Atuin komentáře u knih

On to tady zase dokázal, zase dokázal přesvědčit prakticky o tom, že dost vyostřené téma lze prodiskutovat téměř nevážně, s rozepnutým límečkem u krku,ale jako badatel co by průzkumník postihuje dost zajímavý aspekt,který bez výčitek doslova kouzlí až dost zvláštními jevy (jakož jsou duchové). Jeho knihy nemají prázdných míst, jsou plny zvláštností, který se dostane jednoduše pod kůži. celá triologie má své mrazivé, příznačné, ironické a srdce napadnutelné grymasy, stojí víc jak za jedno přečtení,pokud už se totiž dostane Berniéres pod kůži stejně tomu nelze ujít.

12 04.04.2014

Dosti halucinogení příběh. Hlavní hrdina dědí pozemky v dosti zvláštním kraji( alespoň jemuto tak přijde) a je usilovně přesvědčen že s ním mluví jedině krajina a nikoliv lidé. Navíc se ocitá občas v zajímavých přeludech z nichž si vypomáhá zajímavými cestami. Jinak autor dost dobře vylil na stránky řeku, šumění lesa a nevidomé kroky okolí ( přenáší z místa na místo), takže jak říkám docela halucinogení příběh.

5 01.04.2014

Richard Dawkins naprosto striktně odmítá všechny formy božství, ale sám si na Boha( zajímavého) začal směle hrát. Navíc za nasilím,diskriminací, nenávistí a ignoranstvím nestojí nikdy Bůh ( žádný),ale vždycky člověk. Tohle je druhý extrém a mezi tím nic. Navíc už v Příběhu předka jsem měla dojem že se až příliš často opakoval, věty natahoval, člověk dávno věděl co tím myslí, ale on přece tuší že " mluví s hlupáky", kteří s ním musí souhlasit neboť jiné alternativy nemají. Podle mě by moh klidně titul nést název Lidský blud. Protože za vším hledej člověka, a jenom jeho. Věty často končí v takové té bílé krajině bez pořádného vysvětlení, ovšem to je asi v pořádku. Celkově to na mě působí taky trošku jako " litanie", ale dost dobře rozumím že člověk nemá kapacitu na vše přijít během několika století, několika desítek let atd. a tak své poznání nemůže smrsknout náhle a způsobně do několika knih jenom proto že si to usilovně přeje. Osobně si myslím že by historie nevypadala až tak jinak kdyby nebylo náboženství, jen by se tomu říkalo jinak.

Knihu kterou hodnotím jen z čirého osobního bláznoství, ale nemohu ji nikomu doporučit. Opravdu tady nepomáhá slovo nadhled, odstup, nebo něco takového, řekněmě strojeného. 5/5 Snad za odvahu autora, což je v podstatě neocenitelné. Ovšem z tohoto důvodu kniha napsána nebyla kvůli nějakým pochybným hvězdičkám na jejím pozadí. Čte se to těžko, já osobně to četla několik měsíců a to je na mě hodně i na kontroverzní román, i na válečný román ( protože od takových knih nechci sluníčko a měsíček už z principu), ovšem tady jsem očividně střídala barvy a zůstávala viset na jedné stránce doslova bez dechu a hlídala jsem se co budu dělat třeba za hodinu ( což jde dost těžko) abych ten marast dokázala opustit. No zcela opustit jsem to chtěla rovnou několikrát,protože tam jsou drsná místa, která vzhledem k dítěti vůbec člověk nesnese už v počátku......
Věřím že je stálo za to takovou knihu napsat a zároveň si ji i přečíst, protože on je v tom až " um " předat to dál tak aby to zanchalo opravdu dojem, a tohle dojem zanechá. Ovšem zdá se mi že ani o dojmy mu nešlo,na mě zírala holá skutečnost, tu chtěl komentovat.

18 31.03.2014

Tak pěkně vychytaný příběh, který vytváří celou řadu asociací a přesto, že je smutný ( víc než smutný) nemusí čtenáře lákat na vatu, na patetičnost ani jiné v podstatě ploché prvky, se jen tak nevidí. Popis městečka od prasklin v půdě po nepovedené zemědělské pokusy přes odrazy mezilidských vztahů je tak hluboce lidský a kvalitně odvedený, že v té obyčejné snaze uvést na světlo jeden ( nebo dva, pět) lidský příběh, se odvažuji se říct, hned první stránkou stává neobyčejný a člověk drží v ruce možná útkou knihu, která kolem něj frčí jako ten vlak v ní, ale jejíž krajinu si bude navždy pamatovat.

6 30.03.2014

Pokaždé když se k Lustigovi vracím mám pocit že už by mě neměl tak dostat, a pokaždé se šeredně spletu. Opět jsem se utopila v hluboké bolesti, která zahleděná do jakési banálni bezradnosti právě onou zahleděnosti dosti mistrně tahala za šňůrky. Na pozadí komorních tragédií,se trhá a cuká a páře naprosto vše, čím lze projít v popředí celkem až beze slov.

8 29.03.2014

Knihu jsem četla již před značnou dobou,al stále si pamatuji tu sílu s jakou na mě autor zaútočil na prvních dvaceti, možná třiceti stranách. Zatímco jsem to prožívala dovolilo si to uplynout a pamatuji si že jsem byla tou poslední tečku maličko " naštvaná", jelikož v knize není žádná vata a to se čte jedna báseň.
je to vydatný román, který mohu doporučit, je to svízelné a strastiplné, v podstatě je to možná i kromobyčejné, ale zároveň je to jedinečné.

6 26.03.2014

Na to abych se dotkla stejné hlubiny a stejných podtónů jako autor, bych musela číst knihu buď několikrát anebo co je pravděpodobnější žít jeho životem. Podprahové roviny ke kterým se špatně proniká, ale které mají obrovskou sílu. Ponurý vyýklad do kterého se pustil velmi poutavým jazykem něco říká a neříká to bezdůvodně, nezdá se mi, že by to bylo holé a pusté a prázdné.
Čímsi to "září" ale dotknout se toho je složité a mám dojem, že mě se to nepodařilo. Suttree tam "je a není" a přitom jeho záležitost se zdá být neodkladná, jako by seděl na lavici obžalovaných a nemohl se dost dobře vyjádřit. Ani si nesjem jistá kolik uplynulo let. Hra se slovy je ale impozatní.Napsané je to geniálně a autor mě zcela "podemlel",ochromil a šikovně vyladil. Ponor do prostoru v člověku zmatněný a odkloněný do složitého vzorce, který ale neprozradí to co v knize není řečeno od začátku,ale je jen naznačeno.

ukázky:- Noc strávil nad řekou na římse a celou noc poslouchal přízraky dřevařských vlaků,
tekutý klikot a dlouhé dunění přes vyhýbku a břinkot a celou tu hantýrku starých zrezivě-
lých vagónů na dávno zaniklých tratích. Z prvních pár svítání se mu dělalo lehce nevolno
už dlouho žádné nespatřil ve stavu naprosté střízlivosti.
- Pomíjejíjcí měna věčně obnovovaná. Za časů našich dědů se tu odehrála balada, jaká-
si láska došla nešťastného konce a dívka s vlasem havraním utonula v ledově zelené tůni,
kde ji našli s kadeřemi rozpitýma jako inkoust na studeném říčním dně dlážděném kamením.

A pak tam jsou až jakési protimluvy tohoto. Četla jsem ji jen jednou, nyní se na to vydávám znovu,myslím si že právě Suttree za to stojí a řadí se k těm knihám, které zůstanou v tom neomrzitelném popředí.

6 20.03.2014

Tahle kniha je rozporuplná, tím jak je explicitní a tím jak je v podstatě živočišná, "zalitá potem" všech postav, nelze ji dost dobře ohodnotit, nelze ji ani dost dobře a kloudně okmentovat. Když jsem se rozhodla po í sáhnout věděla jsem že ji musím přečíst buď rychle nebo vůbec a nepovedlo se mi to na poprvé. Vždy jsem narazila na nějakou příliš ostrou htanici a konec, až letos jsem neodpadla. Reálie jsou vykreslené od nebeské hory po dlažbu na ulici, a tam jsou rozvrženy všechny prvky které si lze představit. Všední den se tu ocitá v mukách. Mezi cigaretou, milostnými peripetiemi se zjevují ta nejčernější zjevení, která se tu tam mihnou i v hlase a zorničkách přítomných jako znak toho na co se autor (snad) soustředil.

5 18.03.2014

Upřímně řečeno kniha se můž zdát plna rozporuplných záměrů a vynechaných cest. Na počátku se zdálo se že se bude zabývat jemnou motorikou problému který stanovila ale na konec se to maličko, maličko tendenčně pozmněnilo, což si myslím není autorovo změrem. Nebo by nemělo být. Protože na konci se mi přeci jen zdálo že se tam snaží vpáčit takříkajíc jak se dá smysl i přes nesmysl, protože úvadět ovoce evolučního světonázoru proti ovoci stvořitelského světonázoru mi přijde scestné, zejména uvede li, že evoluční teorie zavedla otroctví ( alespoň já jsem to z jisté části knihy tak pochopila). No od toho jsem se musela odklonit a brát knihu zlatou střední cestou....
Ovšem rozvrstvení všech otázek má až takové gentlemanské podání a není suché Uvádí dost obratně určité vědecké nevyjasněnosti.Takové nevyjasněnosti ovšem připouštějí sami evoluční biologové, genetici, paleontologové....a vědí o nich a jsou v podsttatě hnací silou jejich práce. ( neužívají slov tak to je, ale tak by to mohlo být)Dle mého však tady nikdy nebude stačit prostor pro otevřenou diskuzi, protože Příroda a Život je příliš otevřená kniha která začne mluvit jiným jazykem v okamžiku co se tím jazykem už slušně dohovoříme. Nezobecníme pojmy jako čas a život, není třeba hledat hetičnost. Ostatně pokud někdo četl Darwina či něco o něm je obecněji známo, že i on sám často dává zajímavé klíče.
Např. " Sám podotýkám, nebo bych měl podotknout, že boj (jako slovo) používám v širokém či přeneseném slova smyslu."
Přesto nehledejme v knize vyjádření a odpověď, na to je látka příliš kontrastní,moc živá,příliš neuchopitelná.Co je v knize opravdu jasně vidět jsou cesty. Kniha ani autor nechtějí být trnem v oku, tuší že obsáhnout něco takového co si zadal je nadliský úkol, ať vědecky nahlíženo či laicky, a autor není laik,ví že oslovit všechny na jakékoliv straně je nemožné a proto volí tento způsob kontaktu. Ono poznání na nás může vyvalit svoje očka kdekoliv a kdykoliv a nelze jednoznačně říct kde číhá (pokud číhá)

Pozn. Je to zajímavý titul, který stál za přečtení. Má celou řadu neodkladných diskutabilních myšlenek. Nezabývá se pouze jedním tématem, ale paralelně jich uvádí několik a je to sympatické vyjádření se k mnoha okolnostem. Konflikt ať už je mezi čímkoliv a čímkoliv se na stránkách vyjímá a právě proti tomu konfiktu stáví všichni své vlastní ostré úhly, každý s vlastní motivací a s vlastním názorem.

¨Bible nepatří k textům, které člověk má číst z vědeckého hlediska, ani z nadřazeného pocitu že se ho to jako ateisty netkne,ani jako románovou sérii, či sekvenci sci -fi dat. Tohle vše jsou sebevražedné přístupy a odpraví člověka již v počátku. A protože je to kniha ( či soubor knih) které se čtou a nejsou nikdy přečtené, obrazec se mění při každém novém otevření knihy, potože může vyznít pokaždé trochu jinak. Ovšem je to kniha která se na člověka naváže a splyne s ním a člověk splyne s tou knihou. Nenabádá k nijakým zlovolnostem, nedělá s člověka to jakým je ani dokonce to jakým by měl být. Je to přítel a slovo přítel neznamená slepě kývat na každý výrok, přítel docela tolerantní a pokud se přestane člověk ohánět slovy „kolik válek bylo započato ve jménu náboženství“ zjistí, že často i moudrý. Ono by se taky mohlo přihodit, že by jste zjistili, že se řada a řada těch válek zastírala náboženstvím, a v popředí konfliktu bylo něco úplně jiného. To už je člověk, nerad se na sebe podívá do zrcadla až vůbec ne do takového zrcadla které ho zná lépe nežli on sám, to většina vezme nohy na ramena. Často ji ani nemusíte číst, není to o tom že se člověk ztratí nosem ve stránkách a rozžhaví je do běla, naopak někdy jen přítomnost toho svazku dělá své. Ovšem tohle vše je srozumitelné jen lidem, kteří věří bez přímé závislosti na ní. Já osobně si myslím že neexistuje nikdo, kdo by v něco nevěřil, i v to že nevěří musí člověk věřit. Chtěl- li by člověk skutečně poznat (nejen)sebe sama měl by si sem tam otevřít Bibli. ( a v tu ránu na sebe zapomene) A kdo ji odloží nebo „nepřečte“ ještě neznamená že pro ni nemá cit.
Vše je neuvěřitelně subjektivní. A nic není černobílé.

Půda jako čitatel a jmenovatel veškerého lidského chování jako zákonitost všeho,všem nic není nikdy uzavřené před lidskými znaky o které v knize není nouze od začátku do konce Dnes tomu není jinak, ovšem není to tak křišťálově průzračné. je to zahalené harampadím lidské neodbytnosti. vše v té knize zanechává jistou neodkladnost,je to neklidné jakopohled do krajiny a tím i otřeně matoucí a přesto věrné.Kola se roztáčí v opakujících se ročních období... Nehledejte nic nového, nic snového,je to zvláštní až krutě ukuté z přízně těch nejsilnějších slov, která ze sebe umí vykřesat i lásku i úsměv na rtech i drama, ovšem zvláštním způsobem.Kladla jsem od prvních stran otázku o se děje tam dál mimo Izákův statek,a svým způsobem nesmírně surová, protože jsme už dávno zkáceli to co o čem sníme. Mnohokrát jsem během čtení zalapala po dechu, je to zajímavá schránka lidských vlastností. Příběh je neuvěřitelně hluboký a strhující5/5

10 24.02.2014

Kniha mě absolutně překvapila. Už mám přečtenou Lužinovu obranu a něco takového jsem nečekala, to je píseň. To temné pásmo šiřící se nad a kolem postav a vytváří kolem nich kruh, ta past sebe samých odvyprávěná s takovou razancí a s takovým jemnocitem pro šířící se téma, které Nabokov zvolil, to člověk vidí málokdy. Rozhodně se pro mě stala ta kniha neodložitelnou.. Slova na mě až moc dosahují a dávájí mi najevo že je mám všechny vyslyšet. V tomto směru mám s to chutí říct kam se hrabou jiní tolik hlásání autoři.

5 21.02.2014

Kniha je dobře, čtivě a až moc lehce napsána. Ve své podstatě neříká o lidech nic nového, vlastně o nich bohužel neříká vůbec nic nového. Ovšem je to zase kus humoru, paradoxně autor nepotřeboval nějaký těžký level,aby tam vsunul to co chtěl a přitom obecenstvo náležitě pobavil. Někdy je v jednoduchosti opravdu síla:).
Nutno přiznat že neoslovoval tenkou čárou čtenářů a je to znát, že se rozmáchl, a hned od počátku chce zaujmout všechny, což nutně vede k jisté průměrnosti ve vyprávění, nic nevychytává, píše lidově "jak mu slina přijde na jazyk". Protože text má být lehce zapamatovatelný, lehce vážitelný, a širokospektrý.

5 21.02.2014

Každý díl je jiný a tím myslím opravdu jiný. A tak jsou všechny tři díly v podstatě originální, ovšem v paměti mi zůstane pouze Meděný hrnec. Tento díl je až příliš překreslený a začátek příliš omráčený. Ale jako celek Meděný hrnec - Taťána a Alexandr - Letní zahrada - to hodnotím jedině pozitivně.

2 17.02.2014

Nejde o míru dramatu, a proto nemám důvod si stěžovat, jde o prostý obrázek a právě bez těch sfér hlubších, důvodů, kterými byl hnán kupříkladu Dostojevskij při své tvorbě. Srovnávat je dva je však nesmysl z důvodů bijících do očí. Puškin řekněme spíše romantik, Dostojevskij spíše realista. Aby se člověk nechal strhnout nemusí být nutně přímo stržen, něco je také na čtenáři aby mu to docvaklo.

7 30.01.2014

Velice zajímavé dílko, psané velice zaímavým,výrazným člověkem,kniha která nepotřebuje ani oprášit, dá se rovnou a zřetelně číst.

2 29.01.2014

Vždycky mě to nakonec vrátí domů abych se doslova uhnala u své mateřštiny. Vždyť takové podmanivé dílko by si měli přečíst všichni kdo tolik prahnou po romantickém kouzlu, v pozadí nebude chybět historická freska,a dobrodružství. Ten příběh prostě letí, stejně jako Anežka když vpadne zadýchané a urvaná do branky kata Jana, probodne mu srdce láskou ( chtě nechtě), sevře ho za ruku jako by to byl rodný bratr......je to tak silné a teskné, zapletené a skvělé že to chce jen překonat strach a pouze vstoupit do branky katovské.

A opět mě to vtáhlo.a dnes už neváhám říct, že je to jeden z nejlepších historických románů vůbec.Prostě patří do nějaké pětice. Bohatě stačilo, aby začala v chrudimské katovně cinkat pohádka o popravních mečích, nemluvě o té "nepříčetnosti" která vůbec celou katovnu mohla přivést k životu a která se táhla samotným začátkem. A když přijel mistr Jaroš věděla jsem, že je mi znovu a zase ze srdce jedno co si i třeba Svátek příkouzlil pro duši čtenáře,....Pod škrabošou na popravišti jsou samá soužení a dějí se tam věci. A potom co tolik nezvaných hostů vpadlo do Prahy,( a nejen do Prahy) ,nyní no uznejte copak to jde svému otci před smrtí se podívat do očí s tím že vás zlomili,( či mu to snad říct) protože žít se musí....

To je tak zajímavě podané a tak na hraně, že to musím dát osobně plné hodnocení:), protože se to tím stává svým způsobem geniální. Citovala bych něco, ale nemohu si vybrat.Každopádně je vidět že asi každý muž zatouží alespoň na chvilku svého života státi se Angličanem.

P.S. Musím poděkovat pánovi s komentářem pode mnou, který mne ke knížce přivedl.

5 26.01.2014