aydam komentáře u knih

Jsou knihy, u kterých čtenář otáčí jednu stránku za druhou až k samotnému závěru. Tato kniha mezi ně nepatří pro své odbočky, vysvětlující fungování paměti. Z mého pohledu jde o zpestření, kterého se čtenáři bát nemusí, protože je zde vše jednoduše vysvětleno.
Postavy, kterých tu není mnoho, jsou prokreslené, takže s nimi cítíte a zároveň máte pocit, že jsou to "obyčejní lidé" s běžnými starostmi (pominu-li znásilnění) a zaměstnáními.
Samozřejmě nic není, jak se na první pohled zdá, takže v průběhu celého příběhu přehodnocujete své úsudky až do finále, které rozhodně překvapí. Wendy, tento debut se ti vážně povedl!

1 11.10.2017

Pokud máte rádi velice optimistické příběhy obyčejných lidí, je to přesně knížka pro Vás.

1 18.07.2016

O této knize budu ještě nějaký čas přemýšlet. Nejdříve jsem si myslel, že už se bude od 10. kapitoly vše vznášet na růžovém obláčku, jenže ono ejhle! A tohle "ejhle" způsobilo, že přidávám hvězdičku na plný počet. Sice má kniha jen pár opravdu legračních pasáží (na rozdíl od "s hlavou v pejru), zato však je více hozená do reality.

1 20.10.2015

Příjemná podvečerní jednohubka, která splnila svůj úkol - pobavit, spokojeně usnout a vzbudit se s úsměvem na tváři, příjemně naladěný na celý den.
Příběh byl reálný tak na 2 hvězdičky z 5. Některá sprostá slova byla použita trefně, jiná obtěžovala. Stejně tak to bylo s potrhlou Markétou. Ke konci jsem si trochu přál, aby se na ni Marvin vykašlal.
Z mé knihovny proto poputuje, takhle hlava v oblacích, rovnou do knihovny mé mamky. Jsem zvědavý, co na ni řekne.

1 17.10.2015

Poutavá kniha, ale těch chyb a překlepů je příliš. Pan magistr by se měl stydět.

1 22.11.2014

Odkládám. Ve výzvě 2025 by sice splnila více témat, jenže se nepřemůžu.

"Kdybych někoho v něčem dokázala porazit, byla by to jediná třešinka na tomhle jinak hodně hnusným roku."

Melinda porazila především své úzkosti a deprese. Její přerod byl ohromující.

"Někdy mám pocit, že celá střední škola je jeden jediný zastírací manévr: Když to přežijete, nechají vás dospět."

06.02.2025

Nesmrtelné bajky krátkého rozsahu s pěknými ilustracemi.

05.02.2025

Nádherné velké ilustrace.

05.02.2025

Krásně ilustrovaná kniha s velkými písmeny (první čtení) o způsobech, jak se přestat něčeho obávat.

05.02.2025

Nedobře se mi to čte - pryč s ní.

Pěkná obálka, ale příběh nezaujal. Vypravěčem je totiž pouze Lucy. Asi by se mi líbilo, kdyby se její kapitoly střídaly s kapitolami z pohledu Joshe.

Příběh mě nechytl. Nejzajímavější a nejdojemnější byly dopisy Giny pro dceru.

Čekal jsem příběh ve stylu Farmy zvířat... Nebaví, odkládám.

Mladá pacientka Ava, by si ráda splnila sen v podobě velké svatby, než ji nemoc připraví o to nejcennější.
Sice čtyři hvězdy, ale příběh se někde uprostřed zasekl a trochu se táhl.
Počet zmáčených papír. kapesníků: 4.

"Žijte svůj život co nejlépe. Je to jediný, který vám byl dán."
"Jestli chcete něco udělat, tak se dejte do toho."

21.11.2024

Nic moc. Clare to mohla zkrátit. Přeskakoval jsem. Dávám dvě hvězdy za drobné napětí, protože jsem chtěl vědět, jak to dopadne a zda Zoe změní minulost.

28.10.2024

Nebaví. Odkládám.

"Beru tě jako starou baseballovou rukavici. Jsi jako starý parťák, někdo, na koho se obrátíš, když to potřebuješ. Ale tu rukavici nepotřebuješ každý den."

Tajemství modrých dopisů se nikdy nedozvím, protože mě příběh (rozvleklý a spací) nezaujal. Odkládám po sté stránce.

Kdybyste mě teď viděli, jak se tvářím nad tímto příběhem... Nezaujalo. Nedočtu. Posílám dál.

Nedočteno. Vztah mezi pětadvacetiletou zrzkou Amber a sedmadvacetiletým Channingem se vyvíjel celkem solidně, ale postupně mu docházel dech. Nejsem na prázdné konverzace o ničem a přešlapování na místě nesnáším.

"K obědu se hodí nádobí, a ne nádobíčko, je mi to jasný. Žádný problém, jdu se obléct."