Audrina
komentáře u knih
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
"Co vznikne z pomstychtivosti, která neumí rozpoznat nevinu? Jenom další zlo"
Druhý díl Šikmého kostela mi zlomil srdce. Už dlouho se mi nestalo, že bych u příběhu brečela. Brečela nad nespravedlností osudu, který byl pokřivený nenávistí a zbytečnou pomstychtivostí spousty lidí.
První díl byl silný, byl plný neštěstí a ještě nešťastnějších osudů a bolesti jednotlivých postav. V díle druhém se tahle bolest taví do neštěstí celých národů, které jsou spoustou událostí poznamenány dodnes. Tolik křivdy na Češích, Polácích, Němcích... a k čemu vlastně? Mezi všemi těmi spory se zapomnělo na to, že všichni jsou především lidmi.
K autorce chovám neskutečný obdiv za její neskutečné vypravěčské schopnosti. A taky k ní chovám nesmírnou úctu, jelikož se dokázala vypořádat s oblastí, na kterou historie zapomíná. A přitom si ten kraj razovity prošel skutečným historickým kolotočem.
Příběh je vystavěný s nesmírnou lehkostí, snadno se propadnete do světa všech hlavních postav, které vám představují svůj příběh. Vše se na sebe postupně nabaluje, vy trpíte čím dál víc a doufáte, že na na konci najdete společně s hrdiny štěstí. Nebo aspoň klid.
"Přitáhne ji k sobě a políbí tak vroucně, jako by to bylo naposledy. Jakoby věděl, že to je naposledy."
Inheritance
Christopher Paolini
První díl série jsem poprvé četla v době, kdy u nás vyšel, což už je více než deset let. Až nyní jsem se ale dostala k tomu si celou sérii znovu přečíst a objevit i celé zakončení série. Bohužel pro mě zůstává po dočtení takový hořkosladký pocit. Při dočtení série jsem většinou naplněná emocemi, zde mám trochu pocit, že jsem nedostala všechno, co jsem chtěla, a že potenciál příběhu zůstal nenaplněný.
U autora mám trochu pocit, že při startu psaní své série moc nepřemýšlel nad tím, jak ho celý zakončí. Přišlo mi to takové nijaké a nelogické. Skoro celou sérii se bojuje za svržení zla, pořádně ale není vysvětleno, proč je zlo zlem, jaké má vlastně pohnutky. Příběhu by neuškodil širší záběr i na jiné postavy - za celou dobu jsem nedozvěděla nic o Arye, Murtaghovi nebo třeba Galbatorixovi. Potenciál většiny postavy navíc zůstal nevyužitý.
Celkově vnímám příběh jako milou fantasy četbu pro mladší čtenáře. V rámci svého žánru je to ale průměr.
Ten, kdo stojí v koutě
Stephen Chbosky
Myslím si, že každý z nás v době dospívání procházel něčím podobným, čím hlavní hrdina Charlie. Dospívání je velice náročná část života a trošku věřím v to, že nás velice ovlivňuje v tom, jací budeme jako dospělí.
Náhled do dospívající duše od dospělého autora byl velice povedený.
Prolhaný život dospělých
Elena Ferrante
Kniha je pro mě na pomezí tří a čtyř hvězdiček. Příběh se mi četl dobře, přece jenom autorka psát umí. Občas jsem ale měla pocit, že to vlastně není nic nového a pouze se opakuje spoustu motivů z Geniální přítelkyně.
Líbila se mi hlavní myšlenka knihy, a to, že dospělí se zaplétají do vlastní sítě lží, které tvoří a živí tak nějak automaticky. A hlavní hrdinka v průběhu dospívání sama do stejné sítě lží vstupuje, a do toho si splétá své vlastní
Vikomt, který mě miloval
Julia Quinn
Je to vtipné, svižné a plné sympatických hrdinů. Co víc by si mohl člověk od historické romance přát
Čekanka
Julia Quinn
Příjemná romantická jednohubka. Příběh Bridgertonových jsem četla už před lety, přes to se k nim občas ráda vracím. V rámci svého žánru určitě patří k tomu nejlepšímu, co čtenář může dostat
Sága rodu Hardacrů
C.L. Skelton
Za mě bohužel poměrně velké zklamání. Kniha se čte poměrně dobře, děj běží, ale vše se odehrává jen na povrchu a nejde nijak do hloubky. V příběhu je velké množství postav, ale k žádné si nezvládnete vytvořit hlubší vztah, jelikož jsou to spíš figurky na šachovnici než reální protagonisté. Lidé se rodí a umírají a sebevětší tragédie vás nechává absolutně chladnou.
Do toho je spousta událostí podaných hodně pohádkově
Chlapec v pruhovaném pyžamu
John Boyne
Neskutečně zajímavý příběh. Myslím si, že především pro dětské publikum se jedná o skvělý způsob, jak jim tematiku holocaustu představit
Pastva pro oči
Myla Goldberg
Rozhodně zajímaví knížka, která si zaslouží čtenářskou pozornost. Překvapil mě styl psaní autorky, který je poměrně nezvyklý, na druhou stranu to nijak nebrání v plynutí děje. Naopak, po chvíli vám to přijde velice přirozené.
Je fascinující, jak rychlým vývojem jsme v otázce ženských práv prošli a stejně přitom máme před sebou ještě dlouhou cestu.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
„A tuto skutečnost, za všech okolností krvácet, odkáže své dceři“. Tahle věta zazní v druhém odstavci celého příběhu a na jejím základě jsem věděla, že kniha bude skvělým a silným příběhem. Obdivuju autory, kteří umí psát strohým jazykem, který ale kolikrát dokáže mnohem víc než zabarvené kličky.
Přemýšlím, jak bych knihu popsala čtenáři, který po ni teprve bude sahat. Zřejmě bych řekla, že je to kniha o lidskosti a jejím selhání; o lidských snech, které nedošly k naplnění; o bolesti, kterou si musíme prožít, abychom mohli cítit lásku
Po dočtení ve vás bude celý příběh a jeho tragičnost ještě dlouho působit. Možná se ale nejedná o tragičnost, možná je to spíš ukazatel životních osudů, které odpovídají běžnému životu. A to je možná právě to nejtragičtější.
Ve stínu Hvozdu
Naomi Novik
Hodně souhlasím s komentářem Percabethky. Moc se mi líbil námět celé knihy, kouzlení, tajemný Hvozd...bylo vidět, že původ autorky je mimo anglofonní státy a věřím, že pracovala s různými mýty východoevropských zemí.
Bohužel jsem při čtení měla pocit, že potenciál příběhu nebyl naplno využitý. Chybělo mi tam, na jakém základě vůbec vznikala kouzla. Nedávalo mi moc smysl, že Agniezska s pár měsíci tréninku zvládla kouzla náročná i pro zkušené čaroděje. Stejně tak jsem moc nepochopila konec samotný, který měl vlastně osvětlit princip Hvozdu.
Údolí rozhodnutí
Marcia Davenport
Povedený historický román, souhlasím s tím, že i přes značnou dávku čtivosti je na knize poznat, že byla napsaná už před nějakou dobou. Některé pasáže byly opravdu dost popisné a prospělo by jim zkrácení.
Líbila se mi závěrečná část popisu zabrání Československa. Je až fascinující vidět pohled autorky, která je původem Američanka. Je vidět, že musela mít k Čechům velice kladný vztah
Fáma
Lesley Kara
Nejsem tradiční konzument thrillerů a detektivek, přesto čas od času po podobném žánru ráda sáhnu.
Příběh fámy nebyl špatný, přesto jsem od toho asi čekala něco trochu víc. Především mi v tom chybělo nějaké větší stupňování napětí nebo strachu...
Na autorce bylo vidět, že není zatím moc zkušená. Bylo vidět, že se snažila čtenáře mást a přednést mu více možných linek a vyústění, za mě to ovšem nebylo úplně přesvědčivé.
Dobrá oddechovka pro podzimní večery
Dobývání nebe
Paolo Giordano
Giordano mě před lety absolutně nadchl svým dílem Osamělost prvočísel a v Dobývání nebe svou jedinečnost jenom potvrdil.
Stejně jako u jeho předchozích knížek i tady jsem měla pocit jisté odosobněnosti. Čtenář prožívá celý životní příběh postav, ale přitom o nic vlastně nic neví. Sdílí s nimi jejich nejniternější pocity a touhy a přesto jim nikdy stoprocentně neporozumí.
Hledání Aljašky
John Green
Hledání Aljašky mě při prvním čtení zaujalo víc než Greenovy slavnější Hvězdy nám nepřály. Při čtení opakovaném mi ale příběh už tak skvělý nepřipadal.
Na druhou stranu musím Greenovy přiznat velký um při vykreslování charakterů mladých lidí a jejich nejistot, trápení a problémů spojených s dospíváním.
Rubínový kruh
Richelle Mead
Důstojné zakončení celé série, Pokrevní pouta mám o chlup raději než VA, a to především díky postavám Sydney a Adriana.
Stříbrné stíny
Richelle Mead
Trochu hodně akční, ale líbilo se mi. Upřímně jsem na konci přemýšlela o čem bude poslední díl
Ohnivé srdce
Richelle Mead
Celá knížka plyne v celkem poklidném tempu...možná až tak pomalém, že víte, že se něco prostě musí pokazit. Konec příběhu přinese celkem očekávaný zvrat, který vás nutí okamžitě sáhnout po dalším díle
Na smrt
Jozef Karika
Možná to je tím, že jsem po všech oslavných recenzích měla přehnaná očekávání, ale knížka mě bohužel nezaujala tolik co ostatní. Bezpochyby je to skvěle napsaný příběh, občas jsem v něm ale postrádala jakousi hloubku. Autor se celkem vyžívá v hodně sugestivních popisech všech hrůz, ať už v rámci řádění americké mafie, tak při nacistických zvěrstvech. Občas jsem ale měla pocit, že je to jen na "efekt", aby ve čtenáři vzbudil silnější emoce.
Knížku bych určitě s klidným srdcem doporučila, v rámci svého žánru jsem ale četla i lepší příběhy. V rámci příběhu jsem totiž neobjevila nic navíc než jen násilí a hrůzu...trochu jsem postrádala silnější vykreslení jednotlivých lidských tragédií, který je v knize sice bezpočet, ale spíše tak jen proplouvají okolo než aby zanechali trvalejší dojem.
Nebe, na němž nesvítily hvězdy
Rainer M. Schröder
Nikdy mě nepřestane udivovat, kolik zla zvládne člověk napáchat na jiném člověku...a často vlastně bez sebemenší záminky.
Knih o holocaustu existuje bezpočet, jsem ale ráda, že se někdo pustil i do poválečného osudu Židů, kteří na světě často zůstali úplně sami, uvěznění v zemích, které jim způsobily tolik trápení a zničily jejich domov, přesto jim nedovolily si nový život vytvořit někde jinde. Poválečná historie Izraele a lidí přeživších holocaust je stejně tak krutá jako válečné děsy, přesto na to často zapomínáme.
Oceňuju autorovu práce s historickými prameny a věrné popsání celého příběhu, krásná ukázka toho, jak moc zlomení lidé byli, přesto právě jejich vůle žít jim pomohla přežít nejen válku a koncentrák, ale především vybudovat nový domov.