Aya81 komentáře u knih
Tato kniha je prostě skvost své doby, její kouzlo přesahuje i do současnosti. Zajímavé je, že obsahuje svým způsobem prvky snad všech literárních žánrů. Je to červená knihovna křížená s románem sociálním i psychologickým, nechybí určitá detektivní zápletka, náznak thrilleru, pohádky a dokonce prvek sci-fi :)
Přiznám se, že Větrnou hůrku miluju. S chutí jsem si ji teď po delší době přečetla znovu, a opět mi bylo líto, když jsem dočetla na konec. Postava Heathcliffa musí vyvolat emoce snad v každém čtenáři. Škoda jen, že Emily toho nenapsala víc...
Nadšení. Čtivé, svižné, napínavé, nepředvídatelné. Milovníkům severských mrazivých krimi rozhodně doporučuji.
Fajn historická detektivka. Děj má spád, historické reálie jsou příjemným pozadím příběhu, nutí občas člověka zapátrat v hlavě, v mapách nebo na tetě Wiki.
Je to sice kniha pro děti.. ale moc jsem si ji užila. Smála jsem se i mrkánim zaháněla slzy, cítila slunce, mořskou vodu, vítr ve vlasech, toužila jíst pod jabloní chleba s marmeládou.. chtěla být zase dítě a vidět svět dětskýma očima...
Remarque popsat válku umí. To je bez debat. Dokáže přiblížit nejen vlastní boj, situaci v bombardovaném městě, život vojáků na frontě, ale i pocity, myšlenky a nálady. Skvěle vystihne i podstatu příčin, zbytečnosti celé války, politické pozadí. Člověku z toho mrazí a nechápe, nebo vlastně i chápe, proč to musí lidé zažívat zas a znova :(
Kniha, jejíž děj odkapává pomalu a líně jako med včel, které jsou součástí příběhu. Stejně jako ten med je sladký život v Linaresu a jeho okolí. I přesto, že vám dá často bolestivé žihadlo, někdy i spoustu žihadel... Válka, španělská chřipka, pozemková reforma, to jsou úklady, které klade hlavním hrdinům do cesty osud. A přesto je nakonec nejvíc ze všeho doženou ne celosvětové (nebo alespoň celostátní) dějinné zvraty, ale lidská závist a zášť. Příběh obyčejný, a přesto magický. Četba, která stála za to, každá stránka.
Deprese je hrozný stav. Dokáže člověka úplně rozežrat zevnitř. Myslím, že je to taková nemoc doby. Máme na všechno v podstatě strašně moc času. A máme všeho moc. Nemusíme bojovat o fyzické přežití, nemusíme v potu tváře dobývat potravu, prchat nebo bojovat. Neřídíme se výhradně svými pudy k zajištění přežití svého i svého druhu. To všechno nám umožňuje náš mozek. Naše inteligence, naše sociální cítění. Ale mozek, ten úžasný orgán, spolu s celou CNS, je zároveň často i naše zhouba. Místo boje o existenci je tu zase tlak na výkon, společenská představa o tom, jaký by měl být náš spokojený život, atd.
Hlavní hrdina to prostě, a omlouvám se za výraz, v mládí prosral. Udělal tehdy pár chyb a jejich vinou skončil ve stavu v jakém je, hlavně v osamění. Ale takový stav sám o sobě nemusí být konečná. Chyby se dají napravit, člověk může hledat smysl života v jiných věcech. Člověk stižený depresí ale ne. Jemu to nedovoluje jeho nemoc. I když se můžeme nakrásně divit, proč hlavní hrdina nehledá dál štěstí, proč nezkusil jít za svou bývalou láskou, když neměl vlastně co ztratit.. proč si nenašel cokoli jiného, co by ho těšilo. Pro něj je těžké i vstát a udělat osobní hygienu. Antidepresiva ale přináší zase jiné problémy. Je to začarovaný kruh. Hlavní hrdina nás může neskonale štvát, ale on prostě nedokáže jednat jinak...
Zajímavá kniha, která se opět nebojí společensky aktuálního a trochu tabuizovaného tématu. Podaná v typicky Houellebecqovském stylu, s pornografickými prvky na jedné straně a intelektuálními rozbory na straně druhé. Nečte se snadno, sledovat myšlenky autora je kumšt. Ale rezonuje v hlavě ještě dlouho po dočtení.
Kniha na mne zapůsobila. Podle anotace jsem čekala spíš thriller s rozuzlením, než sondu do hlubin lidských pudů, emocí, strachu a temných stránek. O to víc mne ale kniha pohltila. Není zde podstatný příběh hlavních postav, ani důvod situace, v níž se ostrov ocitl, ba ani "happy end", kterého se vlastně nedočkáme. Důležité je uvědomit si, jaké jsou kořeny a důvody (zpočátku i chvályhodné a pragmatické) lidského chování v extrémní situaci, a snad se z nich trochu poučit. I když nevím, zda to jde. Dokud nejsme tváří v tvář krizi, nemůžeme vědět, jak se budou chovat naši sousedi, naši přátelé, ba ani my sami. Je tak snadné ovládnout davy lidí. Chování samozvané vlády nutí k zamyšlení - kde je hranice mezi jednáním v zájmu zachování pořádku a udržení společnosti, kde už je pevná ruka tou špatnou?
Nádherná kniha o srdcích pro potěchu srdce. Nejde sice o milostný příběh, ale autor má úžasný dar popsat lásku v jednoduchých každodenních okamžicích.. jednoduše, prostě, lehounce, ale tolik dojemně.
Děj není složitý, je dokonce i předvídatelný, ale to není důležité. Děj tu totiž (při vší úctě) není vůbec podstatný. To nejúžasnější na celé knize jsou emoce, které kniha vzbuzuje, cit, který vás při čtení úplně zaplaví. I smutné věci jsou popsány s pozitivním nádechem.
Úžasná a strašná zároveň. Nemůžu ji dostat z hlavy. Je důkazem toho, že povinná četba nemusí být vždy nudná - a tato kniha by povinnou být měla. Skvělá analýza lidské mysli a jejích špatných stránek, varování před silou manipulace a plíživého omezování svobody...
Opravdu úžasná kniha, od které se těžko odtrhává, ale zároveň je lepší ji trochu dávkovat, aby se její kouzlo "uleželo". V příběhu na mne dýchly staré časy, skutečná atmosféra doby. Příběh byl zajímavý a neotřelý, ale to nejkrásnější na knize je právě ta atmosféra, a také jazyk. Což bude docela určitě i zásluha skvělého překladu, který bych tímto chtěla vyzdvihnout.
Moje zamilovaná... četla jsem už potřetí, nyní pro účely Výzvy. Pokaždé v ní krom zajímavého příběhu najdu i spoustu úžasných myšlenek, námětů k přemýšlení a filosofických otázek.
Moc se mi líbilo. Jak po faktické stránce, kde jsem se dozvěděla některá méně známá historická fakta a něco o kultuře Řeků, tak po stránce příběhu - každý hledáme to své štěstí v podmínkách, které nám život uchystal. Určitě si přečtu i další autorčinu knihu.
Knihu jsem přečetla na jeden zátah. Klasická Karikovina plná tíživé mrazivé atmosféry, číhající tajemné "cosi". Za mne z mnou zatím přečtených autorových knih (prozatim Trhlina, Smršť, Tma) ta nejlepší. A musím říct, že s každou další knihou se zužuje seznam míst na Slovensku, kam jsem v zimě ochotná jet :)
"To" jsem nečetla, ale nedávno jsem přečetla prvotinu české autorky Kateřiny Surmanové Šepot z lesa, a jestli holka trochu neopisovala, tak je podobnost dost zarážející.
Svižná napínavá detektivka, sympatický detektiv, syrově romantické prostředí. Trochu něco jiného než severská krimi, ale zase ne klasická detektivka. Líbilo se mi.
Kniha syrová a temná, a přece poetická a plná naděje. O místech, kde i přes všechen moderní pokrok ještě převládají tradice, pověry, víra i animální magie. O místech, kde byste v žádném případě nechtěli žít, ale někdy ani z nich odejít...
Příběh dvou kamarádek - studentek je spíše pozadím pro líčení atmosféry, ducha Podlasí, způsobu života místních a myšlenek o koloběhu života i smrti a tenké hranici mezi nimi.
Zajímavá a zvláštní kniha.
Kniha, kterou stálo za to číst. I když je teď doba, kdy se nám aktuální válečné příběhy odehrávají doslova za humny. Tenhle příběh je strašný i krásný zároveň. Strašný, jak ukazuje hrůzy, jichž jsou lidé schopní. Krásný naopak tím, že líčí i dobro, které dokážou dělat pro druhé, a riskovat při tom vlastní štěstí a život. Mám z toho husí kůži a míchá se ve mě koktejl emocí - dojetí, obdiv, zhnuseni, strach ...
Krásný příběh, hluboké osudy, skvostné užití jazyka. Nemohu hodnotit jinak než v superlativech.
Tohle se vážně povedlo. Zpočátku mi trochu vadil autorčin strohý, až neosobní styl. Věty napsané jakoby mimochodem, bez emocí. Postupně jsem ale přišla na to, že právě ve způsobu líčení je jakási vnitřní síla, co dává příběhu na opravdovosti. Příběh Zuzany není příběhem války, koncentračního tábora, je to příběh o vnitřní síle a nezdolnosti mladé dívky na pozadí šťastných i hořkých časů. Příběh o neuvěřitelné síle života.