Audrina komentáře u knih
"Zármutek je vlaštovka" pronesl stařec. "Jednoho dne se probudíte a máte dojem, že je pryč, jenomže ona jen přeletěla někam jinam trochu si vyhřát při. Dříve či později se vrátí a znovu se vám uhnízdí v srdci"
Velice silný příběh, který bravurně ukazuje na odvrácenou tvář Istanbulu a popisuje osudy lidí, kteří nezapadají do tradičních škatulek, vlastně žijí na okraji společnosti, která je sama vyčlenila a zároveň jim jejich jinakost neustále dává najevo. Autorce se podařilo skvěle vystihnout tuto tvář města
Jojo Moyes mám ráda. Je bez debat, že psát umí a její příběhy se čtou lehce. I tuto knihu jsem zvládla přečíst za tři dny. Bohužel mě ale příliš nenadchla. Děj mi přišel velice banální a romantický.
Zároveň jsem měla pocit, že je tam toho děje velice poskrovnu. V polovině knihy jsem si totiž uvědomila, že se stále nic pořádného nestalo.
Na oddych pro podzimní chmurné dny je to dobré, autorka to ale umí i líp
Moc dobrá kniha, která se čte lehce a rychle. Děj není nijak složitý a přesto se autorce povedlo příběhu vdechnout i hlubší smysl. Sledovat příběh Kyi, kterou v jejím životě lidé jen opouštějí a ona se tak musí vyrovnat se samotou, byl úctyhodný. Myslím si, že nejednoho čtenáře lákalo navštívit zmíněné bažiny
Pro mě se coby čtenářku, která podobný žánr vůbec nečte, jednalo o milé a pohodové čtení. Oceňuju, že se děj netočí čistě okolo vztahů a hrdinka řeší i jiné problémy, než k jakému mužskému hrdinovi m její srdce blíž.
Rozhodně se celá série četla dobře a hodí se i pro starší čtenáře
Další Delphine, další paráda. Je neskutečné, jak tato francouzská autorka dokáže popsat obyčejné a všední okamžiky každého dne a přitom ve mně zanechávat tolik emocí
Knižní klenot. Nic víc není potřeba dodávat. Nejsem si jistá, zda bych knihu označila za historický román, spíš rodinnou ságu.
U knih, které se odehrávají v tak dlouhém časovém období, mám občas pocit, že autor je občas uspěchaný. Nikoli u Osmého života. Nino skvěle balancuje mezi informace, které je potřeba sdělit detailně a mezi osudy, které lze přeskákat.
Kniha je opravdu objemná, strávila jsem s ní asi měsíc, ale nelituju ani jediného okamžiku. S osudy postav jsem srostla a prožívala s nimi veškerá trápení. Těch totiž bylo v knize více než dost. Příběh by se dal označit za knihu zmařených nadějí a překroucených osudů. A to vše díky receptu na obyčejnou čokoládu...a nebo možná prostě jen proto, že takového reálné osudy většinou bývají
Čím dál víc se přesvědčuju o tom, že čeští autoři (a především autorky), psát opravdu umí. A jsem neskutečně ráda, že se české knihy v poslední době vydávají víc a je na ně upřena i větší pozornost.
Rodinné vztahy popsané v knize jsou lehce mrazivé. Na oko normální spokojená rodina, na druhou stranu ale skrývající pokřivené vztahy.
Styl psaní je lehce specifický, ale čtenář si na to rychle zvykne
Přiznám se, že zdejší průměrné hodnocení mě zaskočilo. Možná je to dáno tím, že čtenáři přede mnou očekávali nabitý děj a dostali tuhle knihu.
Ano, příběh je pomalý a zvraty celkem předvídatelné. Krása téhle knihy ale spočívá především v příběhu, který nese. Je skvělé, že se o rasových problémech píše čím dál častěji, protože si člověk uvědomí, že plno věcí, které se staly před téměř 200 lety se dnes s drobnou obměnou stále dějí.
Knihy z arabského světa mám velmi ráda, zvlášť pokud jsou psané tamějšími autory. I přes to, že je knížka velmi dobře napsaná, nedokážu se ubránit pocitu, že mi tam zkrátka něco chybělo.
Určitě ale příběh doporučuji. Jedná se o příběh obyčejných lidí, kteří v rámci zemí zničené válkou, chtějí žít jak nejlépe to dovedou
Příběhy Morlandů mám ráda, je neskutečné, že celou sérii čtu už téměř šest let, jelikož si ji každoročně dávkuji.
Pomalu a jistě se ale blížíme ke konci a já jsem neskutečné zvědavá, jak některé mé oblíbené postavy dopadnou.
V knize jsem si nesmírně užívala především příběh Jessie, snad se na ni usměje štěstí. Je fascinující si uvědomit, kam jsme se za sto let posunuli. Ať už v technickém, tak společenském pokroku.
Konec mi přišel poměrně zbytečně urychlený, ale jinak se jedná opět o skvělé a napínavé čtení. Pokud jste fanoušci odložených případů jako já, určitě nebudete zklamaní
Jak moc dokáže dětství ovlivnit svět dospělých? Každé maloměsto má příběhy, o kterých každý ví, ale moc se o nich nemluví...nebo jsou tiše přehlíženy a trpěny. Až do chvíle, kdy zasáhne někdo třetí.
Kniha je brilantně napsaná, nedovolí vám se od ní odtrhnout. Téma ve vás bude rezonovat ještě dlouho
U sérií bývám k pokračování skeptická, ale tentokrát mě druhý díl bavil o poznání víc než první. Hlavně kvalitně vykreslené záporné postavy.
Konec mě překvapil, čekala jsem ho odlišný. Jsem nesmírně zvědavá na poslední část
Když se nad tím zamyslím, kniha neříká nic extra převratného. Autor ale dobře vystihnul lidské potřeby a upozornil na chyby, které ve vztazích často děláme
Skvělé, ale smutné čtení. Ukázka toho, před čím vším v tichosti zavíráme oči, protože se nás to netýká.
Hrozny hněvu definitivně patří ke knize, kterou by si měl každý přečíst. Stránky popisující neskutečné útrapy lidí toužící po lepším životě, jsou o to surovější pří představě, že všechno toto se opravdu dělo a přesto se jedná o poměrně zapomenutou kapitolu amerických dějin.
Knihu jsem si s sebou vzala na dovolenou a zvládla jsem ji přečíst během cesty letadlem, čte se totiž nesmírně dobře. I přesto, že pojednává o hrůzách, které se děly, a o kterých jsem já osobně neměla ani potuchy.
Autor se skvěle popral s popsanými hrůzami aniž by sklouzala k patosu. Naopak, vše popisuje nesmírně chladně a odosobněně, možná ale právě tohle dělá události z knihy tak děsivými.
Jako letní oddechovka dobré, trochu mě ale zaráželo popisování italských vztahů. Přijde mi, že je autorka od reality trochu vzdálená. I přes silnou víru nevěřím tomu, že by italské holky zůstávaly nevinné až do svatby.
Carina mi přišla extrémně dětinská, ale na léto dobré
S přicházejícím létem další oddechovka. Maggie i Michael mi byli sympatičtí, na léto ideální čtení
Na autorce byl trochu vidět její věk, na knize nešlo moc poznat, že by se měla odehrávat v 80. letech, spíš jsem měla pocit, že čtu o aktuální době.
Zároveň jsem podle anotace trochu předpokládala, že bude víc řešit anorexii, její průběh, léčení a následky. Vlastně jsem ale měla pocit, že tam tato nemoc byla spíš na okraj, než že by to byl hlavní motiv