babicka_amalka
komentáře u knih
Faraonova pomsta
Elizabeth Peters (p)
příběhy Amelie čtu vždycky s velkým potěšením, i když na přeskáčku - jak se mi zrovna dostanou do ruky; svěží, lehce ironický styl, baví mě ;-)
Zloděj map
Heather Terrell
zajímavé pro mě byly části, odehrávající se v minulosti - ať už v Číně a na cestách čínských mořeplavců, či z oblasti portugalských výprav; poodkrylo mi to mnoho souvislostí a především zajímavostí ze života v Číně té doby (jako kdysi příběhy soudce Ti);
Kvadratura pomsty
Pieter Aspe (p)
tak aspoň že se to odehrávalo převážně v Bruggách, jejichž místopis byl pro mě skoro zajímavější než příběh sám ;-))
ale dalo se - celkem jako oddychovka do vlaku ucházející;
Ostrov v bodě Nemo
Jean-Marie Blas de Roblès
to byla ale blbost! své čtenáře si to jistě najde, není to špatně napsáno, ale na mě je to až příliš velká fantasmagorie, která mi místy zas tak moc vtipná ani nepřijde;
Porodní bába na Syltu
Gisa Pauly
hm, taková červená knihovna, byť z atraktivního prostředí ostrova Sylt (jen dnešní návštěvníci by byli městem Westerland notně zklamáni, protože s tehdejší idylou s pár domky už nemá opravdu nic společného); přečíst se to dalo, ale bylo to takové "ani ryba, ani rak"; zřejmě nepatřím k těm správným čtenářům románů pro ženy;
Deník pana Nuly
George Grossmith
příjemné čtení; četla jsem už dávno, ale mám na knížku hezké vzpomínky;
Poutníkův deník
Jerome Klapka Jerome
při hledání v knihovně jsem narazila na tenhle útlý spisek; četla jsem ho před mnoha lety a ani teď jsem neodolala; a četla jsem ho znovu se stejným potěšením; styl je mi blízký, vždycky se při čtení Jeromových knížek v duchu bavím, navenek se usmívám, mnohdy dokonce směji nahlas (nedoporučuji do tramvaje - působíte potom jako tichý blázen ;-)) a vždycky je to takové milé pohlazení po duši, které potěší zvláště v dnešní uspěchané a často nevlídné době;
Vraždy ve znamení hvězdy
František Kalenda
nemá to konec....a pokračování někde v nedohlednu;
sice oddechové čtení, ale dle anotace jsem přeci jen čekala od "historické detektivky" víc;
Smrt odpadlého bratra / Jediný den té zimy padal sníh
Jan Lipšanský
Banální příběh (budiž, číst se to dá), trochu nadbytečný pokus o začlenění nepříliš povedených filosoficko-teologických úvah ve snaze dodat zřejmě knize "vyšší úroveň". Ale nejvíc mi na knize vadila autorova čeština - zachází s ní jako se svým nepřítelem, namísto aby využil její krásy a bohatosti. Jinak by jeho text nemohl být plný "perel" typu: "šlo vidět", "šlo cítit", "ošil sebou", "diskutoval něco", "daly se vidět", "bydleli na dříve kraji Prahy", "vizitka na mne" a nespočtu jiných, neméně hrozných.
Škoda - netradiční spojení majora kriminálky a mnicha - z toho se dalo vytěžit mnohem víc.
Pašeráci z Alexandrie
Sinnuhet Zaki
něco tak hloupého už jsem dlouho nečetla! škoda papíru i času;
Codex Regius
Arnaldur Indriðason
no, Tom Egeland a jeho Bjørn Beltø jsou mnohem svižnější a jsou mi bližší, i když ani tohle nebylo úplně špatné; ale čekala jsem trochu víc a toho se mi bohužel nedostalo;
Operace Shylock
Philip Roth
oproti jiným jeho knihám mi to připadalo slabší, dlouho jsem se nemohla začíst;
Sherlock Holmes a příležitostní malí detektivové z Baker Street: Hledá se Watson
Michael Citrin
no, zdálo se mi to poněkud slabé - a to dokonce i pro děti; příběh je takový rozpačitý, snadno předvídatelný;
ale třeba se mýlím a jim se to líbit bude;
Princ básník
Kathleen McGowan
předchozí díly jsem nečetla, takže nemůžu srovnávat;
pro mě byly velmi zajímavé ty části z Florencie ("net" byl neustále v permanenci - tu kvůli obrazu či soše, tu kvůli kostelu či jiné stavbě, občas i kvůli biografickým datům - přeci jen si už všechno z dob studií nepamatuju); to bylo příjemné i poučné čtení, byť v tom byla občas "básnická licence" - konec konců taky je to román a ne odborná literatura; zbytek mě nějak zvlášť nebral - číst se to dalo, ale podobných příběhů je spousta; rozhodně ani to však nepovažuju za ztrátu času a všem, kteří mají rádi spojení příběhu a informací, doporučuju;
Dva a půl muže ve člunu
Nigel Williams
rozjezd dobrý, závěr už tolik ne; zejména mě velmi "štvaly" čím dál delší poznámky pod čarou, které velmi tříštily pozornost a plynulost čtení - mnohem smysluplnější (a líp by se to i četlo) by bylo je zařadit mezi běžný text; mě navnadilo možné srovnání okolí Temže v době Tří mužů a nyní - ale to se jaksi nakonec příliš nekonalo ;-)
na Jeroma to úplně nemá, ale číst se to dá;
Reinkarnovaný: Kameny minulých životů
M. J. Rose
četlo se dobře, nicméně žádný zázrak se nekonal; přesto nelituji času stráveného nad touto knihou;
Zimní oběť
Mons Kallentoft
ztotožňuji se s názorem adlenky - u severské krimi pro mě dost neobvykle nebavilo, nepřesvědčilo, neseděl mi styl; zdá se, že jsem v poslední době párkrát sáhla na základě zdejších recenzí dost vedle - a tohle byl další případ; další autorovy knihy zcela jistě číst minimálně v dohledné době nebudu;
