AylinLeto komentáře u knih
To jiskření mezi Rose a Dimitrijem je prostě něco úžasného. Mám ráda motivy zakázané lásky, ale málokdy je příběh vymyšlený a napsaný tak dobře, jako v případě Vampýrské akademie. Příběh není předvídatelný a vlastně nevíte, co bude dál. Budou spolu, nebudou spolu...První jsem viděla film a samozřejmě že mě hned jejich lovestory zaujala a našla jsem si jak to s nimi bude, ale i tak hltám knížky jedním dechem, protože chci vědět, jak se k určitým bodům dopracují.
Kniha mě vůbec nechytla, koupila jsem si ji, abych zjistila co na Greenových knihách všichni mají a nějak jsem na to ani nepřišla. Nezáživné, obyčejné, nic extra. Přenechávám jiným nadšencům a já už se do další Greenovky pouštět nehodlám.
Kaia: Myslím, že není moc vhodné takhle bez varování vytroubit největší spoiler celé série.
Obalka ma byt interaktivni, ale nikde tu aplikaci A-live nemuzu najit, podarilo se nekomu?
Příjemné čtení o tom, jak se dva mladí lidé během vánočních svátků seznamují prostřednictvím červeného zápisníku. Bez předsudků na základě vzhledu toho druhého, protože se nikdy předtím neviděli a to je na tom skutečně kouzelné. Velmi zajímavý námět.
I přesto, že v tomto díle bylo poněkud více politiky, než bych snesla, tak to stejně byl pořád ten krásný příběh Claire a Jamieho a strastí, které jim ne a ne dát pokoj a to je na celém jejich příběhu zajímavé a udrží to pozornost čtenáře. I když často jsou ty situace dosti smutné a bolestivé pro oba milence. Jak už hodně lidí zmiňovalo, na začátku knihy je opravdu podivný skok do současnosti, takže vlastně přemýšlíte, jestli čtete správný díl. Nenechte se tedy zmást.
Ke knize mě přivedl seriál, jako to mívám skoro s každou takovou sérií, za což jsem ale vždycky nesmírně vděčná. Cizinka je nádherný příběh o lásce a Skotské krajině. Upřímně závidím Claire Jamieho.
Dlouho mi trvalo, než jsem se dočetla do konce. Nezáživné, téměř žádný vývoj v ději a přestože se kniha jmenuje Hra kurtizán, tak se o žádnou hru nikde nejednalo. Dvě hlavní hrdinky kurtizány si nedělaly žádné naschvály, nijak spolu nesoupeřily, respektovaly jedna druhou. Plus je snad jen to, že události kolem jsou historicky přesné.
Nečekala jsem, že mě kniha bude tak bavit. Hezký a poutavý příběh. Ze začátku jsem měla sympatie k Wenirovi, ale když se z něj pak vyklubal poskok Aragen (i když nedobrovolně), už mě tolik nebral. Neran ho pozděj bezkonkurečně převálcoval a s Liadel jsou podle mě skvělá dvojka jak se pořád popichujou. V druhé půlce knihy mi ale začínala lézt na nervy Aragen a její touha po moci. Jak kdyby jí nestačilo, že už tak jí má dost.
Z knížky měla dost rozporuplné pocity. Chvíli mě bavila, pak mě šíleně nudila a tak se to pořád střídalo. Nějak mě tahle tématika přestává bavit. Jo první díl byl fajn, ale tento mi přišel prostě jako jednička přes kopírák, jen jsme se posunuli ke kamarádce Chloe. Hned na začátku knížky je vám jasné, jak to celé dopadne a aby se teda neřeklo, tak na konci jakože dramatická zápletka, která je stejně úplně k ničemu a jen se snaží trošku natáhnout děj.
Tento díl jsem četla ze všech nejdéle přestože je to nejkratší díl série. Události z Králova přístaviště a neustálé žvásty Aerona Mokrého vlasa o Potopeném bohovi mi už doslova lezly krkem.
Hodně náročné na čtení a ačkoliv jsem první viděla seriálové zpracování i tak jsem měla co dělat, abych se neztratila v přehledu postav a to se mi ne vždy stoprocentně dařilo. Ona je to tak trochu četba na víckrát a pak zachytíte i ty nejmenší detaily. Obdivuju proto pana autora, že sám se v tom neztratil. Je super, že příběh je vyprávěn z různých míst a pohledů postav. Celou ságu jsem přečetla jedním dechem a samozřejmě nejvíc se těšila na kapitoly Jona Sněha. Občas mi vadilo až moc barvité popisování jídla a hostin (fakt nedoporučuju číst, pokud zrovna máte hlad :D) A občas mě nudily kapitoly Sansy, kterou tak nějak nemám moc v oblibě. Přijde mi trochu hloupoučká a hrozně naivní. Každopádně se šíleně těším na Winds of winter a doufám, že se jej dočkáme ve slibovaném roce 2015. (On už to stejně všechno má dávno napsané a jen nás mučí :D)
Nemám slov a nechápu, jak jsem tak dlouho mohla ignorovat úžasnou tvorbu pana Tolkiena. Tak krásně vybarvený a poutavý příběh jsem ještě nikdy nečetla (tímto se omlouvám panu Martinovi, ale Hobit je prostě ještě o level lepší, než Song of Ice & Fire). Musím se přiznat, že mě ke knize dovedlo až filmové zpracování. Ach co bych dala za to, žít v tak nádherné přírodě, jako pan Bilbo.
Oddechová nenáročná četba a někdy je to prostě potřeba, nemusíte přemýšlet a jen vypnete a relaxujete. Škoda, že kniha není delší, fakt se mi líbila. Btw. celkem ujetá úchylka neustále Chloe trhat spodní prádlo na cucky a ke všemu ještě tak drahé.
Zajímá mě historie rodu Borgiů a právě to mě vedlo ke koupi této knihy, která vypadala zprvu dost zajímavě, ale... Děj je dost náročný a trochu jsem ztrácela přehled nad postavami. Příběh je založený na skutečných historických faktech s přidanými smyšlenými zápletkami. Od okamžiku, kdy Violantě vstoupil do života božský a zároveň šíleně krutý Cesare jsem byla v neustálém napětí, jak to s nimi nakonec dopadne. Jestli budou spolu, nebo nebudou. Cesare ji nesmírně trápil a nechával jí strašně dlouho čekat a když už se něčeho dočkala, tak se toho mezi nimi moc nepřihodilo. Myslím si, že i tak je knížka zbytečně moc tlustá a na samém konci jsem měla rozporuplné pocity, jestli se mi vůbec líbila. Na základě historických faktů totiž lze předpokládat ne zrovna happy end...
Stejně jako první díl, kniha opět nezklamala a já hltala každou stránku plnou ještě většího napětí. Autorka píše velmi pěkně a čtivým stylem. Příběh má velmi bohatou slovní zásobu.
Ještě, než jsem se pustila do čtení, četla jsem hodně názorů srovnávajících sérii Divergent s Hunger games. Musím říct, že lehká podobnost tam je a ačkoliv jsem HG viděla jen ve filmové podobě, tak se mi malinko víc líbí Divergent. Knížka je velmi poutavě napsaná a dobře se mi četla. Samé napětí a chtěla jsem vědět, co bude dál a těšila se, so koho se hlavní hrdinka zamiluje, tak nějak jsem vždycky napjatá jako kšandy skoro u každé knížky. Hrozně se mi líbí chemie mezi Beatrice a jejím vyvoleným i když mu občas dost dává citově na frak svými odhodlanými a nebezpečnými činy. Nejvíc jsem si oblíbila právě frakci Neohrožených, jejich všudypřítomný adrenalin vás vtáhne do děje dokonale. A samozřejmě nesmím opomenout mou další oblíbenou postavu, trenéra Neohrožených nováčků - Čtyřku. Je tajemný a to je prostě neskutečně sexy. Takové postavy já můžu.