azzies komentáře u knih
Překvapení roku.
Ano, viděl jsem film s Arniem, ne, této knize se v ničem nepodobá a těžko uvěřit, že mají stejnou předlohu, povídky R.E. Howarda, a stejně jako film, tak i tento komiks není přímým převyprávěním konkrétní povídky.
Příběh je poeticky pochmurný a na mě působil velice promyšleně, děj má hlavu a patu, motivace postav jsou logické, prvky fantasy jsou přítomny (čekal jsem je tedy ve větší míře) a vůbec na mě kniha působí jako léty prověřená kvalita.
Kresba je skvělá. Mohl bych tady vypsat všechny možné superlativy, místo nich napíšu, že ze začátku jsem se v ní trochu ztrácel, ale tak , jak jsem se nořil do příběhu, tak jsem se kochal kresbou víc a víc. Na každé stránce je na co se dívat, emoce a nálady postav jsou velmi dobře zpracované.
Jediné zklamání bylo zjištění, že další díly nedělal stejný kreslíř.
Update - tento díl je prequel, proto vznikl až jako poslední, děkuji za upozornění.
Až na konci knihy je poznámka vydavatele - pan Gaiman dostal zakázku na napsání seriálu pro BBC z prostředí Londýna. Souběžně se scénářem psal (a postupně upravoval) i knihu. Netvrdím, že to mělo na knižní podobu negativní dopad, ale být to tak mohlo. První polovina knihy se čte pomalu (dokonce jsem uvažoval, že knihu odložím) ,a děje se spousta věcí které nejsou vysvětleny (některé později ano, jiné bohužel vůbec) a to platí i pro principy celého světa Podlondýna vůbec. To je pro mě velká změna oproti jiným Gaimanovým dílům, kde je fungování světa jaksi automatické (resp.jeho pravidla jsou vysvětlena přímo nebo mezi řádky). Např.nikdy není vysvětleno, proč Richard propadl do Podlondýna. Protože pomohl Dvířce? Nebo to byl trest za jeho hříchy z mládí?
V druhé polovině knihy příběh nabírá spád a Richardovi už jsem nemohl nefandit, aby tu svoji odyseu dotáhl do konce živý (a celý -doslova). A přitom mi začalo stačit, že tak to v tom podzemním světě prostě je a bavil jsem se. Průchod labyrintem je už ta správná Gaimanovsky napsaná zábava. Zábava v pochmurném světě, kde člověk neví dne, ani hodiny...ale přesto ví, že to tak je správně.
Už to tady někdo psal a má pravdu, z hlavního padoucha se stal superman a i kvůli tomu hodnotím tak nízko.
Pozor,možný spoiler!
Dá se asi připustit, že padouch má na lidi silný až hypnotický vliv, ale to, že přemůže Sagu v jejím vlastním bytě pouze s jednou rukou, reálně nepůsobilo, stejně jako (bohužel) mnoho dalších situací. (podle Joony má vrah na svědomí přes 100 obětí a při vyšetřování mohou použít zásahovku pouze 2x ? Atd.atd.). Uvěřitelnost příběhu dostává hodně na frak. Nechci spekulovat o tom, že snad mají autoři autorskou krizi (která možná začala u Lovce králíků) , podle toho, co jsem právě dočetl to tak ale může vypadat.
Jinak je vyprávění opět velice poutavé a napínavé. Autoři skutečně velmi dobře zvládají ty části děje , kdy jde o všechno. Přes několik odstavců, ba i stránek popisují děj několika okamžiků a čtenář ani nedutá...To mě u příběhu s Joonou baví nejvíc.
Ke knize (komiksu) jsem se dostal až po filmu, který jsem viděl náhodou a hodně se mi líbil. Říkal jsem si, že předloze se moc podobat nebude, jak už to tak bývá. Recenze filmu naopak napovídaly něco jiného, takže jsem si chtěl komiks přečíst, což byl v roce 2016 (tedy před druhým cz vydáním) problém. Ceny v bazarech se pohybovaly mezi 2 - 3 násobkem ceny nové knihy (která byla vyprodaná).
Při čtení zdejších komentářů si říkám, jestli samé superlativy nemohou případné čtenáře spíše odradit, ale i já přidám vysoké hodnocení knihy.
Grafické zpracování a kresby odpovídají době, ve které vznikaly ale jejich barevné tóny nejsou zastaralé, ani retro. Na mě působily tak nějak posmutně, ošuntěle...nejspíš tak, jak měly. To ale nic nemění na tom, že je to kresba výborná propracovaná a plná detailů, které doplňují skvělý příběh. V něm se protíná tolik vrstev, linek a nuancí, že jsem knihu četl postupně, po jednotlivých sešitech několik týdnů a vždy se před dalším sešitem vrátil ještě k těm předchozím, abych si "to" co se odehrává ještě jednou vychutnal (to se mi zatím u jiného komiksu nestalo).
Je potřeba říct, že se nejedná o typický majnstrým, ikdyž v DC universu má svoje pevné místo a Dr. Manhattan dost důležitou úlohu pro ostatní "pláštěnkáře".
Chápu, že se autor nechtěl o nějakém filmu nic slyšet, je tu jedno velké ale...ten film se povedl a velmi, velmi odpovídá předloze, se vším všudy.
Za mě tedy 100% a Vy neváhejte ani chvíli !
Ano, Pavel Čech krásně maluje. A umí hezky vyprávět. Pokud je to barevně platí to dvojnásob. Tady tedy až na konci knihy.
Nemyslím si, že život v diktatuře je černobílý (ať už je náš pohled na něj jakýkoliv). Opodstatnění pro takovou kresbu tady je, pro mě to bylo takové malé zklamání, protože v barvách bych si "A" užil patrně o něco víc.
Je těžké hodnotit Problém tří těles, když už jsem přečetl celou sérii.
Děj začíná nenápadně, na počátku kulturní revoluce. Objevuje se okolnostmi života utrápená postava a pak tajná vojenská základna. Aha, a už to jede.
Autorovi se daří postupně vytvářet solidní konstrukci příběhu, který je vlastně velmi jednoduchý a celkově překračuje několik století. Větší množství problémů teoretické fyziky (a jejich řešení/vysvětlování) mě bavilo a dává této konstrukci solidní základy. Některé momenty mi možná přišly možná trochu nedotažené (oblek pro VR, hybernace), ale těch lepších bylo daleko, daleko víc.
Jednotlivé (důležité) postavy a jejich motivace jsou velice dobře vykresleny a já jako čtenář jsem dobře chápal kdo, co a proč dělá. I humor tu má své místo, policajt Ta Š. (čínská jména nebyla překvapivě takový problém)
Nejsilnější momenty?
Pasáž o největší a "té" pravé lásce.
Hledání vnitřního klidu a jeho souvislost s prázdnotou.
Někdo zmiňoval srovnání s díly pánů Lema, Clarka či Asimova. Co k tomu říct? Jděte a zkuste.
Takže ano, je to skvělá kniha a skvělá série.
Překvapení roku.
Je to napínavé, překvapující, originální,zábavné a čtivé.
Co víc si přát?
Stále platí to samé co pro první dva díly. Kresba je nádherná, hlavní hrdina vypadá jako východoněmecká filmová hvězda 80-tých let, příběh není příliš komplikovaný a bubliny s myšlenkami postavy jsou zbytečné...Ale přesto láká k přečtení.
A to je kvalita, kterou nemá každá série.
Typický A.C.C. chtělo by se říct - neobvyklý námět vyprávěný velmi poutavým jazykem, začátek knihy zajímavý, následně velmi strhující čtení a závěr takový...jakoby nevěděl, čím příběh zakončit.
A mezitím spousta podnětů k přemýšlení a filozofování. Opět mě napadá, kolik myšlenek z této knihy se objevuje v dílech jiných autorů i o 50 let mladších... Jeden vyvolený, který pozná pravdu. Nejvyšší forma inteligence jako samotná energie? Telepatické schopnosti lidí budoucnosti?
Město a hvězdy rozhodně patří k nejzajímavějším scifi dílům 20 století ,stejně jako Vesmírná Odysea. Třebas má svoje chyby.
A je to stále zábavná kniha, která svým stylem vyprávěním nezestárla.
Komiks se mi četl velmi dobře a stejně tak mě bavil. Příběh není překombinovaný a jednání postav má víceméně smysl. Občasné twisty a prvky fantazy jsou jedinými vadami na kráse. Bratranec hlavní postavy má kouzelnou moc? Nebo nemá?
Kresba je velmi, velmi zdařilá. Fantazijně realistická, plná propracovaných detailů. I ve velmi tmavých panelech je ale stále zřetelná a výrazná a často jsem se bavil jenom tím, že jsem si opakovaně a důkladně prohlížel některé panely. Bohužel, obličeje mají zbytečně velké oči a postavy jsou přehnaně protáhlé.
A tak stejně, jako u Bílého Lámy , jsem rád, že jsem knihu četl, ale jednou to stačilo.
Tu knihu si pamatuji z dětství jako ten divný přebal co leží na poličce a který mě svou modročernou barvou ke čtení nikdy nenalákal.
Všechno má svůj čas a já mohu spokojeně konstatovat, že to je dobrá kniha.
Děj je tak trochu na přeskáčku, některé příběhy (jednotlivé knihy džunglí) jsou z naprosto jiného soudku, než jsem čekal. Ale styl vyprávění je zábavný, nenudí a je i poučný.
Některé pasáže jsou hodně dramatické a popisované násilí je přirozenou částí života v divočině, což se člověku panelákovému může jevit jako trochu nemístné. Asi tak jako příprava králíka z králíkárny u babičky na dědině na nedělní oběd.
A to by mělo každé děcko aspoň jednou zažít, no ne? Tak to přece v přírodě chodí...
Po Uhtredově sérii jsem zkoušel Hledání svatého grálu, ale první kniha mi vůbec nesedla, ani jsem ji nedočetl, nad Sharpem jsem tudíž váhal.
Nakonec jsem to zkusil a už mám za sebou Sharpův hněv a dávám si pauzu.
Sharp začíná bojovat jako řadový voják v Indii a řízením osudu se účastní většiny důležitých bojů, které povedou až k porážce Napoleona.
Cornwell je vynikající vypravěč, umí skvěle popisovat bitvy, splétá příběh Sharpova života na pozadí historických událostí o kterých se dozvíme něco víc, než známe ze školy a hlavně - výborně baví.
V každé knize se Sharp posouvá dál, jak v rámci armády, tak zeměpisně. Každá kniha má svoji podzápletku a většina z nich i svoje prostředí. Např. Sharpův Trafalgar se celý odehrává na moři a patří k tomu vůbec nejlepšímu, co autor napsal. V jiných se pravda, trochu víc rozvášnil a popis děje před bitvou je i na 20 stránek, ale to mu rád odpustím, vezmu schody po dvou a pak se začtu, fandím Sharpovi a najednou je dobojováno.
Svébytný a skvělý komiks skvělého autora, který nám představil pohádkový svět, který je jiný, zábavný, nápaditý, ale taky děsivý a nebezpečný. Dva kamarádi se vydali na pouť do neznáma a spolu čelí nebezpepečenstvím, která jim hrozí.
Zní to to možná obyčejně, ale obyčejné to není.
Jsi tady? Trochu...
Bonus: na konci vyprávění jsou fotky (skutečné) toho, co poutníci během své cesty viděli, resp. toho, co vyfotil tučňák :-)
Bonus 2: divadelní představení pro děti, které svého času hrálo jedno pražské divadlo ( p. Skála se na něm podílel a i proto to byla pecka)
Ze Sfarových knih je Donžon asi nejméně určený pro dětské publikum. Originálně strašidelný příběh (název Kačerovo srdce je doslovný...) je sice krátký, ale má spád, je překvapivý a zábavný.
Jestli bych měl něco pavouku Čendovi vytknout, tak snad jen to co ostatním Čechovým knihám - ať bude knížka sebedelší, pořád bude krátká a ilustrací málo, protože je to prostě paráda.
Ano, asi to bylo trosku natažený, ale pořád je to velká zábava.
Byl jsem na rozpacích, jestli tam pustit tu patou...ale ano, kniha má slabší stránky, ale celkový dojem je výborný, příběh mě pohltil a až do poslední stránky jsem se bavil.
Zároveň kniha nabízí i zamyšlení nad některými aspekty lidského žití, jako je tak často zmiňovaný vztah k rodině, úcta k ostatním, pokora...ale také to, že tohle vše je jen pozlátko a že se jedná pouze o výměnný obchod. Já ti pomůžu a až to budu potřebovat, pomužeš ty mě. Tečka. Možná proto je to čtení tak působivé, Puzo nejenom, že velmi přesně popsal a vysvětlil principy fungování mafie, ale zároveň je příběh Kmotra působivý a vlastně strhující. Jako že života, chce se mi říct. Do očí pak bije kontrast křesťanské sounáležitosti a pragmetického násilí nezbytného k prosazování vlastních cílů.
V příběhu se dočkáme několika zvratů, dějových skoků a moc často nevídaných "vysvětlovacích" odboček, které autor používá, aby do děje uvedl novou postavu (případně se k ni později vrátil) a čtenář měl pak jasno o její motivaci. V některých případech jsou to pasáže i trochu nadbytečné.
A ne moc uvěřitelně pak vypadá snaha o legalizování činnosti mafie a především upuštění od trestné činnosti. Možná to mělo být morální poselství, možná ne.
"Každý syn potřebuje otce dva, protože svět je příliš krutý."
Kotletu jsem zkoušel číst...a nedočetl.
Komiks jsem viděl v knihovně, tak jsem mu dal šanci...a udělal jsem moc dobře.
Příběh je občas \"inspirovaný\" jinými, známějšími, ale celé to dává smysl a přes občasné podivné skoky v příběhu se to dobře čte. Motivace postav jsou logické, zasazení do naší kotliny zábavné. Humor svérázný, nikoli laciný.
Kresba je velmi slušně provedená, zaměřená na mladší čtenáře, jednotlivé postavy rozeznatelné, jediné, co se opakovaně nedařilo byla (bohužel) odhalená ...ženská ňadra.
Přes scénáristické \"šotky\" považuji tuto knihu za českého skokana posledního roku.
Po přečtení musím konstatovat, že moje obavy se nenaplnily.
Příběh má hlavu a patu, zápletka je originální, hlavní padouch je potrestán. Co mi trošku vadilo? Nenašel jsem vodítka, která by během vyprávění ukazovala kdo je hlavní padouch, notabene, že nějaký padouch vůbec existuje. Rozložení panelů nijak nepřekvapí, celostránek málo (koráb je parádní). Občasný skok v ději mezi panely mě donutil zkontrolovat, zda jsem nepřeskočil o list dopředu, nebo zda nenásleduje uvození další kapitoly.
Čím víc jsem se blížil k závěru, tím větší jsem měl radost, že tato kniha vznikla a tak nějak mi přestalo úplně vadit, že tím autor oddálil závěr 130-ky. Proč?
Postavy jsou obstojně vykreslené, chování až na vyjímky logické a jejich motivace vesměs také. A to, zdá se mi, není v takovém rozsahu úplně málo. Zvláště v případě, že kreslíř je zároveň scénáristou. (spojení Nikkarina s vyjímečně schopným scénáristou by mělo jistě velmi zajímavé výsledky).
V části, kde postavy putují dalekými tajemnými kraji jsem vysloveně litoval, že se krom putování nic neděje, protože tyto panely patří k tomu nejlepšímu z celé knihy (graficky).
Kresba pokračuje ve stylu Huberta a Huga, barevná paleta je windosově pastelová.
Někdo může namítat, že většina ženských postav v díle "je nějakým způsobem romantizovaná" a že hlavní ženská hrdinka by nemusela mít bikini-brnění. Co na to říct? Snad jen to, že v době, kdy budou vycházet pouze naprosto politicky a gendrově korektní a vyvážená díla, může někdo namítat, že tato díla jsou sice politicky a gendrově korektní, ale např. ideově jsou to díla naprosto nepřípustná a proto pro mládež nevhodná.
Inu, to posoudí až historici. My ostatní se můžeme zatím nechat bavit autorovou fantazií a dumat nad tím, jakou může mít chuť kobliha ochucená vesmírným prachem.
Vzpomínáte si, jak jste si jako malí hráli v lese a ze šišek a mechu stavěli přístřešky pro lesní skřítky? Tak vězte, že pokud tomu dá někdo koncept, příběh a nafotí to, může z toho být originální knížka. Některé momenty pobavily moc, jedno světlo musí stačit a futrál na mobil je přece parádní batůžek. Občas je příběh " trochu haluz" , sem tam je fotka tmavší, než by měla být, celkově to ale čtenáře baví velmi dobře.
Víc takových, chtělo by se říct.