babiočka komentáře u knih
Místy zmatečné pro divné střídání přítomnosti a minulosti, příběh je velmi rozvleklý, někde i s docela kuriózním překladem - "V přízemí jejich domu LEŽELA pekárna", "...diskutovaly NA předsíni...".
Tato kniha mě celkově příliš neupoutala.
Kniha se četla dobře, ale celkový dojem mi zkazilo množství zbytečně uváděných podrobností (např. vyjmenovávání každé ulice či silnice) a politické pozadí.
Předchozí knížka KROKY KE SLUNCI mě zaujala víc.
Další příběh mojí oblíbené autorky, který je velmi reálný.
Ne zrovna šťastné dětství klíčové postavy se zde promítá do celého jejího následujícího života. Blanka se však snaží nepříjemné prožitky i svá selhání a lži zatajit, čímž se zamotává do ještě větších problémů. Nakonec ale přece jen dospěje a hérečkou je už pouze na divadelních prknech.
Pěkná čtivá kniha.
Vynikající a velmi reálný popis mezigeneračních vztahů, různých náhledů na mateřství i odhalení nepříjemností stárnutí. Tato knížka se mi líbila dokonce víc, než Babky na divoko.
Mně se příběh, přestože jde o fikci, moc líbil. Je to spíš smutné vyprávění, které se týká historie, osvěžené trochou romantiky a humorného nadhledu.
Jinak ale skvělá kniha k přečtení i k zamyšlení.
Nemohu přijít na to, proč mě tahle knížka nezaujala a docela otrávila. Opakovaně jsem se snažila začíst, ale marnost nad marnost, ani ne v půlce jsem to vzdala.
Podle anotace jsem očekávala vzrušující historický román. Námět je zajímavý, ale jeho zpracování je nudné a jednotvárné. Knize ubírá na čtivosti i spousta chyb v textu.
Celkem solidní čtení na dva večery. Poutavé je však jen vyprávění, týkající se obyvatelek jednoho pařížského bytu ve válečném období. Ostatní části románu jsou dost fádní.
Mně se knížka právě kvůli množství popisů těch politicko-peněžně-mocenských vztahů, kterým jsem ani zbla neporozuměla, nelíbila.
Zpočátku se mi kniha jevila podobně jako příběh Marty Davouze - Dům v Bretani. Záhy jsem však zjistila, že toto je docela jiné vyprávění - těžce postižené dítě; matka, která neustále přemílá svůj osobnostní zmatek; manžel, který se před smutnou pravdou schovává za svou práci a své zájmy.
Podivný přístup rodičů k bezmocnému dítěti je někdy neuvěřitelný, ale o zábavu se opravdu nejedná!
Za francouzské věty a slova, u nichž chyběla interpretace ubírám *.
Tento román nebyl zrovna můj "šálek kávy". Od půlky knihy mě už líčení života hlavních postav dost nudilo - stále se opakující pletichaření, jak dosáhnout ještě většího bohatství, k tomu alkohol, sex, drogy...
Ani to závěrečné melodrama můj celkový dojem nevylepšilo.
Jedna událost a každý z aktérů ji vnímá a chápe jinak...
Tato kniha mě moc nezaujala. Autor líčí historické události dost povrchně a nějak mi ani nesedí jeho styl psaní.
No, knihu jsem právě dočetla... A nějak se zatím nemohu zbavit negativního pocitu, který na mě doléhal mezi řádky, z konzumního způsobu života současné mladé generace.
Jinak je příběh, podle mě, celkem zajímavý, trochu neobvyklý, ale i tak by mohl být skutečný.
Moje první "setkání" s touto autorkou na základě zdejších hodnocení.
Pozoruhodné líčení Argentiny koncem devatenáctého století se mi moc líbilo, přestože jsem měla v aktérech příběhů místy docela chaos.
Krásný, věrohodný a citlivě napsaný příběh o vztazích v rodině i mimo ni.
Až na množství tiskových chyb šlo o milé odpočinkové počtení po vánočním "maratonu".
Neumím anglicky ani francouzsky, čímž pro mne některé pasáže ztrácely smysl. Zaujaly mě ale barvité popisy Bretaně a jejích svérázných obyvatel.
Naivita Báry Koudelkové ve druhé části její autobiografie se nedá už ani komentovat, natož číst nějaké pokračování.
Příběh o kuriózní lidské blbosti, který se sice dobře čte, ale nad "myšlením" protagonistky jsem si nevěřícně skoro ukroutila hlavu. A o toho jejího afrického "krasavce" bych si teda neopřela ani rezavé kolo.