Audrina
komentáře u knih

U Morlandů víte, že nesáhnete vedle. Autorka psát umí a především ji obdivuju za její obsáhlou znalost anglické historie, kterou do svých knih vkládá.
Příběh ukazuje na hrůznost a vlastně i zbytečnost války. Vždyť po dvou letech jejího trvání už ani nikdo neví, proč vlastně začala.


Dlouho jsem přemýšlela, jak knihu ohodnotím. Objektivně vzato je kniha pětihvězdičková, Follett psát umí a i poměrně rozsáhlý příběh vám rychle uteče a jeho čtení si budete užívat.
Vím jistě, že pokud by to byla moje první Follettova kniha, byla bych nadšená. Jelikož ale jeho příběhy hltám už nějakou dobu, nemůžu se ubránit dojmu, že jeho středověké romány jsou psány poměrně šablonovitě. V každém příběhu se vyskytují podobné archetypy postav a tím pádem od třetiny knihy dokážete snadno odhadnout, jak to celé dopadne.
Čtení jsem si ale i tak užila, oceňuju především zasazení do desátého století, které je pro spoustu z nás poměrně neznámé.


"Věděla, že jsou knihy, které si nepřečte, myšlenky, které nesmí vyslovit nahlas. Nesvoboda byla cena, kterou platila za pochybnou jistotu, že se pokud se přizpůsobí, stát se o ni postará. Jako pán o psa přivázaného k boudě."
Patřím ke generaci, která se narodila v devadesátých let, tedy do nově nabyté svobody a je pro mě jen těžko představitelné, jak moc se svoboda lidí před revolucí omezovala. Myslím si, že zvlášť v dnešní době, kdy je spousta demokratických hodnot pošlapáváno je důležité upozornit, jak špatný minulý režim byl.
Kniha nepřináší moc šťastných okamžiků ani naděje. Přesto jsem se od ní nemohla odtrhnout. Příběh o tom, jak jednoduché je někomu zničit život a naděje.


Po čtení samých náročnějších knih jsem potřebovala sáhnout po nějaké oddechovce. Tento příběh svůj účel splnil na jedničku. Ano, je to šíleně jednoduché, zrychlené a romantické. Asi od toho ale nic jiného očekávat nelze. Pro odreagování nebo na dovolenou je to ideální čtení


Knížce jsem se poměrně dlouho vyhýbala, měla jsem pocit, že příběh takto mladého chlapce mě nebude tolik bavit. A vlastně jsem se bála, že poté nebudu z knihy tolik nadšená, jak bych měla být.
Příběh mě ale dostal stejně jako většinu čtenářů přede mnou. Velmi tragický příběh chlapce, který musel být soběstačný dřív, než by správně měl. S pocitem, že můžete být někomu na obtíž je totiž něco, s čím by neměl bojovat nikdo


Kdy naposledy jste někomu opravdu od srdce poděkovali?
Krásný, smutný a neskutečně dojemný příběh. Upozorňuje nás na fakt, že vděk máme projevovat ve chvíli, kdy můžeme. A jeho projevy můžou být různé. Neměli bychom na to ale zapomínat, může se totiž snadno stát, že další příležitost pro jeho projevení už mít nebudeme


Myslím si, že autorka moc dobře vystihla život mojí generace a všechny obavy a úzkosti, které se s tím pojí. Celý příběh byl protknutý specifickou melancholií, bylo mi kolikrát neskutečně teskno z toho, co všechno Marianne a Connell dělají, a proč si k sobě nedokáží najít tu správnou cestu.


Kniha napsaná s ohromnou lehkostí a příběh vám díky tomu bude rychle plynout. Možná právě proto mi vše přišlo neskutečně povrchní a chybělo mi tam něco hlubšího. Čtenář se setká s poměrně velkým množstvím postav, nepozná vlastně ani jednu. Pořádně ani nedokážu říct, o čem kniha měla být, a jaká měla být ta nejdůležitější myšlenka k předání. Za mě bohužel trochu zklamání


Romantická oddechovka, kterou jsme zhltla za jeden den. Eloise mi byla sympatická už v předešlých dílech, takže příběh čistě o ni jsem si užila.
Zároveň se mi líbilo, že se děj odehrával úplně mimo Londýn


Moc netuším, jak mám začít. Kniha mě okamžitě zaujala svou anotací, mám ráda příběhy z židovského prostředí a o to víc jsem se těšila na knihu, která se nevěnuje holocaustu, ale období 1. světové války, které je v literatuře poměrně často opomíjené.
Ze začátku jsem moc netušila, co od příběhu čekat a trochu jsem se bála, zda mě každodenní příběhy jedné rodiny budou bavit po celou dobu knihy. Bavily. Autor právě tu každodennost dokázal skvěle popsat a přiblížil nám tak období a kulturu, o které toho často moc nevíme.
Konec příběhu mě dojal. Čekala jsem, kdy se dva deníkové záznamy spojí a trochu jsem doufala v šťastnější konec...bohužel tak jako v životě, ten ne vždy přijde


Svět Hunger Games mám moc ráda. Když jsem se tedy dozvěděla o knížce, která popisuje mládí mého oblíbeného záporáka Snowa, byla jsem zvědavá, jak celý příběh autorka uchopí.
Příběh je zajímavý, občas mi některé scény přišly příliš natahované, myslím si, že zkrácení o cca 100 stran by knize jenom prospělo.
Zároveň mě trochu mrzelo celkové vyústění vztahu s Lucy Gray, měla jsem asi trochu odlišná očekávaní.


Přiznám, že z knihy rozhodně nejsem natolik nadšená jako čtenáři přede mnou. Čtení to bylo bezesporu zajímavé, spousta krásných a nadčasových myšlenek. Nemohla jsem se ale ubránit dojmu, že to jsou myšlenky autora a nikoli postav.
Z postavami jsem měla obecně problém. K žádné z nich jsem si nevytvořila úzký vztah, jelikož i přes rozsáhlost knihy jejich osudy plynuly jaksi po povrchu. Zároveň se mi spousta z nich díky tomu pletla.
V rámci problematiky bych určitě více doporučila Němce od Katalpy nebo Gertu od Tučkové


Přiznám se, že jsem moc netušila, co od knihy očekávat vzhledem k jejím průměrnému hodnocení zde. Já jsem byla ale knihou opět nadšená. Netuším, čím to je, ale knihy od Jojo mi prostě sedí a zatím jsem nebyla nikdy zklamaná.
Líbí, jak autorka pracuje s vážnějšími tématy a křivdami, které si sebou neseme. Příběh rychle plynul a postupné rozplétal osudy všech zúčastněných. Jen si nejsem úplně jistá, zda jsem pochopila Celiin osud. Budu ráda, když mi i někdo napíše, jak to pochopil on


Skvěle zpracovaná kniha plná bolestivé pravdy. Především oceňuju, že autorka bravurně zvládla vést rozhovory v rámci jakési každodennosti, kterou si uprchlíci během svého života v KLDR procházeli. Právě o to jsou jejich příběhy děsivější.


Zajímavá sonda do na pohled úplně odlišných, a přesto natolik provázaných lidí. Líbil se mi příběh i styl psaní. Na druhou stranu mi tam "něco" chybělo, možná větší rozpracovanost některých příběhů, abych mohla dát plné hodnocení


Pokud bych měla vybrat jedinou věc, kterou miluju na čtení, byla by to neustálá možnost objevování nových knih.
Ke Katalpě jsem se dostala náhodu loňský rok díky Zuzanině dechu. Ten mě nadchnul a chtěla jsem proto objevit i další knihy od autorky.
Kniha Němci v sobě skrývá neskutečně silný příběh. Snaží se převyprávět tragickou historii jedné rodiny a přitom vyobrazit, co vlastně znamená vina. Spadá pod to naše chování, které by společnost odsoudila, a my si ho přesto dokážeme ospravedlnit? Nebo zkrátka jen přihlížení tragédiím a předstírání, že se nás tyhle věci netýkají? Každá z postav se provinila něčím jiným, dohromady pak jejich vina vytvoří kompletní mozaiku.
Mnoho lidem vadí úsporný styl psaní autorky. Já patřím k těm čtenářům, kteří naopak tomuto stylu propadli


O autorce jsem toho slyšela hodně, především o její aktuální knížce. Řekla jsem si, že její tvorbu začnu objevovat postupně, a proto jsem začala její první první knihou.
Autorka dokázala milou formou podat všechny podstatné informace, které se o KLDR tradují. Člověk sice tuší, že všechny tyto věci existují, přesto se neubrání tomu, aby mu běhal při čtení mráz po zádech a pořád si bude pokládat jednu a tu samou otázku - "Jak je tohle možné?"


Moje první setkání s Hanišovou a musím říct, že povedené. Moc se líbil rozmanitý styl, kterým autorka své povídky píše. Některé z nich mě zaujaly víc, některé míň. Dohromady tvořili ale dobrý celek. Určitě by si některé z nich zasloužily rozpracování do hlubšího příběhu


Nebylo to vůbec špatné. Líbilo se mi, do jakého světa byl celý příběh zasazen. Určitě mě to přinutí si přečíst i další díly. Na druhou stranu mi přijde, že jsem podobným příběhům už lehce odrostla. Pro mladší čtenáře ve věku hrdinů to ale určitě bude skvělý příběh


Možná až trochu moc romantické a pohádkové, ale to k tomuto žánru prostě patří. Romantická jednohubka, kterou jsem zvládla za dva večery
