drží skvělou vyváženost mezi vážnými pasážemi a humorem.
Svět Zaklínače je vystavěn tak, že sice zrcadlí ten náš, ale má v sobě tolik zvláštností, že i když chápete, na jaké skutečné sociální problémy autor naráží, nepřijde vám to jako nucené poučování.
Jediným mínusem je pro mě poslední příběh, který měl být asi zlatým hřebem, ale mě moc nebavil.
Těším se na další díly, ale mám neodbytný pocit, že kvalita bude klesat.
Karlík a továrna na čokoládu
Roald Dahl
Filmovým zpracováním Karlíka jsem se vždy svědomitě vyhýbal. Zdály se mi až příliš podivné a překouzelné za každou cenu. Proto jsem ke knize přistupoval s jistým odstupem.
Pokud se budete na Karlíka dívat jako na kouzelný příběh plný laskomin, tak jde o hravou, svižnou a hlavně čtivou knihu.
Můžete se ale na ni taky dívat jako na příběh podivína, který nevychází z domu a pouze si do něj zve děti, které se navrací s těžkými psychickými a fyzickými újmami. Přitom také zjišťujeme, že tento podivín drží v otroctví černošský kmen, na kterém provádí nelidské pokusy. Ale takhle se na Karlíka nedívejte, Dahl by to tak určitě nechtěl. Ty náznaky tam nejsou, nene.
Růže pro Algernon
Daniel Keyes
Nějakým způsobem jsem si zafixoval, že Růže pro Algernon jsou o něčem naprosto odlišném a pitomý přebal českého vydání tomu rozhodně nepomáhá.
Kniha je o hledání sebe sama, o zjišťování toho, co vůbec znamená být člověk a jestli má někdo právo rozhodovat, kdy je jedinec inteligentní a kdy ne.
I přesto (a nebo právě proto), že víte prakticky od začátku, jak příběh skončí, jde o velice silnou knihu a jediné, co bych oželel, byly některé vzpomínky do dětství.
Incal
Alejandro Jodorowsky
Žvást. Samozřejmě, můžete v Incalu hledat smysl života a důkazy o existenci pravesmíru. Cože, vy nevíte, co je pravesmír? Přeci vesmír, který tady byl před naším vesmírem a je uvnitř každého z nás. Jen musíte být zajedno s vaší niternou seberealizací, jenž se vyvinulo již v technozárodku embrya vaší robotické tety.
Zdá se vám předchozí text překombinovaný? Nesmyslný, pitomý, rádoby chytrý? V tom případě odhoďte Incal co nejdále to jde, protože vás nečeká nic jiného, než snůška podobných blábolů.
Je až bolestivě jasné, že příběh si autor vymýšlel v průběhu. Nejenom, že je stupidní a zamotaný, ale konců má více než tři Návraty krále z Pána prstenů dohromady.
Z postav se stávají nerozluční přátelé, nesmrtelní milenci a úhlavní nepřátelé na rozmezí čtyř panelů. Prezidenti se klonují do televizních kamer (ano, opravdu). Vaše děti nejsou vaše děti, ale děti támhletoho kolemjdoucího. Ale nebojte, ne doopravdy. Jen v jejich duši. A vlastně ani nejsou děti, ale prastaré artefakty. Nahoře je dole, uprostřed planety je nebe, medúzy požírají antihmotu.... ble. Hnus. Překombinované, splácané, rádoby chytré. Neskutečné utrpení číst.
Američtí bohové
Neil Gaiman
Je načase si přiznat, že zdaleka ne vše, na co Gaiman sáhne, je skvost hodný vytesání do kamene.
Američtí bohové mají skvělou a nesmírně zajímavou premisu - lidé si berou svoje bohy všude s sebou a tito bohové pak žijí mezi nimi. Úžasný nápad, ze kterého Gaiman ale nedokázal moc vytěžit.
Kniha je roztržitá. Je bolestivě jasné, že autor nebyl schopný se rozhodnout, zda chce psát plnokrevné fantasy, surrealistickou metaforu nebo mrazivou (pun intended) detektivku.
Jistě, je mi jasné, že komentáře a hodnocení budou plná toho, jak jde o skvělou reakci na současnou společnost, konzum a že jde o skvostnou alegorii. Žvásty. Kniha se čte nepříjemně, rozhovory jsou absurdně kousané a mnohdy do sebe nezapadají, přechody mezi prostředími jsou občas nejasně popsané.
Slabá, velmi slabá kniha, kterou u mě osobně zachránila jen linka Mikem Ainselem.
Deset malých černoušků
Agatha Christie
S knihami označovanými jako klasiky je to obtížné. Od takového díla prostě očekáváte skvělou zábavu. A já si troufám tvrdit, že Deset malých černoušků je první klasikou, která dokázala tato očekávání pro mě splnit.
Děj se hned po příjezdu na ostrov rozjede a nesundá nohu z plynu až do samotného závěru. Úžasně vytvořená atmosféra, perfektní napětí, zajímavé postavy a jejich motivy, životy a charaktery. Budete se cítit rozpolceni, protože na jednu stranu chcete dočíst, chcete zjistit, kdo je vrahem, ale na druhou stranu budete chtít, aby příběh pokračoval dál a dál.
Rozuzlení se mi ne úplně líbilo, krapet přitažené za vlasy, ale rozhodně nic, za co bych ubral na hodnocení.
Pokud chcete opravdu kvalitní knihu, krátkou, svižnou, napínavou a mysteriózní, zkuste Černoušky. Neprohloupíte.
Ocelové žezlo
Juraj Červenák
Ocelové žezlo je silně nevyvážená kniha. Autor se zjevně nedokázal rozhodnout, zda se snaží psát moderní verzi ruských bájí a pověstí nebo krvavou středověkou fantasy. V první polovině jasně vidíte črty klasické pohádky - kráska a drak, tři kmotříčci, tři úkoly apod. Do toho čtete, jak z někoho vylétávají úlomky páteře smíšené s úlomky lebky a mozkomíšním mokem (úlomky lebky jsou mimochodem Červenákovými oblíbenci, protože se to jimi v knize jen hemží).
Ilja je postava silně nesympatická, nudná a permanentně ubrečená. Už i ten jeho kůň byl zajímavější.
Konec sice navnadil na Kostěje Nesmrtelného, ale budu se muset velice přemáhat, abych se do něj pustil.
Hledáte kvalitní fantasy? Jděte dál. Hledáte kvalitní středověký román? Jděte dál. Chcete si zopakovat odhadem asi pětsettřicetšest pohanských božstev? Tak v tom případě si Ocelové žezlo přečtěte.
Planeta opic
Pierre Boulle
Po přečtení Mostu přes řeku Kwai od stejného autora jsem se Planety opic neskutečně obával. Půjde taky o rasistickou, tupou nudu? S klidným srdcem můžu říct, že ne. Film jsem viděl asi před dvaceti lety, takže nemohu úplně srovnávat, ale co si pamatuji, jde o naprosto něco jiného. Planeta opic je staromilské sci-fi s plynulým dějem, lehce očekávaným (a bohužel značně useknutým) koncem a zajímavou premisou. Nečekejte divokou akci, spíše zamyšlení nad lidskostí člověka a co to vůbec znamená "být člověk".
Levá ruka boží
Paul Hoffman
Děs. Nudná, hloupá, nudná, nesmyslná a hlavně nudná kniha. Nedokážu si vzpomenout, kdy naposledy jsem tak hrozně chtěl, aby nějaká kniha skončila. Pokud bych neměl téměř obsedantní potřebu dočíst každou knihu, kterou načnu, už by Levá ruka boží dávno letěla z okna.
Po několika stranách jsem nabyl dojmu, že knihu musel napsat nějaký mladý autor jako svoji prvotinu, podobně jako třeba v případě Eragona. Jaké bylo moje zděšení, že tvůrcem je spisovatel více než vyzrálý. Některé slovní obraty bolí. Autor například tvrdí, že jedna z postav je ta nejkrásnější osoba široko daleko. Popis? Cituji: "Představte si ženu podobnou labuti." Konec citátu, konec popisu postavy! Repliky typu "Jsi tak nabroušený, že se o sebe jednou pořežeš." nebo "Umyju si nad tebou ruce jako nad chřestem" jsou snad přebrány přímo z venezuelských telenovel.
Hlavní postavy? Nesympatické. Děj? Neexistující. Úžasný fantasy svět? Svět ano. Úžasný ne. Fantasy? Toť otázka. Nedovedu si naprosto vysvětlit odkazy na Norsko, Jeruzalém, Ježíše a další pomrknutí. Předpokládám, že se autor snažil o vytvoření světa, který je možnou verzí naší Země. Jistý si s tím ale nejsem, a tato kniha si hlubší rozbor nezaslouží.
Levá ruka boží je jednoznačně nejhorší fantasy, které si můžete přečíst a naprosto nechápu hodnocení tři hvězdičky a vyšší. Pokud přemýšlíte nad tím, že byste tuto řadu zkusili, nedělejte to prosím. Ušetříte si čas a v horším případě i peníze. Zkuste Trůny, Tetovaného, Píseň krve, Malazskou knihu a mnohá další díla, která tento škvár překonávají o několik tříd.
Romance Dawn: Dobrodružství začíná
Eiičiró Oda
Jsem až absurdně velký fanoušek One Piece, a tak už tuto mangu čtu poněkolikáté, ale poprvé v češtině. A můžu jen chválit, česká verze se nadmíru povedla, překlad není krkolomný, vtipy a výrazivo postav se taky zachovaly. O obsahu není třeba už mluvit, je tu tisíckrát. Tak ať se dočkáme konce (psáno v roce 2024 :D)!
Největší nemehlo pod sluncem
Petra Štarková
Častým hodnocením u této knihy je: "Och, Barča je úplně jako moje dítě!" Chápete ale proboha, že právě její rodiče jsou tady ti špatní? Kteří ji neustále odrazují, podrývají její sebevědomí a shazují ji? Až konečně u dědečka holčička zjistí, že není největší gramla světa, že dokáže spoustu věcí, o kterých se jí nikdy ani nesnilo. Jen potřebuje trošku prostoru. A stejně je na tom i kniha. Začátek nestojí za nic, je zmatený a přeplácaný. Ale jakmile začnou prázdniny u dědy, dostáváme velmi příjemnou a poučnou dětskou knihu.
Modlitba za mlčení
Linda Castillo
Druhý díl série a já mám pořád ty samé pocity. Castillo píše čtivě, její nápady mě baví, policejní práce je tady krásně vidět. Ale ten hlavní tahák - Amišové, tady děsně leží ladem. Já o nich chci číst víc! Obecně ale spokojenost a i když se do pokračování nepoženu, dám si ho rád.
Dívka ze země Venku 1
Nagabe
Tahle manga mne podle popisu vyloženě nelákala, ale protože jsem ji dostal jako dárek, dal jsem jí šanci. A docela překvapivě jsem se bavil. Svět má poměrně základní premisu, ale díky tomu se může příběh momentálně posunout naprosto kamkoliv. Nepotěší žlutý papír, který dává celé manze punc lacinosti, zvolený font způsobuje, že bubliny často začínají malými písmeny a kresba... nesedne každému. I tak jsem ale celkově spokojený, zkusím další díl. 3,5*
Katova dcera
Oliver Pötzsch
Taková o fous lepší tuctovka. Jsem si docela jistý, že za pár týdnů nebudu mít nejmenší tušení, o čem Katova dcera byla. Celý děj se totiž neskutečně motá v kruhu. Najde se mrtvé dítě - porodní bába je čarodějnice - nebojte, upálíme ji - najde se mrtvé dítě - porodní bába je čarodějnice atd. atd. Bavil mě kat jako hlavní postava (odmítám fakt, že by hlavní postavou měla být katovic Magdaléna), dalšímu dílu se bránit nebudu, ale vyloženě jej ani nevyhledám. 3,5*
Ve stínu slunce
Jakub Mařík
Ve stínu slunce pro mě byla po celou dobu čtení jen průměrná záležitost. Nenudil jsem se, to ne, ale vše jsem už viděl několikrát jinde. A možná i lépe. Příklad: na pozemské lodě útočí tajemná rasa, kterou nikdy nikdo neviděl, ale oni stejně vždy nějakým způsobem obsadí tahle plavidla a používají je k dalším útokům. Jak se tam dostávají? Co myslíte, schválně. Je to ta první věc, co vás napadne. Ano, nekecám, je to přesně to, co jste si teď v hlavě řekli. Tady lehce zklamání.
Postavy se vám budou zpočátku motat, většina z nich není dostatečně odlišná nebo zajímavá.
Proč ale tedy dávám tak vysoké hodnocení? Vše zvedá z vod průměru závěrečná bitva. Ta je vyloženě skvělá. Konečně si vytvoříte k jednotlivým postavám vztah, konečně se dají věci do pohybu, konečně se bavíte.
Já jen doufám, že si další díl udrží laťku nastavenou závěrem a že opět nespadne do průměrného balastu.
Nůž
Jo Nesbø
Ach jo, zase půjdu těžce proti davu. Nůž se skvěle čte, pokud vám vyhovuje Nesboho styl psaní. Myslím tím, že popisuje každou postavu, co jde právě kolem, co měla k snídani a jak ji znásilňoval nevlastní otec zamlada. Já proti tomu osobně nic moc nemám, ale už to začíná být lehce únavné. Ale jinak? Jinak je tenhle obrovsky roztahaný, řešíme navíc vlastně jen jednu vraždu, navíc u původního teoretického pachatele víte, že jde o špatnou stopu a jen řvete na vyšetřovatele, ať jdou proboha dál. Jo a Harry zase chlastá. Wow, velká novinka, dělal to asi jen v deseti dílech ze dvanácti.
Nesedl mi ani závěrečný plot twist, který mi přišel za vlasy přitažený. Ano, zapadalo to do děje, ale vážně? Tenhle člověk? Ale no tak.
Tenhle díl jsem dlouho odkládal, druhá polovina Harryho ságy mne málokdy chytla za srdce a nelituju. Možná bych ho odložil ještě víc.
S každou padající hvězdou
Susan Elizabeth McClelland
Někdy berete do rukou knihu s tím, že víte, že tohle nebude veselá záležitost. Ale občas prostě máme bizarní náladu si přečíst o utrpení jiných a ujistit se v tom, že ten váš život vlastně není tak špatný, jak si občas říkáte. A přesně takhle jsem to měl s touto knihou.
S každou padající hvězdou je vyprávění o životě v Severní Korei. V místě, o kterém ve zbytku světa kolují mnohé informace, u kterých si kolikrát říkáte, jestli je to vůbec pravda. Často máme pocit, že severní Korejci nejsou nic víc, než je banda bláznů s vymytým mozkem. Tady zjistíte, že je to přeci jen trochu jinak. Jde o uvěřitelný a lidský pohled na tohle prapodivné místo a zemi. Často jsem při čtení sklouzl do pocitu, že čtu knihu z druhé světové války a občasná připomínka, že jde o léta kolem roku 2000 mě vyloženě kopla mezi oči.
Problémy jsem měl jen miniaturní. Občas jsou slovní výměny mezi dvanáctiletými dětmi až příliš neuvěřitelné, třeba když si nadávají, že jsou příliš servilní. A tempo by také chtělo občas učesat. Ale jinak jde o skvělou knihu, kterou často seženete za pár šupů ve výprodejích. 4,5*
Zima v kaňonu
Walt Morey
Tak jsem sáhl do babiččiny knihovny, která oplývá slušnou zásobou "kódovek" a hledal jsem nějakou odpočinkovou literaturu, u které vypnu. A Zima v kaňonu mi přesně tohle dala. Je to naivní? Jasně. Klišodní? To se vsaďte. Ale zároveň je to taková ta idealizovaná vzpomínka na místa a časy, které sice nikdy nebyly, ale my bychom se tam stejně rádi vrátili.