Atuin komentáře u knih

Na Kafku velice "živý příběh", samozřejmě že to není nic smavého, ale na každý pád je to citlivé vyjádření někoho kdo si připadal tak neúplně stotožněn s širokou masou kolem. Prožil jeden jediný život a každé jeho dílo proto musí být notně horečnatým vyjádřením právě toho onoho života s nímž se potýkal.

2 11.10.2013

S pěti hvězdičkami tu knihu doslova podceňuji ( no neděje se tak poprvé ani naposledy). Je to lahůdka. Prakticky na každé druhé stránce jsem měla chuť udělat si nějakou poznámku, avšak ani jednou jsem tak neučinila s úctou k Blackthornovi, neboť ten také nepobíhal po ostrovech s notýskem. Alespoň mám dobrý důvod brzy se k ní vrátit. Všechny pletichy, všechna bujnost, všechny ústřední motivy, všechen Toranga, kolem kterého se vše v podstatě točilo a kvůli kterému snad ztroskotal náš Angličan se svým Erasmem, to vše dolehlo opět jako květ na hladinu vody, lehce a nedosažitelně. Všechna gesta, změny, rozhodnutí a přerody na stránkách ukazují na velice silnou, zajímavou a zábavnou knihu.

11 11.10.2013

Takový text mě nemůže nikdy urazit, jakmile se slova přetavují v
jakousi živoucí nutnost, kdy dostávají figury a tvar jakoby jimi lomcovala horečka
a dostala se jim na samou kost a přitom motto by mohlo být Některé bitvy se vybojovat
nedají. Je v tom provokace štěstí a smutku, které se spolu sebou nesou pospolu ani na
chvilku se neopuští. Je v tom i kousek lhostejnosti.Je to nepostižitelné.
Realita vysvlečená k nepoznatelnosti, neodkládná chronická potřeba pospojovat články
života s článkem smrti.
Dát tomu všemu jméno nic neznamená, v porovnáním co to je. Neovlivnitelná mysl ztracená v struktuře tak neobvyklé že je nedohledatelná.

5 11.10.2013

Vůbec jsem to jako detektivku nebrala, tedy ne prvoplánově, spíš jako takové dobré rozkreslení situace, která nastává jak ve vlaku tak mimo něj, jak se derou na povrch chaotické pocity a zároveň jak převažuje jakési uklidnění. Bylo zajímavé pozorovat osudy různých cestujících, zejména hlavních postav, jejich reakce. Ve chvílích kdy vzrůstalo napětí vlak jakoby až mizel a pak se zase navracel zpět kousek po kousku jako by odnikud, obtěžkán vším co se v něm řeklo, cítilo, dělo.

6 09.10.2013

No a vím zcela jistě že si knížku přečtu znovu a nevím ani proč, možná až mě bude bolet hlava:),Je to o slovech, jsou tam jako nějaká zajímavá gesta, drobná a velice svěží, už jsem čekala na další a další. Je v tom jakási lehkost i tíha autora jakoby si lámal hlavu nad tím co napsat, protože aby se slova ujala a mohla chopit té zvláštní moci potřeboval příběh. To je však pranepatrný důvod,aby je bral vážnějí, proto jen slova, slova, slova, ovšem vedená tak aby nezůstávala prázdná,svěřil se jim tak jak chtěl.Tep je taky jenom tep, ale v určitém rytmu je to tlukot srdce. Nikterak komentovaný prostě jen stylizovaný v jeho proporcích.
Navíc je to hodně osobité,až osobní, detaily jsou dobře pospojované,ale dost lehce možná i povrchně. Je to jeho styl nic víc nic míň.
Nevšedně všední a přitom něčím vzdálené.
Jak to napsal autor sám když se Peter ptal Míly.
- Co Japonsko? -
- Krásné.Nepřesvědčivé.-

5 09.10.2013

Absolutně nejde o nějaké autorovo převtělení se do děch bodrých pánů, protože bodří byli, já bych až řekla že se jim nad papírem tiše vysmíval " no to jsou ale nedoukové". Myšlenka a celá kompozice krásná, co slovo to výzva to lehká ironie někde v pozadí, stránky jsou plné energie, která má čtenáře snad až vychovávat,ale tak nějak jinak než se na prvníp ohled zdá. Flaubert nevytváří nic umělého, přesto jako by vytvořil alegorii, Rozhodně je to kniha která má u něj zvláštní místo.
Docela věřím že tuto svou " studii" aplikoval proto že někoho takového prostě znal.

5 08.10.2013

Z nějakého nevysvětlitelného důvodu jsem nebyla s to zabránit, abych neukojila svou zvědavos poznat ten aspekt člověka který se tahne celou naší civilizací až do nedávna jako aproiry důležitý. Napsané je to sugestivně, no taky to nejsou Dějiny aranžmá květin že, ale už bych tento svazek nikdy neotevřela, neotevřu, to vím jistě.
No jak by řekl klasik. Kdo se bojí ať zůstane ležet za pecí. Ovšem raději zůstanu nedouk, než abych to měla v hlavě i s obrázky:) V knihách se podobenstvích nejrůznějších praktik střetnu co chvilku, ale tako vytržené a rádoby naučné mi to přijde větší a fantasmagoričtější.

Nechce se mi hodnotit autobiografii kterou napsal o svých studijních letech, protože mi nepřijde zrovna vkusné hodnotit život člověka počtem hvězdiček. Každé své motto vyjádřil Fitzgerald v každé své knize kterou napsal a že rád sem tam něco přepálil a zároveň rád udusával plyne ze všech jeho děl. Nedokázal se často pořádně vyjádřit a často se vyjádřil až nehorázně. Vždy chtěl něco významného říct a někdy se stalo že si to sakra nechal na konci pro sebe.

Již dlouho jsem se nesetkala s tak dobrým historickým románem. Všechno se v něm nese velice lehce a přitom to v člověku nechává silný pocit z událostí které autor líčí. Prostředí samotného Japonska je vyvolané tak přesvědčivě jako by se člověk ocitl na ostrovech sám. Autor píše neskutečně lehce až se tomu málem nechce věřit o emotivních, politických záležitostech a vytváří tak objevnou pouť dramatických záležitostí, o které není v žádných dějinách nouze. Vytváří tak neskonale krásný, poučný a neunavitelný most mezi východem a západem, který nikdy nelze přejít celý a slézt jeho zakoutí tak jak si odlišné kultury přejí. Kniha která nejenže stojí za zmínku, ale je jedna z těch co má pořád co nového říkat a její čtení se neomrzí.

12 06.10.2013

Na Dostojevského je to příliš tenké a hubené, člověk by řekl že se o takových věcech, o té holé skutečnosti měl vždy zájem rozhovořovat v románech, kde se mohla lépe projevit jeho nátura se vším všudy. Ovšem nikoliv. Střízlivost spisů pod názvem Neobyčejné povídky mají švih a brilantní říz přesně k věci bez všelijakých vytáček. Tady se dokázal jakoby až ukáznit a vytvořit syrový náčtr všeho čemu obecněji říkal život.

5 04.10.2013

Každý kdo si spojuje Vincenta van Gogha především s uříznutým uchem, zjistí nakolik může jeden lidský život prožít vnitřního utrpení. Nelze uhodnout co lze připsat rekonstrukci autora, ale jelikož korespondence mezi Vincentem a Theem lze věřit,potom není třeba obávat se toho, že by si autor ony ostré hrany příliš zaoblil. Ostatně z celé knihy čiší dost nervozity i bez vlastního přispění Vincenta v G. Vrhá mnoho perspektiv nejen na život člověka,který nebyl přijat za svého života, ale až po něm,ale také na člověka vůbec, rozvrstvení,tragédie i odevzdanost ovšem nikdy ne ztrátu vůle žít, kdekoliv, jakkoliv,mít alespoň tu sílu o sobě vědet. Na každého bude působit jinak už jen proto že kniha je umění, a kniha o malíří, to je nadstavba toho umění. Pro někoho bude horlivá, pro někoho netečná. Ale je to kniha víc jak dobrá.

18 04.10.2013

Velice křehký příběh, tak křehký že působí až zakletě, neztrácí však niť a přes stíny kterými probodává své hrdiny, pravdou i lží která se nevytratí. Remarque dokonale ukázal že jsou nepochopitelná a neuchopitelná území, pro ty kteří po nich nejdou.
Ach ta naivita a neukázněnost člověka,ta překotnost lidské duše, která jde vždy a všude nepokojná a nemůže dojít pokoje, protože pokoj, klid a mír to je...
Křehkost zaplněná kuráží.Smutnou, tvrdou, neklidnou a často bezvýchodnou

Přes čtivost, protože napsané je to opravdu dobře, a takovou tu povedenost to má přece jen malý nedostatek a to je že se mu tam vloudil šotek současnosti, který ochuzuje o představivost. Ale odvedl mistrnou práci, jak v dolech - o čem bych klidně mohla číst celý román - tak jinde, byla to živá freska se vší tragikou,pasivitou i rozechvěním a opravdu velice dobře podtrhl aburditu podniku který však dost zamával s evropskou šachovnicí a pohádkovou iluzí klidu a míru. Na některých situacích je znát že je dost těžké v obsáhnout takové teritorium, protože pak nezůstanete nestraným vypravěčem.

Velice zajímavá kniha, není psána nijak komplikovaně zato jv sobě nese komplikací až dost, a to těch osudových, jako každý lidský příběh.

6 29.09.2013

Velice přesvědčivě napsané a velmi obratně sdělené. Nedokázala jsem od hrdiny upřít zrak jinam, nedokázala jsem opustit a přestat ho sledovat.Na krátkém prostoru graduje něco opravdu silného.

5 29.09.2013

Nekomplikovaný, velice sytý a úhledný příběh, nemá tendence odbíhat daleko od svého středu a přitom je dosti výpravný.

3 21.09.2013

Člověku utrhne kus sebe samého a mám takový pocit že je to jen dobře, jelikož je hodně nad čím se zamyslet. Solidně zpracovaný námět, který není jen smutný ale je nevýslovně krutý.
Autorka si dala velice záležet na jazykovém vyvedení tak na prolnutí sebe samé do nitra knihy.
U mě trumfla první čtenářský zážitek s ní a to Žítkovské bohyně, alespoň o kousíček.

9 18.09.2013

Zase jsem se na tom popásala a nedá se tomu vůbec nic vytknout. Všechn dokonalost dokonale zhušťěná do úttlounké knížečky, ke které se člověk rád vrací.

5 18.09.2013

Je velice zajímavé sledovat s jakými pohnutkami do toho hlavní hrdina vstupuje a s jakými z toho odchází. Někdo by ho mohl nazvat v některých momenetch i snílkem. Pro mne bylo takovým nepřehlédnutelným prvkem jeho duše například to, že nikomu neřekl - ani svým nejbližším - jaké analýzy nechává dělat.Střetl se s tím, že v podstatě nejde o to vybudovat pouze nový vodovod, ale překopat celé lidské hájemství,tu zvláštní strukturu,pro kterou v určitých okamžicích zhola nic neplatí.

4 17.09.2013

Román je čtivý, ale přeci jakoby naivní, často si člověk mohl Malevil zaměnit za Mespech a autor jako by sám k tomu čtenáře naváděl. jako by celá ta katastrofa byla jen poznámkou pod čarou, či na okraji, to co Merle tak neskutečně uměl a to diskutovat, tvořit a páchat takové rozmýšky a dobrodružství jaká páchal. Dokonce i v inkriminovaných záležitostech se toho nepustil, protože chtěl člověka vrátit do míst kde j ještě co řešit a co vynalézat a nad čím se dojímat a rozmýšlet. A já tomu rozumím, Člověk těžko může popisovat něco na co není vybavený, co si promiňte ani nemůže dokázat představit ani malovat, ale vždy musí zůstávat a těžit z těch rezerv kterým rozumí. Nebudu tu spouštět lamentace o tom jak bych co bych, protože do těch míst opravdu nedosáhnu, Kdyby byl byl Merle vyhráněný jen tímto žánrem možná bych dala o hvězdičku méně, ale on to byl až příliš znalec lidských duší a až příliš lnul k životu, než aby nešlo nepochopit o co se zdařile pokusil.

10 13.09.2013